24. září  2007  rubrika: Svět viděný internetem

O syrsko-severokorejské jaderné spolupráci, peruánsko-chilské spravedlnosti a boji za demokracii v Barmě

www.timesonline.co.uk - Foto:  Český rozhlas

www.timesonline.co.ukFoto:  Český rozhlas

Údajně důkazy o jaderné spolupráci Sýrie se Severní Koreou, vydání bývalého peruánského prezidenta Alberta Fujimoriho chilským soudem do jeho vlasti, sílící protesty barmských buddhistických mnichů proti tamější vojenské juntě nebo skandinávské obavy z rostoucího vlivu Ruska budou hlavními tématy dnešního pořadu. Přineseme také informace o tání ledovců v Arktidě.

Záhadný a nikdy nepřiznaný přelet izraelských letounů nad Sýrií začátkem září nepřestává zaměstnávat média na celém světě. Americké a britské zdroje se už shodly, že šlo o útok na skrýš jaderného materiálu, který Sýrii dodala Severní Korea, ale britský nedělník Sunday Times nyní přišel s dalším odhalením - Izraelci při útoku dokonce odebrali vzorky tohoto jaderného materiálu. Teprve potom úkryt vybombardovali. Sunday Times cituje nejmenované dobře informované zdroje z Washingtonu a Jeruzaléma. K útoku došlo 6. září se souhlasem Spojených států poté, co jim Izraelci předložili důkazy, že jde skutečně o jaderný materiál. Zkoušky vzorků odebrané v Sýrii potvrdily, že materiál opravdu pochází ze Severní Koreje. Zvýšily se tak obavy, že po Severní Koreji a Íránu se také Sýrie snaží získat jadernou zbraň. 

Izraelské zvláštní jednotky shromažďovaly zpravodajské informace v Sýrii několik měsíců, řekly britskému listu jeho zdroje. Jaderný materiál byl pak lokalizován v severosyrském objektu u Dejr az-Zwaru. V létě Izrael informoval amerického prezidenta George Bushe, že na místě se nalézá i severokorejský personál. Zdroj listu zdůraznil, že než dal Washington Izraeli svolení k úderu, požadoval důkazy, že aktivita, která v objektu probíhá, je jaderného charakteru. Diplomaté v Severní Koreji a Číně jsou na základě zpráv o konverzacích mezi čínskými a severokorejskými představiteli přesvědčeni, že při útoku byla zabita řada Severokorejců. Minulý týden odletěli syrští činitelé do Pchjongjangu, a potvrdili tak dohady, že obě země svou reakci na izraelský útok koordinují. 

Izraelský server Jerusalem Post k tomu dodává, že nad útokem měl osobní dohled ministr obrany Ehud Barak. Zvláštní komando, které v Sýrii odebralo vzorky jaderného materiálu, patří k legendární průzkumné jednotce hlavního štábu izraelské armády s názvem Sajeret Matkal a její příslušníci byli při operaci pravděpodobně oblečeni do syrských uniforem. Ehud Barak kdysi této jednotce velel. Izraelská vláda dodnes ani v nejmenším nenaznačila, že k operaci vůbec došlo. K její velké nelibosti se však minulý týden prořekl vůdce opoziční strany Likud Binjamin Netanjahu, který prohlásil, že o operaci věděl od premiéra a že mu k ní gratuloval. Americký Newsweek zase citoval Netanjahuova poradce Uziho Arada, který mu údajně řekl: "Vím, co se odehrálo, a až to vyjde najevo, budou všichni zírat." 

Chilský nejvyšší soud v pátek vydal bývalého peruánského prezidenta Alberta Fujimoriho k trestnímu stíhání do Peru a hned v sobotu jej tam za doprovodu policie odeslal. Organizace sledující dodržování lidských práv chilský soud za jeho rozhodnutí nesmírně chválí, píše britský server BBC . Podle ředitele celoamerické pobočky organizace Human Rights Watch Jose Miguel Vivanco se bude Fujimori po mnoha letech na útěku před spravedlností konečně zodpovídat z obvinění vznesených proti němu v zemi, kterou řídil jako mafiánský boss. Fujimoriho přátelé se zřejmě jen diví, co Fujimori čekal, když se v listopadu 2005 vydal zpět do Peru, aby se po pěti letech v exilu znovu vrátil k politice. Fujimori po skončení svého funkčního období uprchl do Japonska, jehož pas také vlastní díky svým japonským rodičům. Cestou do Peru před dvěma lety pak přesedal na chilském letišti a místní policie ho zadržela na základě mezinárodního zatykače. 

Fujimori je viněn z několika případů korupce, ale veřejnost věnuje větší pozornost obvinění z porušování lidských práv. Podle žalobců bývalý prezident nařídil speciální policejní jednotce útok na účastníky jistého večírku, která tam zabila 15 lidí, včetně osmiletého chlapce. Dále je viněn z únosu a vraždy devíti studentů a jejich učitele, jejichž těla byla později ukryta. 

Vztahy mezi Chile a Peru byly vždycky složité, a mnozí obyvatelé Peru se proto divili, jak pozoruhodně chilské úřady spolupracují. Po zadržení Fujimoriho na chilském letišti v listopadu 2005 však případ zabředl do soudní a politické byrokracie. Úřady nejprve rozhodly, že jej vydají, ale pak soudce rozhodnutí zvrátil. Jako japonský občan Fujimori dokonce kandidoval v japonských volbách a těšil se, že v případě svého zvolení do Senátu bude požívat imunity. To se mu však nepodařilo. Tábor jeho nepřátel rostl i v době, kdy pobýval v domácím vězení v Chile - jeho politický soupeř, kterého Fujimori nahradil v prezidentské funkci, Alan García se vrátil na politickou scénu i do čela země. Také on čelil obvinění z korupce, když úřad zastával naposledy, a nyní bude chtít ukázat, že jeho vláda myslí vážně svá prohlášení o nastolení spravedlnosti. Zároveň García strčí za mříže potenciálního politického nepřítele. 

Alberto Fujimori má v Peru stále určitou podporu, ale ta rychle vyprchává. K dobru je mu přičítáno, že v osmdesátých letech zkrotil maoistickou povstaleckou skupinu Světlá stezka a přibrzdil rostoucí inflaci. V roce 2000 však odcházel z úřadu s hanbou a svou demisi podal faxem z hotelu v Tokiu. Poslední ostuda ho nyní čeká před soudem v Limě. Fujimori bude vůbec první bývalou hlavou státu, která bude souzena ve vlastní zemi, což bude precedens pro podobné případy v celém světě. Mnoho lidí v Peru bude zvědavých, co na svou obranu Fujimori řekne. Očekává se však, že bude urputně bojovat a ke dnu s sebou stáhne i několik svých někdejších spolupracovníků, uzavírá BBC

Už měsíc probíhají v Barmě protivládní protesty, v jejichž čele stojí buddhističtí mniši. Demonstrace začaly v reakci na prudké zvýšení cen pohonných hmot, v jehož důsledku si velké množství obyvatel nemůže dovolit nejen používat automobil, ale ani cestovat veřejnou dopravou. Mniši se omezují na mírumilovné protestní pochody a až do soboty odmítali zapojení civilistů z obav, že by proti nim mohla zasáhnout policie. V sobotu však obyvatelstvo poprvé vyzvali k účasti: "Abychom navždy vypudili společného nepřítele z barmské půdy, musí se spojené masy lidí přidat k síle duchovenstva," uvedlo v prohlášení málo známé Sdružení barmských mnichů, podle něhož je tímto nepřítelem vojenská vláda. Sobotní pochod v Rangúnu, jehož se zúčastnilo asi 10.000 mnichů a civilních demonstrantů, se vydal i před dům vůdkyně barmské opozice a laureátky Nobelovy ceny míru Su Ťij, která je už čtyři roky v domácím vězení. Policie průvodu tuto odbočku překvapivě umožnila - a Su Ťij přišla se slzami v očích demonstranty pozdravit. Mniši však protestují proti vládě nejen mírumilovnými pochody. 

V sílícím tažení proti vojenské vládě v Barmě, které probíhá už dvě desetiletí, nedělají buddhističtí mniši doslova vůbec nic, a generálové začínají mít strach, píše agentura Reuters . Ve stále větším počtu klášterů po celé Barmě mniši v šafránových hávech s odvoláním na dva a půl tisíce let starý buddhistický rituál odmítají přijímat od členů vládní junty a jejich příbuzných almužny a vykonávat pro ně jakékoli náboženské služby. V hluboce věřící buddhistické Barmě se tento bojkot bere velmi vážně. Ten, kdo nedává nebo nemůže dávat almužny, se nepropracuje k podstatě, která jej nakonec dovede k dosažení nirvány, čili vyvázání z cyklu reinkarnací. V páli, jazyce dávné školy théravádového buddhismu, se tomu říká "obrátit misku na milodary dnem vzhůru". 

Toto gesto má obrovský význam i z politického hlediska, protože mniši byli hlavními hráči celonárodního povstání v roce 1988. Tehdejší nepokoje potlačila armáda a počet obětí dosáhl asi 3.000. O dva roky později se konal podobný protest; mniši jej vyhlásili proto, že vojenská junta odmítla uznat výsledky voleb, které drtivou většinou vyhrála Národní liga za demokracii s předsedkyní Su Ťij. Během protestu museli někteří vojáci vítat své narozené potomky či pohřbívat své blízké bez požehnání mnichů. Tento bojkot je obdobný jako u křesťanů exkomunikace, neboli vyobcování z církve. Může však být kdykoli odvolán, pokud ten, kdo se podle mínění mnichů provinil, svůj postoj změní. "Mnich jen za nejpádnějších morálních okolností odmítne almužnu, která mu byla nabídnuta, protože tím odmítá přijmout dárce za součást náboženské komunity," vysvětluje Asijská komise pro lidská práva. "A mniši v Barmě usoudili, že tento výjimečný okamžik nastal právě nyní." 

Bojkot sílí od minulého úterý, kdy ho mniši zahájili na protest proti vládnímu odmítnutí veřejné omluvy za to, že vojáci před dvěma týdny stříleli varovné výstřely nad hlavy mnichů a některé z nich zbili při pokojném protestu ve městě Pakokku. Zákaz patrně vzešel z Mandalay, domova 300.000 mnichů a střediska mnišských tradic, a rychle se ústně rozšířil od města k městu. "Podle našich zvyků a etiky se předpokládá, že se do bojkotu zapojí každý mnich, jakmile se dozví, že ho jiný mnich zavedl," říká mladý buddhistický mnich v Rangúnu. Barmská vláda se bojkotu snaží čelit celostránkovými fotografiemi ve státních novinách, na kterých muži v uniformách rozdávají almužny starším mnichům a ti je od nich přijímají. Podle jednoho ze starších mnichů však nyní jeho protestující kolegové jen dohánějí to, co on sám dělá už sedmnáct let. "Bojkotuji je od roku 1990," říká na adresu vojenské vlády, "a budu v tom pokračovat dál." 

Ve skandinávských zemích znovu rostou obavy z Ruska, zejména z toho, že obnoví své imperiálních zájmy a související projevy vojenské moci. Podobné hlasy se ozývají nejen z Finska, ale i ze Švédska a Norska, píše německý časopis Der Spiegel . Finský vztah k mocnému sousedovi už desítky let charakterizuje lidové úsloví, že "není radno dráždit medvěda". Je proto velmi nezvyklé, že proti obnově velmocenské politiky Moskvy v poslední době otevřeně brojí i finští politici, diplomaté a vojáci. Například finský ministr obrany Jyri Häkämies se nedávno na přednášce ve Washingtonu nechal slyšet, že "tři největší bezpečnostně-politické výzvy pro Finsko představuje Rusko, Rusko a zase Rusko". Poukázal při tom na rostoucí význam této země jako světové velmoci s tím, že klíčovou roli nehraje ani tak ekonomika, jako vojenská síla. 

Häkämies měl na mysli i podmořské dobývání severního pólu ruskými ponorkami, které není ničím jiným než nepřímým nárokováním energetických surovin, jež se v dané oblasti předpokládají, ale také strategické zájmy v severní oblasti vůbec a důležité přepravní trasy surovin Baltským mořem. "To vše dnes znovu probouzí ruské vojenské zájmy," zdůraznil Häkämies. Prezidentka Tarja Halonenová a premiér Matti Vanhanen se sice od Häkämiesových vyjádření okamžitě distancovali, ale jeho názor našel v celé Skandinávii širokou a vesměs souhlasnou odezvu. Bývalý švédský ministr obrany Mikael Odenberg varoval, že plánovaný rusko-německý plynovod po dně Baltu "neohrožuje jen ekologii, ale i bezpečnost Finska". Plynovod, jehož asi 500 kilometrů má vést švédskými vodami, by totiž podle představ Moskvy měly střežit ruské válečné lodě. Dokonce i jinak zdrženliví Norové zpozorněli. Výzkumný ústav bezpečnosti v Oslu nedávno označil Rusko za "vojenskou hrozbu", připomíná Spiegel

Zůstaňme ještě u ruských nároků na arktické mořské dno. Ruská expedice, která v srpnu zkoumala Severní ledový oceán, údajně přinesla důkazy, že podmořský horský řetězec zvaný Lomonosovův práh je součástí kontinentálního šelfu Ruska. Prohlásilo to ruské ministerstvo přírodních zdrojů, které cituje server BBC . Podle ministerstva má Lomonosovův práh stejnou geologickou strukturu jako ruský kontinentální šelf, a proto je součástí ruské zemské masy. Na základě mezinárodní konvence o mořském právu by tak Moskva měla nárok na využívání jeho předpokládaného nerostného bohatství. Rusko doufá, že se v Arktidě skrývají především velké zásoby ropy a plynu, jejichž těžbu v budoucnu umožní globální oteplování. Tuto oblast si ale nárokují i další země, jako například Spojené státy, Kanada nebo Dánsko. 

A ještě jednou k arktické oblasti a tání ledovců. Na severním pólu se odkryla slavná severozápadní cesta, přímá dopravní trasa z Evropy do Asie přes Severní ledový oceán. Je bez ledu vůbec poprvé od roku 1978, kdy ji začaly sledovat satelity, oznámili vědci, které cituje americký populárně-vědecký server National Geographic . Jde o zkratku mezi Atlantikem a Pacifikem přes kanadskou Arktidu. Kdyby se tato cesta začala využívat, ušetřila by čas a palivo lodím, které dnes musí plout Suezským průplavem v Egyptě nebo Panamským ve Střední Americe. 

Vědci otevření této cesty očekávali v důsledku tání ledovců a stoupání teplot, ale nikdo netušil, že k němu dojde tak brzy. Podle badatelů roztál arktický led zhruba o třicet let dříve, než se předpokládalo. Nová trasa vyvolala zvýšenou mezinárodní soutěž o kontrolu nad plavebními cestami a nově odhalenými přírodními zdroji. Kanada tvrdí, že oblast se nachází na jejím území, zatímco Spojené státy a Evropská unie soudí, že plavební trasa se nalézá v mezinárodních vodách. Rusko nečekalo a v srpnu na mořském dně umístilo svou vlajku v naději, že si tak zajistí nárok na tamější bohatá ložiska ropy a minerálů. 

Trasa však není nová. V minulosti už tudy lodě propluly, ale jen s obrovskými potížemi. Teprve nyní je cesta plně splavná. Její komerční využití je však zřejmě ještě daleko - splavnost se omezuje jen na určitou dobu v roce, oblast je nestálá a na trase neexistují podpůrné přístavy. Podle vědců je letos v Arktidě vůbec nejméně ledu. Rozsah ledové pokrývky klesl na zhruba tři miliony kilometrů čtverečních, což je přibližně o milion kilometrů čtverečních méně než v roce 2005, popisuje server. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas