Václav Hudeček: Nejdůležitější je, že Concertino stále žije
Jméno významného českého virtuóza Václava Hudečka je se soutěží Concertino Praga neodmyslitelně spjato.
Při prvním ročníku soutěže v roce 1966 získal druhou cenu v kategorii Hra na housle, v následujícím ročníku již ve své kategorii s přehledem zvítězil. Je také dlouholetým členem Stálé komise Concertino Praga. Zároveň se soustavně věnuje podpoře mladých hudebních talentů, kterým kromě pedagogického vedení poskytuje prostor v rámci svých koncertů a propojuje je s dalšími s renomovanými umělci.
Čím vším je pro Vás Concertino Praga a jaké bylo Vaše první setkání se soutěží? Jak se podle Vás soutěž v průběhu let změnila?
S touto pozoruhodnou soutěží jsem se setkal na úplném začátku, kdy se ještě ani nejmenovala Concertino Praga. Zúčastnil jsem se totiž jako soutěžící prvních dvou ročníků. Za těch padesát let se mnoho změnilo, soutěží prošly stovky účastníků mnoho dnešních světových hudebníku s ní zažilo první krůčky ve své kariéře. Nejdůležitější ale je, že Concertino stále žije.
Jak obecně pohlížíte na umělecké soutěže a na objektivitu měření výkonů? Co se Vám jeví jako vůbec největší přínos takového soutěžního klání?
Být stoprocentně spravedlivý na soutěži, kde není časomíra, nebo laťka je vždy problematické. U Concertina, které je absolutně anonymní a posuzují se pouze nahrávky, zase chybí přímý kontakt se soutěžícím, a porota tak nemá k dispozici komplexní obrázek účinkujících. Nicméně v dnešní době mají začínající muzikanti jen jednu možnost, jak na sebe upozornit (mám na mysli poctivé kumštýře) a tím je ocenění v mezinárodní soutěži.
Který z laureátů Concertino Praga 2016 Vás nejvíce oslovil? Měl jste možnost poslechnout si živá vystoupení laureátů během jejich tuzemského turné?
Bohužel, živě jsem neměl možnost vítěze slyšet, vyjma Pavly Tesařové, kterou znám a sleduji již léta. Těší mě, že celých padesát let je úroveň vítězů neuvěřitelně vysoká. Nejinak tomu bylo i letos.
Co byste poradil mladým začínajícím muzikantům a zdůraznil jako podstatnou okolnost, kterou pro profesionálního hudebníka stojí za to mít vždy na paměti?
Dobré nervy, věřit si a cvičit, cvičit, cvičit!
