9. července  2012  rubrika: Svět viděný internetem

Kreml se snaží přišít aktivistům nálepku „zahraničních agentů“

www.spiegel.de - Foto:  Spiegel

www.spiegel.deFoto:  Spiegel

Ruská Státní Duma projednává zákon, který má přistřihnout křídla nevládním organizacím. Čínské elity se ve velkém vzdělávají na Západě a tomu odpovídají i jejich ideologické spory. Egypt doufá, že po volbách jeho ekonomiku zachrání nový příliv zahraničních turistů. To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.


Kreml se snaží přišít aktivistům nálepku „zahraničních agentů“ 

„Nejprve přišli na řadu demonstranti, a nyní nevládní organizace – ruský prezident Vladimir Putin hledá nové způsoby, jak zatočit se svými oponenty,“ píše v internetovém vydání magazín Spiegel Online. Stratégové prezidentovy strany Jednotné Rusko předložili návrh nového zákona, který umožní lidsko-právní a ekologické aktivisty označit za „zahraniční agenty“. Postačí fakt, že přijali nějakou formu podpory ze zahraničí. 

„Prezident Putin se nikdy netajil tím, co si myslí o nevládních organizacích. Ať už kritizují stav lidských práv v Rusku, či nedostatečnou ochranu životního prostředí, vždy v nich viděl cizorodé prvky ovládané ze zahraničí s cílem škodit Rusku,“ píše moskevský zpravodaj Spiegelu. Už v roce 1999, kdy Putin ještě šéfoval zpravodajské službě FSB, obvinil veřejně zahraniční agentury, že aktivně zneužívají nevládky pro své účely. Za třináct let na těchto názorech nic nezměnil. Jedinou změnou je, že nyní mohou aktivisté čelit za svou činnost postihům. 

Minulý pátek ruská Státní Duma zahájila projednávání novely zákona o nevládních organizacích. Pokud nová norma projde, mohou se organizace jako ruská pobočka Transparency International octnout na seznamu napomahačů cizích a nepřátelských skupin. Zákon umožní zvýšený monitoring finančních toků nevládek s odůvodněním, že mají „nepřiměřený vliv na formování veřejného mínění“. 

Kongres ruské strany Jednotné Rusko - Foto:  ČTK/AP, Misha Japaridze

Kongres ruské strany Jednotné RuskoFoto:  ČTK/AP, Misha Japaridze

Například Greenpeace i skupina dohlížející na řádný průběh voleb Golos budou čtvrtletně odevzdávat k auditu všechny své účetní knihy a do posledního rublu budou muset doložit, na co šly zahraniční dary. Pokud by náhodou neuposlechly, čeká je pokuta ve výši jedné miliardy rublů nebo čtyři roky vězení. 

Zákon oficiálně navrhl teprve v minulém týdnu čtyřiatřicetiletý poslanec Jednotného Ruska Alexander Sidjakin. Ovšem rychlost, s jakou předlohu akceptovala dolní komora, připomněla obdobný případ z minulého června, kdy Putin a jeho věrní obdobnou legislativní smrští prosadili tvrdé tresty pro účastníky nepovolených demonstrací. Zarážející tempo vzbudilo podezření, že skutečnými autory zákona jsou lidé, kteří tahají za nitky z Kremlu. 

Putin směr tohoto tažení naznačil již během prezidentské kampaně, kdy přirovnal obránce lidských práv a nevládní aktivisti ke „zrádcům“. Doslova je označil za „občany s ruskými pasy, kteří jednají v zájmu jiných zemí“. „Boj o Rusko pokračuje,“ řekl tehdy varovně prezidentský kandidát. 

„Zákon zvýší tlak na nevládky a sváže jim ruce nadměrnými byrokratickými požadavky,“ varuje Jens Siegert, ředitel moskevské pobočky Nadace Heinricha Bölla, která má vazby na německou Stranu zelených. Zákon podle něj nepoškodí přímo zahraniční organizace, nýbrž hlavně jejich ruské partnery, například společnost Pamjať, která monitoruje hrůzy stalinského teroru. Terčem nevybíravého šikanování se stali v poslední době také aktivisté z řad gayů a leseb. 

Kreml je podle Spiegelu přesvědčen, že mu hrozí podobné nebezpečí, jaké smetlo ukrajinský establishment v letech2004 a 2005. Tehdy k oranžové revoluci také významně přispěly organizace podporované ze Západu. Moskva dnes podezřívá především Spojené státy, ale také některé státy Evropské unie, že jim jde o reálnou změnu režimu v Rusku. 

