7. července  2012  rubrika: Dokument

O nejméně známém zaalpském kacíři (nejen o knize B. Mussoliniho Jan Hus, muž pravdy)

Benito Mussolini při pochodu na Řím v roce 1922 - Foto:  Neznámý, public domain

Benito Mussolini při pochodu na Řím v roce 1922Foto:  Neznámý, public domain

V mládí byl přesvědčeným socialistou a obdivoval všechny kritiky katolické církve, mezi jinými i mistra Jana Husa. A to až do té míry, že o něm napsal útlou knížku o sto dvaceti čtyřech stranách, nazvanou Jan Hus, muž pravdy.

Později, již jako fašista, se ke své literární práci příliš nehlásil, neboť pochopil, že je politicky mnohem výhodnější vycházet s katolickou církví v Itálii po dobrém. O literárních začátcích, o vlivu historických osobností i žen v životě Benita Mussoliniho uslyšíte na vlnách Českého rozhlasu 6 v pořadu Historie věčně živá 7. července ve 21:10 hodin

Nemáme žádné přímé tvrzení, proč se vlastně Benito Mussolini rozhodl zabývat Janem Husem, píše ve své knize Duce a kacíř historik Pavel Helan z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. A tak se můžeme na základě dokazatelných skutečností domnívat, že je spojila kritika katolické církve, u Mussoliniho umocněna také jeho socialistickými názory, které vzešly z rodinné tradice. 

Pohled na zimní náměstí Campo de' Fiori, kterému vévodí socha Giordana Bruna - Foto: Michaela Krčmová

Pohled na zimní náměstí Campo de' Fiori, kterému vévodí socha Giordana BrunaFoto: Michaela Krčmová

Na začátku své kariéry se velmi krátce věnoval učitelskému povolání a hodně publikoval v různých listech socialistického zaměření. Mimo jiné se dochovala jedna rodinná historka ze severoitalského městečka Gualtieri o jeho zášti vůči katolické církvi, kdy jako mladý učitel neváhal obětovat peníze za to, aby platil žákům vrhajícím na kněze spršku kamení. 


Mučedníci svobodného myšlení 

Podobně vážný zájem jako Hus vyvolal u Mussoliniho italský učenec, dominikán Giordano Bruno, zastánce teorie o nekonečnosti vesmíru. Na místě Brunova upálení inkvizicí v roce 1600 na římském Campo de’Fiori je na jeho pomníku umístěn medailon s podobiznou Jana Husa. Oba tragické osudy, na nichž se podílela katolická církev, společně s dalšími tvořily zvláštní historickou edici Mučedníků svobodného myšlení nakladatelství Podrecca e Galantara. V ní také v roce 1913 vyšla Mussoliniho knížka Jan Hus, muž pravdy

Podle Pavla Helana knížka nevyvolala žádný zvláštní ohlas. Povědomí i zájem o ní se zvýšil ke konci první světové války, kdy sílila myšlenka čechoslovakismu a snaha o vytvoření samostatného československého státu. Mussolini podporuje československé požadavky na sebeurčení a vyzdvihuje staletý boj o uznání historického národa, který žil v českém království. Pochvalně se také vyjadřuje o statečnosti československých legionářů v bitvě na Piavě, kteří v Itálii zformovali jednotky bojující proti vojákům monarchie, často i vlastním krajanům c.k. armády. 


Sarfattiová v životě Benita Mussoliniho  

Zajímavou kapitolou Mussoliniho dráhy je jeho žurnalistická tvorba, kdy v reakci na nedobrovolný odchod z Italské socialistické strany zakládá v roce 1914 vlastní list Il Popolo d’Italia. V tomto období udržuje milostné styky s mnohými ženami, které mu často ochotně finančně pomáhají. Vyniká mezi nimi Margherita Sarfattiová. 

Její životní příběh by vydal na obsáhlý román obsahující společenský a osobnostní vzlet až do pádu do naprostého osamění. Sarfattiová pocházela z bohaté židovské benátské rodiny Grassini a narodila se o tři roky dříve než Mussolini, v roce 1880. V mládí byla podobně jako duce ovlivněna socialistickými myšlenkami a věnovala se dějinám umění. Její levičáctví však mělo salonní charakter, de facto žila v dostatku a přepychu pocházející z rodinného dědictví. Společně s manželem se objevila v Miláně a tam se také setkala s Mussolinim. Propagovala feministické myšlenky, přispívala do Il Popolo d’Italia a v místní společnosti byla označována jako „duceho žena“. Jejich přátelství přerostlo ve vášnivý milenecký vztah, který díky dalším avantýrám Mussoliniho plnily i žárlivé výstupy. Ve společnosti přátel trávili mnoho času také ve venkovské usedlosti Soldo u jezera Lago di Como. 

Portrét Margherity Sarfatti, který visí v usedlosti Soldo u jezera Lago di Como - Foto: Václav Šedý

Portrét Margherity Sarfatti, který visí v usedlosti Soldo u jezera Lago di ComoFoto: Václav Šedý

Do společnosti často zavítal i dekadentní bonviván, básník Gabriele D’Annunzio, který neúspěšně obsadil po první válce v roce 1920 přístavní město Fiume (dnešní chorvatská Rijeka). Jeho protestní čin v reakci na neuspokojené územní nároky Itálie po první světové válce zpočátku Mussolini obhajoval a podle určitých informací ho měl inspirovat k pověstnému pochodu na Řím a násilnému převzetí moci. 

Když docházelo k postupné radikalizaci italského fašismu, situace se pro Margheritu nevyvíjela dobře i proto, že Mussolini zpečetil svůj občanský sňatek s Rachel církevním obřadem, a tím formálně svou milenku zapudil. Do rodiny přibyl Galeazzo Ciano jako manžel nejstarší legitimní dcery Eddy, který se záhy stal ministrem zahraničí fašistické vlády. 

Po přijetí rasových zákonů musela Sarfattiová jako židovka opustit Itálii a válku strávila v Jižní Americe. Po návratu do Itálie strávila poslední roky života v izolaci v usedlosti Soldo, která je stále majetkem rodiny. Zanechala po sobě knihy věnované dějinám umění a svůj vztah s ducem popsala v románu Dux z roku 1925. Ten svého času vyšel v mnoha jazykových mutacích, ale do češtiny doposud přeložen nebyl. I ona se na jedné straně románu zmiňuje o Janu Husovi a o kritických postojích Mussoliniho k tehdejší pokrytecké morálce v italské společnosti. Je jasné, že jeho tehdejší rebelantské postoje pod vlivem vzrůstající politické moci vzaly rychle za své. 

Článek byl publikován v Týdeníku rozhlas č. 27/2012. 

 

 

O nejméně známém zaalpském kacíři (nejen o knize Jan Hus, muž pravdy). Připravila Michaela Krčmová

Vložit na svůj web

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas