Stav americké unie, nukleární program Íránu a britský seriál Panství Downton

www.nytimes.com

Zaměříme se na několik hodnocení tradičního projevu amerického prezidenta Baracka Obamy o stavu unie. Dalším tématem bude nová francouzská legislativa o popírání genocidy Arménů Turky, jež rozvířila mezi oběma státy poměrně silné emoce. Pak soustředíme pozornost na Írán a jeho nukleární program. A nakonec nás čeká odpočinek od politiky s trochou zábavy s britským televizním seriálem Panství Downton – který vysílá nyní i Česká televize a který způsobil celosvětovou internetovou downtonománii.

Barack Obama o stavu unie  

Americký prezident Barack Obama přednesl v noci na středu středoevropského času tradiční zprávu o stavu unie. „Jestli měl někdo pochybnosti o tom, zda je Obama připraven bojovat o Bílý dům podruhé, jeho projev o unii určitě tyhle obavy rozptýlil,“ komentují projev americké noviny New York Times. „Od začátku bylo zjevné, že Obamova řeč je jednoznačnou předvolební kampaní. 

Zrekapituloval skutečnosti, které vedly k současné recesi, s níž zápasí americká ekonomika, a jak se „domeček z karet rozpadl“: „Zjistili jsme že se udělovaly hypoteční úvěry lidem, kteří si to finančně nemohli dovolit a kteří ani systému hypoték nerozuměli. Banky špatně nakládaly s penězi svých klientů a jejich jednání nikdo nezastavil. Nebylo to správné, naopak bylo to nezodpovědné. Ponořilo to naši ekonomiku do té míry, že miliony lidí přišly o práci.“ 

List New York Times hodnotí Obamovu rétoriku jako nejbojovnější od jeho inaugurace. Připouští u Obamy celou řadu chybných kroků a neúspěchů. Mnohé z nich jdou ale na vrub Kongresu, ovládaného republikány. Oni se postarali, aby Obama nedosáhl pokud možno žádného politického vítězství, a to dokonce i za cenu zpomalení ekonomického oživení. 

Barack Obama zakončil svou řeč o stavu unie připomenutím, že nikoliv jeho předchůdce, prezident George Bush, ale on zlikvidoval úspěšně Usámu bin Ládina. Noviny tedy konstatují: „Preference Baracka Obamy u veřejnosti jsou nízké. Zanedlouho uvidíme, s jakou vervou bude bojovat za své cíle. V projevu o stavu unie nastínil důležité a ambiciózní politické vize. Mnohé z nich budou potřebovat souhlas Kongresu. A toho se mu možná nedostane, protože Kongres na jeho vize nejspíš nekývne.“ 

Obama při projevu o stavu unieFoto:  ČTK/AP, Saul Loeb

„Obama ale vyjádřil odhodlání bojovat proti překážkám v Kongresu. Možná zvítězí, možná ne. Nadchází skutečný Obamův test,“ dodávají noviny New York Times. Jiný americký list Washington Times hodnotí Obamovu politiku a jeho zprávu o stavu unie podstatně kritičtějším perem. „Prezident Obama se pokusil v projevu vykreslit sám sebe jako jednoho z nejúspěšnějších vůdců amerických dějin v oblasti zahraniční politiky,“ poznamenává sarkasticky. 

A pokračuje: „Tím, že ho příslušní úředníci informují o zabití Usámy bin Ládina, se prezident ještě nekvalifikuje do role významného vůdce. Obrovská propast mezi jeho sliby a jejich plněním svědčí proti němu. Obamův zahraničně-politický tým se chtěl distancovat od politiky předchozí administrativy George Bushe, chtěl obnovit prestiž Spojených států ve světě a nastartovat novou éru globální spolupráce a míru.“ 

Obama před zvolením do funkce slíbil uzavření věznice pro teroristy na základně Guantanámo Bay, rozšíření práv zahraničních teroristů a zastavení některých problematických technik výslechu, používaných za Bushovy éry. Obama je tehdy označil jako mučení. Doufal, že to vše bude jasným signálem oddělení se od Bushových praktik a že si tím okamžitě zajistí důvěryhodnost. 

Uprostřed téměř hysterické atmosféry optimismu dostal pak Barack Obama Nobelovu cenu míru. Bez ohledu na to, zda si ji zasloužil, můžeme tvrdit, že prezidentovi se nezdařilo splnit uvedené dva sliby. Noviny Washington Times kritizují Obamovu administrativu také za pomalé reakce v zahraničně-politickém dění, nemluvě o tom, že rychlý a nečekaný vývoj v některých zemích byl pro Bílý dům přímo překvapením. 

Do této kategorie patří „arabské jaro“, které Bílý dům nijak nepředvídal, ale pak si ho klidně připsal jako zásluhu. Události v arabských zemích byly příležitostí přepsat mapu Blízkého východu, posílit tamější stabilitu a upozornit na lidská práva. Jenže Obama neměl ani jasnou strategii, ani konkrétní cíle. Omezil se jenom na nekonkrétní prohlášení a umožnil islámským radikálům převzít iniciativu. 

Takže teď už opravdu není prostor pro iluze o současném americkém vedení, domnívá se list Washinton Times. Obama prohlásil že celá zeměkoule si je vědoma vedoucího postavení Spojených států. „Není to ale pravda,“ namítají citované noviny s tím, že Bílý dům nemá žádnou strategii, chybí mu vize a konkrétní cíle. „Globální postavení Spojených států je oslabeno zrovna tak, jako vliv Washingtonu v problémových oblastech světa. Bílý dům však odmítá uznat chybu. Takže ani není schopen navrhnout řešení,“ uzavírá svoje kritické hodnocení projevu o stavu unie deník Washington Times.


Arménsko-turecko-francouzské napětí 

Nyní se zaměříme na debatu o arménsko-turecké minulosti, do které zasáhla v posledních dnech i Francie. Paříž totiž přilila olej do ohně tím, že schválila zákon, podle kterého je trestné popírání genocidy Arménů Turky v období první světové války. V Ankaře, která to vehementně už roky popírá, se zvedla silná vlna nevole. 

Francouzští Turci demonstrují před parlamentem v Paříží proti zákonu, podle kterého bude možné považovat popírání genocidy Arménů v roce 1915 v Osmanské říši za zločinFoto:  ČTK/AP, Michel Euler

Britské noviny Telegraph ve svém internetovém vydání v podtitulku naznačují svůj postoj: „Turecko je přecitlivělé vůči zákonu, který přijali v Paříži.“ Zmíněná francouzská legislativa už i tak poškodila diplomatické, hospodářské i vojenské vztahy mezi Paříží a Ankarou. Ve Francii se však ozývají podle listu i cynické hlasy. Ty podezírají prezidenta Nicholase Sarkozyho, že si chce před volbami danou legislativou získat hlasy přibližně 500.000 etnických Arménů, žijících ve Francii. 

List Telegraph zdůrazňuje vlastní redakční postoj – tradičně podporuje Turecko a prosazuje začlenění Ankary do Evropské unie. Teď ale dává zemi půlměsíce přátelskou radu: „Méně přecitlivělosti k vyjádřením o krutosti Turků vůči Arménům a více ochoty uznat obludné krutosti, kterých se dopustili“. 

Nukleární program Íránu 

Turecko je poblíž Íránu, kam se teď podíváme kvůli vleklému sporu mezi Teheránem a většinou mezinárodního společenství. Existují obavy, že Írán se pokouší o vývoj jaderné zbraně. Zůstaneme ještě na stránkách britských novin – tentokrát listu Financial Times, který se vyjadřuje k údajným íránským snahám o obohacení uranu následovně: „Evropa sice zpřísnila sankce vůči Íránu, a připojila se tak ke Spojeným státům v úsilí o hospodářský tlak na Teherán. I když sankce postihnou běžné obyvatele, zesílení ekonomických postihů ze strany Západu je správné.“ 

„Zatím nejsou k dispozici pádné důkazy, že Teherán je rozhodnutý vyvinout jadernou zbraň. Důležitým aspektem je, že jaderný program je jednou z mála otázek, jež jsou sjednocujícím faktorem rozděleného režimu a nespokojeného obyvatelstva. Avšak jediný způsob, jak může mezinárodní společenstvo zjistit, jak daleko je Teherán na cestě k dosažení jaderné zbraně, je umožnit mezinárodním pozorovatelům neomezený přístup do tamních nukleárních zařízení. Protože to ale íránské vedení odmítá, umocňuje podezření, že jeho program nemá sloužit pouze mírovým účelům.“ 

„Západ však musí nechat otevřené dveře, aby měl Írán možnost vrátit se k jednacímu stolu. A tady může být problém, jelikož na podzim se ve Spojených státech bude volit prezident. Je známo, že každé volby obyčejně doprovází nelítostná rétorika a sílí tlak na kompromisy. Zatím však Irán neukázal ochotu zasednout k jednacímu stolu. Pokud se tak nestane, tlak na Teherán musí pokračovat,“ domnívá se britský list Financial Times. 

Technické zázemí jaderné elektrárny v íránském BúšehruFoto:  ČTK/AP, Mehdi Ghasemi

Poměrně radikální názor na řešení iránského problému uveřejnily americké noviny Christian Science Monitor. Zaznívá již v titulku – „Pět důvodů, proč zaútočit na Írán“. Svět by měl doufat, že Írán se dá odradit vyjednáváním od projektu obohacování uranu. Tahle možnost je ale vysoce nepravděpodobná. Takže v nadcházejících měsících si Washington bude muset vybrat. Buď dovolí, aby Teherán vyvíjel jaderné zbraně, anebo podnikne vojenský útok, aby se k nim naopak nedostal. Vojenská alternativa je samozřejmě děsivá,“ píší noviny. 

A pokračují: „Írán je v současnosti ve své zahraniční politice zdrženlivý, protože se obává odvety Izraele i Spojených států. S jadernými zbraněmi se však bude cítit Teherán sebevědomější. Zvýší podporu teroristům a na diplomatické úrovni zaujme podstatně tvrdší postoj. Írán s jadernými zbraněmi může vyvolat jejich globální šíření, protože i další země na Blízkém východě mají ambice je vlastnit. A kdyby tyto zbraně měl, teheránské vedení by mohlo hrozbami zastavit takové dění ve světě, jež mu není po chuti, varuje americký list Christian Science Monitor. 

Podobný název, ale naprosto odlišný postoj k Íránu najdeme v tomtéž deníku. Titulek zní – „5 důvodů, proč se mají Spojené státy vyvarovat války s Íránem“. Autory jsou Bruce Laingen a John Libert, kteří prošli zkušeností rukojmích v Íránu. Jako první uvádějí to, že tato země je především sama sobě hrozbou. Je v regionu osamocena, nemá potřebné spojence. Dále prioritou těch, kdo třímají v Teheránu moc, je jejich vlastní politické přežití. Když je v sázce, prokazují neobyčejnou názorovou pružnost. 

Za třetí, islámská republika chce, aby Spojené státy reagovaly neadekvátně, aby se nechaly vyprovokovat. Za čtvrté, není jisté, jestli Írán opravdu směřuje k výrobě jaderných zbraní. A nakonec – Washington by si měl dát pozor na vlastní rétoriku. Posledních 30 let se nejedná s Íránem lehko. I navzdory neúspěchům by se však Bílý dům neměl vzdát. Měl by využívat klasické nástroje, jako jsou trpělivost, důslednost, otevřenost a schopnost naslouchat.“ Tolik autoři článku Bruce Laingen a John Libert, kteří pracovali v roce 1979 na americké ambasádě v Teheránu, kde byli zadržováni 14 měsíců. 

Paradoxy Číny 

V posledním roce se ve všech pádech skloňuje v Evropě i na druhé straně Atlantiku slovo „recese“. Platí to i o Číně? Nad paradoxy prosperity v této zemi se zamýšlí britský týdeník Economist. „Čína je dnes hospodářskou supervelmocí a rychle roste i její vojenský potenciál. Systém vlády v této zemi však není v souladu s globálními normami. 

Před dvaceti lety však byla Čína hodně vzdálená postavení globální supervelmoci. Protesty na Náměstí nebeského klidu vyústily do krvavého masakru v roce 1989. Promítlo se to do ohrožení možnosti reforem ze strany konzervativního politického vedení. A země navíc čelila mezinárodní izolaci. 

Dopravní ruch v Pekingu neutichá ani po půlnociFoto: Robert Mikoláš

V roce 1992 došlo ale k překvapivému zvratu. Čína nastoupila cestu houževnatého hospodářského pokroku. Směs politické kontroly a tržních reforem začala přinášet ovoce. Ekonomický růst v Číně v uplynulých dvaceti letech nemá obdobu. Roční hospodářský růst dosahuje v průměru 10 procent. Přibližně 440 milionů Číňanů se vymanilo z chudoby, což je největší redukce chudoby v historii. Pokud má ale růst Číny pokračovat, pekingský model politické kontroly a ekonomických reforem se musí změnit. Neboť Čína, podobně jako zbytek světa, se mění. Upozorňuje britský týdeník Economist. 

Downtonabbey mánie 

Od naléhavých politických a ekonomických otázek si odpočineme ve světě seriózní kultury. Nebo možná ne až tak seriózní? Inu, je to na vašem posouzení. Řeč bude o mimořádně úspěšném britském televizním seriálu Panství Downton. Anglický název zní Downton Abbey. Jeho postavičky se letos propracovaly i na obrazovky České televize. Na internetových stránkách téměř všech světadílů se po uvedení první série výpravného seriálu britské televize ITV rozpoutaly vášnivé diskuse, polemiky, nejrůznější emotivní výlevy a přání ohledně dalších osudů oblíbených hrdinů. 

Jedna z nejznámějších a nejrozsáhlejších internetových databází o filmech a seriálech – IMDB – se danou sérií podrobně zabývá. Děj se pochopitelně odehrává na honosném venkovském panství Downton Abbey , jehož majitel Lord Robert Crawley ho považuje za dědictví, jež dostal do správy od svých předků. Má tři dcery a vše se zamotá, když mužský dědic panství, titulu i peněz zahyne na Titanicu. Přivede tedy na panství dalšího dědice. 

Vzdálený bratranec Matthew Crawley , který se živí jako právník v Manchesteru, se znenadání nastěhuje na Downton Abbey i se svou matkou, aby jednou převzal rozsáhlý majetek. Uvědomuje si, že je příslušníkem nižší střední vrstvy, a v žádném případě se nechce přizpůsobit aristokratickým manýrám. 

Highclere Castle. Záběry z interiérů v seriálu Panství Downtown se odehrávají právě zdeFoto:  JB + UK_Planet, CC BY 2.0

Zatímco na panství žije aristokratická rodina „nahoře“, tedy v poschodí, „dole“ v přízemí je místo pro početné služebnictvo. Seriál sleduje životní osudy nejen lidí nahoře, ale i těch v přízemí. To je podle scénáristy a autora seriálu Juliana Fellowse jedním z důvodů jeho fenomenálního úspěchu. 

Jako houby po dešti se objevují na internetu nové stránky, věnované seriálu. Kromě seriózního hodnocení na nich najdete i komické výlevy na život a na smrt oddaných diváků. Oznamují kupříkladu, že pokud se Lady Mary a dědic majetku Matthew Crawley nevezmou, budou do smrti nenávidět scénáristu Fellowse. Jiní si naopak stěžují, že všechno příliš limonádovým stylem směřuje ke kýženému svazku obou postav. Je zajímavé, jak se autorům podařilo strhnout vlnu podobných reakcí. Diváci se předhánějí v předpovědích, jakým směrem se bude děj ubírat. Televize ITV dala totiž „zelenou“ třetí sérii. 

Někteří diváci dávají seriálu, který mimochodem posbíral množství prestižních cen včetně Zlatého glóbu, nálepku telenovela. Britský deník Guardian si povzdechl nad ubohými hereckými výkony i groteskním dějem – drama se změnilo v ubohou frašku. Co už jen můžeme čekat v třetí sérii, ptá se s despektem Guardian. 

Navzdory poměrně četným výtkám představuje toto televizní dílo pozoruhodný pohled do třídní společnosti Británie v časech první světové války. Dotýká se kromě jiného irské otázky, postojů k homosexualitě, obrovských kastovních rozdílů, postavení žen a jejich volebního práva, stejně jako dalších aktuálních témat tehdejší doby. Některá jsou dodnes předmětem diskusí nikoliv pouze ve Velké Británii. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.