Vatikánský archiv odhalil svědectví o nacionalismu střední Evropy v meziválečném období 20. století

Bazilika sv Petra ve VatikánuFoto: Stock Exchange

Když se v roce 1881 poprvé otevřel tajný vatikánský archiv, byla to velká událost a impuls k založení historických ústavů mnoha států v Římě. Historikové a badatelé tak dostali příležitost ke srovnání interpretace vlastní historie s nejstarším a téměř neporušeným světovým archivem. A jak postupuje čas, tím více se blížíme do moderních dějin dvacátého století, do období kolem dvou světových válek, do období vzniku samostatného Československa.

Odkryjte společně s námi vatikánský archiv v pořadu Historie věčně živá v sobotu 7. ledna 2012 ve 21,10.

Dvě desetiletí existence první Československé republiky se téměř časově shodují s pontifikátem Pia XI., který seděl na Petrově stolci od února 1922 do února 1939. Pius XI. je konfrontován s Mussoliniho pochodem na Řím a uzavírá dva konkordáty s totalitními režimy. V roce 1929 s italským fašistickým státem a v roce 1933 s nacistickým Německem, po nichž následuje obrovská deziluze z politického vývoje v Evropě. 

Italský historik Tommaso dell´Era, odborník na totalitní režimy, na otázku týkající se politiky appeasementu evropských mocností a Vatikánu vůči fašismu a nacismu písemně odpovídá: „Rozhodnutí podepsat konkordáty s fašisty a nacisty objektivně položilo základ pomoci a podpory těmto dvěma režimům. A to v tom smyslu, že těmito dohodami byl souhlas katolíků posvěcen shora, to jest katolickou institucí, a za podmínky, že budou dodržována jednotlivá ujednání dohod. Pak i ten následný odpor proti nacismu byl omezen samotnou existencí konkordátu. Odpor proti nacismu byl mnohem tvrdší než proti fašismu, jelikož se jednalo o režim, který se snažil nastolit ideologii, která byla z mnoha pohledů pohanská.“ 

Archiv Státního sekretariátu Svatého stolce, tedy vatikánského ministerstva zahraničních věcí, obsahuje řadu dokumentů, které svědčí o monitorování dění ve střední Evropě, kdy narůstá nacionalismus až do své extrémní podoby nacismu. Archiv zásobují papežští vyslanci – nunciové mnoha zprávami z dobového tisku, diplomatickými depešemi, vlastními reporty popisujícími tehdejší politickou situaci v Německu, Rakousku a Československu. Z diplomatické korespondence lze vyčíst obavy z vypuknutí války, které nezabránily ani již zmíněné konkordáty, ani Mnichovská dohoda v září 1938. 

Právě monitorování česko-německých vztahů, kontakty mezi Vatikánem a nejvyššími představiteli katolické církve v Československu, papežovy názory na osobnost Františka Kordače, prvního pražského arcibiskupa po vzniku samostatného státu, vytváří zajímavý úhel pohledu na naše prvorepublikové dějiny, dějiny katolické církve i samotného regionu střední Evropy.