Živé stopy Emila Holuba

Život legendárního českého cestovatele (a mimochodem také devadesátého Největšího Čecha) byl zmapován velmi podrobně. Jak už tomu ale u podobných osobností bývá, nejčastěji se stručná slovníková hesla omezují na jeho cestovatelské úspěchy. Ty jsou nepochybné – bohužel stejně nepochybné byly i jeho neúspěchy, o nichž už se tolik nehovoří.

Málo známým faktem je, že Emil Holub se pro cestování rozhodl někdy v době, kdy žil v obci Pátek na Lounsku, kde jeho otec přijal místo panského lékaře. „Emil Holub neměl sourozence, ale spoustu kamarádů. V Pátku mezi nimi byli i bratři Klabochovi. Ti velmi dobře věděli, že cestovali budou – jejich strýc Benedikt Roezl totiž ubezpečil matku obou sourozenců, vdovu, že se o její syny postará. Pobýval tehdy v Jižní Americe a slib splnil – oba chlapci za ním do Mexika odjeli,“ říká afrikanistka Marie Imbrová, která se osobnosti Emila Holuba systematicky věnuje řadu let. Benedikt Roezl (1824–1885) byl slavným českým „lovcem orchidejí“, který dlouhodobě pobýval právě v Jižní Americe, kde se věnoval sběru semen vzácných konifer a dřevin. Vliv bratří Klabochů, kteří věděli, že za strýcem za oceán odjedou, měl na mladého Emila Holuba určitě velký dopad.

Na nátlak rodiny, která ale cestovatelství právem nepovažovala za ideální zdroj obživy, si musel Emil Holub vybrat nějaký solidní obor. Podle rodinné tradice padla volba na lékařství – ovšem cesta k němu byla trnitá. Studia na gymnáziu v Praze na Malé Straně Emil Holub nedokončil – a asi jen tím, že si „nesedl“ s některými učiteli, to nebylo. Rodiče mu nakonec zajistili možnost dokončit gymnázium v tehdy německy mluvícím Žatci. Důvod byl jednoduchý: na žateckém gymnáziu působil další rodinný přítel, a syn tak měl zajištěn přeci jen o něco „hladší průchod“ jednotlivými ročníky. Jenže popravdě, ani s přivřením očí nebyl Holub právě vzorný student a z řady předmětů propadal.

Afrikanistka Marie Imbrová a jedna ze dvou soch Emila Holuba, z nichž ta první, zcela shodná, stojí před Národním muzeem v Livingstonu v Zambii|foto: David Hertl

Kam vedly Holubovy africké cesty a co z nich přivezl, vypráví v pořadu Historie věčně živá Marie Imbrová. V Africe se pohybovala po Holubových stopách, a před nedávnem dokonce vydala vlastním nákladem kopii první tištěné mapy Viktoriiných vodopádů, zpracovanou Emilem Holubem.

Nános legendy o největším českém cestovali úspěšně překrývá smutná fakta o konci Holubova života. Do určité míry měl na něm podíl i on sám – jeho nákladné cestovatelské a následné výstavní projekty spotřebovaly více peněz, než byl schopen získat. Ani o řadu předmětů, které z Afriky přivezl, nebyl nakonec mezi muzei zájem. Holub počítal s tím, že je odprodá a zaplatí tak své dluhy – výsledkem ale bylo, že je nakonec rozdával různým školám, institucím nebo muzeím. Vyčerpaný finančně i fyzicky a také nemocný pak Holub umírá ve Vídni. Rodina musela o peníze na pohřeb požádat císařskou kancelář, která už předtím částečně podpořila Holubovy africké cesty.

Jaký byl první Holubův africký pobyt? Jak vypadaly jeho cesty do nitra černého kontinentu? Proč si dnes Holuba v Africe tolik váží? A byla manželka Emila Holuba skutečně taková, jakou ji ve filmu Jára Cimrman ležící, spící vykreslili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák?

Výstava věnovaná Emilu Holubovi v Náprstkově muzeu v Praze|foto: David Hertl

Nejen o tom bude pořad Historie věčně živá, který vysíláme 3. března 2012 ve 21.10 hodin.