O španělských mistrech Evropy a o tom, jak od sebe němečtí novináři opisují

www.nzz.chFoto: Míla Koláčná

Evropský tisk dnes komentuje včerejší finálový zápas Mistrovství Evropy v kopané, v němž Španělsko porazilo Německo 1:0. Budeme citovat z komentářů v německém i španělském tisku. Němečtí novináři od sebe vzájemně opisují a ulehčují si tak ověřování informací. Píše to švýcarský list Neue Zürcher Zeitung . Řeč bude také o tom, jak němečtí kuřáci bojují proti sílící protikuřácké legislativě. A dozvíte se, že v americké politice žije dál image kovboje.

Vítězstvím Španělska nad Německem 1:0 skončilo včera Evropské mistrovství světa fotbale. "Jsme na vás přesto hrdí!," povzbuzuje dnes německé fotbalisty nejčtenější německý deník Bild a dodává: "Španělsko bylo prostě lepší." Německým hráčům však vzkazuje: "Jste přesto naši hrdinové." 

www.sueddeutsche.deFoto: Dana Josefová

"Umělci se prostě nenechají jen tak překvapit," hlásá dnes ve svém titulku jiný německý list Süddeutsche Zeitung . Po silném začátku podle něj Němci ztratili směr. "Německo podlehlo Španělsku 0:1 naprosto zaslouženě," dodává deník. 

Španělský tisk nedělní vítězství Španělů ve finále mistrovství Evropy nad Německem za "triumf fotbalu". První stránky listů dnes plní nadšené titulky typu "Sláva nejlepšímu", "Jsme mistři" a "Jste NEJLEPŠÍ". Nechybějí fotografie španělských hráčů s pohárem, Torresova gólu a jásajících fanoušků. Deníky se shodují, že španělské vítězství mohlo být mnohem vyšší. 

"Vyhrálo mužstvo, které hrálo nejlépe, dalo nejvíc branek, předvedlo nejlepší styl, vyřadilo mistra světa Itálii a ve finále pevně odolalo Německu, což není jen tak někdo," napsal El País . Za klíč k finálovému úspěchu označil list Xaviho a Torrese. Chyběla prý jen přesnost, aby Španělé vyhráli vyšším rozdílem, jak by si zasloužili. 

www.elmundo.esFoto: Dana Josefová

Podobný názor vyslovuje i El Mundo , podle kterého "to mohla být nakládačka". I tento deník vyzdvihuje zvlášť výkon Xaviho. Uvádí, že Němci jsou silné mužstvo, tvrdé, rychlé, ale předvídatelné a málo nápadité. 

"Už bylo načase, je to historický triumf," napsal zase barcelonský deník La Vanguardia s narážkou na to, že Španělsko vyhrálo mistrovství Evropy po 44 letech. Mezi fotbalisty, kteří podle něho mohou pociťovat titul jako svůj, jmenuje vedle fotbalistů minulosti jako Arconady, Santillany a Butraguena také Raúla, kterého trenér Luis Aragonés na mistrovství nevzal. Vyvolal tak ve Španělsku vlnu kritiky, která je nyní odvolávána. 

Sportovní deník Marca píše o Španělech jako o "králích Evropy" a uvádí, že se "konečně prosadila spravedlnost a titulem byl odměněn ten, kdo hrál nejlepší fotbal". "Bylo to krásné, bylo to spravedlivé a bylo to potřebné," napsal další sportovní list As , podle kterého ve finále "obratnost a nápad vyhrály nad svaly". 

Mundo Deportivo zase píše o "recitálu na rozloučenou" a uvádí, že ve druhé půli "Španělsko ukázalo Evropě, jak se hraje fotbal". Všechny deníky také připomínají vítězný gól Marcelina ve finále mistrovství Evropy 1964 proti Sovětskému svazu. Připomeňme jen, že tehdejší zápas skončil výsledkem 2:1. 

www.elpais.esFoto: Dana Josefová

"Tehdejší hrdina už není jediný," píše El País , "Torres je nový Marcelino," uvádí Sport. Podle Mundo Deportivo "Torres poslal Marcelinův gól do důchodu". Marcelino se roce 1964 šest minut před koncem finále vrhl rybičkou po míči a hlavou překonal Lva Jašina. Španělští fanoušci považují "gol de Marcelino" za legendu. 

Nejen v Česku probíhá čas od času diskuse o úrovni zdejší žurnalistiky. Na tímž tématem debatují také Němci. A nejen debatují. Vláda spolkové země Severní-Porýní Vestfálsko před časem nechala vypracovat analýzu, která německým novinářům vystavuje nepříliš dobré vysvědčení. Vyplývá z ní totiž, že žurnalisté nevěnují dostatek času a energie ověřování informací a údajů. Na svých internetových stránkách o tom píše švýcarský list Neue Zürcher Zeitung . 

To ale není všechno. Ze studie s názvem "Novinářská rešerše na internetu" dále vyplývá, že němečtí redaktoři se při ověřování a hledání informací na internetu příliš spoléhají na tiskové agentury a své kolegy. Málo však využívají primární zdroje, jakými jsou webové stránky různých politických, vědeckých či kulturních organizací. 

"Lze tedy doslova říci, že novináři od sebe navzájem opisují," píše se ve zmíněné studii, jejíž výsledek podle švýcarského deníku není nijak překvapivý. Z dokumentu také vyplývá, že autoři příliš málo citují zdroje svých informací. 

Jedním z autorů studie je profesor Marcel Machill z univerzity v Lipsku. Podle něj lze mezi německými novináři pozorovat sílící tendenci k opisování a citování se navzájem. "Rešerše v internetu žurnalistům umožňuje rychle se podívat na to, co napsali jejich kolegové," tvrdí tento odborník. Pro svou analýzu Machill vyhodnotil 34 novinových, rozhlasových, televizních a internetových příspěvků. Zpracoval také písemné dotazníky, které mu vyplnilo přes 600 novinářů a dalších 235 žurnalistů pozoroval při jejich práci. 

Lipský expert mimo jiné zjistil, že nejdůležitějším nástrojem pro získávání informací pro novináře nadále zůstává telefon. Když ale přijdou na řadu další informační zdroje, potom hraje velmi důležitou roli internet, zejména známý vyhledavač Google. 

"U toho, kdo se na Googlu objeví coby novinář a expert na určité téma mezi prvními deseti odkazy, je velmi pravděpodobné, že s ním některý novinář bude chtít udělat rozhovor," tvrdí Marcel Machill. Internetový vyhledavač tedy také určuje, kam nasměřují odborníci na komunikaci svou pozornost. A proč se tak novináři chovají? Většina z nich to zdůvodňuje časovým tlakem, pod který se dostávají. 

Švýcarský list ale přesto popisovanou studii poněkud relativizuje. O tom, že by se všichni němečtí novináři spoléhali výhradně na internet, podle deníku nemůže být řeč. Pracovníci v médiích využívají všech možných prostředků a způsobů, jak získat a ověřovat informace. 

Odborníci totiž provedli testy, při nichž měli novináři různých věkových skupin v určitém čase získat určité informace. A ti nejméně úspěšní účastníci tohoto pokusu byli v průměru mladší než jejich kolegové. Není tedy pravda, že by mladší žurnalisté převálcovali své starší kolegy svou schopností rychle vyhledávat na internetu. 

Co tedy z již zmíněné studie vyplývá? Podle autorů výzkumu je potřeba klást větší důraz na tak zvanou dokumentační novinařinu, tedy ověřování faktů. To je potřeba zohlednit především při vzdělávání novinářů. Zároveň však odborníci, jako už v minulosti několikrát, navrhují, aby žurnalisté iniciovali a provozovali nezávislý, nadstranický a především spolehlivý internetový vyhledavač. Tolik švýcarský list Neue Zürcher Zeitung . 

www.ap.deFoto: Dana Josefová

A u našich západních sousedů ještě chvíli zůstaneme. Agentura AP totiž píše o tom, jak němečtí kuřáci bojují proti stále sílící protikuřácké legislativě. "Zastavte se na drink v baru Roosevelt v německém Mnichově a dostanete otázku: Jste členem? Nejde o nějakou exkluzivní klubovou politiku, ale jen o skulinu, kterou se obchází bavorský zákaz kouření v barech, restauracích a dalších veřejných místech. 

Kuřácké kluby jen pro členy se vynořují po celém Německu úměrně tomu, jak se jednotlivé zemské vlády připojují k evropskému trendu vytlačujícímu kuřáky z veřejných prostranství. V klasickém kuřáckém baru Roosevelt neprocházejí členové žádným schvalovacím procesem a vstup je zdarma. Pokud se chtějí přidat, dostanou hned na místě číslem opatřenou, krémově zbarvenou plastikovou kartičku. 

Německo celostátně zakázalo kouření ve vládních budovách, ale rozhodnutí o barech, restauracích a dalších veřejných místech nechává na šestnácti zemských vládách. Většina z nich přijala nějaký druh restriktivních opatření, ale ta velmi zrelativizovaly místní soudy nebo kreativní majitelé barů, kteří se snažili vynalézavými způsoby dál umožnit zákazníkům kouřit. 

Soudy v Porýní-Falci a Sasku rozhodly, že majitelé barů s jednou místností jsou na základě protikuřáckého zákona nespravedlivě penalizováni, když jim tento zákon přikazuje mít oddělenou místnost pro kuřáky. V Sársku soud rozhodl, že se dál smí kouřit v barech nabízejících vodní dýmky. 

Bavorští zákonodárci, kteří se obávali, aby nezahnali turisty z každoročního pivního Oktoberfestu, protlačili výjimku do legislativy, jež byla do té doby považována za nejtvrdší v Německu. Díky ní budou pivní oktoberfestové stany ze zákazu kouření vyjmuty. 

Podle Světové zdravotnické organizace kouří třetina dospělých Němců. To je méně než v Rakousku, kde kuřáci tvoří téměř polovinu dospělé populace. Ale i tak Německo patří ke státům s největším výskytem kuřáků v Evropě - spolu se shlukem východoevropských zemí. 

Mezi Evropany platí za cigarety nejvíc Britové - asi 5,23 britské libry, tedy zhruba 160 korun za balíček s dvaceti cigaretami. Nejlevnější jsou v Rumunsku, kde stejný balíček stojí kolem čtyř lei, tedy zhruba 26 korun. V Německu stojí dvacítka cigaret obvykle kolem 4,44 eura, asi 110 korun. 

Od ledna, kdy Bavorsko přijalo své protikuřácké zákony, se více než 50 podniků prohlásilo za soukromé kluby vyžadující, aby se jejich hosté stali členy výměnou za právo zapálit si cigaretu. Protikuřáčtí lobbisti jsou zděšeni. Ale majitel baru Roosevelt Kai Uthoff trvá na tom, že kouření bylo základním kamenem atmosféry baru od chvíle, kdy se před devíti lety poprvé otevřel pro zákazníky. 

"Chtěl jsem nabídnout tři věci: Kouření, pití a dobrou muziku," říká Uthoff, zatímco se v úzké místnosti přelévá melodie Blue Train Johna Coltranea. "Bez kterékoli z nich by to nefungovalo," dodává tento muž. Jeho "kuřácký klub" má prý v současnosti 4000 členů. Jméno mu dal podle amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, který skoncoval s prohibicí. "Byla to dobrá věc, když ukončil ten zbytečný zákon," říká Uthoff a dodává: "Já mám teď stejný problém, ale s kouřením." 

Na opačné straně Mnichova v blízkosti hlavního nádraží je Palais, taneční klub, kde je dav návštěvníků mladší a cigaretový kouř o poznání hustší. Za zvuků dusavého techna spolumajitel Pit Bischoff vysvětluje, že návštěvníci, z nichž 90 procent kouří, ho sami nabádali, aby v prostorách vyhlásil kuřácký klub. 

Tento krok sice pro Bischoffa znamenal desetiprocentní pokles návštěvnosti, ale ušetřil mu jiné starosti. "Lidi se shlukovali na chodníku, aby si zakouřili, nechávali pití, kde je napadlo, byl to prostě zmatek," vysvětluje Bischoff. 

V červenci má německý nejvyšší soud rozhodnout, zda protikuřácké zákony ohrožují existenci barů s jednou místností. Rozhodnutí soudu sídlícího v Karlsruhe se týká několika případů a mohlo by vytvořit celonárodní precedens pro roztříštěné státní zákony. 

Ernst-Günther Krause, který proti kouření bojuje už více než tři desetiletí, věří, že federální rozhodnutí je nejlepší šancí jak chránit číšníky a barmany před zdravotními riziky spojenými s prací v zakouřených klubech. "Lidé pracující v kuřáckých klubech nemají jinou šanci, než trpět v zakouřeném vzduchu," říká Krause a upozorňuje: "Sehnat si novou práci není snadné." 

Od Theodora Roosevelta po George Bushe měli všichni američtí prezidenti blízký vztah k mýtu kovboje, buď aby se s ním ztotožnili, nebo se od něho naopak distancovali. Podle agentury AFP to ukazuje výstava nazvaná Kovbojové a prezidenti, která je nyní k vidění v National Autry Center v Los Angeles, které je jakýmsi muzeem Divokého západu. 

"Éra kovbojské diplomacie skončila," prohlašovala v roce 2007 dnes neúspěšná kandidátka na úřad prezidenta Hillary Clintonová. Měla přitom na mysli jednostrannost, kterou vytýkala vládě prezidenta George Bushe mladšího. "V politice však neměl termín kovboj vždy jen negativní význam," vysvětluje Garron Maloney, zástupce hlavního konzervátora National Autry Center. 

Amerika vděčí za proniknutí drsného zjevu pasáka krav na politickou scénu Theodoru Rooseveltovi, jenž byl prezidentem v letech 1901 až 1909. "Teddy", jak byl prezident přezdíván, měl ranč v Dakotě a vedl kampaň jako pionýr zocelený životem pod širým nebem. Tehdy se zrovna těšil oblibě legendární hrdina Divokého Západu Buffalo Bill. 

"Dříve byli kovbojové považováni za bandy osob bez víry a bez zákona," říká Maloney. Obě představy o kovbojích podle něho ve vědomí lidí přetrvaly: jestliže se o prezidentovi hovoří negativně, říká se, že je neotesaný, když se na něho pěje jen chvála, mluví se o něm jako o hrdinovi Západu. Úspěšnost využívání kovbojského vzoru tkví i v tom, že se téměř všichni prezidenti do roku 1945 narodili východně od Mississippi a toužili po legitimitě u voličů na Západě. 

Nejnepravděpodobnější proměnu učinil Calvin Coolidge, prezident v letech 1923 až 1929, který si na turné oblékal plátěnou košili, jezdecké boty a klobouk se širokou krempou. Tento právník, který se narodil daleko od prérií středozápadu, dokonce vybavil Bílý dům elektrickým koněm. 

Texasan Lyndon Baines Johnson, jenž nastoupil po Johnu Kennedym v roce 1963, zase na svém ranči vytvořil jakýsi Bílý dům Západu, kde přijímal zahraniční státníky na slavnostech opékání pečeně. Johnson, stoupenec války ve Vietnamu až do konečného rozhodnutí a vítěz tak zvaných "kovbojských voleb" v roce 1964 v souboji s republikánem Barrym Goldwaterem, bývá zobrazován karikaturisty také jako "kovboj s černým kloboukem". Příznačné bylo, že v té době ve filmu triumfoval rytíř morálně nevyhraněný - Clint Eastwood. 

Zmíněná výstava rovněž ukazuje, jak se prezidenti nechávali zvěčňovat ve společnosti klasických kovbojů Hollywoodu: Theodore Roosevelt s Willem Rogersem, Franklin Roosevelt s Genem Autrym, Richard Nixon s Johnem Waynem. Tedy až do chvíle, kdy jeden z nich, Ronald Reagan, nebyl zvolen v roce 1980 do čela země. 

Reagan, který měl ranč v Kalifornii a jezdil na koni, se za svého mandátu po kultuře Divokého Západu často poohlížel. Na jedné fotografii je zobrazen, jak s kloboukem značky Stetson na hlavě sedí s nohama položenýma na prezidentském stole. 

Na počátku 21. století se obraz kovboje znovu vrací. Prezidenta George Bushe karikaturisté často zobrazují jako kovboje poté, co se pustil do války proti terorismu. Bush, vlastník ranče v Texasu, ostatně prohlásil, že je hrdý na to, že jej srovnávají s mužem ze Západu, a dokonce při svém druhém nástupu do úřadu v roce 2005 na sobě měl jezdecké boty. 

"Image kovboje přetrvává, je tu skutečný americký symbol," což je v této mladé zemi řídký jev, zdůrazňuje Maloney. A nic nenasvědčuje tomu, že by se měl z americké společnosti vytratit: "John McCain pochází z Arizony, státu kovbojů. A konec konců, výstava končí překvapivou fotografií Baracka Obamy nasazujícího si na hlavu "stetsona". 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .