Fotografie z fronty: válka z druhé strany

24. listopad 2012

Druhá světová válka patří podle odborníků k nejlépe zdokumentovaným událostem dějin. Sedmdesát let po jejím konci je poměrně málo pravděpodobné, že by se objevily nové dokumenty, které by zásadním způsobem změnily to, jak válku – její průběh a její výsledky – vnímáme.

Jistý prostor pro určitá překvapení však stále existuje. Těžko sice půjde o novinky, které by „přepsaly“ dějiny. O malá překvapení ale nemusí být nouze. Jedním ze zdrojů stále nového poučení mohou být i stará rodinná alba s fotografiemi „po dědečkovi“. Nástup moderních komunikačních technologií, především internetu a internetových aukcí, umožňuje prakticky celosvětové sdílení, výměnu a nákup snímků, které mohou být odborníky zdrojem mnoha neocenitelných informací.

„Jde především o to dokázat fotku přečíst – a to přečíst myslím samozřejmě s nadsázkou,“ říká Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu v Praze. Zdánlivě obyčejná fotka dědečka v uniformě a několika jeho kamarádů vojáků může totiž mít i několik „vrstev“ a nakonec se z takové fotky nemusí radovat jen rodina. „Je to skutečně několik rovin, které mohou z fotky udělat cenný zdroj informací. Tolika, že se to nedá ani snadno vypočítat. Vyčteme z ní, jakou výzbroj a výstroj vojáci používali v jaké době. Dozvíme se, nakolik dodržovali výstrojní kázeň. Na některých fotkách jsou i poměrně dobré záběry bojové techniky. Nejednou se stalo, že zdánlivě civilní fotka vojáků odhalila bojové nasazení málo známé varianty tanku, případně odhalila existenci úpravy nějaké zbraně, o které jsme doposud neměli ani tušení.

A to pořád ještě není všechno. Z fotek můžeme usuzovat na konkrétní meteorologickou situaci v určitém období a na určitém úseku bojiště. Samozřejmě nedocenitelným pramenem jsou takové fotky pro poznání života na frontě nebo v zázemí ve chvílích, kdy se nebojovalo. Nebyla to jen fádní hra v karty nebo kouření cigaret – můžeme vidět vojáky s knihami, s časopisy, při různých, někdy i netradičních sportovních utkáních. Ta paleta je opravdu široká.“

Na našem území se navíc můžeme setkat s fotografiemi z mnoha bojišť. Českoslovenští vojáci válčili na frontách několika kontinentů a s mnoha zbraněmi. Ale nebyli to jen českoslovenští vojáci. Nemalá část československého území vstupovala do druhé světové války připojena k nacistickému Německu. Čeští Němci se v naprosté většině stali takzvanými říšskými Němci a vztahovala se na ně povinnost narukovat na frontu. Na mnoha místech v pohraničí zůstaly po vysídlení Němců v chalupách staré fotky s neznámými vojáky kdesi v Sovětském svazu. A nejen to – vzhledem k záběru německé armády se řada odvedenců dostala i na lodě nebo ponorky. Není to tak dlouho, co mi jeden rodák z Vejprt ukazoval obrázek tatínka, který během druhé světové války sloužil v uniformě Wehrmachtu až kdesi za polárním kruhem.

Takové a podobné fotky končí v horším případě v popelnicích, v lepším případě se s nimi obchoduje a v tom nejlepším jsou už v muzeích. Právě tam slouží seriozní vědecké práci. Jsou totiž cenným pramenem pro poznání válečné každodennosti. Přinášejí obraz války očima hlavních aktérů, vojáků. Na rozdíl od propagandistických fotek válčícími stranami najímaných válečných fotografů, zobrazujících hrdiny v akci, ukazují tyhle soukromé fotky pohled na „obyčejný“ vojenský život.

Jak interpretovat amatérské válečné fotky z obou stran fronty, vítězné a poražené? A je pohled „poražené“ strany na válečné události jiný, než pohled vítězů?

Na tyto a podobné otázky se pokusí opovědět pořad Historie věčně živá v sobotu 24. listopadu 2012 ve 21:10 hodin.

autor: David Hertl
Spustit audio