27. listopadu  2011  rubrika: Dokument

Mariáš krásného tajemníka. Antonín Novotný a jeho doba

Antonín Novotný - Foto:  Archiv ČRo

Antonín NovotnýFoto:  Archiv ČRo

Kdesi kdysi prý zvolili československého prezidenta a prvního z komunistů nejhezčím státníkem planety, snad to bylo při příležitosti jakési obskurní ankety spojené se světovou výstavou v Montrealu 1967 nebo při jiné příležitosti, ostatně to není důležité. Důležité je, že „krásný Tony“ a jeho doba byly v rámci našich dějin dvacátého století dva fenomény mimořádně rozporuplné. Antonín nikdy nebyl reformátor, spíš podprůměrně vzdělaný dogmatik, a přesto jsou za jeho éru považována hlavně ona tolikrát vzývaná „zlatá šedesátá“ léta. Jako obvykle – jde jen o část pravdy.

Vyučený strojní zámečník Novotný se od začátku své stranické kariéry projevil jako jeden z nejšikovnějších mocenský hráčů v rámci komunistické hierarchie – ačkoliv sám se do čela dostal na sklonku éry brutálních politických procesů padesátých let, šikovnými manipulacemi se mu časem podařilo zbavit se nejzkompromitovanějších person tohoto období, pakliže tyto samy neskončily ve vězení, nebo dokonce na šibenici. 

Antonína Novotného nebylo radno podceňovat. Cíleným donášením informací na sovětské velvyslanectví si už v padesátých letech vybudoval předpolí pro to stanout v čele KSČ, a tím i státu. Když na sklonku roku 1957 zemřel v úřadu prezidenta Antonín Zápotocký, odvážil se Novotný s podporou Moskvy první „kumulace funkcí“ a přibral si jako první tajemník strany i úřad prezidenta. 

Pochopitelně – prezidentství bylo komunistickém systému více méně „vedlejšák“, ale možná právě proto si ho Novotný uměl užít. Obrovský prezidentský plat si sice údajně snížil na polovinu – osobně byl v podstatě skromný, zato své blízké systematicky korumpoval úplně obyčejnými obálkami s různými obnosy, podle toho, jak byl kdo loajální. I navenek se prezidentovi dlouho dařilo držet si image oblíbeného, chápavého a v podstatě lidového vůdce. Jeho spanilé jízdy po vlastech českých, moravských i slovenských měly jedno společné: setkával se na nich s dělníky, rolníky, (méně už s pracující inteligencí, před tou měl respekt) a vyjadřoval se ke všemu, čemu rozuměl, i ke všemu ostatnímu. 

Co je pro nás cenné – zpravidla tato setkání zaznamenávali reportéři Československého rozhlasu, nevíme ovšem, zda rozhlas tyto nahrávky v úplnosti také vysílal. Čiší z nich dodnes kouzlo nechtěného a také jakási naděje, že s tímto veskrze průměrným nešikou, který notoricky komolil některá pro režim klíčová slova (proslulí zemedělci nebo shromaždění), se snad dočkají v reálném socialismu lidštějších časů. 

Tedy – udělal Novotný něco dobrého pro obyvatele Československa? Odpověď je složitá – udělal mnoho, ale nic z toho záměrně. Klíčový byl i aspekt mocenské změny v Moskvě v roce 1964 – zatímco s Nikitou Chruščovem byl Novotný jedna ruka (a výrazně mu pomohl se stabilizací východního bloku v kritickém roce 1956), s Brežněvem už to bylo jiné. Novotný si dokonce dovolil protestovat proti palácovému převratu, jímž byl Chruščov odstraněn a nahrazen „nevýrazným“ Brežněvem, o kterém si všichni mysleli, že je mužem kompromisu na přechodnou dobu. Typický omyl nomenklatury. 

Nelze se nakonec divit, že se po roce 1969 v nastupujícím Husákově režimu, kdy byl najednou konec všem nadějím, občas objevovaly mezi teenagery „placky“ na kabátech – a na nich nápis „Sorry Tony“… Zřejmě si lidé uvědomili, že tak jako za Novotného se hned tak mít nebudou, měřeno hlavně stupněm osobních a relativně i politických svobod (protože materiálně to za Novotného nebyla žádná sláva, viz. prezidentova pravidelná ujišťování z tribun prvomájových sjezdů: maso bude, vejce budou apod.) 

Dokument Pavla Hlavatého přinese kromě jiného unikátní dobové záběry Novotného projevů a „spanilých jízd“ – za pozornost stojí třeba poslední Novotného projev ke 20. výročí únorového puče v roce 1968, kdy už značně znejistělý prezident byl jen trpěným symbolem minulé éry a kdy na Hradě už mu zbývaly pouhé dny. Řečník ohlásí prezidenta – a na Staroměstském náměstí se na pár okamžiků rozhostilo ledové ticho. Jaká to proměna oproti předcházejícím rokům! 

Dokument Mariáš krásného tajemníka vysíláme na vlnách Českého rozhlasu 6 v pořadu Téma v neděli 27. listopadu od 20:10 hodin. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas