23. června  2012  rubrika: Dokument

Lidová architektura včera, dnes… a co z ní zítra?

Moderní replika krušnohorského lidového domu - Foto: David Hertl

Moderní replika krušnohorského lidového domuFoto: David Hertl

Stovky domů v České republice chrání zákon jako památkové objekty, jako významné ukázky lidové architektury. Člověk může být sebevětším příznivcem moderních staveb, ale často se nemůže při pohledu na starou roubenou chalupu v Podkrkonoší ubránit dojmu, že je to prostě hezký dům. Proč?

Fenomén lidové architektury z našeho stavitelství téměř vymizel ve chvíli, kdy stavba domu přestala být záležitostí výhradně jejího majitele. Ve chvíli, kdy na stavbu musí být projekt ve většině případů vytvořený profesionálním architektem, kdy stavební úřady mají pod kontrolou množství detailů každé stavby a kdy jednotlivé prvky stavby je nutné svěřit specializovaným firmám, nelze hovořit o „lidové“ architektuře. Ta je dokladem doby, kdy tohle všechno mohl zvládnout jedinec s pomocí rodiny nebo nejbližšího okolí. 

Příběh lidové architektury, příběh domů stavěných „na koleně“ si přiblížíme na příkladu podstávkových domů, typických pro nejsevernější výběžek Čech. Pro místa, kde se Šluknovský a Frýdlantský výběžek střetávají s polským Dolnoslezským vojvodstvím a německou Horní Lužicí. 

Podstávkové domy jsou skutečně fenoménem – mají dokonce vlastní webové stránky ve čtyřech jazycích, na kterých si jejich majitelé vyměňují rady jak opravit to či ono, kde je možné sehnat na rekonstrukci peníze a obsahují i spousty příběhů lidí, kteří se rozhodli v podstávkových domech bydlet. Dokonce si na nich můžete najít i volné podstávkové domy ke koupi. 

Jedním ze šťastných majitelů podstávkového domu je i Luboš Kosina z Rumburku. Ta „jeho“ podstávka je v tamní Šmilovského ulici, která byla před časem dokonce prohlášena za památkovou zónu. Je v ní totiž osmnáct podstávkových domů z 18. až 19. století, které si postavili tamní tkalci. Rozsahem se jedná o unikátní doklad vesnického osídlení v počátcích takzvaného období rozptýlených manufaktur. 

Stovky let stará architektura, které jsme si dnes navykli říkat lidová, byla léta obdivována kvůli romantice, připomínající poklidný život na Starém bělidle, jak ho podává Božena Němcová. Stala se nám spíše kulisou poklidného života našich dávných předků, do kterého si promítáme sny o poctivosti, víře a fungujících lidských vztazích – vesměs o tom, co dnes postrádáme. 

Dlouhá léta lidé přecházeli jednu zásadní inspirativní hodnotu domů, které dnes do lidové architektury řadíme: jejich přiměřenost a komunikaci objektu s okolím. Jde o atributy, které valná většina dnes realizovaných projektů postrádá. A lidová architektura se už před mnoha lety stala inspirací i v jiném smyslu slova – třeba pro dodnes uznávané architekty, jako byli Antonín Wiehl nebo Jan Kotěra. 

Jak je dnes vnímána lidová architektura? Inspiruje ještě vůbec současné architekty při jejich práci? A které domy – z těch dnes vznikajících – označí naši potomci za sto či dvě stě let za lidovou architekturu?

To vše uslyšíte v pořadu Historie věčně živá v sobotu 23. června 2012 ve 21:10 hodin. 

 

 

Podstávkové domy a další lidové prvky jako inspirace pro moderní architekturu. Připravil David Hertl

Vložit na svůj web

Autor:  David Hertl

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas