1. října  2011  rubrika: Dokument

Dykova 14

Vila v Dykově ulici č. 14 - Foto: Noemi Fingerlandová

Vila v Dykově ulici č. 14Foto: Noemi Fingerlandová

Žlutobílou vilou v Dykově ulici se zahradou a výhledem na jižní část Prahy procházely dějiny. Původně rodinné sídlo ze začátku 20. století zabavili v roce 1940 Němci. Za protektorátu tu provádělo výslechy gestapo, po válce sovětská vojenská kontrarozvědka. Za socialismu zde sídlila armádní redakce Československého rozhlasu, narodil se zde Jára Cimrman a natáčel se tu Hajaja. Po roce 1989 se sem přestěhovala česká redakce Svobodné Evropy, z níž se posléze stal Český rozhlas 6.

Osud tohoto domu připomíná pořad Historie věčně živá, který vysíláme 1. října ve 21.10.

Ve vile, dnes hostelu, o tři zahrady dál je pamětní deska připomínající osudy těhotných židovských žen, které sem byly za války převáženy k porodům. Byla zde totiž tajná policejní porodnice. Děti byly matkám odebrány většinou hned po porodu a dány na převýchovu do německých rodin. Co gestapo udělalo z vily č. 14, se nepodařilo přesně vypátrat, k dispozici jsou jen kusá svědectví. Například maminka Karla Lhotky, dnes vrátného Českého rozhlasu, zde byla za války na výslechu kvůli odbojové činnosti svého manžela. O podrobnostech se před synem nikdy nezmiňovala, ale jisté je, že krátce na to byla i s malým Karlem odvezena do pracovního tábora v Německu. 

Dům na adrese Dykova 14 nechal postavit někdy před rokem 1919 inženýr Josef Košťálek. Když zemřel, prodala dům jeho manželka Rudolfu Krausovi, původně z Jihlavy. Ten nechal vilu v roce 1927 přestavit architektem Vondráškem a Pulcmanem do dnešní podoby. 

Rudolf Kraus a jeho žena Hedvika měli jediného syna Františka, který vilu zdědil po smrti rodičů v roce 1937. Se zavedením norimberských zákonů byl ovšem z vily v roce 1941 vystěhován, nejprve do Dlouhé ulice v Praze a poté do koncentračního tábora v Lodži, kde bezdětný zahynul. Dům byl ještě předtím takzvaně prodán do majetku vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu, kam se tehdy převáděl veškerý likvidovaný židovský majetek a z něhož se financovaly deportace Židů do lágrů. 

Pravděpodobně na konci války vilu zabavil český stát, konkrétně ministerstvo obrany, které ji v roce 1956 převedlo na Československý rozhlas pod podmínkou, že zde bude sídlit armádní redakce. Právě ta v roce 1966 „porodila“ slavného českého génia Járu Cimrmana. I když, jak vzpomíná jeden z jeho otců, Miloň Čepelka, Cimrman a neméně legendární Nealkoholická vinárna U Pavouka, vznikala až poté, co si členové nepočetné armádní redakce „odkroutili svoje zelené vysílací povinnosti“. Mimochodem, Miloň Čepelka ve vile nejen pracoval, ale i bydlel, a to v dnešní ředitelské kanceláři, původně ložnici majitelů. Jeho adresa ale tehdy nebyla Dykova 14, ale Hviezdoslavova 14. 

Když v srpnu 1968 vjely do Prahy tanky a hlavní budova Čs. rozhlasu byla obsazena, vysílala se tzv. „štafeta“, později označená za ilegální vysílání, právě z Dykovy 14. Na to vzpomíná jak Miloň Čepelka, tak pozdější ředitel Svobodné Evropy/Českého rozhlasu 6 Pavel Pecháček. A Karel Sedláček, který tehdy jako malý kluk bydlel v nedaleké Radešínské ulici, vzpomíná, jak sem novinářům, týden zavřeným ve vile, potají nosili přes zahrady jídlo. 

Po roce 1989 zanikla armádní redakce, po rozpadu Československa se vlastníkem vily stal Český rozhlas a ten sem nastěhoval nově vzniklou stanici Rádio Svobodná Evropa/Český rozhlas 6, od roku 2002 už jen Český rozhlas 6. Ten se v roce 2011 odstěhoval zpět do hlavní budovy na Vinohradech. 

Vila v Dykově ulici však stojí dál a její budoucnost je zatím neznámá. Už teď je však jisté, že její historie nekončí. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas