2. dubna  2007  rubrika: Svět viděný internetem

Proč se kostel v anglickém Clitheroe změnil v mešitu?

www.iht.com - Foto:  Český rozhlas

www.iht.comFoto:  Český rozhlas

Dnes vám řekneme, jak se jeden z křesťanských kostelů ve staré dobré Anglii změnil v mešitu - a jaké souvislosti má celá záležitost. Zamyslíme se nad šancemi prezidentských kandidátů v Americe - hlavně těch, kteří mají za sebou několik manželství a rozvodů. Dozvíte se, že Bulharsko chce zastavit únik mozků reformou školství. A nakonec se budeme věnovat otázce, kolik má Německo hradů - a jak je umí propagovat.

Jak se v ryze anglickém městě změnil kostel v mešitu. O tom je článek na internetových stránkách deníku International Herald Tribune . Městečko se jmenuje Clitheroe a příběh je o tamní muslimské komunitě, čítající 300 členů. O bývalý metodistický kostel přitom probíhala tvrdá bitva, jež byla nakonec rozhodnuta těsným výsledkem hlasování v místním zastupitelstvu. 

Metodistický kostel je impozantní kamennou stavbou, zdejší kongregace se ale už dávno - zhruba před 40 lety - rozpadla, takže se v posledních letech využívalo toto místo jako továrna. Zápas o něj se stal ovšem v mnoha ohledech typickým pro celkové vztahy mezi Brity a jejich islámskou populací. K nedůvěře přispívá infiltrace mešit teroristickými skupinami. 

Víra muslimů je výzvou pro stále sekulárnější Brity, jež se nadále považují za "křesťanský národ". Praktikující muslimové totiž zanedlouho počtem převýší lidi, navštěvující bohoslužby v křesťanských kostelech. Podle posledních průzkumů k tomu bude stačit několik desetiletí. Muslimů je v Británii něco přes jeden a půl miliónu, což mírně překračuje dvě a půl procenta populace. Ve svých ambicích jsou ale stále odhodlanější. 

Ústřední postavou v přeměně kostela v mešitu se stal v daném případě 31-letý Pákistánec Širaz Aršad, který poznamenává, že místní muslimská komunita usilovala o místo k setkávání 30 let. Ve městě žije 14 500 obyvatel, je tam anglikánský kostel z roku 1122 a zdejší lidé byli hrdí na to, že představují poslední baštu vůči šířícímu se islámu v jiných anglických městech s muslimskou populací. 

S neústupností Aršada ale nepočítali. Tento projektový manažer v britských aeroliniích se narodil už v Británii. Jeho otec sem přišel pracovat do cementáren a zemřel v roce 2000. Svému synovi odevzdal svoji dlouholetou snahu o zřízení mešity pro zdejších 300 muslimů. Aršad se neúspěšně pokoušel koupit pro mešitu pozemek. Místní zastupitelstvo to ale odmítalo s poukazem na to, že by to přitáhlo do jejich městečka ještě víc muslimů. 

V místním tisku se objevovaly varovné články s odstrašujícími příklady anglických průmyslových center, kde muslimské menšiny dosáhly svého. Aršad nakonec zvítězil. Jeho strategií bylo neúnavné organizování a přesvědčování, že je umírněným muslimem, který se může podílet na všem, co se ve městě děje. 

Založil organizaci, jež sdružuje příslušníky různých náboženství a organizuje setkání k různým příležitostem, včetně taoistického nebo židovského Nového roku. Založil také islámské vzdělávací centrum, jež má v názvu slovo Medina. Uspořádal sérii přednášek o současném globálním konfliktu. 

Rozhodující večer - 21.prosince - kdy probíhalo hlasování zastupitelů, naplnilo prostory úřadu 150 lidí. Policie byla v pohotovosti. Rozhodnuto bylo sedmi hlasy ku pěti a vše proběhlo bez násilí. Aršadovu žádost podpořil metodista Geofrey Jackson, který předsedá sociálně orientované organizaci Trinity Partnership. O Aršadovi říká, že je to skvělý muž s místním přízvukem. 

Zdá se ale, že boj přece jenom úplně neskončil. Neznámí oponenti mezitím rozbili okno kostela - nyní mešity a mnoho lidí se bojí, že jejich městečko čeká podobný osud jako mnoho jiných míst v Británii. Místní řidič Robert Kay poznamenává, že ti, co bojovali za zřízení mešity, nepatřili k těm, kdo se jen tak lehko vzdávají. 

Metodistický kostel s názvem "Hora Sion" se v 60.letech minulého století změnil v továrnu, kde se vyráběly šátky, exportované potom na Blízký východ. V Británii je dnes méně než půl miliónu metodistů, navštěvujících bohoslužby. Do kostela zde chodí zhruba 6% křesťanů. Naproti tomu není přesně zjištěný počet muslimů, přítomných každý pátek v mešitě. Je ale zřejmé, že jsou ve víře podstatně zapálenější než křesťané. 

Symbolické je, že obyvatelé univerzitního městečka Oxford marně bojovali proti výstavbě Centra islámských studií. Počet muslimských členů dolní sněmovny britského parlamentu stoupl za období vlády labouristů z nuly na sedm. V Blackburnu a Prestonu jsou celé oblasti muslimské. Viditelný je stoupající vliv Wahabitů - konzervativní islámské skupiny. Poznáte je hlavně podle toho, že ženy jsou zahalené celé v černém. 

Mezi komunitami Britů a přistěhovalců se prohlubuje napětí, kromě jiného i proto, že mezi mladou generací stoupá spotřeba alkoholu a uvolňují se rodinné vztahy, což považují muslimové za alarmující. Například v Blackburnu je 40 mešit. Žije zde 30 000 muslimů, přičemž celková populace je 80 000. Mimochodem, je to obvod jednoho z šéfů labouristů Jacka Strawa. 

Co se týče nové mešity v Clitheroe, žádné významné změny budovu bývalého metodistického kostela nečekají, co se týče exteriéru. Zmizí ovšem kříž na věži. Nebude se provádět ani známé volání k modlitbám. Podle místních muslimů je totiž důležité, co se děje uvnitř. 

Newsweek - Foto: Dana Josefová

NewsweekFoto: Dana Josefová

Jak je to s rodinnými hodnotami amerických republikánů? Přesněji řečeno republikánských kandidátů na prezidenta - totu otázku si položil časopis Newsweek . Na svém serveru konstatuje, že mezi kandidáty GOP, tedy republikánské strany, má šťastné manželství pouze Mitt Romney - a to je mormon. 

Článek začíná Romneyho vtipem, k němuž je předesláno konstatování, že vtipy politiků většinou nejsou legrační, protože musí být příliš přesně vykalkulované, aby sloužily politickému účelu. Tento republikánský kandidát ale řekl nedávno vtip, který je vykalkulovaný, a přece je legrační. 

Nedávno totiž Romney prohlásil: "Věřím, že manželství by mělo být mezi mužem a ženou..." a dodal: "...a ženou, a ženou, a ženou". Šlo samozřejmě o narážku na mnohoženství mormonů, což je dnes už otázka minulosti. Jakkoliv je zmínka polygamie pro mormona riskantní, právě v tom spočívá podstata Romneyho vtipu. Je v něm totiž skrytá kritika jeho republikánských protivníků. 

Romney potřebuje získat na svou stranu mnoho evangelikálních voličů. Křesťanská církev samozřejmě neuznává polygamii, ale když se řekne v Americe "mormon", je to často ta první věc, jež jim vytane na mysli. Tím, že se o věci začne otevřeně mluvit, získává Romney psychologickou výhodu a hned na počátku zruší napětí předsudků. 

Dovolí mu to současně poukázat na hodnoty voličů. Mezi hlavními republikánskými kandidáty žije totiž pouze on v dlouholetém a uspořádaném manželství - se svou první ženou je už 37 let. Hlavní protivníci, tedy bývalý starosta New Yorku Rudi Giuliani a arizonský senátor John McCain se oba rozvedli a znovu oženili. 

McCain opustil svou první ženu a vzal si nynější partnerku Cindy. Giuliani už je dokonce ve třetím manželství: v tomto případě s Judith Nathanovou. Romney a jeho manželka Ann se seznámili ještě když byli děti. V rodinném albu jsou fotografie jejich pěti synů a vnuků. 

Je ale otázka, zda bude šťastné manželství a uspořádaný rodinný život Romneymu stačit k vítězství. V zemi, kde se skoro polovina manželství rozpadne, nemusí být rozvod politickou diskvalifikací. - a to ani v očích jinak konzervativně smýšlejících křesťanů. Richard Land ze Southern Baptist Convention poznamenává: "Myslím si, že není v Americe evangelikální rodina, které by se nějakým způsobem rozvod nedotkl". 

Časopis Newsweek si dal udělat vlastní průzkum názorů evangelikálů - a zjistil, že pouze pro 5% z nich je rozvod kandidáta takovou překážkou, že by ho kvůli ní nevolili. Daleko důležitější je v jejich očích schopnost uznat chybu. Profesorka z teologického semnáře v New Orleans Rhonda Kelly popisuje tento postoj následující větou: "Hledám spíš ochotu prohlásit: podívejte, já jsem to zbabral a vážně mě to mrzí - uznat chybu je totiž známkou zralosti". 

Takový postoj by měl být dobrou zprávou pro Johna McCaina, který na sebe vzal zodpovědnost za rozpadlé manželství a se svou bývalou manželkou udržuje přátelské vztahy. Horší by to ovšem bylo pro bývalého starostu New Yorku Rudiho Giulianiho, který byl po svém nechutném druhém rozvodu oblíbenou postavou bulvárních časopisů a se svým synem a dcerou dokonce přerušil vztahy. 

Časopis Newsweek zjistil, že více než čtvrtina respondentů by nevolila kandidáta, který byl aktérem nechutných rozvodových afér. Skoro polovina by nedala svůj hlas někomu, kdo má nemanželský milostný poměr. Giuliani má ale problém získat přízeň evangelikálů už proto, že podporuje nároky homosexuálů a je proti zákazu potratů. 

Každopádně, když jsou republikáni na pochybách, mohou se vždycky utíkat k Ronaldu Reaganovi. I když se rozvedl se svou první ženou a měl problematické vztahy s dětmi, v očích evangelikálů byl jednoznačným hrdinou. Podle historika Allana Lichtmana to bylo proto, že se dokázal podívat lidem přímo do očí a říct: "jsem přece jeden z vás". 

www.afp.com - Foto:  Český rozhlas

www.afp.comFoto:  Český rozhlas

Bulharsko vstoupilo do Evropské unie a teď reformuje školství, aby omezilo únik mozků na Západ. Píše o tom agentura AFP s tím, že Sofie potřebuje zacelit nedostatek odborníků v ekonomice. "Více než 40.000 Bulharů studuje na vysokých školách v Německu, Francii, Británii a ve Spojených státech. Hrozí, že díky zrušení poplatků za studium po vstupu do Evropské unie jich bude 100.000," varoval ministr školství Daniel Valčev. 

Bulharsko zaostává - sotva 34 procent maturantů pokračuje ve studiu, zatímco v EU jich v průměru pokračuje 57%. Strategie ministerstva počítá se zavedením třístupňového vysokoškolského studia, zvýšeným pohybem studentů a pedagogů, nahrazením ústních zkoušek písemnými a podporou výzkumu. 

Ale Bulharsko na vysokoškolské vzdělávání vynakládá zhruba půl procenta hrubého domácího produktu, což je méně než osmina průměru unie. "Počet vysokých škol v 90. letech nekontrolovatelně narostl, což postihlo kvalitu vzdělávání," říká Valčev. Mizerně placení pedagogové často učí na několika univerzitách, které jsou mnohdy od sebe dost vzdáleny. 

Univerzity dostávají dotace podle počtu studentů, takže nejsou příliš náročné. "Studenti se učí to, co chtějí, a učitelé kočují jako turisté z jedné univerzity na druhou," konstatuje politolog Petar Emil Mitev. "Po prvním ročníku jsem odjela studovat do Evropy, ale jako hodně jiných jsem se vrátila, protože jsem byla špatně připravena," připouští Nadia, studentka práva v Sofii. Podle analytika Andreje Rajčeva z Gallupova ústavu by univerzitní školství potřebovalo "radikálnější reformu, protože mu jde o přežití". Požaduje kontrolu kvality vzdělávání a nezbytně povinnou výuku angličtiny a informatiky. Mezinárodní měnový fond poukazuje na odstup mezi tím, co produkují univerzity za absolventy, a tím, co by potřebovali podnikatelé. 

"Investoři vytýkají Bulharsku nedostatek specialistů, hlavně v informatice, řízení, průmyslu a zemědělství," potvrzuje předsedkyně konfederace zaměstnavatelů a průmyslníků Saša Bezuchanová. Univerzity zatím chrlí politology, právníky a ekonomy, jak jen si přejí uchazeči o studium. Sepětí mezi univerzitami a podniky prakticky neexistuje. 

Domácí průmysl se zhroutil s koncem komunismu. V oboru zůstala sotva čtvrtina inženýrů, většina se přeměnila v prodavače zeleniny či taxikáře. "Jak chcete, aby mladí toužili stát se inženýrem?" ptá se politolog Michail Mirčev. Zcela na okraj: minulý měsíc policie rozprášila zločinecký gang, který za 700 až 2000 eur nabízel falešné diplomy. Jejich počet podle ministerstva "nebyl zanedbatelný". 

www.dpa.de - Foto:  Český rozhlas

www.dpa.deFoto:  Český rozhlas

Kolik je v Německu hradů? Přesnou odpověď na tuto otázku prý nikdo nezná. Hledá ji německá agentura DPA . Ředitel evropského institutu pro dokumentaci hradů v západoněmeckém Braubachu Reinhard Friedrich odhaduje jejich počet na dvacet až dvacet pět tisíc. Institut nyní spolupracuje na internetové encyklopedii německých, rakouských a maďarských hradů. 

Lexikon má kromě jiného obsahovat všechny hrady Německa, které ještě stojí, ale také takových, z nichž zbyly jen trosky nebo jejichž existence je alespoň doložitelná v písemných dokumentech. Práce na takové databázi bude podle Friedricha a jeho spolupracovníků trvat ještě celá léta. První záznamy - zhruba 600 z Německa a další z Rakouska a Maďarska - jsou však k dispozici na internetu už nyní. "Zatím se zaměřujeme na Rýn a Dunaj," vysvětluje Friedrich. Proto seznam zahrnuje převážně hrady od Dolního Porýní až po Basilej. 

Jednotlivé rubriky mají standardizovanou podobu. Odpovídají například na otázky typu kdo hrad postavil, jak se časem změnila jeho stavební podstata a k jakým účelům je dnes využíván. Vedle toho budou mít zájemci o hrady k dispozici několik strohých údajů jako místo, rozměry stavby i praktické informace pro návštěvníky týkající se například časů prohlídek. U hradů, které ještě existují, nabízí databáze několik fotografií. 

Na projektu nyní pracuje deset až patnáct neplacených spolupracovníků, jejichž úkolem je hrady dokumentovat co nejpřesněji přímo v terénu. "Jeden pán z Bavorska zpracoval 80 hradů," říká historik Jens Friedhoff, který záznamy shromažďuje. Friedrich ovšem připouští, že ne každý amatérský badatel je schopen dodat informace v potřebné kvalitě. "Chceme data zpracovávat vědecky," upozorňuje Friedhoff. Například v jižním Německu existuje mnoho věžových hradů, které stály na kopcích a jsou dnes snadno zaměnitelné s keltskými mohylami. 

O některých hradech poskytují historické prameny dostatek informací. Existují ale také pozapomenuté hrady, z nichž nezbylo o mnoho víc než obrysy někdejších obvodových zdí nebo vodních příkopů. Projekt katalogizace hradů, který podporuje Evropská unie, byl zahájen před pěti lety. Jednotlivé spolkové země Německa sice někdy zpracovávají své vlastní statistiky - celoněmecký přehled však dosud neexistuje. Autoři projektu proto chtějí spolupracovat také s jednotlivými památkovými ústavy. 

Pro internet jako médium se rozhodli v zájmu neustálé průběžné aktualizace. "Údaje by byly zastaralé už při předávání do tisku," poznamenal Friedrich. Evropský institut pro dokumentaci hradů zřídilo Sdružení pro německé hrady, které dnes má zhruba 300 členů a už více než 100 let shromažďuje informace o hradech. Odborná knihovna institutu čítá kolem 30.000 publikací a četné plány, obrázky a fotografie hradů, zámků a panských domů. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10.  

Autor:  Daniel Raus

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas