24. července  2011  rubrika: Diskuse

Vzpomínka na setkání s panem Jiřím Ješem

Jiří Ješ u mikrofonu - Foto: Vendula Kosíková

Jiří Ješ u mikrofonuFoto: Vendula Kosíková

Jaký byl a zůstává v mé vzpomínce? Úžasně svědomitý, poctivý, velmi pracovitý a také kultivovaný a šaramantní.

Poprvé jsem se s panem Jiřím Ješem setkala při mé první návštěvě rozhlasové stanice Šestky a už ani nevím, jak se to přihodilo, že jsme se dali do řeči. Hovor se stočil na můj počáteční zájem o rozhlas a psaní posluchačských příspěvků. 

Dostalo se mi vřelého ujištění, že ani pouhé středoškolské vzdělání není na překážku věci. Že nejdůležitější je píle a snaha se učit a sbírat zkušenosti. To byla rada pana Ješe z vlastní prožité praxe. Stále se učit, kultivovat řeč, výrazové prostředky i obsah sdělení s největší snahou o objektivnost a pravdivost. Vše se mu výborně dařilo, snad s jedinou výjimkou, ale i tu lze připustit jen z určitého úhlu pohledu. 

Věčné „Ješovské – nevěřím v Boha“. Zvláště v posledním roce, když již byl pan Ješ nemocen, velice často zdůrazňoval svůj – dá se říci antináboženský – postoj a bylo to pro mne až bolestné a neuvěřitelné, že on při svém rozhledu – ačkoliv jeho lidství bylo tak krásné – Boží jsoucnost – jako něco zcela přesahující a nesoucí život Země a člověka – nepřipouštěl, ale spíše nepřipouštěl tradiční způsob víry. V krásu a vznešenost života – jeho smysl – to věřil a žil. Vedl zápas o vlastní vyjádření této podstaty života. 

Mnoho komentářů pana Ješe, které mne zvláště zaujaly, jsem si vytiskla a časem se k nim budu vracet. To byla ta mnohá setkání na vlnách rozhlasu. 

Třetí osobní setkání se uskutečnilo na malé slavnosti stanice, kdy jsme spolu hovořili jen krátce. 

Ještě ve starých prostorách Radioservisu jsem měla možnost setkat se při autogramiádě knihy sebraných komentářů a dvou CD naposledy. To již byl pan Ješ nemocen, ale s největším vypětím sil přijel až z Ostravy z nemocnice, aby se mohl setkat s posluchači a podepsat svou knihu. Obdivovala jsem opět obrovskou sílu vůle a lásky, kterou ke všemu, co souviselo s rozhlasem, novinařinou a posluchači choval. Tato láska, oddanost věci a práci, to byly okolnosti, které mu pomáhaly tak dlouho vzdorovat zákeřné nemoci. 

Milý a vážený pane Ješi, s úctou děkuji za setkání s Vámi. 

Eliška Svobodová
 

 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace