Ruská invaze na Kypr a vraždy ze cti v Kanadě

www.guardian.co.uk

Na úvod stručný přehled našich témat. Začneme na slunečném ostrově Kypr. Nepůjde však o dovolenkové tipy, ale o nebývalý příliv ruských přistěhovalců. Řeč bude posléze o tom, zda existují podobnosti mezi rozpadem bývalé Jugoslávie a hypotetickým debaklem eurozóny.

Pak se zamyslíme, nakolik pojal americký prezident Barack Obama tradiční Národní modlitební snídani v Bílém domě jako předvolební kampaň. Položíme si otázku, jestli bude Afghánistán schopen převzít zodpovědnost za vlastní bezpečnost po odchodu zahraničních vojáků. A poslední otázkou bude, nakolik byly brutální vraždy ze cti v Kanadě motivovány kulturou, nakolik náboženstvím a nakolik zvyky přistěhovalců. 

Ruská invaze na Kypr 

Zatímco v České republice padají minusové teplotní rekordy, cestovní kanceláře nabízejí destinace v „teplých“ zemích. Jednou z nich je letovisko Limassol, druhé největší město a zároveň nejdůležitější přístav ostrova Kypr. Tam se podíváme nejenom na mořské pláže, ale především na rostoucí příliv přistěhovalců z Ruské federace. 

Korespondent britského deníku Guardian Luke Garding zkoumal důvody a okolnosti „invaze“ ruského obyvatelstva, jež si zvolilo Kypr za stálý domov. Popisuje případ záhadné ruské nákladní lodě, která se dokodrcala v bouři do zmíněného přístavu Limassol. 

Loď ukrývala ve svých útrobách čtyři kontejnery, obsahující 60 tun munice pro raketové odpalovací zařízení. Zásilka přišla z jedné státní moskevské zbrojovky – Rosoboronexport. A kdo měl být kupcem dodávky? Syrská vláda. 

Pláže v LimassoluFoto: piraeus , CC BY-SA 3.0

Kypr, který je členem Evropské unie od roku 2004, měl náklad zadržet. Tím že to neudělal, porušil přísné embargo Bruselu na vojenské dodávky syrskému režimu. Namísto toho kyperské úřady umožnily lodi odplout. Posádka pouze nejasně slíbila, že změní kurz plavby. Kapitán nechal loď natankovat a nabral kurz k syrskému přístavu Tartus, kde nechal vyložit pochybný náklad. 

Podle analytiků je podezřelá epizoda dalším důkazem, že Kypr není ochoten vyvolat nelibost Moskvy. Nechce popudit ruského prezidenta Vladimíra Putina, což má svoje důvody. Kreml totiž slíbil, ačkoliv slib zatím nenaplnil, že poskytne Rusku půjčku ve výši dva a půl miliardy liber. Má pomoci Kypru z finančních potíží. Rusko také podporuje Kypr v Radě bezpečnosti OSN a je proti neuznanému, Ankarou vytvořenému státu na severu rozděleného ostrova. 

V přitažlivém přístavu Limassol se starou městskou částí a hradem z dob křižáckých výprav žije v současnosti tolik Rusů, že se mu začalo říkat Limassolgrad. Ve stáncích jsou k dostání noviny v ruštině, jsou tam dvě rusko-jazyčné školy a vysílá tam ruské rádio. O sobotách se Rusové nahrnou do obchodního domu britské značky Debenhams. Tam i jinde nakupují kožichy a drahé oblečení. K dostání je i kefír – ruský jogurtu podobný nápoj, nemluvě o ruském populárním pivu Baltika. 

O zábavu není nouze ani v přeplněných barech a klubech s prostitutkami z Ukrajiny, Běloruska a Moldávie. Odhaduje se, že na Kypru žije asi 35 až 40.000 Rusů. Jak dokládá jeden z číšníků v restauraci Taras Bulba, Limassol je součástí Ruské federace. A proč tam přichází tolik Rusů? Číšník pokračuje: „Jsou tady nízké daně a pro Rusy není těžké získat kyperská víza.“ 

Podle Natalie Kardaš, šéfredaktorky ruského týdeníku Vestnik Kipra, se na Kypru žije velice příjemně. Vžijte se do situace ruského podnikatele, který tady chce pracovat. Přestěhuje sem rodinu, jeho žena si tady může chodit nakupovat a vůbec nemusí mluvit anglicky. Každý tady mluví rusky. Je zde dokonce i množství ruských kadeřnictví, salony provozující manikúru a pedikúru. 

Kyperské letovisko LimassolFoto: Wikimedia, public domain

Na Kypru žili vždycky lidé z jiných zemí. Cizince tam nepovažují za cizince. Rusové se proto cítí být vítáni. Dokonce i starosta Limassolu mluví rusky. Naproti tomu ve východní Evropě nemají Rusy rádi. A když, tak milují spíš jejich peníze. Mnozí ruští podnikatelé zakládají na Kypru fiktivní firmy kvůli tamější 10procentní dani, a pak peníze opět investují v Rusku, čímž se tam vyhnou placení daní. 

Kyperské úřady nazlobeně popírají, že by byl jejich ostrov rájem pro praní špinavých peněz. Poukazují na to, že Rusové investují víc peněz v Rakousku a ve Velké Británii. Mnozí analytici ale skepticky namítají, že ruská mafie používá Kypr ve velkém měřítku právě jako pračku špinavých peněz. Na úpatích přístavu Limassol vyčnívají honosné luxusní vily s úchvatným výhledem na moře. Mnohé z nich si pořídili bohatí Rusové. Jenom některé obývají místní. 

Na co si ale zdejší obyvatelé stěžují, je to, že příliv Rusů zvedl ceny. Ne všichni považují Rusy za gangstery. Nediví se, že Rusové dávají přednost životu na slunném ostrově, a ne Putinovu zamrzlému Rusku. Předpokládá se ovšem, že Kypr je plný ruských špionážních služeb. Je totiž strategicky důležitý kvůli Blízkému východu, což je už tradičně oblast ruských zájmů. Rusko také ve velkém obchoduje přes Kypr se zbraněmi. Vojenský arzenál putuje do zemí Blízkého východu, zejména do Sýrie, Libanonu nebo Íránu. Není proto překvapením, že se mnozí světoví politici ptají, jestli závislost Kypru na Rusku nepřekračuje únosné meze. 

Souvislost mezi rozpadem bývalé Jugoslávie a krizí eurozóny? 

Vleklé spory a krizi eurozóny Evropské unie komentují bělehradské noviny Politika z balkánského úhlu. Srbský deník vidí podobnost mezi současnou ekonomickou a instituční krizí Unie a vývojem, který předcházel rozpadu Jugoslávské federace. Podobně jako Bělehrad a Záhřeb, i Berlín a Paříž jsou pilíře Unie, a to navzdory vzájemným rozdílům. V Unii jsme viděli vzplanutí emocí mezi finančně zodpovědnými státy a těmi, jež peníze rozhazovaly. Taky rozdíly mezi vyspělejšími a méně hospodářsky vyvinutými členy Unie. To všechno připomíná proces, který vyústil v rozpad Jugoslávie. 

Myšlenka dvourychlostní Evropy vyvolává vzpomínku na záměr proměnit Jugoslávii v „asymetrickou“ federaci. Tehdejší idea „bratrstva a jednoty národů Jugoslávie“ je podobná postoji, který v současnosti obhajuje Brusel – společný zájem by měl převládnout nad nevraživostí a rozdíly. Je potřeba mít na mysli, že tak jako bývalá Jugoslávie, i Evropská unie byla vybudována na myšlence, že spolupráce je důležitější než konfrontace, že přátelství dokáže zvítězit nad nepřátelstvím a že jednotlivé kultury mohou žít vedle sebe. 

Krize eurozónyFoto:  ČTK/AP, Michael Probst

Oba systémy však narazily na problémy plynoucí ze stejných příčin. Vidění záchrany v principu jednoty přispělo ke krizi rozhodovacího procesu, což ovlivnilo efektivnost Evropské unie. Podobně se to stalo v bývalé Jugoslávii. Žádný ze subjektů nenašel správný kompromis mezi centrem a národy na periferii, mezi nacionalismem a internacionalismem, vnitřní a společnou politikou, zadlužeností a ekonomickým růstem. 

Jugoslávie se rozpadla zejména kvůli těmto nerovnováhám. V současnosti Evropská unie pracuje na tom, aby se vyvarovala balkánského scénáře. To neznamená, že by ji čekal stejný osud jako Jugoslávii. Dokonce i ti, kdo doufají, že se projekt Unie zhroutí, chtějí mít výhody z úspěchů této instituce. 

Problémy Evropské unie se zabývá také španělský deník El Pais. Považuje za smutné, že obyvatelé Unie jsou k potížím neteční. Je samozřejmostí, že se obávají o svou sociální a ekonomickou situaci. Vnímají však Unii především přes problémy měny, jež se dostala do nebezpečné fáze svého vývoje. 

