Josef Jedlička – spisovatel nebo filozof?
Josef JedličkaFoto: Slovník české literatury po roce 1945
Nestává se v pořadu Portréty právě často, aby v něm ani jednou nezazněl hlas portrétované osobnosti. Bude to ale případ pořadu, věnovaného českému spisovateli, esejistovi a filosofovi Josefu Jedličkovi, od jehož narození letos v březnu uplyne 85 let.
Narodil se v roce 1927 v Praze a po maturitě šel studovat filozofii na Univerzitu Karlovu. Roku 1948 ho ze školy vyhodili poté, co profesorům vysvětlil, že z filozofického hlediska komunisté zradili své vlastní revoluční ideály. Asi věděl, o čem mluví – on sám totiž z komunistické strany vystoupil nedlouho předtím.
Od roku 1953 žil Jedlička s manželkou v Litvínově a pracoval jako dělník, učitel, vychovatel, etnograf, později občas spolupracoval s televizí, rozhlasem a literárními časopisy. Jen málokdo tušil, že po nocích také píše. V roce 1957 dokončil své první dílo, které ale mohlo vyjít až o deset let později. A byla z toho téměř senzace, když v Československém spisovateli roku 1966 vyšla útlá knížka s dlouhým názvem: Kde život náš je v půli se svou poutí. Jedlička v ní naprosto osobitým způsobem účtoval s budovatelským nadšením padesátých let na severu Čech, které velmi rychle vyprchalo a změnilo se v jistotu oněch plných hrnců: „Revoluce si zakryla rozhalená ňadra, ztloustla a celé večery hledí na obrazovku televizoru.“
Pro pozdějšího spisovatele Václava Vokolka, patřícího k okruhu mladých lidí, kteří Jedličku v Litvínově pravidelně navštěvovali, bylo setkání s knížkou Kde život náš je v půli se svou poutí nečekaným vytržením: „Od české literatury jsem toho tedy moc nečekal. Jedličkova knížka mne nadchla. Konečně autor, který nepodlehl tomu valčíčku šedesátých let, té písni napravených komunistů. Jen mne štvalo, že je to tak tenké! Měl jsem pocit, že toho mělo být víc. Ale ono tam vlastně bylo všechno.“
Několik dní po 21. srpnu 1968 Josef Jedlička naložil do auta manželku i šestnáctiletého syna a odjeli do Německa. Blížila se mu čtyřicítka a tušil, že v této zemi nebude možné svobodně psát. Už koncem prosince 1968 si posluchači Rádia Svobodná Evropa mohli poslechnout první z jeho úvah, které pro mnichovskou rozhlasovou stanici napsal. Později se stal jejím zaměstnancem a připravil hodiny kulturních pořadů i každodenní publicistiky. Vše s mimořádnou filozofickou erudovaností. Většina jeho prací vyšla u nás až posmrtně. Koncem osmdesátých let už Jedlička trpěl vážnou poruchou dýchání. Zemřel v Augsburku 5. prosince 1990.
Spisovatel Václav Vokolek – jeden z těch, kteří byli Jedličkovi nablízkuFoto: David Hertl
Autor snad nejlepší české prózy, shrnující hledání smyslu života v socialistické realitě severních Čech padesátých let, je u nás stále spíše zapomínán. Jeho dílo občas vyjde, prestižní literární časopisy na to skvěle zareagují… a to je tak vše.
Píšící filozof nebo filozofující spisovatel? To je asi největší dilema života muže, kterého vám představíme v neděli 29. ledna ve 22:10 hodin v pořadu Portréty.
Nečekaný literární objev československých šedesátých let a neprávem opomíjený esejista mnichovského Rádia Svobodná Evropa let sedmdesátých a osmdesátých. I takový byl a je Josef Jedlička.