Kreml - Foto: Petr Jansa

KremlFoto: Petr Jansa

Důkaz vidí v nedávném příslibu Washingtonu, že uvolní dalších 50 milionů dolarů na podporu občanské společnosti v Rusku. Nový ruský zákon fakticky proto označí všechny aktivisty dopředu za podvratné živly, a pokud se mu nátlakem podaří odříznout je od finanční pomoci Západu, donutí je „zavřít podnik“. 

Kremelská propaganda se hájí poukazováním na podobný zákon ve Spojených státech – v roce 1938 americký Kongres skutečně prosadil Zákon o registraci zahraničních agentů, který byl namířen proti stoupencům nacismu v USA. Příslušný zákon dodnes v Americe platí, je ovšem namířen proti aktivitám cizích zpravodajců, a nikoliv proti lidem podporovaným ze zahraničí. 

Jens Siegert podezřívá Kreml, že vidí západní agenty za sebemenšími projevy občanské nespokojenosti. „Ironií je, že většina nevládek se loňských prosincových masových demonstrací vůbec neúčastnila. Protesty nastartovaly nové občanské struktury, které se zformovaly ve střední třídě a Západ o jejich existenci až do vypuknutí nepokojů vůbec nevěděl,“ dodává expert. 


Jak Západ ovlivnil současný ideologický boj v Číně  

Před podzimním sjezdem komunistické strany Číny, který zvolí novou generaci vůdců, se v nejlidnatější zemi světa vedou čilé ideologické debaty. Jejich obrysy se zvnějšku až neuvěřitelně podobají klasickému sporu západní společnosti a politiky – pravice versus levice. „Je tomu proto, že Čína, která dnes vyváží prakticky všechno, je v oblasti politických idejí zcela závislá na dovozu,“ píše na svém webu stanice BBC

„Jmenuji se Čang Ťien,“ představuje se reportérovi BBC mladý čínský politolog. Pak na něj ale spiklenecky mrkne a dodá: „Vy byste mi ale klidně mohl říkat Ťien Čang.“ Čang je totiž příjmení, a mladý profesor se snaží pružně vyhovět západnímu uvažování. Politolog hovoří perfektní angličtinou, ale bezchybně zvládá také západní kulturu, ideje a dějiny. Šest let strávil na prestižní newyorské Kolumbijské univerzitě, a nyní vyučuje na neméně prestižní – aspoň z čínského pohledu – pekingské Vládní univerzitě. 

Jeho profesní životopis přitom není nijak ojedinělý. Většina čínských intelektuálů nejprve vyrazí na Západ, aby se pak vrátila domů a dělala kariéru. Podle BBC má většina nejrůzněji zaměřených čínských univerzit společné právě to, že na nich učí profesoři, kteří strávili značný čas na Západě. Západní komentátory stále více udivuje, že se čínské politické debaty odvíjejí podle schémat, známých z Evropy či Ameriky. 

Čínští policisté hlídkují v ulicích Pekingu - Foto:  ČTK/AP

Čínští policisté hlídkují v ulicích PekinguFoto:  ČTK/AP

Například profesor Čang se označuje za klasického pravicového liberála. Podporuje tržní ekonomiku a politické reformy. „Moc bych stál o to, aby se čínský politický systém více podobal britskému nebo americkému,“ říká bez zaváhání. Čang patří k myšlenkové škole, která bývá označována za čínskou Novou pravici. Je úspěšná především na ekonomickém poli a stála už za prvními liberalizačními kroky v 80. letech. 

„Většina těchto politologů a ideologů studovala v Chicagu a Oxfordu,“ říká Mark Leonard z Evropské rady pro zahraniční vztahy. Je autorem knihy Co si Čína doopravdy myslí?. „První nadaní čínští studenti začali přicházet na Západ v 80. letech minulého století, v době, kdy vládli Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Není divu, že podlehli atmosféře oné doby a stali se rozhodnými zastánci trhu,“ dodává Leonard. 

Čang Ťien je v liberálním táboře benjamínkem – je mu málo přes třicet, ale proroky svobodného trhu Friedricha Hayeka, Miltona Friedmana a Karla Poppera studoval ještě jako teenager před odjezdem na Západ. „V překladech se jejich díla dala v Číně bez problémů sehnat,“ vzpomíná. 

V posledních letech však vyrostla tomuto táboru zastánců tržních reforem a pravicových intelektuálů konkurence – a opět vzešla z lidí, kteří získali vzdělání na Západě. Čínská Nová levice neodmítá tržní reformy bezezbytku, ale přeje si silnější sociální stát. Její stoupenci začali odcházet na Západ až po potlačení studentských demonstrací v roce 1989. 

„Vůdčí osobností se mezi nimi stal Cchuej Č’-jüan, který jako mladý výzkumník pracoval na Massachusettském technologickém institutu. Na konci 90. let minulého století napsal článek, který se stal fakticky programovým prohlášením nové čínské levice,“ vysvětluje Mark Leonard. Cchuej, který dnes učí na prestižní pekingské univerzitě Tsinghua, v manifestu vyzval elity, aby zemi vysvobodily z neoliberálního zajetí. 

Text vznikl v době, kdy antiglobalizační protesty zasáhly také západní společnost. Dalším představitelem nové levice je profesor Wang Chuej, který začínal jako dělník v továrně, ale vypracoval se až na Harvardovu univerzitu. 

Tito myslitelé a ideologové již nejsou Západem okouzleni jako předcházející generace. „Osobně poznali slabiny západní společnosti, prožili značnou deziluzi a vnímají americký kapitalismus a demokracii diferencovaněji,“ říká kanadský historik Daniel Bell, který učí v Pekingu a má velmi blízko k Nové levici. Podle jeho mínění tuto skupinu v poslední době názorově utvrdily zejména invaze do Iráku a finanční krize. „Irák rozšířil velmi cynický pohled na mezinárodní politiku nejen mezi elitami, ale i mezi řadovými občany,“ tvrdí Bell. 

Renesance levicových myšlenek je prý patrná zejména ve městě Čchung-čching, kde byl donedávna všemocným stranickým bossem komunistický vůdce Po Si-laj. Ten však padl poté, co byl odhalen podíl jeho manželky na vraždě britského podnikatele. Předtím však soudruh Po čelil kritice z ústředního výboru strany, že příklon doleva přehání. Ve svých projevech často citoval diktátora Mao Ce-tunga a veřejně usiloval o obnovu jeho kultu. 

Donedávna vlivný čínský funkcionář Po Si-laj s manželkou Kaj-Laj na archivním snímku z roku 2007 - Foto:  ČTK/AP

Donedávna vlivný čínský funkcionář Po Si-laj s manželkou Kaj-Laj na archivním snímku z roku 2007Foto:  ČTK/AP

Rozčarování ze Západu a jeho demokracie však podle Bella vede k oživení daleko širšího okruhu tradic mezi čínskými intelektuály. Profesor Pchan Wej, který je v Číně svého druhu intelektuální celebrita, úplně odmítá západní demokracii. Podle něj zemi vyhovuje daleko více systém vlády jedné strany, který komunistická strana pružně převzala ze starší císařské tradice. V rámci systému by měly probíhat zkoušky státních úředníků, a nahoru by pak měli stoupat jen ti nejzasloužilejší. „Je to autentický čínský politický systém. A je velmi propracovaný. Funguje bezchybně,“ tvrdí Pchan, který sice učí v Pekingu, ale doktorát má z kalifornské univerzity v Berkeley. 

Podle historika Bella začal import západních politických názorů do Číny už na začátku 20. století, kdy byla Říše středu stále ještě ovládána koloniálními mocnostmi. „Čínu tehdy všichni považovali za nerozvinutou, chudou a intelektuálně zaostalou zemi. Příčinu tohoto stavu přitom většina zahraničních i místních intelektuálů viděla právě v domácí čínské tradici. A tak se intelektuálové začali ohlížet jako po zahraničním liberalismu, tak po marxismu a anarchismu,“ vysvětluje Bell. 

Debatu nakonec vyhráli marxisté, kteří v roce 1949 vytvořili Čínskou lidovou republiku. Mladý liberál Čang přiznává, že si je dobře vědom, jak moc Čína vděčí Západu za intelektuální podněty. „Už před sto lety studoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku profesor Chu Š’-i, který pak přivezl do Pekingu liberální ideje,“ připomíná politolog. 

Podle BBC se tudíž nabízí logická otázka: Přispěje rostoucí a už dnes velmi významný podíl západně vzdělaných politiků k větší otevřenosti debaty o směřování země, zejména poté, co dojde ke generační obměně v čele strany? Odpověď není snadná, protože momentální atmosféra v Pekingu má k liberalismu velmi daleko. Po sesazení Po Si-laje se pestrá společenská diskuse na internetu utlumila a řada oblíbených serverů zanikla. Jejich provozovatelé se s reportérem BBC odmítli setkat. 

Mladý politolog Čang se obává, že liberální reformy se mohou úplně zastavit. „Osobně nevidím šance na žádné velké změny ve způsobu vládnutí. Myslím, že elity posílí takzvaný ‚sociální management‘, což je novotvar pro starší termín ‚udržování pořádku‘. Prostě budeme mít stát, v němž probíhá přísná kontrola za pomoci nejvyspělejších technologií,“ říká závěrem Čang. 


Egypt chce zpět mezi turisticky nejlákavější státy 

Egypt loni kvůli špatné bezpečnostní situaci vypadl z první dvacítky turisticky nejpřitažlivějších zemí, ale pracuje na tom, aby se do ní vrátil. Povolební perspektiva vlády islamistického Muslimského bratrstva vyvolala mezi odborníky na cestovní ruch paniku, píše na svých stránkách stanice Al-Arabíja

Revoluce, která začátkem loňského roku svrhla tehdejšího prezidenta Husního Mubaraka, turisty zastrašila. V minulých 18 měsících jich do Egypta zamířilo mnohem méně než dřív. Přitom mezi 20 nejpopulárnějších destinací se Egypt zařadil teprve v roce 2010, loni však zase spadl na 26. místo. Teď, kdy má Egypt za sebou jak parlamentní, tak prezidentské volby, se začínají cestovní kanceláře připravovat na nový příliv návštěvníků. 

Pyramidy patří k největším lákadlům Egypta - Foto: Břetislav Tureček

Pyramidy patří k největším lákadlům EgyptaFoto: Břetislav Tureček

„Jsem velmi optimistický. Očekávám návrat hlavně španělských turistů, kteří přijížděli rádi v létě a měli rádi i kulturní památky. Většina Španělů míří do Luxoru, Asuánu a na jih Egypta,“ říká ministr cestovního ruchu Abdan Núr. Vrátit by se měli také Japonci, protože byla obnovena letecká linka mezi Káhirou a Tokiem, a v nejbližších měsících má být její přepravní kapacita zdvojnásobena. K ní by mělo přibýt ještě spojení mezi Káhirou a Ósakou. 

Ministr nepochybuje také o zájmu turistů z východní Evropy, zejména z Ruska a Polska. Charterové lety je budou dopravovat přímo do letovisek Hurgada, Šarm aš-šajch a Marsa Alam. Ministr si myslí, že letos do Egypta zamíří nejméně tolik Němců a Britů jako v roce 2010 „za předpokladu, že se nestane nic, co by tuto optimistickou atmosféru narušilo“. 

Cestovní ruch je zdrojem příjmů pětiny zaměstnaných Egypťanů. Obavy vyvolává postoj Muslimského bratrstva k aktivitám nabízeným hostům v hotelech na plážích Rudého moře. Bratrstvo, které hlásá zásady islámu, bude těžko snášet snadno dostupný alkohol, břišní tance a noční kluby. 

Jenomže právě turisté holdující těmto zábavám se podílejí na příjmech z cestovního ruchu z 80 procent, zbytek pak připadá na návštěvníky historických památek. Někteří z kandidátů Muslimského bratrstva v kampaních tvrdili, že se na plážích zavedou pravidla oblékání odpovídající islámu, jiní navrhovali oddělit pláže pro muže a pro ženy. Nabízela se tak otázka, zda se návštěvníci raději nevzdají pláží a nezamíří raději ve větším počtu do muzeí. 

Ministr Abdan Núr to kategoricky odmítá, protože pyramidy a muzea nemohou nahradit oněch 80 procent příjmů z plážové dovolené. Přesto i on přiznává, že by se zájem o takzvanou „kulturní dovolenou“ mohl zvýšit, protože po Nilu začnou opět plout výletní parníky, které návštěvníky dopraví z Káhiry až k památkám v Luxoru a Asuánu. 

Egypt - Foto: Hana Hikelová

EgyptFoto: Hana Hikelová

„Obnovujeme pro tyto lodě všechna kotviště podél Nilu,“ oznámil. Egypt má po roce a půl nejistot a nepokojů vážné ekonomické problémy. Státní rezervy se propadly na 60 procent původní hodnoty, nezaměstnanost a inflace prudce stoupají. Pokud se turisté nenechají zastrašit, mohli by být hlavním zachráncem egyptské ekonomiky, uzavírá Al-Arabíja

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas