14. ledna  2006  rubrika: Svět viděný internetem

Jidášovo evangelium jako rehabilitace nejznámějšího zrádce dějin

www.bbc.co.uk - Foto:  Český rozhlas

www.bbc.co.ukFoto:  Český rozhlas

Dnešní pohled na svět prostřednictvím světové počítačové sítě věnujeme pozoruhodnému pokusu o novou interpretaci úlohy Jidáše, který v tradičním evangelijním podání zradil Krista. Uslyšíme také o plánech Pekingu na změnu drsných pohřebních rituálů v Tibetu.

Tématem bude i nečekaná emancipace žen v Pákistánu, urychlená katastrofální situací po ničivém říjnovém zemětřesení. Závěrem přineseme výroční zprávy o stavu žurnalistiky v Rusku a o ekologické zátěži, jakou představuje pro planetu Zemi prudký rozvoj Indie a Číny. 

Britský deník The Daily Telegraph (www.telegraph.co.uk) píše o chystaném vydání Jidášova evangelia, které nepochybně rozpoutá bouři kontroverze ohledně biblické postavy Ježíšova zrádce. Překlad starého koptského textu, který byl objeven v Egyptě v 70tých letech minulého století, chystá magazín National Geographic ve spolupráci se švýcarskou Maecenasovou nadací. Ačkoli obsah evangelia vydavatelé zatím přísně tají, z některých náznaků vyplývá, že text obhajuje zrádného učedníka a tvrdí, že rabbiho Ješuu neboli Ježíše zradil vlastně na boží popud. Kdyby totiž Spasitele nezaprodal za třicet stříbrných, nemohlo by ani dojít ke vzkříšení a vykoupení lidstva, naznačuje prý neortodoxní text. Tradiční křesťanské kruhy již vyjádřily obavy, že vydání knihy povede k rehabilitaci muže, jehož jméno se stalo synonymem pro zradu. Biblisté ovšem upozorňují, že evangelium, nalezené v egyptské lokalitě al-Minjá, nebylo sepsáno samotným zrádcem, nýbrž až ve čtvrtém století skupinou, zaštiťující se Jidášovým jménem. Překladatelem textu je profesor ženevské univerzity Rodolphe Kasser, jeden z předních světových znalců koptštiny, kterou se mluvilo v Egyptě před dvěma tisíci lety. 

Britský deník poznamenává, že všeobecně nenáviděné historické postavy mívají sklon budit nečekané sympatie, a tak není divu, že se revizionisté pustili i do Jidášovy kauzy. Snaha vylepšit obraz Jidáše, tak příkře vylíčeného v kanonických evangeliích, se podle listu bude v první řadě zamlouvat Izraelcům. Jeho démonizování bylo totiž součástí staletého obviňování Židů jako vrahů Mesiáše, od něhož vedla přímá cesta k nepokrytému antisemitismu. Jidáš měl v tomto neblahém trendu zcela zvláštní roli, neboť byl na rozdíl od většiny Ježíšových polopohanských učedníků z Galileje jediným Židem pocházejícím z jihu, z ortodoxních jeruzalémských kruhů. Jeho jméno ostatně zní v originále Juda a bylo ve své době běžným a velmi rozšířeným. Teprve překladatelská úprava na Jidáše měla naznačit, že to nebyl ledajaký Juda, nýbrž onen jediný, zrádný a odsouzeníhodný. 

Podle názoru řady novozákonních badatelů patřil ke skupině zélótů, dobových horlivců či židovských bojovníků za svobodu, usilujících o násilné svržení římského jha. Když pochopil, že Ježíš není Mesiášem, schopným vyhnat Římany silou, jak si to zélóti představovali, splnil svou zradou povinnost, uloženou Mojžíšovým zákonem. Jiní soudí, že se zaprodáním Ježíše snažil vyprovokovat svého Mistra k mesiášskému zásahu, a dokládají to faktem, že třicet stříbrných byla směšně malá částka, kterou by si zrádce rozhodně nepřilepšil. Jidášovo evangelium jde ovšem ještě dále a tvrdí, že zrada byla součást božího plánu spásy, a tak byl Jidáš vlastně zcela nevinný. Rehabilitační proces s nejistým výsledkem začne pod záštitou konzervativních katolických kruhů ještě v lednu ve Vatikánu, evangelium se dočká vydání až v průběhu roku. 

Čínský deník Beijing News (http://thebeijingnews.net) píše o chystaném zásahu ústředních čínských orgánů do prastarých buddhistických pohřebních obřadů v Tibetu, vrcholících předhozením ostatků zesnulých supům. Čínská vláda koncem týdne oznámila, že takzvaný "nebeský pohřeb", při němž jsou těla zemřelých rozsekána a příbuzní přihlížejí hostině saprofágů, bude napříště přísně kontrolován. Tento nejrozšířenější způsob pohřbívání v Tibetu prý totiž škodí vzácným supům, jejichž hejna v poslední době zaznamenala nevysvětlitelné úhyny. Zatímco podle oficiálních čínských kruhů stojí za opatřením obavy z šíření nákazy a předpis byl vydán kvůli obavám tibetských orgánů o cestovní ruch, podle stanice BBC (http://news.bbc.co.uk) exilové tibetské organizace nařízení odsoudily jako důkaz vměšování Číny do místních náboženských zvyků. Peking ovšem nalezl nečekaného spojence v dalajlámovi. Jeho exilová vláda v Dharmasále jednoznačně podpořila ochranu supů před pozřením infikovaných těl. Zvýšenou pozornost vůči obřadu mohl podle britské stanice vyvolat také nový román čínské spisovatelky Xinran žijící v Londýně, který se na pozadí dramatických událostí 50tých let točí právě kolem problematiky nebeských pohřbů. 

www.reuters.com

www.reuters.com

Agentura Reuters (www.reuters.com) přináší reportáž o tom, jak ženy v Pákistánu po zemětřesení lámou staré bariéry. Ničivé zemětřesení srovnalo dům Shazie Norínová se zemí a zabilo jí dceru. Její život se ocitl v troskách a Shazia se rozhodla postavit se konvencím v pákistánské muslimské společnost, v níž mají dominantní postavení muži, a opatřit si práci. Dala dohromady skrovné úspory a z vlnitého plechu postavila hned vedle stanu, ve kterém teď její rodina žije, malý obchůdek. "Je naší rodinnou tradicí držet ženy v domácnosti, ale já s ní skoncuji," říká Shazia s úsměvem. Je jednou z nesčetných žen v severním Pákistánu, jejichž životy 8. října obrátilo na ruby ničivé zemětřesení, při němž zahynulo více než 73 tisíc lidí a tři miliony zůstaly bez střechy nad hlavou. Vzhledem k tomu, že mnozí muži jsou bez práce - Shazianin manžel přišel při katastrofě o motocyklové taxi - a jejich rodiny strádají, některé ženy porušily tradici a hledají si zaměstnání. A jejich manželé se s tím - i když neochotně - smiřují. Shazianin muž jí vzhledem k tomu, že nemají žádný jiný příjem, povolil otevřít si obchod. 

Záplava nevládních organizací, které přispěchaly po zemětřesení na pomoc, poskytly ženám nebývalou příležitost dostat se z domu. "Většina žen si například nemůže sama koupit ani aspirin," vysvětluje aktivistka hnutí za lidská práva Takdís Gillaniová. "Musí se nejprve poradit se svými bratry, otcem či manželem, ale nevládní organizace jim daly šanci dostat se z tohoto vězení ven." Podle ochránců lidských práv se postoj vůči ženám a jejich zaměstnanosti náhle výrazné změnil. Pákistánská vláda, ačkoliv čas od času kritizovaná za to, co aktivistky označují za neschopnost vypořádat se s nespravedlností vůči ženám, podporuje osvícenou, umírněnou formu islámu a ženských práv. Ministryně sociální péče v pákistánském Kašmíru Norín Arifová je nadšena trendem zaměstnanosti žen. Finanční nezávislost jim podle ní zaručuje větší svobodu. "Je-li žena finančně silná, může se rozhodnout, jakým životem bude žít," míní Arifová. 

Ale v mnoha oblastech země, včetně severního hornatého regionu, kde zemětřesení udeřilo, jsou ženy pracující mimo domov považovány za porušení hluboce zakořeněného přesvědčení a náboženských tradic. "Odhodlá-li se žena najít si práci mimo domov, je to považováno za bezbožnost, a může to přinést hanbu mužským příslušníkům rodiny," konstatuje pozorovatel dodržování lidských práv Khalid Ismail. Islámský učenec Kazi Bashir Ahmad z Muzaffarábádu je toho názoru, že žena může pracovat, pokud proti tomu nemají námitky její manžel, bratři a otec, a pokud si zahalí tvář i tělo. Dělá si prý ale obavy o bezpečnost pracujících žen. "Nejsem přesvědčen, že v nevládních organizacích mohou ženy či dívky pracovat bezpečně," říká. "A tak za těchto okolností nesouhlasím, aby pracovaly společně s muži. Tato společnost není v tomto ohledu ještě zralá." 

V některých rodinách ale zemětřesení s tímto tradičním způsobem myšlení skoncovalo. Núr Ulainová vypráví, že po dokončení studií chtěla najít zaměstnání, ale její otec nesouhlasil. Ustoupil po zemětřesení, které poničilo jejich rodinný dům. Manžel Sereny Bibiové také nikdy předtím nechtěl připustit, aby pracovala; vždy trval na tom, aby dodržovala purdah, striktní separaci mužů a žen, a aby se oblékala do burky, hávu, který ji zahaluje do hlavy k patě. Také on ustoupil. Nově zaměstnané ženy jsou prvními vlaštovkami a příkladem pro ostatní. Ovlivňují názor svých bratrů a otců, dokazují jim, že ženy mohou hrát i jinou roli. Ženy jako Shazia Norínová se svým obchůdkem jsou nadšené příležitostmi, které se jim teď naskýtají, ale její dvanáctiletý syn není tak úplně přesvědčen, že je to správné. "Vůbec se mi nelíbí, že se mamka setkává s cizími muži," říká chlapec a nespouští oči ze zákazníka. 

V dalším příspěvku si všimneme postavení žurnalistů v Rusku. Novinářské povolání zůstává v Ruské federaci na čele žebříčku nebezpečných zaměstnání, přičemž jejich postavení se v posledním roce jen zhoršilo, plyne z údajů publikovaných na internetové stránce nevládní organizace Fond na obranu glasnosti (www.gdf.ru). "Situace ruského tisku není uspokojivá," prohlásil Alexej Simonov, prezident fondu, když komentoval výsledky průzkumu své instituce. V roce 2005 zaznamenal fond 1322 konfliktů spojených s novináři. O rok dřív to bylo 1236 a v roce 2003 jen 1119. Věc má podle fondu ale i své klady - v roce 2005 například zeslábla snaha ovlivňovat novináře "kriminálními činy". Loni tak kvůli své práci přišlo v Rusku o život sedm novinářů, o rok dřív to byl dvojnásobný počet. 

Nejznámější vraždou ruského žurnalisty je zastřelení americko-ruského novináře Paula Klebnikova přímo před redakcí jeho časopisu v roce 2004. Údajní vrazi se před soud dostali až v těchto dnech. "Smutná je slabá objasněnost útoků na novináře. Navíc se objevuje autocenzura, novináře už nikdo nemusí mlátit, oni sami už všechno moc dobře chápou," poznamenal šéf monitorovací služby fondu Boris Timošenko. Přesto ale musí ruští žurnalisté chodit kvůli své práci k soudu. Loni proti nim bylo zahájeno 382 řízení a zároveň výrazně vzrostla průměrná částka, kterou se na novinách snaží odpůrci vysoudit. Kvůli kriminálním činům bylo loni v Rusku vyšetřováno 42 novinářů a ve 47 případech novináře přímo zatkla milice. 

Mezi nejkřiklavější případy přitom podle fondu patří situace, kdy byl v Saratově na jihovýchod od Moskvy k sedmi měsícům vězení odsouzen novinář za ještě vůbec nepublikovaný materiál, který měl pouze uložený v počítači. Fond na obranu glasnosti také zaregistroval 11 nezákonných vyhazovů novinářů z práce a 23 případů, kdy byli žurnalisté odpojeni z vysílání. Prezident fondu Simonov si ale stěžuje i na faktickou nemožnost získat informace o práci novinářů například v ruských regionech. "Absence informací o konfliktech novinářů z některých oblastí spíš vypovídá o smrti svobodného tisku, než o jeho nerušeném rozvoji," dodal. 

Španělský tisk zase hněvivě reaguje na zprávy, že socialistický premiér Jose Luis Rodriguez Zapatero chystá koncem ledna setkání s činiteli strany Batasuna, která je politickým křídlem baskické teroristické organizace ETA. Ačkoli Batasuna byla za minulého premiéra José Maríi Aznara zakázána, podle Zapatera je občanské právo na shromažďování zakotveno ve španělské ústavě. "Zapatero zpochybňuje právní stát," zlobí se deník ABC (www.abc.es), podle něhož socialistický premiér obsedantně likviduje všechny stopy práce předchozího kabinetu, i kdyby to mělo znamenat zánik fungujících a potřebných zákonů či institucí. List El Mundo (www.elmundo.es) dodává, že Zapatero nemůže jednat, jak se mu zlíbí. "Pokud opravdu věří, že Zákon o politických stranách byl chybou, měl by jít standardní demokratickou cestou a reformu zastavit. Dokud tak ale neučiní, musí dbát o dodržování platné legislativy," dodává list. 

Americká ekologická organizace Worldwatch Institute (www.worldwatch.org) ve své výroční zprávě zveřejněné i na internetu uvádí, že planeta Země nemá dostatek energie, orné půdy a vody, aby umožnila Číně a Indii spotřebovávat tolik zdrojů jako západní svět. Obě nejlidnatější země světa, které bývaly ospalými outsidery světové ekonomiky, se nyní posunuly nejen do kategorie hospodářských mocností, ale i "zemí, které utvářejí globální biosféru". Zpráva nazvaná Stav světa 2006 také upozorňuje, že hospodářské zázraky v Číně a Indii maskují hluboké problémy se znečištěním vzduchu a vody v obou zemích. Stejně tak jejich rostoucí poptávka po zdrojích zvýšila světové ceny ropy a surovin. "Ekologické kapacity světa prostě nestačí na to, aby udržitelným způsobem uspokojily ambice Číny, Indie, Japonska, Evropy a Spojených států, stejně jako aspirace zbytku světa," tvrdí zpráva. 

Pokud by Indie a Čína, z nichž každá má přes miliardu obyvatel, měly do roku 2030 spotřebovávat stejně zdrojů jako Japonsko, "potřebovaly by k uspokojení svých potřeb celou planetu Zemi". Spotřeba ropy na jednoho obyvatele dosahuje v Číně a Indii jedné patnáctiny, respektive jedné třicetiny spotřeby v USA. Kdyby měly obě země dosáhnout poloviny americké spotřeby na hlavu, bylo by zapotřebí 100 milionů barelů denně. Loni se na celém světě spotřebovalo 85 milionů barelů za den, připomíná zpráva Worldwatch Institute (www.worldwatch.org). Podobný vývoj očekává i pokud jde o obilí. V Číně i Indii orné půdy ubývá, nebo je vyčerpávána. Oba státy tak budou kupovat víc obilí v zahraničí, což povede ke zvýšení cen pro spotřebitele v celém světě, domnívá se studie. 

Podle ní by Spojené státy, které s pouhými 4,5 procenty světové populace spotřebovávají neúměrně velký podíl světových zdrojů, měly přistoupit na to, aby Čína a Indie spolurozhodovaly při celosvětovém úsilí o udržitelnou energii. Oba státy by se měly stát členy skupiny ekonomicky nejmocnějších zemí světa, kterou nyní tvoří osm zemí. Worldwatch Institute (www.worldwatch.org) také doporučuje, aby se Čína stala členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a aby Indie získala stálé místo v Radě bezpečnosti OSN. 

A na závěr pozoruhodné zjištění amerických antropologů, podle nichž se pralidé stávali nezřídka i kořistí ptáků. K tomuto zjištění dospěli podle agentury AP (www.ap.com) po prozkoumání příčiny smrti opočlověka, který zahynul před téměř dvěma miliony let. "Tento druh objevů nám umožňuje skutečný pohled do někdejších životů předků člověka, do světa, v němž žili, a na věci, jichž se obávali," zdůraznil americký paleoantropolog Lee Berger z univerzity Witwatersrand v jihoafrickém Johannesburgu. Závěry výzkumu zveřejnil více než 80 let po nálezu ostatků pravděpodobného předka člověka známého jako dítě Taung. Objev dítěte Taunga v roce 1924 vedl k pátrání po původu člověka v Africe místo v Asii či Evropě, jak nabízely dřívější teorie. Badatelé považují fosílii opočlověka Australopitheka africana za důkaz "ztraceného článku" v evoluci člověka. 

Vědci se domnívali, že Taunga zabil leopard nebo šavlozubá šelma, před deseti lety ale Berger společně se svým vědeckým kolegou Ronem Clarkem teorii opravili o tvrzení, že oním dávným lovcem byl veliký dravý pták. Opřeli se o zjištění, že většinu ostatních fosílií na stejném místě tvoří malé opice, jejichž rány nasvědčují, že je zabil dravý pták. Ještě nedávno nebyli schopni oba vědci ukázat poškození na Taungově lebce, jež by mohlo pocházet od útoku ptáka. Berger však před pěti měsíci narazil na studii z univerzity v americkém Ohiu o loveckých schopnostech dnešních orlů v západní Africe, kteří se podle předpokladů podobají dravým ptákům z Taungovy doby. Orli jsou schopni se vrhnout střemhlav dolů, probodnout opičí lebku zadním drápem a pak se vznášet ve vzduchu a čekat, až jejich kořist skoná, než jí pak lebku rozervou. Průzkum pozůstatků tisíců opic představuje vzorec ran způsobených ptáky včetně otvorů a drápanců za očními důlky. Berger se pak vrátil k Taungově lebce a nalezl stopy po seknutí drápy i za jeho očními důlky. Podle něho si žádný z badatelů, kteří desítky let diskutovali o způsobu, jakým dítě zemřelo, předtím poškození oční jamky nevšiml. Předek člověka tedy musel pro své přežití odolávat nejen útoku lovců na zemi, ale i ze vzduchu. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý od 19-ti hodin 10-ti minut.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace