Čím vážily jablka trhovkyně před sto lety? Takzvaný mincíř mají uložený ve velkomeziříčském muzeu

Hmotnost a teplotu dnes měříme vesměs digitálními přístroji. Čím ale vážili naši předkové? Muzeum ve Velkém Meziříčí má ve svých sbírkách přístroje, které měřily hmotnost, teplotu, ale třeba i vlhkost nebo hustotu před sto a více lety.

Na chalupách, starých půdách, ale možná i v některých kuchyních jistě ještě dnes najdeme staré rovnoramenné litinové váhy. Měly dvě misky, a uprostřed dva zobáčky. Na jednu misku se dávala závaží, na druhou třeba mouka. I takové mají uložené ve sbírkách velkomeziříčského muzea. A nejsou to jen kuchyňské váhy. "Vypadá to jako pouta, ale je to mincíř, přenosná jednoduchá váha," říká muzejnice Lucie Pavelcová. Mincíř bylo možné někde zavěsit, na hák mohla trhovkyně zavěsit třeba koš s ovocem, a na stupnici odečetla hmotnost.

V depozitáři muzea je uložený i plastikou zdobený teploměr, který mohl stát někde v salónu na komodě. "Není to ve stupních Celsia, ale je tady R, což značí Remiéry," říká muzejnice s tím, že tato stupnice se používala do poloviny devatenáctého století. "Nula je stejná, ale bod varu byl osmdesát," dodává. Jako malá skleněná baňka vypadá zkoušečka vlhkosti obilí, a zajímavá je i v dřevěném obalu uložená pivní váha. "To je měřič hustoty piva," říká Lucie Pavelcová.

Stará měřidla většinou dodnes fungují a jsou často krásně zdobená. Především ta litinová, na kterých bývá ve zdobení i dodnes čitelné jméno a adresa výrobce. To se týká například kupecké decimální váhy, která pochází ze známého pražského železářství u Rotta. Tyto váhy do muzea darovaly v roce 1978 sestry Škardovy, a pocházejí z obchodu se smíšeným zbožím, který býval v Radnické ulici ve Velkém Meziříčí.

Spustit audio