5. října  2005  rubrika: Svět viděný internetem

Turecko klepe na brány Evropské unie - obě strany však čeká dlouhá a komplikovaná cesta

www.usatoday.com - Foto:  Český rozhlas

www.usatoday.comFoto:  Český rozhlas

Rakousko do poslední chvíle blokovalo zahájení vstupních rozhovorů Turecka s Evropskou unií a snažilo se tak na unijní úrovni proklestit pozitivní přístup k Chorvatsku - po dramatických a zdlouhavých jednáních nakonec na startovních blocích stanou jak Ankara, tak Záhřeb a nás bude v pořadu Svět viděný internetem zajímat, jak se na tento výsledek dívají právě rakouští komentátoři.

Podíváme se však i na současnost i minulost amerických ozbrojených sil a přineseme rovněž zajímavá vědecká zjištění týkající se lidského vývoje a zdraví. 

Odpoledne 3. října odstranil vlivný a vyhodil rozšířený turecký deník Hürriyet svou připravenou titulní stránku na poslední chvíli pryč a udělal dobře. Měl na ní totiž být celostránkový portrét Adolfa Hitlera s pravicí vztyčenou k árijskému pozdravu a pod tím velký titulek: Stejný duch zla jako tenkrát. S touto titulní stránkou by hlavní turecký list vyšel, pokud by lucemburská jednání o zahájení rozhovorů o vstupu Turecka do Evropské unie skutečně ztroskotala na odporu Rakouska, jak to dlouho vypadalo, uvádí rakouská agentura APA (www.apa.at). "Dobře, že jsme tu titulní stránku nakonec netiskli," uvedla k tomu redakce listu, která se po zprávách o zvratu v jednáních nakonec rozhodla pro celostránkový titulek Haló, Evropo! Úlevu ale nepociťovali jen redaktoři, vydechla si prakticky celá země. "Tak se nakonec přece jen dohodli kladně. Jsem rád, že to tak dopadlo," prohlásil istanbulský prodavač ryb Ismail Deliboran, zatímco zákazníkovi dával na papír čerstvou makrelu. Mrzí jej, že Rakušané přes původní souhlas nakonec dali tak důrazně najevo, že Turky v unii nechtějí, ale za hlavní považuje, že nakonec vše dobře dopadlo. Obdobně smýšlí většina lidí v ulicích Istanbulu; bylo by jim sice milejší, kdyby se evropská skepse vůči Turecku neprojevila tak zjevně zrovna na začátku jednání o vstupu, ale na jejich spokojenosti z faktu samého, že jednání začíná, to nemůže nic změnit. 

Totéž platí i pro ochránce lidských práv a pro menšiny. "Jsme velmi rádi, že to konečně vyšlo," říkají lidé ve Fanaru, sídle ekumenického patriarchy cařihradského, duchovním centru ortodoxního křesťanství. Zde se od vstupu do unie očekává značné zlepšení situace křesťanské menšiny; ve Fanaru se proto za pondělní dohodu v Lucemburku usilovně modlili. Také představitelé Kurdů zahájení vstupních jednání přivítali. V Kurdském institutu v Istanbulu převládá mínění, že to pomůže demokratizaci Turecka a usnadní řešení kurdské otázky. Právnička Eren Keskinová z tureckého Svazu pro lidská práva vyjadřuje svou úlevu značně vyhroceně: "Pokud by to neklaplo, pak bychom si všichni tady museli klást otázku, jak brzy skončíme ve vězení." Hospodářské kruhy, tisk i politici oslavují závěr v Lucemburku jako historický průlom do Evropy. Na istanbulské burze vylétly kurzy nahoru, téměř každou hodinu je zaznamenáván nějaký rekord. Noviny se předhánějí s titulky jako Nová Evropa, nové Turecko, Sen došel naplnění či Turecká hvězda na evropském nebi. Premiér Recep Tayyip Erdogan ocenil v televizním vystoupení lucemburský výsledek jako historický okamžik, který změní osud Turecka. Ministr zahraničí Abdullah Gül, který po podpisu dohody v Lucemburku zářil štěstím, označil dohodu za "dárek celému světu". 

Hlučná radost ale nemůže Turkům zcela nahradit skutečnost, že si tento okamžik představovali zcela jinak. "Evropané nás v zásadě nechtějí a budou se k Turecku chovat vždycky jako k nechtěnému dítěti," říká bankovní úřednice Idris Inicirkusová, když čeká na zastávce autobusu. "Už si vlastně nedělám naděje, že plné členství skutečně dostaneme," dodává. Řada čekajících jí přitakává. Rakušané podle nich jen otevřeně řekli, co si myslí mnoho jiných Evropanů, říká nezaměstnaný Ismet Karadag. "Na konci těchto jednání nás stejně nevezmou," dodává úředník Ismail Hasbal. Politická opozice těchto nálad ráda využívá ve svůj prospěch. Vláda měla snahy o vstup zanechat už před několika měsíci, říká Kemalistická strana, největší opoziční síla v parlamentu. Velkého účinku tím ale nedosahuje: Turci se sice stali vůči Evropě skeptičtější, ale ještě to nevzdali. "Každou kapitolou vstupních jednání se Evropě přibližujeme," míní politický analytik Can Paker z institutu TESEV. Také nezávislý deník Vatan vyvozuje z lucemburských tahanic pozitivní závěr. "Konec konců nám tato zkušenost ukázala, že máme v Evropě více přátel, než jsme si mysleli," komentuje list. 

Vytrvalou blokádu Vídně při jednání o zahájení přístupových rozhovorů o přijetí Turecka do Evropské unie předtím kritizoval i rakouský tisk. Domnívá se, že osamoceným postojem vůči dalším 24 státům EU, Evropské komisi i Turecku způsobili rakouští vyslanci v Lucemburku alpské zemi více škody než užitku. Kancléř Wolfgang Schüssel přesto v televizním vystoupení prohlásil, že je na výsledek "vysokého pokeru v EU" hrdý. "Otázka, čeho vlastně chce Rakousko svým odmítavým postojem dosáhnout, zaměstnávala řadu diplomatů. Krátce před převzetím předsednictví v unii a řešením složitých otázek, jakými jsou rozpočet unie, životaschopnost euroústavy a řešení unijní krize, si Vídeň rozhodně žádné přátele neudělala," napsal deník Kurier (www.kurier.at). Podle listu sice "Schüsselovo cenění zubů" odpovídalo přání drtivé většiny obyvatel, kteří si vstup Turecka do unie nepřejí, ale časový horizont i taktika byly zvoleny chybně. "Nakonec stejně jako vždycky nekousl," připomíná list, že přes všechny rakouské proklamace se nakonec schválený text mandátu EU liší od původního návrhu jen kosmeticky. 

www.diepresse.at - Foto:  Český rozhlas

www.diepresse.atFoto:  Český rozhlas

Die Presse (www.diepresse.at) soudí, že motivy kancléře byly jen stěží průhledné vzhledem k faktu, že Rakousko se zahájením přístupových jednáním s Tureckem souhlasilo na obou vrcholných schůzkách EU, které se konaly loni v prosinci a letos v červnu. Podle pozorovatelů nakonec stanovisko Vídně zřejmě ovlivnil pozitivní posun ve vztazích mezi EU a Chorvatskem. Žalobkyně Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla Del Ponteová v pondělí sdělila, že Záhřeb už se soudem plně spolupracuje. Byla tak splněna hlavní podmínka pro to, aby Chorvatsko mohlo zahájit jednání o vstupu do Evropské unie, což Vídeň vždycky chtěla. Do jednání s rakouskou stranou se údajně vložili i někteří představitelé diplomacie Spojených států, které podporují začlenění Turecka do struktur Evropské unie. 

Avizovali jsme pohled do nitra americké armády - tady je. Americká armáda nabrala o sedm tisíc nováčků méně, než očekávala, a chybějící vojáci zřejmě znemožní zvýšení počtu bojových brigád ze 33 na 43, plánované na příští léta. Uvádí to americký deník USA Today (www.usatoday.com) s odvoláním na ministerstvo obrany. Místo očekávaných 80.000 rekrutů nastoupilo loni do armády jen 73.000 lidí, uvedl pro vojenský časopis Army Times náměstek šéfa personálního odboru Pentagonu Richard Cody. Americká armáda čítá nyní 502.000 mužů. Od roku 1972, kdy byla zrušena odvodní povinnost, je plně profesionální armádou. Náborová střediska americké armády proto zvažují, že pro získávání rekrutů zavedou podnětné prémie určené všem, kteří přivedou do řad vojáků čerstvou krev. Za každou duši dostanou na ruku 2500 dolarů, avšak vyplácení odměn musí ještě schválit Kongres. Podle pozorovatelů je zájem o službu v ozbrojených silách proměnlivý. V dobách hospodářského útlumu je útočištěm mnoha chlapců, kteří po skončení školy nemohou najít práci. Klesá však ve chvíli válečného konfliktu, který hrozí velkou pravděpodobností nasazení, jako je tomu nyní například v Iráku - uzavírá list USA Today (www.usatoday.com)

A u americké armády ještě zůstaneme - podíváme se ovšem na jednu její historickou a poměrně nepohlednou kapitolu. Konfliktní povaha malého George vedla jeho rodiče k tomu, že ho v 16 letech zapsali na vojenskou akademii ve West Pointu - píše španělský list El Mundo (www.elmundo.es) a pokračuje : V pouhých 23 letech se George Armstrong Custer stal generálem. Jeho velení a pochybná strategie způsobily, že u Little Big Hornu indiáni zmasakrovali stovky vojáků. V roce 1876 téměř 4000 indiánů z kmenů Sioux, Cheyenne a Arapahů uštědřilo armádě Spojených států tvrdou porážku. V tento den se sedmá kavalerie nestala jen obětí domorodých oddílů, ale také George Custera, svého excentrického a megalomanského velitele, zdůrazňuje list El Mundo (www.elmundo.es). Custer se narodil v prosinci 1839 v New Rumley ve státě Ohio a pro studium neprojevoval přílišné nadšení, spíš pro potyčky a dobrodružství. To vedlo jeho rodiče k tomu, že ho zapsali jako kadeta na vojenskou akademii ve West Pointu. 

V dubnu 1861 vypukla občanská válka a mnozí studenti opustili prestižní armádní školu, aby se vrhli do bratrovražedných bojů. V červnu téhož roku Custer ukončil studium jako poslední ze skupiny 34 promujících důstojníků. Bylo mu jednadvacet let. Nicméně válka mu poskytla možnost, aby prokázal odvahu v krvavých bitvách mezi federálním a konfederačním vojskem. V krátké době vyšplhal ve vojenské hierarchii vzhůru jako pěna díky svému odhodlání v rozhodujících střetech, například u Gettysburgu, což mu v pouhých 23 letech vyneslo jmenování generálem. A 9. dubna 1865 jižanský generál Robert Lee předal na stanici Appomattox svou vlajku pyšnému Custerovi - toto gesto stvrdilo konec války, v níž padlo 700.000 Američanů. Po měsících násilí bylo těžké si zvyknout na civilní život, a proto se Custer rozhodl zůstat v armádě, ačkoliv jeho generálské výložky klesly na kapitánské. Ale historie byla připravena dát mu novou šanci. Indiáni z centrálních plání se bouřili a generál Sheridan připravoval výpravu proti obávaným cheyennským válečníkům a požadoval zapojení důstojníků-veteránů. Mezi nimi byl Custer, žhavý vrhnout se do boje. Sheridan ho povýšil na podplukovníka a odevzdal mu velení sedmého pluku kavalerie. 

Na svém novém postu se vrátil ke svým nezkrotným eskapádám. Několikrát opustil velitelský můstek, aby navštívil svou manželku Elizabeth, do níž byl tak zamilovaný, že - jak se traduje - u sebe nosil jako amulet její kalhotky, kdykoliv šel na nějakou misi. Byl taky vyšetřován pro manipulace s dědictvím, pro lhostejnost vůči raněným a také kvůli popravám dezertujících vojáků bez soudu. Byl proto postaven před válečný soud, který ho odsoudil k roku suspense a platu. Tento trest však nikdy nedokončil, neboť v září 1868 došlo znovu ke střetům s indiány a Custer byl vyreklamován, aby se postavil do čela sedmého pluku kavalerie a různá indiánská povstání potlačil. Konflikt vyvrcholil v červnu 1876, kdy trestná výprava vedená generálem Terrym zamířila k Little Big Hornu ve státě Montana s cílem zlikvidovat, jak věřil, malý oddíl indiánských povstalců. Dlouhý vlas, jak Custerovi říkali Cheyenni, požádal o povolení jít se svým plukem vstříc prvnímu střetu s rudokožci. 

Vojenský konvoj složený z 12 eskadron se 655 vojáky a karavany nesoucí zásoby a munici s dalšími téměř 200 muži se utábořil těsně u osady, kde se tyčily stovky stanů s téměř 4000 indiánů připravených k boji. 25. června Custer naprosto bez rozmyslu nařídil zahájit akci proti nepříteli. K jeho překvapení však nepřítel odpověděl organizovanou palbou z více než tisícovky winchestrovek, které nakoupil od překupníků se zbraněmi. Divocí válečníci náčelníka Šíleného koně v malé chvilce obklíčili ohromené kavaleristy, kteří se sotva vzmohli na koordinovaný ústup. Padli téměř všichni modrokabátníci, které rozzuření indiáni zmasakrovali - mstili se za nesčetné pokořování, jímž trpěli ze strany bledých tváří. Nicméně tělo obávaného Dlouhého vlasu respektovali - pouze mu udělali do každého ucha zářez, aby mohl naslouchat duchům při cestě na onen svět. V 36 letech tak skončil život plný hrdinství, masakrů a překvapení. 

A nyní v pořadu Svět viděný internetem zamíříme do oblasti vědeckého výzkumu. Pravidelné cvičení jako například chůze svěžím tempem přispívá ke snížení nebezpečí vzniku Alzheimerovy choroby. Vyplývá to z výsledků studie, kterou zveřejnil britský časopis The Lancet Neurology. (www.lancetneuronet.com). Osoby středního věku, které věnují alespoň 20 minut týdně tělesnému cvičení, snižují o 60 procent nebezpečí této nemoci ve srovnání s lidmi, kteří se raději oddávají lenošení. Tělesný pohyb navíc snižuje o 50 procent nebezpečí demence, tvrdí studie. "Toto zjištění může mít významný dopad z hlediska prevence," zdůraznil Miia Kivipelto ze švédského vědeckého ústavu Karolinska Institutet, který vedl badatelský tým. Ještě výraznější vliv může mít tělesné cvičení na osoby, u nichž se pro Alzheimerovu chorobu projevují genetické předpoklady, míní badatelé. Do studie bylo zahrnuto 1449 osob ve věku 65 až 79 let, jejichž tělesnou aktivitu sledovali vědci od roku 1972. Kivipeltův tým připouští, že přesný důvod, proč má tělesná aktivita blahodárný vliv na mozek, není zatím jasný. Je však zřejmé, že správná hygiena života je velmi často spojena se zdravou činností mozku, píše agentura AFP. Tělesné cvičení může podle vědců zlepšit prokrvování mozku a tím chránit před vysokým cévním tlakem, který vznik demence podporuje. 

A věda ještě jednou, tentokrát se zaměříme na tajemství zrodu inteligentní bytosti. Kořenová zelenina a cibuloviny možná zásadní měrou urychlily vývoj člověka. Američtí vědci Greg Laden a Richard Wrangham v odborném časopise Journal of Human Evolution (www.academicpress.com) tvrdí, že výživné hlízy rostlin pomohly předchůdcům dnešního člověka před pěti až sedmi miliony lety opustit relativní bezpečí deštných lesů a vykročit do savan. "Rostliny s tlustými kořeny se v lesích vyskytují skutečně zřídka, v savanách jsou naopak hojně rozšířeny," říká Laden. Jakmile člověk poznal, že kořeny jsou jedlé, vylákaly předchůdce člověka, podobného spíše šimpanzi, do otevřené stepní krajiny. Američtí vědci uznávají, že předchůdci člověka jako Australopithecus se živili především masem lovné zvěře. Hned druhým nezbytným zdrojem potravy však byly, zvláště v dobách nedostatku, kořeny a výhonky rostlin. Velké stoličky a silné čelisti raných hominidů odrážejí jejich zálibu ve vláknitých potravinách. Existují pro to i důkazy. V místech nálezů kostí raných pojídačů kořenů se často vyskytují ostatky drobných hlodavců žijících v podzemí. Jejich oblíbenou potravou jsou přitom kořínky rostlin. 

A závěrem pořadu přinášíme jednu zajímavost, jak ji dnes na svém internetovém serveru uvedl britský deník The Daily Telegraph (www.telegraph.co.uk). Otazníky a dohady obklopená smrt britské princezny Diany se nyní v její rodné zemi dostala i na univerzitní půdu. Univerzita v Derby otevřela nový kurz, ve kterém budou studenti rozebírat konspirační teorie o smrti Diany při autonehodě 31. srpna 1997. V kurzu se budou probírat i teorie o teroristickém útoku na americké cíle 11. září 2001 a též konspirační pasáže z románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Pod názvem Apokalyptické a paranoidní kultury se nový kurz otvírá v rámci oboru sociologie. Příčinou současné exploze konspiračních teorií je podle vyjádření univerzity ztráta víry v tradiční náboženství a rostoucí skepse vůči politikům."Musíme podporovat mladé lidi ve svobodném a kritickém posuzování oficiálních i neoficiálních výkladů historie," řekl sociolog Andrew Wilson z Derby citovanému britskému listu.Podle něj začíná být dnešní společnost paranoidní a tato paranoia již není vnímána jako něco extrémního: "Jsme obklopeni strachem - z terorismu, z nedostatku ropy, z geneticky modifikovaných potravin. Žijeme v atmosféře pochyb, protože naše tradiční systémy víry byly otřeseny," dodal Wilson. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19-ti hodin 10-ti minut.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace