15. července  2012  rubrika: Dokument

Olof Palme a Československo

Olof Palme - Foto:  CC BY-SA 3.0

Olof PalmeFoto:  CC BY-SA 3.0

Sedmnáct let vedl švédskou sociální demokracii (SAP) a celkem jedenáct let stál v čele švédské vlády jako premiér. Olof Palme se stal symbolem jedné éry, a to nejen ve Švédsku.

Jeho angažmá v mezinárodní politice v období studené války bylo výjimečné – jak mezi tichými a spíše lokálními severskými politiky, tak mezi všemi tehdejšími socialistickými politiky. Mezi americkým a sovětským blokem hledal tento premiér desetimilionové země třetí cestu a podporoval v tom i v ostatní státy. Hlavně ty, které se chtěly vymanit z vlivu buď bývalých kolonizátorů, nebo novodobých utiskovatelů. Proto nemohl opominout ani Československo.

O zvláštním silném vztahu Olofa Palmeho k Československu bude pořad Téma, který Český rozhlas 6 vysílá v neděli 15. července ve 20:10 hodin.  

S jistou nadsázkou lze říct, že události v Československu ovlivnily víc Palmeho, než že Palme ovlivnil události v Československu. Tak jako tak je na místě hovořit o silném vztahu. Přesto o něm dodnes neexistuje žádná studie nebo historiografická práce. Do češtiny není přeložena ani žádná z Palmeho biografií. 

Věty z jeho politických projevů nezněly za železnou oponou vždy líbivě, a po roce 1989 už byl Palme zase příliš „socialistický“, což nezapadalo do antisocialistického étosu 90. let. 

Pořad Téma proto přináší některé informace, které nejsou v Česku, ale ani ve Švédsku běžně známé. Například o Palmeho první ženě Jeleně Rennerové. Češce, kterou si vzal naoko v roce 1949, aby ji dostal pryč z Československa. Jelena pocházela z politické rodiny a její bratr se angažoval v Klubu lidových akademiků (jediný nesocialistický studentský spolek po roce 1945) a po únoru 1948 musel chvatně odejít do exilu. 

Pamětní deska na místě, kde byl zastřelen Olof Palme - Foto: Daniela Vrbová

Pamětní deska na místě, kde byl zastřelen Olof PalmeFoto: Daniela Vrbová

Jelena dodnes žije poblíž Stockholmu, a přestože rozhovory zásadně nedává, napsala pro Český rozhlas alespoň krátkou vzpomínku na Olofa Palmeho. 

Palme přijel do Československa poprvé v roce 1949, částečně na dovolenou za kamarádem, částečně na zasedání Mezinárodního studentského svazu. Vrátil se o rok později, tentokráte již jako plnoprávný člen švédské studentské delegace. Debata ve Svazu se vyostřovala a bylo čím dál jasnější, že státy komunistického a západního bloku a státy tzv. třetího světa nemají šanci nalézt shodu i v tak základních otázkách, jako jak má vypadat světový mír. Západní studentské delegace také s nelibostí pozorovaly komunizaci Československa a to, jak je zneužíváno slovo demokracie. 

K této zkušenosti se Palme vrátil ve svém známém projevu v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 

V roce 1950 se anglosaské, nizozemské a skandinávské studentské spolky rozhodly Mezinárodní svaz studentstva z politických důvodů opustit a separátně se sešly ve Stockholmu. Není potřeba dlouho přemýšlet, kdo místo pro nové setkávání navrhl. 

Brzy na to se Olof Palme stal osobním asistentem švédského premiéra Tage Erlandera. Bylo mu tehdy šestadvacet let. Erlanderovi psal i některé projevy, až se začalo říkat, že když Erlander mluví, slova jsou jeho, ale myšlenky patří Palmemu. Když premiér náhle onemocněl při návštěvě SSSR, třicetiletý asistent Palme převzal jednání za švédskou delegaci. 

Sovětský svaz se dlouhodobě stal terčem jeho kritiky, i když paradoxně ne tak ostré jako USA (kde Palme mimochodem studoval v bakalářském studiu). Švédský historik Henrik Berggren, autor dvakrát oceněné monografie Olof Palme. Čekají nás skvělé dny (2010) vysvětluje tento rozpor tím, že USA se vždy chlubily svou demokracií a svobodou. O něčem takovém nemohla být v SSSR řeč. Kritizovat USA tak bylo jednodušší. Zcela pragmaticky a geopolitickou optikou je SSSR také mnohem blíž švédským hranicím než USA, takže Palmeho v kritice svazoval trochu strach z možného útoku. 

Stockholmská ulice, pojmenovaná po Olofu Palmem - Foto: Daniela Vrbová

Stockholmská ulice, pojmenovaná po Olofu PalmemFoto: Daniela Vrbová

Ostře však i nadále vystupoval s kritikou poměrů v Československu. Ať to bylo již v zmiňovaném projevu 22. srpna 1968, nebo v roce 1975 u příležitosti 75. výročí dělnického hnutí ve Stockholmu. V tomto projevu nazval Gustáva Husáka, československého ministra vnitra a šéfy policie a státní tajné bezpečnosti kreaturami diktatury. 

V 80. letech se začal zajímat víc o mezinárodní bezpečnost a zasazoval se odzbrojení supervelmocí. Pozornost a podpora lidských práv v jednotlivých zemích byla tedy utlumena, čímž se stal o něco přijatelnějším pro představitele komunistických států. V dubnu 1986 měl údajně navštívit Sovětský svaz. 

Zemřel však 28. února 1986, když ho na rohu ulice Tunnelgatan a Sveavägen zastřelil neznámý útočník. Dnes je tato část ulice Tunnelgatan pojmenovaná po něm a na chodníku je připomínka vraždy, jejíž příčina ani původce nebyli dodnes usvědčeni a vysvětleni. 

Olof Palme se během své politické kariéry nevěnoval pochopitelně jen Československu. Zajímal ho osvobozenecký, respektive demokratizační proces v mnoha zemích na celém světě. Události v poválečném Československu ho však bezpochyby hluboce ovlivnily v jeho politickém angažmá a názorech na svět a dobu, v níž žil. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas