13. prosince  2009  rubrika: Svět viděný internetem

Zelený panáček je nejslavnějším produktem z bývalé NDR

www.welt.de - Foto: Dana Josefová

www.welt.deFoto: Dana Josefová

Úspěch figurky, která střežila chodce ve východním Německu. Starobylá tradice lovu s orly v Kazachstánu. Užitečnost multitaskingu. Hubbleův teleskop a nejvzdálenější galaxie v kosmu. Mají hvězdy vliv na život? Podle vídeňských psychologů nikoli. Vědci vyloučili, že metan se na Mars dostává s meteority. To jsou témata, na která se nyní podíváme podrobněji.

Malý, téměř čtvercový zelený mužík v klobouku a s bříškem, natahuje své krátké nožičky k co nejdelšímu kroku. Říkají mu Ampelmännchen a dlouhých 50 let byl dopravním symbolem na přechodech v bývalém východním Německu, píše deník Die Welt . Je veselejší a lidštější, než neutrální figurky na semaforech v západní Evropě. A je také nejpopulárnějším a nejtrvalejším pohrobkem NDR, jedním z mála symbolů komunistické minulosti, který si získal sympatie také na Západě. Po pádu Berlínské zdi se stal jediným spolehlivým svědkem bývalého rozdělení města - tlouštík v klobouku běhal po přechodech ve východní části města, hubenější elegán v bývalém Západním Berlíně. Po roce 1990 se nicméně zdálo, že Ampelmännchenovy dny jsou sečteny. 

Když však byl nahrazen v celém Berlíně západoněmeckou značkou, zahájil razantní cestu za popularitou. Na vlně Ostalgie - tedy nostalgie za starými "dederónskými" časy - se stal jedním z nezbytných suvenýrů, kteří si západní Němci odváželi domů z poznávacích cest na Východ. Nakonec zvítězil i nad tradiční německou standardizací, která jej měla poslat na smetiště dějin. Nalezneme jej totiž i v bývalém Západním Berlíně, a kdykoli dochází k opravám přechodových signalizačních světel, vyhoupne se na kandelábr právě Ampelmännchen. 

Na začátku prosince zelený mužík osiřel, připomíná list. Jeho tvůrce, východoněmecký dopravní psycholog Karl Peglau podlehl vážné chorobě. Přesto se dožil triumfu svého zeleného stvoření, které poprvé začalo řídit dopravu v roce 1961. Již koncem 60. let zelený mužíček seskočil ze stožárů do dětských knížek, a stal se hrdinou pohádek i animovaných filmů. Na Západě jej kulturní kritici oceňují kvůli propojení "krásy s účelností a šarmu se srozumitelností". 

Ampelmännchenův červený protějšek, který chodcům velí zastavit, je naopak daleko hrozivější, než jeho západní kolegové. Energicky rozpažuje, a vytváří tak obraz varovného kříže. Nyní se i on objevuje stále častěji v západních spolkových zemích. Zelený mužík je jen jedním z několika symbolů NDR, který se pevně uchytil ve sjednoceném Německu. Dalším jsou krém na ruce Florena a bublinkové červené víno Rotkäpchen. Úspěch slaví také spreewaldské okurky, proslavené filmem Good bye Lenin! Co se lidských zdrojů týče, prosadili se především východoněmečtí sportovní trenéři. Kdysi pobírali astronomické platy, aby pomocí dopingu udělali z NDR atletickou velmoc, dnes trénují týmy především na Blízkém východě, samozřejmě bez zakázaných prostředků, které jim přinesly tolik úspěchů. 

www.reuters.com

www.reuters.com

Když začne step ve východním Kazachstánu pokrývat sníh, lovci osedlají koně a s orlem na předloktí se vydávají hledat kořist. Muži sledují stopy zvířat ve sněhu a pak vysílají obří ptáky do vzduchu, aby uchvacovali do drápů lišky a králíky, píše agentura Reuters . "Lov je můj život," říká dvaašedesátiletý Bauržan Ješmetov ve vyšívané sametové rubášce, na paži s usazeným orlem, hrozivě zírajícím na zamlžené kopce. "Tenhle orel je můj život," dodává Ješmetov, který pokud neloví, pracuje jako řidič taxi v kazachstánské finančnické metropoli Almaty. Mnozí v postsovětském Kazachstánu považují lov s orly, stovky let starou tradici, za symbol kočovnické minulosti svého národa a za návrat k romantizované éře, kdy se ještě tyto stepi nezměnily v geopolitické bojiště soupeřících regionálních velmocí Ruska a Číny. 

Během dvou desetiletí hospodářského růstu, který následoval po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, přišla na svět generace mladých Kazachů, jejichž hledání nové identity je vrací hluboko do historie. "Za sovětské éry upadlo tohle všechno v zapomnění, protože všichni věřili v komunismus," říká ředitelka muzea lovu s orly ve vesnici Nura Dinara Serikbajevová. "Mládež to teď znovu považuje za skvělé. Je to nedílnou součástí nomádského odkazu, na který jsme nezměrně hrdí." Profesionálních sokolníků, jimž se říká "berkuči", je v Kazachstánu jen asi pět desítek. Často se scházejí v promrzlých kopcích na kazašsko-čínských hranicích - daleko od měst jako Almaty s jejími luxusními auty a módními kavárnami - aby rozhodli, čí orel je nejlepší. 

Kazašský orel je jedním z nejdravějších na světě. Má rozpětí křídel kolem dvou metrů, pařáty ostré jako břitva a je schopen řítit se střemhlav k zemi rychlostí expresního vlaku - až 300 kilometrů za hodinu. Během klání počátkem prosince komise porotců s vážnými tvářemi přihlížela z vrcholku kopce, jak lovci s čapkami z liščí kožešiny povolují řemínky a vypouštějí orly do vzduchu. Vesničané při této příležitosti připravují kebab na otevřeném ohništi, z tlampačů zní lidové písničky a tomu všemu přihlížejí nadšení turisté, vyzbrojení dalekohledy a fluorescenční výstrojí. Lov s orly byl za sovětské vlády zakázán a tradice by zcela vymizela, kdyby ji nebyli udržovali etničtí Kazaši v Číně a Mongolsku. 

Více než milion Kazachů si za uměle vyvolaného hladomoru ve 30. letech minulého století tuto dovednost vzal s sebou do hrobu. Diktátor Josif Stalin tehdy nařídil nucenou kolektivizaci a přičinil se tak o vyhlazení celých vesnic v Kazachstánu, na Ukrajině a v Rusku. "Hlad, represe, kolektivizace. Lidé neměli čas starat se o své orly," říká Jepemes Alimchanov, vládní činitel pověřený vzkříšením národních sportovních aktivit. "Byla to tragédie. Ale naše tradice se vrací. Naši synové a dcery ji zdědili." Počet cvičených orlů jen ve vesnici Nura vzrostl od roku 1990 z pouhých dvou na třicet. Zdá se, že všechno v obci se točí kolem lovu s orly. Dokonce i zdejší autobusovou zastávku zdobí velká mozaika letícího dravce. 

Americký čtvrtletník The Wilson Quarterly přináší úvahu profesora ekonomie Tylera Cowena o fenoménu, zvaném multitasking. Pojem, pocházející původně z počítačové terminologie, označuje schopnost provádět několik činností současně. V internetové éře se ovšem vztahuje spíše na lidské zpracovávání podnětů v informační společnosti. Zatímco jiní na všeobecné přetížení láteří, profesor Cowen v knize Cesta k prosperitě v chaotickém světě nabízí krajně pozitivní hodnocení tohoto jevu. "Multitasking nás neodvádí od naší hlavní činnosti - on JE naší hlavní činností," konstatuje optimisticky profesor. To, co jiní označují za dezorganizaci, vnímá tento ekonom jako vysoce osobní filtr vnějších podnětů. 

"Má pravidelná kulturní sklizeň sestává ze souběžného poslechu hudby a četby - románů literatury faktu či internetových esejů. To vše prokládám přeskakováním na stránky deníku The New York Times a přibližně každých pět minut stačím zkontrolovat elektronickou poštu. Vědomě se nesnažím tyto aktivity oddělovat a věnovat se jim soustředěněji. Bavím mě to vše míchat a pak reflektovat celkový dojem. Právě toto celkové naladění je hlavním cílem, zcela individuálním - nikdo jiný to přesně takhle nedělá," píše Cowen. 

Řada kritiků označuje multitasking za neefektivní způsob práce. Badatelé zjistili, že časté kontrolování e-mailů snižuje schopnost soustředění na úroveň silné opilosti. "Kdyby to byla pravda, multitasking by musel rychle zmizet, protože lidem by došlo, že je omezuje a nemá pro ně zdaleka tak velký význam, jak si myslí. Místo toho zažívá mnohočetná aktivita na pracovišti rozkvět, a s ní rozkvétáme i my," argumentuje ekonom. 

Hubbleův vesmírný teleskop údajně zachytil nejvzdálenější galaxie v kosmu, jaké astronomové dosud mohli vidět. Nejstarší z nich vznikly jen 600 milionů let po velkém třesku, a nacházejí se tak 13,1 miliardy světelných let od Země. Píše o tom odborný server space.com . Snímky z hluboké historie vesmíru pořídily v srpnu během čtyř dnů dva týmy astronomů z Británie pomocí moderní širokoúhlé kamery umístěné na teleskopu. Zda se skutečně jedná o nejvzdálenější dosud pozorované galaxie, musí podle nich potvrdit detailnější rozbor světelného spektra každé z nich. "Rozpínání vesmíru zapříčiňuje, že se světlo z velmi vzdálených galaxií jeví červenější - říká se tomu rudý posuv. Díky tomu, že máme na Hubbleovi novou kameru, která je velmi citlivá na infračervené světlo, můžeme rozpoznat galaxie na větší vzdálenosti, než bylo doposud možné," říká astrofyzik Stephen Wilkins z Oxfordské univerzity, který byl členem jednoho z týmů. 

Teleskop se v srpnu zaměřil i na oblast kosmu zvanou Hubbleovo ultrahluboké pole, kde byl na přelomu let 2003 a 2004 pořízen obrázek nejvzdálenějšího vesmíru ve viditelné části světelného spektra. Astronomové díky němu mohli tehdy poprvé pohlédnout přibližně 13 miliard let do minulosti vesmíru. "Hubble teď přehodnotil ultrahluboké pole, které se poprvé studovalo před pěti lety, infračervenými snímky, které jsou mnohem citlivější než cokoli, co bylo dosud získáno. Můžeme se nyní podívat ještě hlouběji zpět v čase a poznávat galaxie v době, kdy vesmír byl starý jen pět procent svého současného věku - do jedné miliardy let od velkého třesku," doplnil další člen výzkumného týmu Daniel Stark z Astronomického institutu v Cambridgi. Zatím nejvzdálenější (a tím i nejstarší) pozorovaný objekt ve vesmíru byl výbuch gama paprsků, který se odehrál zhruba 13 miliard světelných let od Země. 

Hvězdy a měsíční znamení nemají na život člověka žádný vliv, tvrdí dva vídeňští psychologové. S pomocí Společnosti pro vědecké zkoumání paravěd, která sdružuje skeptiky z celého světa, vycházeli ve svých propočtech ze statistických dat o obyvatelstvu. Píše o tom rakouská agentura APA . Psychologové Ivo Ponocny ze soukromé vídeňské univerzity Modul a Elisabeth Ponocná-Seligerová ze soukromé univerzity Sigmunda Freuda reagovali na knihu Akta astrologie, kterou před časem vydal Gunter Sachs. Vášní tohoto potomka automobilových průmyslníků, fotografa a dokumentaristy se stala astrologie ve spojení s matematikou a statistikou. 

V 90. letech proto s týmem odborníků zkoumal různé údaje. Výsledky nabídl ve své knize. Na jejím obalu stojí, že je "vědeckým důkazem souvislostí" mezi působením hvězd a lidským chováním a přináší "miliony prověřených dat" o sňatcích, rozvodech, nemocech, sebevraždách, povoláních, trestných činech, fotbalistech či řidičích. Podle obou psychologů je ale možné Akta astrologie s klidem uzavřít. Vědecký pár některé věci ze Sachsovy knihy propočítával. Vycházeli přitom z aktuálních dat rakouského statistického úřadu o obyvatelstvu. "Několik slabých efektů jsme možná registrovali. Ale vliv hvězd na výběr partnera a povolání, rozvody či příčiny smrti se nepotvrdil," shrnuli výsledek svého bádání psychologové. 

Podle nich například v Evropě už po desetiletí ubývá čápů. "Rovněž klesá počet narozených. Je to důkaz toho, že děti nosí čáp?" tážou se Ponocní. Statistika nehod podle měsíčních znamení například dokládá, že častěji havarují lidé narození ve znamení ryb. Nedá se z toho ale prý usuzovat na to, že by ryby žily nebezpečněji. "Ve skutečnosti existuje prostě jen zvlášť hodně lidí s tímto znamením. Takže souvislost může být naprosto bezvýznamná," míní vídeňští psychologové. V zemědělství zas nadprůměrně často pracují střelci a skopci. Jedním z důvodů je podle odborníků to, že "mnozí rodiče těchto zemědělců jsou sami zemědělci a zjevně praktikovali plánované rodičovství, takže se porod odehrál v zimních měsících". Akademici se zas mnohem méně rekrutují z řad raků a panen. Skeptici to vysvětlují tím, že tyto děti nastupují do školy krátce po svých šestých narozeninách. Bývají tedy mladší než ostatní spolužáci, což je ve vzdělání znevýhodňuje. 

Ve znamení panny a kozoroha se rodí prý také víc fotbalistů. "To je správně - a může za to termín rozdělení do věkových skupin. Relativně starší děti podávají větší výkon než mladší. "Lépe se kvůli tomu také prosazují, a tak zůstávají danému sportu věrné déle než méně úspěšní sportovci," uvedli psychologové. Mnohé další souvislosti ohledně sebevražd, sňatků či rozvodů se podle nich vůbec nepodařilo vysledovat. "Znamení a narozeniny jsou na sebe napojeny, a tak se může efekt data narození jevit jako astrologický efekt. Před námi ale leží víc než zřejmé náznaky, že máme spíš co dělat s reálným pozemským fenoménem," uzavřeli svou studii psychologové. 

Metan objevený v atmosféře Marsu se tam nedostává nárazy meteoritů. Tvrdí to britští vědci, podle nichž meteoritický materiál vystavený vysokým teplotám neuvolňuje dostatek metanu, který by vysvětloval množství zjištěné na "rudé planetě". Z toho vyvozují, že plyn musí vznikat přímo na Marsu geologickými či chemickými procesy nebo jako vedlejší produkt mikrobiálního života. Svou studii zveřejnili v nejnovějším vydání odborného magazínu Earth and Planetary Science Letters . Výskyt metanu na čtvrté planetě sluneční soustavy byl poprvé zaznamenán v roce 2004, jeho původ však zůstává záhadou. Vzhledem k tomu, že jeho životnost v marsovské atmosféře je velmi omezená, musí něco nestále vypouštět do atmosféry stovky tun tohoto plynu, aby jeho množství zůstávalo na zjištěné hladině. 

Odborníci z univerzity v Londýně nyní vyloučili možnost, že by byl doplňován meteority, které dopadají na povrch planety. Při experimentech zahřívali úlomky meteoritů na teplotu 1000 stupňů Celsia a měřili, kolik plynu přitom vzniká. Na základě odhadů počtu vesmírných těles, která dopadnou na planetu za rok, pak vypočítali, že vyprodukují deset kilogramů metanu ročně. K udržení jeho nynější koncentrace v marsovské atmosféře je ale potřeba 100 až 300 tun za rok. Možností, jak se tento plyn do atmosféry dostává, však podle britských vědců zůstává stále dost. Řada z nich vychází z chemických reakcí kovů, z nichž je složena kůra planety. Plyn ale také mohou produkovat sopky nebo živé formy, které přežily pod povrchem. Může být také zachycen v rezervoárech, které vznikly už v minulosti. 

"Jak říkal Sherlock Holmes, vylučte všechny další faktory a ten, který vám zůstane, musí být pravda," charakterizoval poeticky způsob pátrání po původu metanu na Marsu spoluautor studie Mark Sephton. "Seznam možných zdrojů metanu se zmenšuje a - což je vzrušující - mimozemský život zůstává stále jednou z variant," dodal s tím, že konečné slovo mohou mít až testy provedené přímo na planetě. Americká vesmírná agentura NASA chystá v roce 2011 na Mars vyslat robotické vozítko, které by mělo původ marsovského metanu prozkoumat detailněji. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas