Cella místo saxofonů

Řada profesionálních i amatérských hudebníků byla tehdy existenčně postižena, mnozí odešli do exilu a existují i případy jejich uvěznění. Perzekvováni byli – nejrůznějším způsobem – i propagátoři, diváci a posluchači této hudby.

V dokumentárním pásmu Cella místo saxofonů budeme sledovat období největší perzekuce jazzové hudby u nás – tj. od roku 1948 asi do poloviny padesátých let. V pořadu jsou použity ukázky z dobových propagandistických článků i knih, ale také ukázky z pamětí hudebníků Jiřího Traxlera a Kamila Běhounka, kteří po roce 1948 odešli, respektive zůstali v exilu. Opakovaně zde zazní fundované svědectví hudebního publicisty, kritika a překladatele dr. Lubomíra Dorůžky i prozaické jazzové reflexe spisovatele Josefa Škvoreckého.

V pořadu je reprodukována řada invektiv – některých velmi groteskních – kterých třeba i opakovaně používali bojovníci proti jazzu. Zmínka padne i o tom, jak komunisté nerespektovali autorská práva. Z nástrojového hlediska se pak dozvíte – nejenom – o snahách nahradit saxofony violoncelly. Přiblížíme také snahy zpěváka Arnošta Kavky hrát pokrokovou taneční hudbu i historii administrativního postihu jazzové skupiny v Hranicích.

Fakt, že napadána nebyla jenom jazzová hudba, ale také tanec, ilustruje příběh Bulla Máchy. Dozvíte se, kdo byl Herbert Ward a jak tento Američan (spolu se svou ženou Jacquelinou) ovlivnil naše posluchače i zaskočil ideology. Připomenut je i legendární propagátor jazzu Willis Conover.

Na malé ploše pak připomeneme tragický osud zpěváka R. A. Dvorského v padesátých letech.

Jiří Traxler a Jaroslav Ježek (Studio Ultraphon 21. dubna 1938)|foto: volné dílo, Jiří Traxler

Zazní zde i srovnání komunistického hudebního teroru s nacistickým a pokusíme se odpovědět na otázku, proč totalitní režimy neměly rády jazz.

V pořadu zazní dobové nahrávky, včetně skladeb některých uvedených protagonistů.

Cella místo saxofonů vysíláme v pořadu Téma v neděli 9. září ve 20:10 hodin.