30. května  2008  rubrika: Svět viděný internetem

Afghánský student odsouzen k trestu smrti

www.afp.com - Foto:  Český rozhlas

www.afp.comFoto:  Český rozhlas

Řekneme vám o smutném osudu afghánského studenta žurnalistiky, který byl odsouzen k trestu smrti za to, že kladl nepříjemné otázky a stáhl z internetu článek, kritizující postavení žen v islámu. Budou nás zajímat rostoucí ceny potravin - tentokrát ale ne u nás, nýbrž v celosvětovém měřítku. Dozvíte se, že nová italská vláda bojuje proti zločinu, ale tvrdě to postihne i běžné italské domácnosti. A zajímavostí budou informace o jedné z nejlepších restaurací na světě - najdete ji v Baskicku.

V Afghánistánu byl odsouzen k trestu smrti student žurnalistiky, který se provinil tím, že stáhl z internetu článek, který rozdával svým přátelům. Jeho případ sleduje dlouhodobě na svých internetových stránkách Svobodná Evropa . V jednom z posledních článků je uvedena výpověď studenta, který tvrdí, že hrdelnímu rozsudku předcházelo mučení, jež mělo vynutit jeho doznání. Proviněním je urážka islámu. 

Student se jmenuje Sajíd Parvíz Kambakš, je mu 24 let a obvinění striktně odmítá. On sám je muslim, dokonce je potomkem proroka Mohameda, a uvádí, že svoje náboženství ani svého předka by nikdy neurážel. Jeho postavení ale není jednoduché. Soud, který nad ním vynesl rozsudek, trval jenom pár minut a student neměl ani právní zastoupení. Zatčen byl v říjnu, pak strávil několik měsíců v tvrdých vězeňských podmínkách. Až později byl jeho případ odevzdán z odlehlé provincie do Kábulu. 

Ani potom ale nedokázal najít právního zástupce. Podle zdroje, blízkého celému případu, je pravděpodobné, že za tím je zastrašování nebo obavy potenciálních obhájců. Mají zřejmě strach z mocných mulláhů. Mladého studenta se zastala mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, jež žádá jeho propuštění. Prezident Hamíd Karzaj přislíbil intervenci, nicméně prohlásil, že domácí soudní systém musí dostat prostor. 

www.ap.de - Foto: Dana Josefová

www.ap.deFoto: Dana Josefová

Agentura AP mezitím zveřejnila zápis ze soudního procesu z 18.května. Podle něj Kambakš narušil vyučování na univerzitě otázkami, týkajícími se práv žen v islámu. Současně šířil článek na dané téma. Student nicméně tvrdí, že se stal pouze obětním beránkem v politickém boji. Na webu Svobodné Evropy lze najít také informace o předmětném článku. Napsal ho Íránec Araš Bikhoda - jeho příjmení mluví za vše: znamená totiž v perštině "Bezbožný". Jak konstatuje Svobodná Evropa, v samotném Íránu by to bylo nebezpečné jméno. Bikhoda ale žije v Evropě. 

Je autorem publikace pod názvem "Verše Koránu, jež diskriminují ženy". A přesně ta se dostala prostřednictvím internetu do rukou afghánského studenta. Bikhoda potvrdil, že článek na internet umístil, a současně vyjádřil politování nad Kambakšovým osudem. Žádá afghánskou vládu, aby zabezpečila, že trest smrti nebude vykonán. Z právního ani morálního hlediska nicméně necítí za jeho případ žádnou odpovědnost. Připouští ale, že obsah jeho článku se může zdát některým lidem v islámských zemích jako rouhání nebo urážka islámu. A také, že publikování článku nebo jeho šíření může být proti zákonům v některých islámských zemích. Jde ale o osobní názory autora. 

Bikhoda tají přesné místo svého pobytu z bezpečnostních důvodů. A dodává, že jeho článek pojednává o vážných problémech islámského světa. Afghánská ústava se například drží současně islámských hodnot i lidských práv. Podle některých expertů je to možné. Bikhoda ale tvrdí, že se to vzájemně vylučuje. Jako příklad uvádí verše Koránu, jež jsou základem právní nadřazenosti mužů nad ženami nebo práva mužů mít více manželek. Bikhoda tvrdí, že tyto citáty z Koránu přímo protiřečí zákonům a zvyklostem mezinárodního práva. 

Bikhoda přitom upozorňuje na odvahu některých lidí v Afghánistánu, kteří jsou ochotni vyjadřovat vlastní názory i za cenu rizika. "Jsem rád, že Afghánistán má takové lidi jako je Kambakš", říká doslova s tím, že jeho případ upozorní na intoleranci, které jsou vystaveni intelektuálové v islámských společnostech. Místo argumentů a diskusí je vůči nim vyvíjeno násilí. 

Podle soudců z Afghánistánu je podstatné to, že se Kambakš přiznal. Znamená to, že pouze prezident Karzaj mu může udělit milost. Není úplně jasné, jak odsouzený vypovídal, zda doplnil k článku staženému z internetu vlastní odstavce a nakolik to ovlivnilo rozsudek. Obavy o jeho osud ale vyjadřuje řada zahraničních organizací - konstatuje ve svém článku Svobodná Evropa

www.bbc.co.uk - Foto:  Český rozhlas

www.bbc.co.ukFoto:  Český rozhlas

Stanice BBC umístila na své webové stránky varování světové organizace, která se obává rostoucích cen potravin. Důvodem je zvýšená poptávka po plodinách, pěstovaných v rozvojových zemích. OSN k tomu vydala zvláštní zprávu, podle níž by ceny měly postupně klesat, půjde to ale velmi pomalu. Současné ceny obilí jsou vyšší než v minulých letech i kvůli špatnému počasí. Hlavním důvodem je ale snaha rozvinutých zemí najít alternativu k ropě. Investují tedy do biopaliv. 

Podle zprávy OSN jsou ovšem další příčinou také spekulace, jež silně ovlivňují křehké trhy. Do roku 2017 by měly také stoupat ceny masa. Hovězí a vepřové zdraží v celosvětovém měřítku přibližně o pětinu. U pšenice by mohl být nárůst až o 60%. A nejvíc by měly být postižené ceny přírodních olejů - tam se předpokládá, že budou o 80% dražší. Přitom u takových zemědělských produktů, jako je pšenice, kukuřice nebo semínka k výrobě oleje stouply ceny na dvojnásobek mezi roky 2005 a 2007. 

Původně se očekávalo, že jejich pokles bude relativně rychlý. Tyto předpovědi jsou ale momentálně korigovány. Klíčovými faktory jsou počasí, poptávka a nabídka, ceny energií a spekulace. Nejdůležitějším z nových faktorů, vstupujících na scénu, jsou zmíněná biopaliva. To je úzce svázáno s politikou jednotlivých zemí. Velká poptávka po biopalivech je ve Spojených státech. Ani klimatické změny se z hlediska rostoucích cen ale nemají podceňovat. 

Nejvíce postiženi jsou rostoucími cenami samozřejmě nejchudší obyvatelé planety. Světová organizace očekává, že se může zvýšit počet podvyživených lidí. Někteří obyvatelé rozvojových zemí utratí za potraviny polovinu svého příjmu. Nejhorší situace je v zemích, jež jsou odkázané na dovoz zemědělských produktů. Očekává se další zvyšování cen ropy. Mimochodem, zpráva OSN vycházela z předpokladu, že v roce 2017 bude barel za 104 dolarů. Už dnes se ale prodává mnohem dráž. Dnešní odhady jdou až do 200 dolarů za barel. 

I když se tedy ceny potravin budou snižovat, neskončí na úrovni, jaká panovala před zvýšením. Dlouhá éra levných potravin je podle expertů definitivně za námi. Potravinové krize přitom mohou vyvolat protesty a politické otřesy v chudých zemích. Těžiště zemědělské produkce se může začít přesouvat z rozvojových zemí zpět do bohatých států. Hlavní roli v tom zřejmě sehrají nové, životaschopné ekonomiky. 

Následuje ale graf předpokládaného růstu vývozu jednotlivých produktů z rozvojových zemí a členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Vyplývá z něj, že pouze u rýže a rostlinných olejů bude export stoupat rychleji v rozvinutém světě. Jinak se u všech produktů, včetně masa, očekává do roku 2017 zvýšení vývozu hlavně z rozvojových zemí. Tolik článek na stránkách BBC

www.nytimes.com - Foto: Dana Josefová

www.nytimes.comFoto: Dana Josefová

Každý, kdo si pamatuje doby hippies, ví co byl Woodstock. Od pravděpodobně nejslavnějšího koncertního maratonu v dějinách hudby uplynulo 39 let. V Americe se tehdy mluvilo o Woodstocku jako o zemi míru, lásky a hudby. A davy fanoušků, jež na událost přišly, se označovaly jako woodstocková generace. Jak se nyní můžete dočíst na internetových stránkách novin New York Times , myšlenka žije dodnes. A díky tomu se v pondělí otevře v Bethel Woods, tedy tam, kde se koncert kdysi konal "Muzeum Woodstocku". 

Podle mnoha příznivců je Woodstock daleko víc než jen jakousi nostalgií za dávnými časy. Duke Devlin z Texasu, který se proslavil jako hippie, který přišel do Woodstocku a už z něj neodešel, říká, že tomu, co se v pondělí otevře, neříká "muzeum". Je to podle něj "tabletka času". Bez toho, aby vyvolával duchy minulosti , konstatuje, že politická situace je v mnohém podobná. Amerika je ve válce, probíhá boj za lidská práva nebo za práva žen. A dodává: "Tehdy jsme měli plné zuby toho, že máme všeho plné zuby. Nevím, jestli se to dá obnovit, ale něco z toho může znova nastat". 

Zhruba 60% exponátů muzea se nějakým způsobem týká politiky, kultury a hudby 60.let minulého století. Zbytek je pokusem o znovuoživení atmosféry, jež vedla půl miliónu fanoušků ke skandování anglického "No rain" - tedy, ať neprší, během lijáku uprostřed legendárního vystoupení Jimmyho Hendrixe. Událost prostě vstoupila do dějin, a právě to se snaží expozice zachytit. 

Někteří pamětníci si ovšem vzpomínají i na to, že v jednu chvíli se všichni cítili být spojeni, za krátký čas se ale z Ameriky stala Reaganova země. Všechno nadšení velice rychle vyprchalo. Byla to jakási iluze nekonečných možností. Právě to se zřejmě stalo minulostí. Samotný Woodstock ale minulostí v žádném případě není. Muzeum se otevře rok před 40. výročím pamětného koncertu. A to je možná poslední příležitost, kdy ještě hudebníci, kteří tam tehdy vystupovali, jsou schopni hrát bez berlí - uzavírají noviny New York Times

www.reuters.com

www.reuters.com

O tom, že velká politika se záhy může promítnout do starostí a způsobu života běžných lidí, je článek na stránkách agentury Reuters . Týká se italské domácností, jež mají strach, že přijdou o pomocníky ze zahraničí. Mnozí lidé si opožděně uvědomují, že hlasy, které dali v dubnových parlamentních volbách pravici vedené Silviem Berlusconim, je mohou připravit o pomocníky s úklidem a s dalšími pracemi, jako je hlídání dětí nebo péče staré příbuzné. Problém se týká imigrantů, kteří přišli do Itálie ze zahraničí. 

Berlusconiho tábor se před volbami o těchto pracovních silách nezmiňoval. Důraz položil především na boj proti kriminalitě, za jejíž zvýšenou míru italská veřejnost obviňuje imigranty; právě ty chce Berlusconiho kabinet dostat ze země. Teď Italové na vládě požadují, aby ze svých záměrů vyjmula imigranty, kteří jim pomáhají v domácnostech. "Proč by měl mít domácí personál nějaká práva a zedník ne?" odpovídá ministr vnitra Roberto Maroni, který je architektem tvrdých protiimigračních zákonů, jež už vláda předložila parlamentu. 

A tam zřejmě Maroniho snaha nenarazí na žádné problémy, protože pravice má v obou komorách dostatečnou většinu. V Evropské unii ovšem tato aktivita Říma vyvolává otazníky a obavy, že Berlusconiho vláda podněcuje rasismus. Také Amnesty International varuje italskou vládu, politiky a sdělovací prostředky, aby se vyvarovaly "rasistického jazyka". AI má za to, že "Itálie se může stát nebezpečnou zemí nejen pro Romy a Rumuny, ale pro všechny." Z nejčerstvějších údajů vyplývá, že loni přišel do Itálie rekordní počet migrantů. V zemi, která má 58 milionů obyvatel, žije teď kolem tří a půl milionu přistěhovalců - a půl milionu jich přišlo právě v roce 2007. 

Největší skupinu přitom tvoří osoby rumunské národnosti, především Romové. Pokud jde o imigranty pracující v italských domácnostech, jen v Římě pomáhá pečovat o staré a nemohoucí osoby asi 100.000 cizinců. V Itálii nyní žije odhadem více než jeden a půl miliónu imigrantů, ale jen zhruba polovina z nich je v zemi legálně a má příslušná povolení. Někteří domácí pracovníci přitom vegetují ve velmi svízelných podmínkách, musejí být k dispozici 24 hodin denně. A za to dostávají měsíčně od 600 do 800 eur, tedy v přepočtu nejvýš 20.000 korun. To je na hranici italského životního minima. 

Většina těchto pomocníků pochází z mimoevropských zemí jako je Peru, Ekvádor či Filipíny, hodně jich ale přišlo i z Rumunska. Teď mají obavy i o to málo, co si vydělají, protože nevěří, že by protiimigrační zákony prosazované Berlusconiho vládou parlament odmítl. Nová opatření namířená proti migraci do Itálie počítají s nekompromisním postupem. Ilegální vstup do země se má stát trestným činem, který bude možné potrestat až čtyřmi roky vězení. Má se také výrazně urychlit řízení spojené s vypovězením imigrantů ze země a prodloužit doba, po kterou mohou být internováni v zadržovacích střediscích. 

Počítá se ale i s tresty pro Italy - pokud někdo pronajme byt ilegálnímu imigrantovi, pak může o tento byt přijít. Levicová opozice už předem prohlásila, že její poslanci zvednou ruku proti Maroniho zákonům, ten ale ujišťuje, že "nemá v úmyslu poslat půl milionu lidí za mříže". 

O Baskicku se v našich médiích mluví většinou pouze v souvislosti s tamními teroristy, bojujícími za jeho samostatnost. Na webu agentury AFP se ale můžete dočíst, že v Baskicku najdete také například jednu z nejlepších restaurací na světě. Je za ní příběh odvážného šéfkuchaře s pohledem zasněného dítěte, Luise Andoniho Adurize, jehož restaurant posazený v baskických pahorcích byl zvolen čtvrtým nejlepším na světě. 

Jeho noky se sýrem a jeho ravioli s krabím masem nadchly 700 expertů, s nimiž se poradil britský prestižní časopis Restaurant Magazine. Je to velké uznání pro zapáleného mistra kuchaře, který se před deseti lety rozhodl zakoupit starou farmu na půl cesty mezi francouzskou hranicí a přímořským letoviskem San Sebastián. Skromný šestatřicetiletý chlapík byl už v roce 2006 oceněn jako desátý nejlepší na světě a v roce 2007 jako sedmý, což názorně ukazuje vzestup španělských mistrů kuchařů na scéně nejvyšší gastronomie. 

Cesta, kterou prošel, nese některé známky epopeje. "Je třeba přijmout riziko, být odvážný. Jde o mimořádně obtížné povolání, vysoce náročné. Kdybych před deseti lety věděl, na jakou složitou cestu jsem se vydal, nezačínal bych," přiznává. Restaurant měl ve svých počátcích 12 zaměstnanců na sto hostů, zatímco dnes má 40 zaměstnanců na 40 hostů. Zákazníky vítá v sále plném zeleně s velkými kulatými stoly, s prostou, avšak srdečnou atmosférou. Omezil za tu dobu jídelníček a dnes nabízí pouze menu, každý den uzpůsobené potravinám zakoupeným na tržišti. 

Název restaurace - Mugaritz - znamená v baskičtině hranici tvořenou duby: na dvoře restaurantu trůní velký dub, který značí hranici mezi dvěma obcemi, v nichž je většina moštáren zdejšího kraje, tradičních restaurací nabízejících místní pochoutky. Šéfkuchař zůstává oddán svým kořenům a dává přednost domácím produktům, kupuje vajíčka od místních výrobců, zeleninu z rodinných zahrádek a aromatické bylinky si pěstuje ve vlastní zahradě. Takže, kdybyste na svých letních cestách náhodou jeli okolo, určitě se zastavte. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Daniel Raus

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas