17. března  2012 v 20:27  rubrika: Diskuse

Český premiant před evropskou tabulí

Evropská unie  - Foto: Tiskový servis Evropské komise

Evropská unie Foto: Tiskový servis Evropské komise

V souvislosti s negativním postojem České republiky, respektive většiny členů současné české vlády, k vytváření nových kontrolních mechanismů v rámci Evropské unie se naskýtá otázka, kam naši současní lídři chtějí tento stát směřovat a na základě čeho své kroky řídí.

Racionální uvažování zřejmě v české politice hraje stále marginálnější úlohu a ve veřejném diskursu nabývá na síle populismus a partikulární zájmy. Národovecké tendence, které dnes hlásá nemalá část politiků, přitom za určitých okolností mohou přerůst v něco, co nás přiblíží k obsahu a atmosféře zoufalé druhé republiky konce třicátých let – státu okleštěného a zamindrákovaného, státu daného všanc vývoji, který nedokáže nijak korigovat. 

Někteří národovečtí politici hlásají, že jejich rozhodnutí mají hájit zájmy této země. Co je však zájmem České republiky? Stát po boku nám vzdálené a velmi specifické Británie, nebo se ve společenství bližších zemí pokusit o nastavení funkčních mechanismů finanční kázně? Jistěže viníkem současných problémů EU není jen Řecko a jemu podobní, neb svůj nemalý podíl na současných problémech mají i architekti eura v čele s Německem a Francií. Má toto ovšem znamenat, že přirozenou českou reakcí na tento stav bude isolacionismus a nechuť podílet se na společném evropském řešení? 

Projevený postoj vlády ČR a českého premiéra není ani statečný ani moudrý. Předstupuje před ostatní evropské partnery s jakousi „českou pravdou“, přitom ovšem nemá čím ji zaštítit. 

Současná společenská a ekonomická kondice naší země je stěží úctyhodná. Žijeme v zemi dlouhodobě neřešené právní zvůle a společenské demoralizace, žijeme v zemi, kde dochází k soustavnému rozkrádání státních prostředků, v zemi, která spíše než všem občanům slouží izolovaným skupinám vyvolených jedinců. 

I ze zahraničí viditelný nepořádek který v České republice panuje, z nás nedělá středoevropské premianty, a pokud v něčem pozitivním ano, tak to zpravidla není zásluhou našich vlád. Jestliže tedy chtějí jít čeští lídři Evropě v něčem příkladem, nabízet svá řešení a bouchat se hrdě do prsou, měli by především dokázat, že umí efektivně řešit situaci na vlastním dvorku – třeba se naučit poctivě čerpat finance z unijních fondů. 

Proč to však není možné? Nebezpečí, že by se čeští politici museli vystavovat mezistátním pravidlům, by bylo nebezpečím pro ně samotné, respektive nebezpečím pro uzavřený korodující systém, který v této zemi záměr ně udržují a který začasté slouží jejich partikulárním zájmům. 

Národovecký populismus, jehož jsou občané České republiky svědky, je pouhou snahou ideově a personálně podvyživených politických stran o získání sympatií naštvaných voličů. Bohužel se ukazuje, že řada lidí na laciná eurofobní hesla slyší. Dá se tedy čekat, že za původce zdejších společenských a ekonomických problémů bude stále hojněji označována Evropská unie. Poukazovat na ni se vztyčeným prstem přitom budou hlavně ti, kteří k udržování podhoubí neutěšené české reality už pěknou řádku let sami přispívají. 

Chápu, že při pohledu ze Strakovy akademie na zdánlivě spořádané panorama turistické Prahy mohou někteří ministři nabýt pocitu, že česká realita se podobá té švýcarské, ale zároveň je mohu ujistit, že tomu tak není. To, co tu máme, je spíše Čechistán, než-li příkladně fungující demokracie helvétského typu. Stavět za takové situace naši zemi do pozice „osvíceného“ středoevropského premianta je zahraničněpoliticky zcela nepochopitelné a – bez obalu – prostě hloupé. 

Autor:  Petr Slinták
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace