12. listopadu  2012  rubrika: Svět viděný internetem

BBC prožívá jednu z nejhorších krizí za dobu svého trvání

www.bbc.co.uk - Foto:  BBC News

www.bbc.co.ukFoto:  BBC News

BBC ve velké krizi, umělecké předměty uschované na břehu Ženevského jezera, čistka mezi ruskými elitami může být jen na oko, co způsobilo vlnu čarodějnických „procesů“ v Keni? To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.


BBC terčem kritiky

Britské deníky dnes obšírně rozebírají sobotní rezignaci generálního ředitele BBC George Entwistlea. Ten odešel po pouhých 54 dnech ve funkci kvůli dvěma aférám, které vyvolaly reportáže prestižního zpravodajského pořadu BBC Newsnight. Večerní investigativní pořad minulý týden odvysílal reportáž o zneužívání dětí v dětských domovech ve Walesu v 70. a 80. letech, která nepřímo, a jak se později ukázalo nepravdivě, obvinila tehdejšího konzervativního politika a pokladníka konzervativní strany lorda Alistaira McAlpinea. BBC byla terčem kritiky i kvůli aféře kolem dlouhodobé pedofilie jejího někdejšího moderátora Jimmyho Savilea. Ukázalo se, že vedení Newsnightu loni v prosinci náhle zrušilo vysílání reportáže o Savileovi, která byla před dokončením. 

List Independent je přesvědčen, že stanice má před sebou nelehkou budoucnost. Pro jednu z nejuznávanějších mediálních organizací na světě je to největší krize za poslední léta. Naposledy byl generální ředitel BBC nucen odejít z funkce v roce 2004. I tehdy musel tehdejší ředitel Greg Dyke odejít kvůli chybě novináře Andrewa Gilligana, který bez dostatečných důkazů v ranním rozhlasovém vysílání uvedl, že si vláda tehdejšího premiéra Tonyho Blaira zveličila zprávu zpravodajských služeb, aby ospravedlnila invazi do Iráku. 

George Entwistle - Foto:  ČTK/AP, Max Nash

George EntwistleFoto:  ČTK/AP, Max Nash

Independent si všímá výroku předsedy rady veřejnoprávní BBC Chrise Pattena, že po Entwistleově odchodu budou padat další hlavy. Dnes odstoupila ze své funkce i šéfka zpravodajství této britské stanice Helen Boadenová a její zástupce Steve Mitchell. Šestapadesátiletá Boadenová pracovala pro BBC od roku 1983, zpravodajské sekci BBC News šéfovala od roku 2004. Kritikové upozorňují podle deníku zejména na katastrofální stav řízení firmy a nejasné kompetence při zadávání témat a vyhodnocování výstupů. „Úpadek prestiže BBC začal před osmi lety a nejspíše se jen tak nezastaví. Jestliže generální ředitel vůbec netušil, jaké programy stanice vysílá, a nepřečetl si ani v novinách, že BBC ukázala na špatného muže, je to alarmující vysvědčení,“ míní deník. 

Konzervativní Daily Telegraph, jemuž vadí politické směřování BBC, které je nalevo od středu, tvrdí, že padne možná až šest vysokých představitelů BBC. „Stanici to uvrhne do hlubockých zmatků. Entwistleovo odstupné ve výši bezmála půl milionu liber (přes 14 milionů korun) po tak krátkém angažmá důvěře veřejnosti také nepomůže,“ upozorňuje deník. Na „odstřel“ jsou podle něj mimo jiné šéf oddělení redakční etiky a standardů a také vedoucí vydání, který schválil pořad o nespravedlivě očerněném lordu McAlpineovi. 

„Vážným problémem BBC už od konce 80. let přebujelé manažerské řízení. O programech musí znovu rozhodovat novináři a šéfredaktoři, ne lidé, kteří si v době vysílání klíčového a kontroverzního pořadu vyjdou do restaurace. Krizi způsobily i škrty ve výdajích na vlastní novinářskou práci,“ míní deník. „Když jsem přišel do BBC… tak jsem zažertoval – a nebyl to ani moc vtip – že v ní je víc vysokých představitelů, než v čínské komunistické straně,“ řekl Patten. 

Podle bulvárního deníku Daily Mail by měl být na ráně také on, který coby předseda rady BBC představuje součást problému. „Entwistlea, který byl kolosálně nepřipraven na svůj úkol, vybral právě Patten. Musí za to zaplatit. Jediným světlým bodem nynější aféry bylo interview legendárního moderátora Johna Humphryse, který živě na obrazovce zpovídal Entwistlea tak agresivně a přitom korektně, že rozmetal šéfovu kariéru na padrť. Pro BBC je ctí aspoň to, že je sama sobě nejostřejším kritikem. Stanici by měli řídit novináři jako Humphrys,“ myslí si Daily Mail

Také bulvární Sun si myslí, že Patten ­– bývalý respektovaný konzervativní politik, poslední britský guvernér Hongkongu a někdejší eurokomisař – nese svůj díl viny. „Dokud bude v čele rady BBC, nic se nezmění,“ píše dnes deník, který o víkendu uvítal Entwistleův odchod titulkem Sbohem, troubo. Vlajkový deník mediálního magnáta Ruperta Murdocha dlouhodobě na BBC útočí a tvrdí, že její postavení zkresluje situaci na trhu. 

(Zleva) George Entwistle a Lord Chris Patten - Foto:  ČTK/AP, Max Nash

(Zleva) George Entwistle a Lord Chris PattenFoto:  ČTK/AP, Max Nash

Naopak podnikatelský deník Financial Times je přesvědčen, že hodit přes palubu Pattena v této chvíli by krizi jenom prohloubilo. „Nový šéf spásu nepřinese,“ míní deník s tím, že BBC nyní potřebuje ze všeho nejvíce stabilitu. Také další experti jsou vůči BBC smířlivější. „Stanice se sedmadvaceti tisíci zaměstnanci má každý den na místní, národní a světové úrovni takové množství novinářské produkce, která je měřítkem po celém světě, že je zázrak, že udělala jen dvě, byť velké, chyby,“ míní profesor David Banks, spoluautor respektované mediální učebnice. 


Švýcarský „přístav“ skrývá umělecké skvosty nedozírné ceny 

Umělecká sbírka ukrytá ve skladišti na břehu Ženevského jezera si nezadá s poklady nejvěhlasnějších galerií. Jediným rozdílem je právě to skladiště – poklady v přepočtu za desítky miliard korun jsou uloženy ve skladech o rozloze 41 tisíc čtverečních metrů a veřejnost prakticky nemá šance je spatřit. „Svobodnému přístavu Ženeva se přezdívá ,Kajmanské ostrovy umění’,“ píší londýnské Timesy. Ve skladu si mohou zámožní vlastníci uložit bezpečné své obrazy, sochy, archivní vína nebo třeba autoveterány. 

Většina klientů se skrývá v anonymitě, ale například londýnský galerista Helly Nahmad, jehož majetek se dohaduje na tři miliardy dolarů, Timesům bez rozpaků sdělil, co na březích Ženevského jezera ukrývá. „Mám tam 200 obrazů Pabla Picassa, včetně slavného Harlekýna s kyticí, Monetovu Plachetnici v Argenteuil či Matissův Portrét na modrém pozadí,“ přiznává boháč. Obliba skladů ve svobodných přístavech je tak velká, že ženevský se bude příští rok nákladně rozšiřovat. V roce 2010 otevřel obdobný přístav Singapur, napřesrok vznikne v Lucemburku a staví se v Pekingu. Ten také bude největším depozitářem umění na světě. 

Slovo skladiště ovšem nesprávně asociuje nějakou levnou, zanedbanou lokalitu. Bezpečné přístavy pro umění jsou pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem kamer, jsou hlídány silnou ostrahou a protipožární a bezpečností prvky patří k nejmodernějším na světě, píší Timesy. Umělecké skvosty se nakupují a prodávají přímo v „přístavu“, přičemž obě strany transakce se tím elegantně vyhnou zdanění. Odhadnout cenu takto skladovaných uměleckých pokladů si nikdo netroufá, zástupce ředitele umělecké divize pojišťovny Axa Nick Brett však říká, že jde o obrovské číslo. „Asi byste nenašli papír, na který by se vám vešly všechny ty nuly,“ říká s úsměvem. 

Ženevské jezero - Foto: Jaroslava Haladová

Ženevské jezeroFoto: Jaroslava Haladová

Ředitel aukční síně Christie’s pro Asii Frank Lasry říká, že například singapurský „přístav umění“ připomíná obrovský poklad, chráněný všemi myslitelnými prostředky. Uvnitř mohou probíhat malé výstavy, takže si klienti v klidu prohlédnou to, oč mají zájem. „Lidé se často diví, jak se tam vejdou veteráni. Ale pro auta jsou tam speciální výtahy a úložiště, takže není problém narazit i na historický autobus menších rozměrů,“ dodává Lasry. K obrovské popularitě svobodných přístavů přispěl fakt, že od vypuknutí hospodářské krize lidé vnímají umělecké předměty jako bezpečný úkryt pro své peníze. Svou roli sehrává i nestabilita na Blízkém východě – v průběhu arabského jara přišly některé panovnické rody i zámožní podnikatelé o celé sbírky. 

„Během posledních pěti let dramaticky vzrostly investice do umění,“ říká Philip Hoffman, šéf společnosti Fine Art Fund. „Lidé se obávají nestability dolaru i eura a díla Picassa či Luciana Freuda začínají vnímat jako novu mezinárodní měnu,“ vysvětli trend. Dříve miliardáři investovali jen do akcií či obligací, dnes je však pokusů o uložení bohatství daleko více, zhruba deset, přičemž umění je jednou z těchto položek. „Problém je v tom, že stejně jako se miliardáři nechodí dívat na své zlaté cihly, nechodí se ani kochat svým uměním. To pak odpočívá v bezpečném úkrytu daleko od obdivovatelů a znalců umění,“ říká závěrem Hoffman. 


Putinovo odvolávání je zatím spíše pseudočistkou 

Minulý týden se v Rusku sešly novinky o velkých aférách, do nichž jsou zapleteni vysoce postavení hodnostáři. Sesazen byl ministr obrany Anatolij Serďukov a ve vazbě se octl bývalý náměstek ministra regionálního rozvoje Roman Panov, který měl na starosti vladivostocký summit. Moskevská policie odhalila zpronevěry peněz pro navigační systém Glonass a jeho hlavní konstruktér Jurij Urličič přišel o funkci. Šéf prezidentské kanceláře Sergej Ivanov v televizi prohlásil, že nakradené jmění je nezbytné konfiskovat, píše dnes ruský list Vedomosti. To vše samozřejmě není „mrazivá očista roku 1937“, ale souběh událostí přeci jen nutí k zamyšlení. Pozorovatelé už mluví o tom, že dávno očekávaná „čistka elity“ přeci jen začala. 

Sám nápad na změny mezi elitními politiky nevypadá nerozumně. Politický systém, který neprochází přirozenou očistou ve volbách či v důsledku činnosti svobodného tisku, potřebuje mechanismus vlastní očisty. Čínští vůdci se problém snaží řešit periodickou rotací náčelníků, a to i nejvýše postavených – například v ministerském křesle lze zůstat nejvýše pět let – a samozřejmě také rozsudky za zneužívání funkcí. Pro členy politbyra platí věková omezení. V Rusku se naopak věková omezení oslabují, žádná pravidla rotace neexistují a zůstává jen stíhání za skutečné či vymyšlené zločiny. „Historii v tomto směru máme bohatou,“ míní deník. 

Ruský prezident Vladimir Putin se šéfem své kanceláře Sergejem Ivanovem - Foto:  ČTK/AP, Alexei Nikolsky

Ruský prezident Vladimir Putin se šéfem své kanceláře Sergejem IvanovemFoto:  ČTK/AP, Alexei Nikolsky

„Nemusíme připomínat události před 75 lety. Vzpomeňme zatýkání z konce 40. let, jehož oběťmi se stali nikoliv Stalinovi soupeři v boji o moc, ale slavní vůdcové z válečných let. Stali se oběťmi nového konfliktu uvnitř elity: starci přijali nováčky jako ohrožení vlastní budoucnosti a soupeře vyřadili za pomoci bezpečnostních orgánů,“ píše list. Některé klíčové terče nomenklaturního útoku (maršál Georgij Žukov či admirál Nikolaj Kuzněcov) zůstaly na svobodě, jiní (velitel letectva Alexandr Novikov či ministr leteckého průmyslu Alexej Šachurin) vyfasovali podle stalinských měřítek nízké tresty a dožili se rehabilitace. 

„Ale vraťme se k současnosti. Nynější zatýkání a halasná prohlášení sotva přerostou v opravdovou čistku. Za stalinských dob fungovalo jedno jediné centrum rozhodování o represích – vůdce. V naší situaci jedno centrum rozhodování o klíčových kádrových a státních rozhodnutích neexistuje. Rozhodnutí se nejspíše stávají výsledkem dohod a skupinových zájmů v okolí prvního muže státu. Podobná je i situace v silové sféře, kde působí čtyři úřady: vyšetřovací výbor, tajná služba FSB, ministerstvo vnitra a protidrogová agentura, které mohou vyvolávat velké případy a soupeřit o sféry vlivu,“ píše deník. 

Dnešní případy jsou výsledkem práce různých služeb. O Glonass se postaralo ministerstvo vnitra, o obranu zase nejspíše FSB. Jsou i jiné nástroje získání dodatečných pák vlivu a výdělku jako nová, rozšířená verze trestního zákona. Vyšetřování a „úder proti věrchušce“ se posléze mění ve stíhání druho- a třetiřadých činovníků soupeřícího klanu, což předznamenává přerozdělení sfér vlivu, případně vyjednávání beztrestnosti. Dochází dokonce k veřejným pokusům krýt zločince. Například šéf protidrogové centrály Viktor Ivanov podpořil činnost jekatěrinburgské nadace Město bez narkotik, kterou stíhá místní policie. „Protikorupční mor může vést k lidským tragédiím, může vést k částečným úspěchům, ale nestane se systémovou politikou. Ale boj s korupcí se může stát trendem, a pak agenti, aby drželi krok s dobou, udají sami sebe,“ píše závěrem ironicky deník. 


V Keni přibývá honů na čarodějnice, v pozadí je však boj o pozemky 

Hodnota pozemků podél keňského pobřeží Indického oceánu se v posledních letech více než ztrojnásobila. Hon za ziskem však s sebou nese šokující oživení středověkých praktik – místní obyvatelé stále častěji lynčují údajné čarodějnice. Podle britského nedělníku Sunday Times jsou ovšem pachateli nejčastěji vnuci a vnučky starších obyvatel pobřeží, kteří vlastní žádané pozemky. 

„Moji vnuci udělali na zahradě obrovský oheň a řekli mi, že mě upálí zaživa,“ říká stoletá Sadaka Muruu, jedna z obětí tohoto typu násilí v posledním roce. V katastru je na ni zapsáno pět hektarů v přímořském okrese Kilifi. Rodina se proti ní obrátila nedlouho poté, co oblast navštívili developeři. Téměř bez šatů ji pak vyvlekli z domu a sousedům řekli, že ji dopadli při provádění magických rituálů. V poslední minutě ji zachránil místostarosta Teddy Mwambire, který ji naložil do auta a odvezl do domova důchodců – tam již vzniklo speciální oddělení pro oběti útoků na čarodějnice. 

Keňa. Ilustrační foto - Foto:  ČTK/AP, Ben Curtis

Keňa. Ilustrační fotoFoto:  ČTK/AP, Ben Curtis

Muruu měla podle nedělníku štěstí. Letos bylo v Keni zlynčováno na 50 lidí ve věku přes šedesát let. Jenom v létě bylo v Kilifi zabito sedm obětí. Většinu zfanatizovaní vesničané upálili, ale například 79letý Thomas Barawa byl rozsekán mačetami. Zahynul v srpnu jen několik týdnů poté, co dav uvláčel k smrti jeho manželku. 

V Keni je podle Sunday Times silně rozšířena víra v čarodějnictví a černou magii. Pověra se drží zejména v chudých oblastech. Mwambire, který zahájil vlastní vyšetřování, zjistil, že příbuzní mohou zařídit u místních lid9 lynč v přepočtu za necelý tisíc korun. „V 98 procentech případů stojí v pozadí upalování takzvaných čarodějnic příbuzní,“ říká. 

Sedmdesátiletý Kithi Maitha žil v Kilifi celý život, ale v červenci musel prchnout, aby zachránil holý život. Rodina jej obvinila z uřknutí snachy, která vážně onemocněla. Ve snaze očistit se podstoupil rituál u šamana, kdy se musel vykoupat v lázni naplněn0 zvířecí krví, a vlastnoručně zaříznout kohouta. Obřadu přihlížel nedůvěřivý dav. Teprve pak se odvážil vydat zpět za rodinou. 

Podle Sunday Times ale takový pokus může skončit stejně tragédií. Většinou oběti raději setrvávají v záchytných centrech při domovech důchodců, kde pomáhají dalším příchozím s jejich traumatem. Podle policie je těžké s takovými případy něco dělat, protože nikdo nechce u soudu svědčit. „Mladé lidi by měli vychovávat k tomu, že staří mají právo žít v klidu až do konce. Oni si často myslí opak,“ říká místní policista Clement Wangai. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas