8. února  2013  rubrika: Dění v redakci

Ivana Denčevová: Psát knihu Tváře undergroundu byla zábava

Tváře undergroundu - Foto:  Český rozhlas

Tváře undergrounduFoto:  Český rozhlas

Hosty dopoledního Tandemu Tamary Peckové byli spoluautoři knihy Tváře undergroundu. Redaktorka Českého rozhlasu Ivana Denčevová a fotograf David Tesař.

Podle Ivany Denčevové by kniha možná mohla posloužit jako učebnice moderní historie. Páteří knihy je deset rozhovorů s představiteli undergroundu. „Nejstarší se narodil v roce 1938, nejmladší v roce 1983. Jsou z různých prostředí, s různými životními příběhy. Vesměs to byla krásná setkání.“ Jaké vnitropolitické události, jaká zahraniční politika představitele undergroundu nejen v 70. letech ovlivňovala, i to je v knize velkou měrou zastoupeno. „Představte si, že zorganizujete přednášku člověka, který je kunsthistorik a básník, někdo vám tam zahraje, a vy za to skončíte na dva roky ve vězení a už se to s vámi takzvaně veze“, přibližuje dobu Ivana Denčevová. 

Knize předcházel rozhlasový seriál „Z historie undergroundu“, pak právě Ivanu Denčevovou na terase Českého rozhlasu v Praze napadlo, že by z toho mohla být pěkná kniha. Jak moc se představitelé undergroundu během rozhlasového povídání otevřeli? „Někteří mi dokonce po rozhovoru říkali, že si připadali jako při výslechu, na co na všechno jsem se jich ptala.“ 

Velice těžce se jim hovořilo většinou o jejich vztazích s rodiči a rodinou. V některých případech se svých vlasatých dětí zřekli. „Jeden z nich Zdeněk Vokatý měl otce ve sboru národní bezpečnosti, který se ho v jeho 15 soudně zřekl, když viděl, že nosí dlouhé vlasy a jak se chová. Druhý z nich Vladimír Drápal, jeho otec byl vysoký důstojník armády, posléze předseda národního výboru a oni spolu 10 let nehovořili. Sám má už syna a neumí si představit, co by ten jeho syn musel udělat, aby s ním přerušil kontakt a takhle sety jejich cesty rozešli. Rozhodně by to nebylo kvůli tomu, že nosí dlouhé vlasy a jakou poslouchá muziku“. 

David Tesař: Fotit člověka, který má za manželku kafku, není jednoduché

Řeč je Zbyňkovi Lánovi. Binny Laney. „Je to velmi specifický pán, mi bylo řečeno a že za manželku má kafku. Tak to bude hodně zajímavý, napadlo mě. Binny mi řekl: já nechci být identifikovatelný. Nakonec to dobře dopadlo. A moc mě potěšilo, že se mu moje fotografie líbila,“ uzavírá povídání fotograf David Tesař. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace