3. prosince  2008  rubrika: Svět viděný internetem

Vraždou Starovojtové začala v Rusku nová éra

www.rferl.org - Foto: Dana Josefová

www.rferl.orgFoto: Dana Josefová

Nejdřív se podíváme do nedávné historie Ruska - všimneme si, že od vraždy známé političky a zastánkyně lidských práv Galiny Starovojtové uplynulo 10 let; zamyslíme se nad otázkou, jaká éra tím skončila a jaká naopak začala. Do médií se dostávají stále častěji alarmující zprávy o choleře v Zimbabwe - přiblížíme vám neutěšenou situaci, jež nastala v zemi, kde vládne prezident Mugabe. Řeč bude také o otázce přijetí Gruzie do Severoatlantické aliance - přiblížíme vám reakci německých agentur. A z francouzských serverů jsme pro vás vybrali článek, plný obav, že zahraniční tým nastupujícího amerického prezidenta nemusí být pro takzvanou "starou Evropu" až tak dobrou zprávou.

V listopadu uplynulo 10 let od vraždy ruské političky Galiny Starovojtové. Byla to známá zastánkyně lidských práv a podle zpravodajského serveru Svobodné Evropy byla její vražda začátkem konce jedné éry v Rusku. Autorem analýzy je Brian Whitemore, který zažil atmosféru, jež v zemi následovala. Den po vraždě se v Petrohradě sešly rozhněvané zástupy lidí. Obyčejní lidé se šli poklonit známé političce, vystavené v otevřené rakvi. 

Galina Starovojtova byla zavražděna 20. listopadu 1998 na schodišti petrohradského domu, kde bydlela. Útočníci se nikdy nedostali před spravedlnost, což je depresivní, ale v současném Rusku to není překvapivé. Autor vzpomíná, že s Galinou Starovojtovou se dobře znal a o celé záležitosti informoval jako zpravodaj. Pamatuje si také hrůzné vyšetřování ruskou bezpečnostní službou FSB, která se tvářila jako "vyšetřovatel" vraždy. Nedávná ruská historie je plná podobně smutných událostí, jež vedly k opuštění nemotorného, dočasného a polovičatého experimentu s demokracií v 90. letech. 

Začátkem tohoto procesu byla vražda Starovojtové, která patřila mezi elitu ruských intelektuálů, reformních komunistů a ex-disidentů, kteří se dostali na národní úroveň v zastupitelských úřadech po prvních volbách v roce 1989. Někteří, jako budoucí prezident Boris Jelcin, stoupali nezadržitelně k moci a vyvolávali pocity hořkosti u ostatních, mezi něž patřil například nositel Nobelovy ceny Andrej Sacharov, který zemřel těsně před rozpadem Sovětského svazu. Většina těchto lidí se posléze vytratila z veřejného života. 

Někteří ale zůstali a zachovali si věrnost původním principům. Mezi ně patřila Galina Starovojtova, která byla zvolena do prvního demokratického sovětského parlamentu a snažila se udržet při životě ducha demokracie i v následujících letech. Za to zaplatila nakonec životem. Byla zavražděna v napjaté situaci, pár týdnů před ostře sledovanými volbami v Petrohradě. Byla federální poslankyní a popudila vedení města tím, že podpořila reformně orientované politiky, kteří chtěli, aby zastupitelstvo podléhalo kontrolním mechanismům. 

Původně byla Starovojtova etnografkou, která pracovala na Kavkazu. V 90. letech zůstala jedním z posledních intelektuálů v ruské politice. I ona měla své slabosti. Podléhala emocím, když její bývalý spojenec Boris Jelcin začal první vojenské tažení v Čečně. Několik let s ním odmítala vůbec promluvit. Byla známá svým ostrým jazykem, současně ale dávala všechno do boje za své voliče, se kterými byla neustále v kontaktu. Byrokracie ji tím pádem neměla v lásce. 

Její postoje vysvětlují, proč byla reakce obyčejných obyvatel Petrohradu po její vraždě tak spontánní. Možná ti zoufalí lidé cítili něco, co si zahraniční novinář nemohl uvědomit, že krátké období, kdy měli vliv takoví lidé, jako byla Starovojtova, nezadržitelně končí. Na pohřbu liberální politička Irina Chakamada prohlásila památnou větu: "Je to jako bychom se probudili v jiné zemi". Byla to pravda. Po vraždě Galiny Starovojtové se Rusové probudili v jiné zemi. 

Netrvalo to ani rok a poslední zbytky demokracie byly odstraněny, ruské jednotky byly podruhé poslány do Čečny a záhadný důstojník KGB jménem Vladimír Putin se vezl na vlně xenofobie až do Kremlu. Dnes už se na ruských ulicích mohou shromažďovat jenom zástupy, oslavující Putina a odsuzující jeho nepřátele. Těsně před svou smrtí vyslovila Galina Starovojtova obavu, že Jelcinovým následovníkem by mohl být diktátor, který nebude mít zájem o demokracii. Autor uzavírá svůj článek konstatováním: "Jak hluboká to byla pravda, Galino". 

Cholera v Zimbabwe - to je téma, jež se dostalo do titulků mnoha světových médií. Internetové zpravodajství britské stanice BBC informuje o tom, že vojáci rozehnali protestní pochod doktorů a zdravotních sester v Hahare. Demonstranti byli rozhořčeni podmínkami, v jakých jsou nuceni pracovat. Podle očitých svědků použili vojáci obušky. Vláda se snaží čelit stále častějším demonstracím, Ministr obrany uvedl, že vojáci, kteří protestovali tento týden proti nedostatku peněz na výplaty, skončí za mřížemi. 

V zemi panuje zoufalý nedostatek peněz v hotovosti. Obyvatelé si mohou vytáhnout z banky pouze malé částky na den. Ty ale nestačí ani na bochník chleba. V Zimbabwe se rozšířila cholera, jíž podlehlo nejméně 484 lidí. Od srpna bylo zaznamenáno podle zdrojů OSN skoro 12 000 případů nakažení. Rychlému šíření nemoci napomáhá kolaps zdravotnických zařízení v zemi, což je důsledek vleklé a mimořádně hluboké krize, vyvolané režimem prezidenta Mugabeho. 

www.bbc.co.uk - Foto:  Český rozhlas

www.bbc.co.ukFoto:  Český rozhlas

V dalším článku popisuje BBC situaci. 28 letá žena, která se nepředstavuje skutečným jménem, takže je zde označována jako Ester, říká, že už je to víc, než se dá unést. V hlavním městě Harare byly celé části odpojeny od vody, šíří se cholera, nejsou žádné peníze a nyní se rozpadají bezpečnostní služby. "Nejsme země ve válce, ale vypadáme tak", říká Ester a ptá se: "Co se to vlastně děje?" Lidé umírají a nemají naději na žádnou léčbu, protože dvě hlavní nemocnice jsou zavřené a podobný osud potkal i menší kliniky. 

V některých částech města tečou odpady jednoduše po ulici. A jsou chudé oblasti, kde takový stav trvá už 5 let. To až nyní - díky choleře - se o děsivých podmínkách začalo mluvit. V místě, kde žije Ester byly velké problémy s vodou i předtím, než byla v celém městě odpojena. Některé dny nebyla v kohoutku ani kapka. Jedinou nadějí jsou sousedé, kteří mají studnu. Každý si přitom musí vodu nejprve převařit. Protože ale není v zásuvkách elektřina, musí se to dělat na ohni. 

Vládní strana platí své zaměstnance, kteří nejsou schopni nic udělat a nikdo jim nevěří, nikdo není za nic odpovědný a nikomu na ničem nezáleží. V centru města potkáváte lidi, kteří nesou koše starých plastových láhví od mléka a snaží se najít místa se studnami nebo zásobami vody. Za normálních okolností by měly v takové situaci přijít masové protesty. To se ale v Zimbabwe neděje, říká Ester. A dodává, že místo toho přišlo rabování a protesty ze strany bezpečnostních služeb. 

Denní limit hotovosti je 500 000 zimbabwských dolarů. Za to se nekoupí ani bochník chleba nebo sáček chipsů. Lidé mají peníze v bance, ale nemůžou se k nim dostat. Na černém trhu obchodníci mají přitom po kapsách klidně 100 miliónů zimbabwských dolarů. Hotovost vám ale nedají, pokud nemáte cizí měnu. V 7 ráno už jsou před bankami obrovské fronty, jež tam vydrží celý den, ať pálí slunce nebo padá déšť. Jak Ester dodává, jedna učitelka jí řekla, že žáci byli ve škole tento rok jenom 23 dní - mají zřejmě ty nejdelší a nejdražší prázdniny, jaké si kdo umí představit. 

www.dpa.de - Foto:  Český rozhlas

www.dpa.deFoto:  Český rozhlas

Otázka přijetí Gruzie do Severoatlantické aliance se dostala do nových souvislostí po ruské agresi letos v srpnu. Odstupující administrativa ve Washingtonu se snaží členství této kavkazské země co možná nejvíce urychlit. Reálná jednání nicméně zdědí až budoucí prezident Barack Obama. A zdá se, že musí počítat - mírně řečeno - se zdrženlivým postojem některých evropských zemí. Naznačuje to například reakce z Německa. Přiblížíme vám ji z internetového zpravodajství agentury DPA . Bude se přitom mluvit i o budoucím členství Ukrajiny. 

Podle ní se mohlo konat v bruselském sídle NATO bezproblémové rozloučení se současnou šéfkou americké diplomacie Condoleezzou Riceovou. Poslední návštěva u kolegů probíhala s vědomím, že už dávno začali obracet svůj zájem k její prominentní nástupkyni Hillary Clintonové. Nebyla by to ale Condoleezza Riceová, kdyby stála o jednoduchost. A tak americká ministryně zahraničí ve svých posledních dnech v úřadu ještě vyprovokovala spor o to, jak se má aliance postavit ke vstupu Gruzie a Ukrajiny. Velký úspěch ale nesklidila, domnívá se citovaná agentura DPA

Požadavek zní: obě bývalé sovětské republiky by měly být přijaty do šestadvacetičlenného bloku, aniž by musely předem projít programem Akčního plánu členství. Riceová chtěla tento postup přenést na dvě již existující komise, a tím ho urychlit. Závěr posledního summitu Severoatlantické aliance byl přitom jednoznačný: Přistoupení ano, ale až někdy a podle stanoveného postupu. A jen za podmínky souhlasu všech. V důsledku kavkazské války a vnitropolitických sporů na Ukrajině bylo od té doby stále jasnější, že do té doby ještě uběhnou léta. 

Iniciativa Riceové přišla proto pro většinu partnerů v NATO poněkud překvapivě. Jestliže Tbilisi a Kyjev už mají zásadní příslib, co by mohla americká ministryně zahraničí sledovat tím, že rozvíří beztak vratkou obrannou alianci? Když Riceová minulý týden zavolala německému kolegovi Steinmeierovi, aby se ho pokusila získat pro svůj záměr, proběhl jejich rozhovor spíše nepříjemně. Sociálnědemokratický vicekancléř od té doby stále znovu opakoval svůj pohled na věc: není "žádný důvod" k otevírání nové debaty o přijatých závěrech. 

Po určitém přetahování se v úterý ukázalo, že zůstane - jak si to přálo Německo - u Akčního plánu. Na druhé straně mají být, taková je prozatímní dohoda, posíleny komise NATO-Gruzie a NATO-Ukrajina. "Rozhodli jsme se, že na této cestě nebudou žádné zkratky," řekl poté viditelně spokojený Steinmeier. Cokoliv jiného by patrně Rusko, které považuje přijímání nových členů do NATO za ohrožení svých bezpečnostních zájmů, vnímalo jako nepřátelský akt. Stále agresivněji vystupující Moskva je středobodem strategie. Atmosféra v Radě NATO-Rusko byla mrazivá už před tím, než byla její zasedání po kavkazské válce v srpnu odložena k ledu. 

Uznání Kosova, konvenční odzbrojení, americké plány na protiraketovou obranu ve střední Evropě, ruské plány na rozmístění raket krátkého doletu v Kaliningradu - seznam sporných bodů je dlouhý. Nyní chce NATO ještě letos přinejmenším na neformální úrovni znovu mluvit s Moskvou. A na jaře 2009 má pak opět oficiálně zasednout Rada NATO-Rusko. "Nejde to ze dne na den," ví i Steinmeier. 

Opětovnou shodou na Akčním plánu členství se teď právě ještě podařilo vyhnout propuknutí ostrého sporu. Britský ministr zahraničí David Miliband si kvůli tomu vzal na pomoc i svou němčinu. Varoval před pokušením spustit v rámci NATO fázi, kterou pojmenoval doslova "Sturm und Drang", tedy fázi "bouře a vzdoru". Dělicí linie jsou ale jasné: zatímco Východoevropané kolem Estonska a Lotyšska, kde žijí velké ruské menšiny, naléhají na rychlé další rozšíření na východ, Německo a další státy příliš rychlý postup odmítají. 

Budoucí americký prezident Barack Obama se ohledně svého kurzu vůči NATO ještě obsáhleji nevyjádřil. Příležitost k tomu bude mít nejpozději v dubnu, až bude aliance dvojím summitem ve Štrasburku a v Baden-Badenu oslavovat 60. výročí svého vzniku. Obama bude mít ale asi nadále silný zájem o NATO. V neposlední řadě i proto, že vojáci NATO se podílejí na misi v Afghánistánu, který je ohniskem americké zahraniční politiky. 

V osobních vztazích se ale každopádně něco změní: německý ministr zahraničí bude mít napříště co do činění s Hillary Clintonovou, která je stejně jako Condoleezza Riceová známa svou mimořádnou cílevědomostí. Steinmeier už poukázal na to, že i s manželkou bývalého amerického prezidenta bude "zapotřebí diskuse v mnoha věcech". Nesouhlasu se nedočkal - končí svůj článek německá agentura DPA

www.lemonde.fr - Foto: Dana Josefová

www.lemonde.frFoto: Dana Josefová

Jak bude vypadat zahraniční politika budoucího amerického prezidenta? To je otázka, která mimořádně zajímá Evropany. A internetový server francouzských novin Le Monde oznamuje: Obamův zahraniční tým nemusí být dobrá zpráva pro Evropu. V pondělí představil Barack Obama své budoucí spolupracovníky a nominace nikoho nepřekvapily. Pečlivě destilované úniky informací do tisku v předchozích dnech měly za cíl připravit příchod Hillary Clintonové na ministerstvo zahraničí a setrvání Roberta Gatese na ministerstvu obrany. 

Hlavně se ale neobjevila žádná nová tvář, v rozporu s tím, co by člověk očekával od nově zvoleného prezidenta, který jakožto kandidát sliboval změnu, píše francouzský list Le Monde . Diplomacie, kterou bude praktikovat Obama, se samozřejmě bude lišit od diplomacie George Bushe, a to je dobře. Ale oznámené nominace zdaleka nevěští nějakou hlubokou revizi, spíš návrat k centristické a oběma stranami sdílené tradiční americké zahraniční politice. 

Pro Evropany, kteří se pokusili vystihnout předpokládaný kurz budoucího prezidenta některými požadavky, jež mu předem předložili, to nemusí být dobrá zpráva. Transatlantické vztahy budou méně napjaté než za Bushe, ale Evropané ztratí záminku k distancování se od USA. Nová vláda jim nebude dávat dárky - Obama bude při veřejných zakázkách stejně jako Bill Clinton dávat přednost americkým podnikům - a zároveň na ně bude náročnější. 

První zkouškou evropské dobré vůle bude Afghánistán. Obama z něho udělal ústřední bod boje proti terorismu. Je připraven poslat tam víc vojáků a od Evropanů čeká, že posílí své kontingenty. Budou moci odolávat tlaku prezidenta, jehož zvolení halasně uvítali? S Íránem se dá Obama na cestu dialogu opatrněji, než jak naznačoval během kampaně. 

Evropané proto ale nejsou méně neklidní a francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner už jel říct do Washingtonu - sice diplomaticky, ale jednoznačně - že dvoustranné rozhovory mezi Spojenými státy a Íránem by vadily úsilí Evropanů. Toto úsilí je ale zatím bezvýsledné. Jde o pokus přimět Íránce, aby se zřekli svého jaderného programu. Obama každopádně zcela jednoznačně vyhlásil vůli obnovit americké vůdcovství, aniž zmínil multipolární svět, uzavírá svůj článek list Le Monde

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Daniel Raus

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas