Jaroslav Kubita

Jaroslav Kubita - Foto:  archiv autora

Jaroslav KubitaFoto:  archiv autora

Česká republika

Jaroslav Kubita se začal učit na fagot již v deseti letech v rodné Olomouci. Poté studoval na Konzervatoři a AMU v Praze a rovněž absolvoval kursy v Salzburku a Luganu. Od svých osmnácti let byl sólofagotistou orchestru Smetanova divadla, stejné místo zastával i v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Členem České filharmonie je od roku 1996, jejím sólofagotistou od roku 2003. 

Již jako dvanáctiletý získal s dechovým triem pod vedením svého otce čestné uznání v mezinárodní soutěži Concertino Praga (1978). Je vítězem fagotové soutěže Pražské jaro (1991), Kurpiňského soutěže v polském Leszně (1988) a laureátem soutěží C.M. von Webera v Mnichově (1987) a IDRS v Manchesteru (1989). 

Na CD nahrál fagotové koncerty českých klasiků, řadu skladeb sólových a komorních natočil pro Český rozhlas. Jako sólista a komorní hráč vystupuje doma i v cizině. Je členem souborů In modo camerale, Pražský barokní soubor a Česká dechová harmonie. Natočil s nimi několik CD pro firmy Exton, Panton a Studio Matouš. Od roku 2009 je pedagogem hry na fagot na JAMU v Brně. 

Jaké bylo Vaše první setkání se soutěží Concertino Praga?
S Concertinem Praga jsem se poprvé setkal na podzim roku 1978. Bylo mi dvanáct let a na fagot jsem hrál asi dva roky. Jako nejmladší člen dechového tria olomoucké ZUŠ Žerotín, které vedl můj tatínek, jsem se poprvé podíval do studia Českého rozhlasu v Brně, kde jsme v národním kole soutěže natočili Mozartovo Divertimento č. 4 pro dva klarinety a fagot. Neměli jsme zkušenosti a trochu jsme se obávali, že tím naše setkání s Concertinem také skončí. Všechny nás pak příjemně překvapil postup do mezinárodního kola. Nahrávku do něj jsme natočili ve studiu Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v Praze s panem režisérem Otomarem Kvěchem. V silné konkurenci několika klavírních trií z evropských konzervatoří jsme získali čestné uznání. Jako jediní dechaři jsme se pak zúčastnili Jihočeského festivalu Concertina Praga v červnu 1978. Na tom se mi moc líbilo. Myslím, že právě tam mě poprvé napadlo, že bych mohl zkusit jít ke zkouškám na konzervatoř. 

Jaký druh hudby máte osobně nejraději?
Většinou poslouchám hudbu klasickou.  

Jak obecně pohlížíte na umělecké soutěže a na objektivitu měření výkonů?
Myslím, že umělecký výkon nelze oproti výkonu sportovnímu objektivně změřit. Každý interpret je jedinečná osobnost se silnějšími i slabšími stránkami. Stejně tak porotci. Ti mohou ve svých hodnoceních stejného výkonu upřednostnit každý trochu jiná kritéria a přitom bude mít každý z nich svým způsobem pravdu. Výsledek soutěže je určitým průměrem jejich názorů. 

Co si myslíte o anonymním způsobu hodnocení nahrávek ve srovnání s hodnocením živých vystoupení?
Anonymní způsob hodnocení mi přijde objektivnější. Porotcům ale může trochu chybět vizuální vjem, který určitě prozradí více o osobnosti kandidáta. 

V čem podle Vás spočívá největší přínos hudebních soutěží pro mladé muzikanty?
Hlavní přínos hudebních soutěží (nejen) pro mladé muzikanty vidím v nutnosti nastudovat požadovaný repertoár, správně načasovat formu a v určený čas vše předvést co nejlépe. Tento princip musí později coby profesionálové zvládnout jak sólisté, tak i komorní či orchestrální hráči. Případný soutěžní úspěch je určitým bonusem, který laureátům soutěží přináší například pozvání ke koncertům nebo natáčením a může dobře nastartovat jejich kariéru.  

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas