Svůdník jako Casanova

16. červenec 2014

Jméno slavného Itala se stalo synonymem pro záletníka, sukničkáře, svůdce, ctitele žen a milovníka všech rozkoší, které život nabízí.

Giacomo Casanova. Bývalý miláček krásných dam a paní – a podle některých indicií – i švarných mužů.

Jeho vznětlivá letora z něj udělala člověka nadmíru přístupného svodům každé rozkoše, člověka vždycky veselého a spěchajícího od jednoho požitku ke druhému a velmi vynalézavého, když šlo o to, nějaké ty požitky najít.

Slavný sukničkář byl v mládí vysvěcen

Neodolatelný bonviván a dobrodruh přišel na svět 2. dubna roku 1725 v Benátkách jako neduživé dítě. Jeho rodiče byli herci. Podle některých zdrojů byl levobočkem jednoho z nejvýznamnějších benátských šlechticů, pana Grimaniho.

Vystudoval právo, lékařství a bohosloví, dokonce získal – považte – i nižší kněžské svěcení! Pozoruhodné východisko pro jednoho z největších milovníků všech dob.

Hrál roli vojáka, dvořana, diplomata, finančníka, profesionálního houslisty, hazardního hráče, černokněžníka, spisovatele.

Místem, kde se cítil jako ryba ve vodě, byly ložnice krásných žen – od řeholnic po dámy z nejvyšší společnosti. Byl vzdělaný, inteligentní a okouzlující muž, měl vtip, eleganci a duchaplnost. Uměl žít na úkor druhých – zejména bohatých paniček.

Vždycky odlehčoval peněženkám svých přátel, aby ukojil své choutky. Podváděl je, ale prý jen proto, aby zmoudřeli. Ty peníze měly být utraceny na pošetilosti jejich – utratil je tedy na pošetilosti svoje.

Chvíli byl nahoře, chvíli dole. Byl vítán na panovnických dvorech, a než se nadál, bručel v chládku. Ale vždycky ho z průšvihu vysekal někdo z jeho vlivných známých.

Nerudný knihovník na severočeském zámku

Poté, co zbrouzdal celý svět a táhlo mu na šedesátku, vrátil se do Benátek. Ale tam ho nechtěli, a tak se stáhl do Vídně. Šťastnou náhodou se tam potkal s tehdy třicetiletým hrabětem Valdštejnem a hned si padli do noty. Zjistili, že mají fůru společných zájmů: literaturu, magii a židovskou kabalu.

Valdštejn Casanovu pozval ho k sobě na Duchcov, aby mu na zámku dělal knihovníka. Casanova napřed odmítl, ale když si uvědomil, že je u konce s penězi, s cestováním i kariérou, nabídku přijal.

Řekl by Casanova sám o sobě, že je donchuán? Kdoví. Rozhodně ale seděl v hledišti Nosticova divadla v den, kdy Wolfgang Amadeus Mozart osobně dirigoval premiéru svého Dona Giovanniho.

S Mozartem ho spojovala příslušnost ke svobodným zednářům, s autorem libreta Lorenzem da Pontem dlouholeté přátelství. Podle legendy Casanova dokonce chodil na zkoušky a radil a pomáhal s libretem.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.