Skandály středověkých kněží
Na počátku byli věřící bez dobrého faráře. Teď máme kostely bez věřících (kostel v Přibenicích)Foto: David Hertl
Pokud vás v posledních letech zaskočily zprávy o sexuálních skandálech kněží, asi jste si položili otázku, kam ten svět spěje. Jedni varují, že jde jen o špičku ledovce, jíní říkají, že to jsou jednotlivé případy, které nelze zevšeobecňovat.
Pohoršovat se ale nad zkažeností dnešního světa není nutné. Ledacos z toho, co nám připadá jako důkaz postupujícího mravního úpadku, už tady bylo. Historik Jan Mareš před časem detailně prostudoval písemnosti pražského arcijáhena Pavla z Janovic. Ten koncem 14. století na popud tehdy nového pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna prováděl vizitace venkovských far. Materiál, který z jeho cest vzešel, nabízí obraz středověké církve, který je asi v rozporu s tím, co si o středověkém člověku představují dnešní generace.
Nebyl ani zdaleka jen dobou „temna“, plnou válek, bídy a řádění moru. Byla to doba jako každá jiná. I tehdy lidé měli své starosti a radosti. Lišili se od nás ale daleko hlubší vírou, zbožností, která prostupovala každé jejich konání. „Středověký člověk se v církvi rodil, v církvi se ženil nebo vdával, v církvi také umíral,“ vysvětluje Jan Mareš.
Pro takové vnímání světa bylo důležité, aby věřící měli správné duchovní pastýře. Jenže právě s těmi to nebylo vždycky jednoduché, jak ostatně prokazují vizitační protokoly Pavla z Janovic. Jeho přepadovky na farách přinášely odhalení, pro která bychom dnes mohli použít slovo „skandální“.
„To, že někteří faráři ve své farnosti vůbec nežili, najali si za sebe zástupce pro výkon duchovní správy a odešli do měst, na svá rodinná sídla nebo ke královskému dvoru, to bylo časté. Nakonec to ale nebylo to nejhorší. Ve zprávách se objevují informace, že řada farářů se často chovala nevhodně vzhledem ke svému stavu. Na vesnických zábavách tančili se ženami, někteří se opíjeli. Hráli karty nebo v kostky, přičemž u některých se zdá, že tato hra u nich překročila hranice závislosti,“ vyjmenovává historik Jan Mareš.
Nejpikantnější skutečnosti ale Pavel z Janovic zjišťoval tam, kam přišel nehlášen: „Někteří faráři měli u sebe konkubíny, jiní dokonce žili s konkrétní ženou delší dobu a vytvářeli jakási neformální manželství, nejednou takový pár i vychovával vlastní děti. Jeden z farářů vizitátorovi vysvětloval, že pohlavní život vede na doporučení lékaře. Právě doktor mu měl vysvětlit, že absence pohlavního styku se negativně projevuje na jeho zdravotním stavu,“ říká Jan Mareš. Vizitátor Pavel z Janovic musel být překvapen, když zjistil, že v jednom případě farář svým dětem, vzešlým z nelegálního partnerství, věnoval část polností z církevního majetku…
„To všechno se dělo. Musíme si uvědomit, že často se faráři stávali například druho- a vícerození synkové z rodin nižší šlechty. Byli navyklí na určitý životní styl, který si přinášeli na chudé venkovské fary a těžko ho opouštěli,“ dodává Jan Mareš, podle kterého tento nelichotivý stav církve vnímali řadoví věřící velmi negativně: „Středověký člověk nebyl hloupý, velmi dobře si uvědomoval hluboký rozpor mezi tím, co církev hlásá a co jednotliví kněží dělají a jak skutečně žijí. Ostatně není náhodou, že vše skončilo radikálním husitským hnutím. Obraz církve v očích prostého lidu byl nelichotivý.“
Jak vůbec vypadal pracovní den středověkého vizitátora? Kolik farností musel zkontrolovat? Jak se odehrávaly vlastní pohovory s kněžími? Jak byli za svá pochybení trestáni? A docházelo také ještě k následným kontrolám?
Nejen o tom bude další pořad z cyklu Historie věčně živá, který si můžete na vlnách Českého rozhlasu 6 poslechnout v sobotu 4. února ve 21:10 hodin.