Z ekonomického hlediska začala Evropa po druhé světové válce prosperovat, z kulturního hlediska však byla poraženým prostorem, který ztratil svoji bývalou hegemonii. Budování Evropy se zamlouvalo spíš peněženkám, než svědomí. Pokrok v cestování, komunikaci a obchodování se nestal rozhodující silou pro budoucí společnou Evropu. 

Poválečná dynamika paradoxně nezajistila základy pevné a jednotné evropské architektury. V Americe a v Asii se mluví o Evropanech, ale samotní obyvatelé starého kontinentu se tak necítí. A to i navzdory mamutím ukázkám evropanství, připraveným institucemi v Bruselu. Naše minulost je společná, naše přítomnost mlhavá a budoucnost nejistá. 

Definitivní rozpad evropského projektu by otevřel cestu k totalitním alternativám, domnívá se citovaný list. Pro Putina, pro čínskou komunistickou stranu nebo arabské šejky je svoboda nepříjemnost, kterou je nutné překousnout kvůli obchodování. Evropa jako historická kolébka demokracie musí proto ukázat, že svobodu považuje za princip, který vítězí nad jinými způsoby vládnutí. Zejména když se jedná o zákony, umožňující, aby moloch finančních spekulací ovládl obyvatele celého světa – včetně ospalých, unavených a sobeckých Evropanů. 

Barack Obama a Národní modlitební snídaně 

Teď pro změnu zamíříme do Spojených států, kde se hned na začátku února konala tradiční Národní modlitební snídaně v Bílém domě. Prezident Barack Obama předvedl náboženskou obranu své ekonomické politiky, včetně zvýšení daní pro bohaté. Jeho obhajoba byla podle amerických novin Wall Street Journal součástí předvolební kampaně. Obama citoval jednu biblickou pasáž za druhou, čímž dokazoval správnost svých iniciativ, především zdravotní a finanční reformy. 

Americký prezident Barack ObamaFoto:  ČTK/AP, Pablo Martinez Monsivais

V podobném duchu konstatují i další americké noviny New York Times, že podle Obamy má idea ekonomické spravedlnosti pro střední třídu přímou souvislost s křesťanskými hodnotami. A právě spravedlnost pro tuto třídu může přinést oživení americké ekonomiky. Prezident mluvil také o své náboženské zkušenosti – o duchovním „probuzení“ po návštěvě známého baptistického kazatele Billyho Grahama. Obamův projev na Národní modlitební snídani v Bílém domě se však podle listu New York Times nesl především v politickém duchu. 

Co bude s Afghánistánem 

Americký prezident řešil na modlitební snídani především domácí problémy Spojených států. Jeho administrativa se ale potýká i s celou řadou nelehkých zahraničně-politických problémů. Jedním z nich Afghánistán, jehož situaci rozebírají britské noviny Financial Times. Šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová slíbila, že rok 2011 bude rokem zvýšené diplomatické aktivity. Práce civilistů půjde ruku v ruce s vojenskou kampaní v úsilí o obnovení bezpečnosti a stability zpustošené země. Tento slib však zatím vyšel naprázdno. Špatně připravené afghánské bezpečnostní síly mají hodně co dohánět, aby zvládly převzetí zodpovědnosti, plánované na rok 2014. 

Problém vidí britský list v tom, že západní strategie v Afghánistánu nedopadla dobře. Většinou ji diktovali vojenští stratégové a jejich kolegové ze zpravodajských služeb. Navzdory diplomatickým aktivitám na nižších úrovních se vojenský tlak nestal prostředkem k dosažení politického řešení, jak tomu bylo kupříkladu v Bosně. Podle citovaných novin to lze částečně přičíst na vrub prudkého zhoršení americko-pákistánských vztahů. 

Pákistán totiž nadále podporuje afghánské islámské hnutí Taliban. Nedávno unikly z jedné americké zprávy informace o pomoci pákistánských zpravodajských služeb Talibanu. Jenom to podtrhuje naléhavost spolupráce s Pákistánem a potřebu změny postoje jeho generálů. Bez tohoto není možné dospět k udržitelnému politickému řešení. Bez přispění Pákistánu nebude v Afghánistánu nikdy stabilita, uzavírá britský list Financial Times. 

Vraždy ze cti v Kanadě 

Z Afghánistánu se přeneseme do Kanady. Soud v Torontu usvědčil tři členy rodiny afghánských přistěhovalců ze čtyřnásobné vraždy ze cti. Rodiče a jejich syn zavraždili čtyři ženské příslušnice rodiny. Případ vyvolal velkou pozornost i mimo Kanadu. Americký list Wall Street Journal konstatuje, že událost vede k diskusi o střetu kultur v zemi, kde přistěhovalci tvoří velkou část populace. Mohammed Shafia spolu s manželkou a jejich nejstarším synem pečlivě připravili vraždu svých tří dospívajících dcer a také první Shafiovy manželky v červnu 2009. 

Čtyři měsíce trvající proces odhaloval ukázkovou vraždu ze cti. Zločinů, při kterých se obětí stává někdo kvůli „zneuctění rodiny“, přibývá i v západní Evropě – zejména v zemích, jako jsou Velká Británie nebo Švédsko. Ačkoliv Kanada i Spojené státy stále přijímají přistěhovalce, případy vražd ze cti jsou tam vzácné. Ohavný zločin v rodině Shafiových proto šokoval Kanaďany, pyšné na relativní otevřenost své země. Zakládají si totiž na dobré integraci přistěhovalců. 

Soudcovské kladívkoFoto:  Stock.xchng

Někteří pozorovatelé namítají, že násilí na ženách je jevem v celé společnosti. Když se jedná o některou etnickou skupinu, dostává nálepku zločinu ze cti. Podle obžaloby to byla však právě „čest“, hluboce zakořeněná v afghánské kmenové tradici, jež vedla Mohammeda Shafiu ke snaze očistit se z ostudy. Chování dcer považoval za ostudné. Nejstarší 19letá Zainab měla dva přátele, které otec neschvaloval. Spolu se 17letou sestrou Sahar a 13letou Geeti žily nezávislý život, a tím projevovaly otci neposlušnost. Někdy k tomu přidaly i provokativní oblečení. 

Rona Amir Mohammed, první Shafiova manželka – rodina byla totiž polygamní – musela podle obžaloby umřít proto, že dělala problémy a k dcerám byla příliš shovívavá. Případ vyvrátil předpoklad, že přistěhovalci v Kanadě jsou integrovaní daleko víc než v Evropě nebo ve Spojených státech. Kanadský tisk poukázal na to, že jde o ilustraci nedostatečných požadavků místních úřadů, jež by měly mít tvrdší požadavky, směřující k integraci přistěhovalců. 

Vlna kritiky se pak snesla na tyto úřady. Týkala se také učitelů a policie. Ti všichni nezasáhli, když si zavražděné dívky stěžovaly na otcovu železnou disciplinu. Jeden z kanadských listů dokonce napsal, že dívky se staly obětí zvráceného národního zvyku povyšovat multikulturní principy nad dobro jednotlivce. 

Vraždy ze cti přiměly Kanaďany, kteří ve všeobecnosti podporují příliv přistěhovalců do země, ke zpytování svědomí. Tak to vidí tisková agentura Reuters. Kanada chrání náboženskou svobodu menšin a prosazuje v toto smyslu liberální zákony. Agentura upřesňuje, že tři osoby, usvědčené z vraždy, stráví zbytek života ve vězení s tím, že nemají možnost požádat o podmínečné propuštění po 25 letech. 

Cestovní pas. Ilustrační fotoFoto: Free Digital Photos, photostock

Případ vzbudil v Kanadě obrovskou pozornost. Zejména v těch oblastech kde se přibývající přistěhovalci dostávají do střetu s kanadskými hodnotami. Na jedné straně je správné, aby přistěhovalci měli náboženskou svobodu a aby si mohli uchovat původní kulturu. Musí však akceptovat důležitost kanadských hodnot a kultury, cituje Reuters jednoho kanadského imigračního právníka. Není bez zajímavosti, že kanadské občanství získalo v roce 2010 až 280.000 přistěhovalců. 

Reuters cituje zprávu OSN, která odhaduje, že ročně umírá v důsledku vražd ze cti asi 5.000 žen a děvčat. Jejich odstraněním se má taková rodina očistit od zostuzení, jež na ni uvalilo nevhodné chování. Proti daným praktikám se ostře postavil kanadský ministr vnitra Rob Nicholson: „Takzvané vraždy ze cti jsou barbarské, nepřípustné a v Kanadě nemají místo. Náš postoj je jasný: pokud se v Kanadě někdo dopustí takového hrůzostrašného násilí, bude se za ně zodpovídat před kanadskou justicí.“

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.