14. prosince  2009  rubrika: Svět viděný internetem

O české ekonomice z pohledu zahraničních médií

www.ft.com - Foto: Dana Josefová

www.ft.comFoto: Dana Josefová

Dnešní pořad přinese dva zahraniční názory na českou ekonomiku a politiku, vrátí se k převzetí Nobelovy ceny míru americkým prezidentem Barackem Obamou a podívá se na vztahy Ruska a Běloruska. V závěru zbude prostor i na novinky ze světa vědy, včetně nálezu, který souvisí s právě probíhajícím židovským svátkem Chanuka.

Česká republika se pomalu dostává z nejhorší recese od roku 1989, která odhalila strukturální slabiny země. Napsal to britský ekonomický list Financial Times ve zvláštní příloze o hroutícím se českém hospodářství. Podle něj se za finanční krize Česká republika neukázala jako ostrůvek stability. I když z ní její bankovní sektor vyšel beze šrámů, její otevřenou a na exportu závislou ekonomiku těžce zasáhl pokles v západní Evropě. Na rozdíl od jiných zemí sice Česko do krize vstoupilo se zdravými státními financemi, ale i tak se příští rok očekává deficit státního rozpočtu ve výší 6,6 procenta hrubého domácího produktu. "Podíl mandatorních výdajů je velmi vysoký. Sociální systém je v nynější fázi rozvoje příliš štědrý," řekl listu guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. 

Podle Tůmy není stabilizace veřejných financí možná bez využití obou stránek rozpočtu, což znamená vyšší zdanění i škrty ve výdajích. Tůma zdůraznil, že český bankovní sektor je sice v dobrém stavu, ale krize ještě neskončila. Podle něj bude pokračovat tlak na firmy i domácnosti a bude přibývat případů platební neschopnosti. Fiskální problémy jen zdůraznily dysfunkční politický systém České republiky, píše deník. Nepříliš povzbudivá ekonomika však byla jen jednou z událostí roku 2009, na které by podle něj Češi nejraději zapomněli. Zahraniční investoři se lekli, že krize zachvátí celou střední Evropu, a z regionu utekli. Česko také nedělá nic pro zlepšení podnikání; na žebříčku zemí s nejpříznivějším podnikatelským klimatem, který sestavila Světová banka, se Česká republika umístila až na 74. místě a ze států Evropské unie na úplně posledním. Český daňový systém je považován za jeden z nejsložitějších na světě. 

Deník také připomíná pád vlády Mirka Topolánka uprostřed předsednictví Evropské unie, kterému napomohlo i několik poslanců z jeho vlastní ODS. Předsednictví zakončila úřednická vláda populárního statistika Jana Fischera, ale pověst země utrpěla další ránu, když euroskeptický prezident Václav Klaus odmítal podepsat lisabonskou smlouvu. Popularitu Topolánkovy vlády oslabila podpora americkému projektu protiraketové obrany, který nová americká vláda prezidenta Baracka Obamy nakonec zrušila. Nevalnou pověst českých politiků pak stvrdily fotografie nahého Mirka Topolánka ve vile italského premiéra Silvia Berlusconiho. V pravicové ODS zuří občanská válka mezi příznivci Klause a stoupenci Topolánka. "ODS je naprosto sebevražedná strana," cituje deník politologa Jiřího Pehe. 

Ani budoucnost nevypadá růžově. Po květnových volbách budou buď vládnout sociální demokraté s tichou podporou komunistů, nebo vznikne velká koalice ODS a ČSSD, i když je známo, že jejich předsedové Topolánek a Jiří Paroubek sebou vzájemně opovrhují. Nová vláda bude muset přijmout řadu obtížných rozhodnutí a řešit dlouhodobé strukturální problémy země; už začátkem roku by mohly dojít peníze ve zdravotnictví a Česko je také jedinou zemí ve střední Evropě, která nereformovala důchodový systém, připomínají Financial Times

Úřednické vládě Jana Fischera se alespoň podařilo prosadit několik užitečných rozhodnutí a obě hlavní strany se radují, že se hněv za rozpočtové škrty snese na hlavy technokratů. Paroubek slibuje, že po volbách zavede progresivní daň a posvítí si na osoby s nejvyššími příjmy. Země na tom však není dobře. "Pověst České republiky jako nudné, ale bezúhonné středoevropské verze Švýcarska se v politické a ekonomické vřavě roku 2009 zhroutila. Přesto země od svržení komunistické vlády před dvaceti lety urazila velký kus cesty," dodal alespoň něco pozitivního britský list. 

www.sme.sk - Foto: Dana Josefová

www.sme.skFoto: Dana Josefová

Na osudu českého rozpočtu pro příští rok se jasně ukázalo, jak nesmyslné je hovořit v parlamentní demokracii o úřednické vládě nebo vládě odborníků, píše slovenský deník Sme . Snad nejlepší domácí odborník na sestavování rozpočtu je v kabinetu Jana Fischera k ničemu. Demokratická a extrémní levice udělala z jeho výtvoru papírové vlaštovky, které pouštěla z parlamentních oken. Levice ukázala, jak to bude vypadat, jestli po volbách v příštím roce vytvoří vládu sociální demokraté Jiřího Paroubka s komunisty - vládnout se bude podle průzkumů veřejného mínění a všechny dohody se budou porušovat, jakmile to bude výhodné. Bude úplně jedno, zda budou komunisté ve vládě, nebo jestli ji budou podporovat a vydírat z parlamentu. Levice by však neuspěla, kdyby nedošlo k úplnému rozkladu a ztrátě vůle politického středu a zejména pravice, soudí komentátor Peter Morvay. ODS se už za předchozí vlády věnovala nejvíc sama sobě a její neschopnost prosadit reformy veřejných financí má na rozpočtových schodcích z let 2009 a 2010 skoro stejný podíl jako rozhazování Paroubka. ODS nevyužila času v opozici k vnitřní očistě a semknutí řad a je ještě rozhádanější než dřív. Její předseda Mirek Topolánek definitivně potvrdil, že není lídrem do nepohody, a už několik měsíců setrvává ve stavu psychického zhroucení, po kterém se vzdal poslaneckého mandátu. 

Všemu nasadil korunu prezident Václav Klaus, když shodil veškerou vinu za deficit jen na ODS. Jako by sám coby hlavní spojenec Paroubka nepodrýval Topolánkovu vládu, a tím i reformy, kterých se nyní tak dožaduje. Problémem v Česku není jen to, co udělá Paroubek a komunisté, až se dostanou k moci. Horší je, že jim v tom už nikdo ani nebrání, uzavírá Sme . Minulý týden převzal v norském Oslo Nobelovu cenu míru americký prezident Barack Obama. Světová média při této příležitosti připomněla, jaké rozpaky její udělení vyvolalo, a přinesla výsledky průzkumu veřejného mínění, podle kterého si jen čtvrtina Američanů myslí, že jejich prezident si cenu zaslouží. Izraelský server Ha-arec je přesvědčen, že Obama ji dostal proto, že je demokrat, liberál a černoch. Dostal cenu za mír, ale žádný mír ještě nikde na světě nenastolil, píše autor komentáře. Dostal cenu za mír, přestože nese osobní zodpovědnost za zabíjení civilistů při leteckých útocích a vystupňoval jednu ze dvou nejméně účinných válek světa. Získal ji za to, že porazil George Bushe. 

Oslo nám v tomto směru předvedlo už řadu podařených žertů, pokračuje autor v narážce na Nobelovu cenu míru pro krále světového terorismu, palestinského vůdce Jásira Arafata v roce 1994. Obama mu však jako mírový laureát připadá "nejlegračnější". Letošní rozhodnutí Nobelova výboru je důkazem toho, do jaké absurdity může licoměrná evropská kultura zajít. Obama za to nemůže. Kdyby měl ale odvahu, byl by cenu odmítl, protože je na ni příliš brzy. Byl by Nobelův výbor požádal, aby ho zhodnotil až na konci prezidentského mandátu. Není však žádné překvapení, že to neudělal. Tento oslnivý prezident zatím neprojevil odvahu v ničem. Ano, je inteligentní, má osobní kouzlo a je výřečný, ale na mezinárodním poli zatím neudělal nic. Nevyvolal žádnou konfrontaci ani usmíření. V ničem nezvítězil ani nikomu nepřinesl mír. Zatím neukázal, že má páteř, a neprojevil se jako vůdce. 

www.haaretz.com - Foto: Dana Josefová

www.haaretz.comFoto: Dana Josefová

Jenže rok 2010 bude vůdce potřebovat. Írán je den ode dne horší jadernou noční můrou, Pákistán je soudkem s jaderným prachem a Severní Korea je nepřítel s jaderným arsenálem. Tento trojúhelník jasně formuluje nejtěžší úkol 21. století - jak zabránit tomu, aby se ze světa nestala jaderná džungle; jak udržet v této oblasti řád, předejít jadernému chaosu a přežít příští půlstoletí bez Hirošimy a Nagasaki. Obama tento úkol chápe a chápou ho i evropští představitelé, ale nikoli americká a evropská veřejnost. Mezinárodní veřejné mínění se pořád soustřeďuje víc na globální oteplování, a nikoli globální nuklearizaci. A právě to je Obamovým posláním. Změnit to dokáže pouze on. Od jeho vize budoucího světa bez jaderných zbraní, kterou přednesl v dubnu v Praze, se zatím nestalo nic, co by tuto budoucnost našim dětem zajistilo. Jestli se Obama rychle nechopí svého úkolu, zbude ze slavnostního předání Nobelovy ceny za mír jen groteskní a zároveň tragická vzpomínka, uzavírá Ha-arec

Nad vztahy Ruska a Běloruska se zamýšlí ruský deník Kommersant v komentáři k desetiletí existence soustátí obou zemí. Tento svazek se podobá nerovnému manželství mladé rolnice s postarším statkářem se špatnými způsoby. Přinejmenším mezi běloruskou elitou je takové srovnání populární. Samozřejmě, slečna v statkářově objetí moc nestrádá a do jisté míry svazek podporuje. Bělorusko se už naučilo proměňovat své skrovné přednosti ve velké hmotné výhody. Sdílet společný prostor s Ruskem je pro obyčejné Bělorusy výhodné - v Rusku vydělávají statisíce běloruských občanů. Otevřené hranice a celní unie vyhovují běloruským podnikům, které přežívají jen díky ruskému trhu. A svazové hrátky pomáhají běloruskému státu řešit četné sociální a finanční problémy. Přímé a nepřímé dotace od Ruska představují i v nejhorších letech několik miliard dolarů. A na zachování svazového projektu je osobně zainteresován i běloruský prezident Alexandr Lukašenko. 

www.kommersant.com - Foto: Dana Josefová

www.kommersant.comFoto: Dana Josefová

Ale co Rusko? Jaké výhody plynou z této politické transakce jemu? Z ekonomického hlediska prakticky žádné neexistují anebo nestojí za náklady, které Rusko na podporu společného projektu vydává. Před deseti lety Rusy lákaly běloruské podniky, moderní průmysl a kvalifikovaná pracovní síla. Ruští oligarchové se snažili všechno ovládnout, ale když se jim to nepovedlo, očividně vůči Bělorusku ochladli. A co vojenské základny? Na ty nejsou peníze ani v samotném Rusku. Navíc reálný protivník nedřímá na Západě, ale na jihovýchodě Ruska. Že by tedy plynovod a ropovod? Ani to ne - Bělorusko je problémový partner, a proto se plynovod i ropovod vede oklikou. Dopravní koridor do Evropy? Přepravci se už dávno naučili jezdit přes Pobaltí, Finsko a přístavy u Petrohradu. 

Zbývá tedy sféra vyšší než materiální zájmy. I když se Svaz Ruska a Běloruska podobá nerovnému manželství, značná část ruské elity z něj má dobrý pocit. Vypadá to, že když máme Bělorusko, nejsme sami, ale máme opravdové přátele, impérium je silné, a dokonce se rozšiřuje. Svaz s Běloruskem není jen politické uskupení, ale slovanské bratrstvo a mocná rodina národů. A za to jsou ruští politici ochotni platit a hodně. Euforie však nyní po mnoha letech najednou ustupuje a Moskva začíná s Minskem hovořit suchým jazykem čísel. Ale to je nejspíš následek světové krize, který pomine. Vždyť co se rádo má, to se škádlívá, píše Kommersant

Před více než pěti a čtvrt milionem let se naplnilo Středozemní moře během necelých dvou let. Voda z Atlantského oceánu proudila Gibraltarským průlivem o průtoku více než tisíckrát větším, než jaký má dnes Amazonka. K tomuto závěru dospěla studie španělských vědců, kterou otiskl vědecký časopis Nature . Předtím bylo Středozemní moře po dobu 50.000 až 400.000 let od oceánu odděleno. Z velké části se tehdy vypařilo a zůstalo jen slané jezero, které leželo 1.500 až 2.700 metrů pod dnešní hladinou moří. Pak Gibraltarská úžina spojující Afriku s Evropou klesla a Středozemní moře se velmi rychle naplnilo. Asi 90 procent vody do něj z Atlantiku proniklo během několika měsíců, nanejvýš dvou let, tvrdí vědci. Podle nich tehdy hladina Středozemního moře stoupala o více než deset metrů denně. 

Autoři dřívějších vědeckých studií byli přesvědčeni, že se Středozemní moře plnilo deset let až několik tisíciletí. Španělští badatelé však využili nových metod zkoumání vrstev usazenin, biostratigrafie a magnetostratigrafie, tedy vědy, která zkoumá sledy sedimentárních vrstev, jejich vzájemný vztah a stáří na základě výskytu fosilií a magnetických vlastnostech hornin. Závěr o rychlém naplnění Středozemního moře odpovídá biodiverzitě v usazeninách, které ukazují přechod mezi obdobím slaného jezera a obdobím následujícím, pro něž je typický velký počet druhů. 

www.jpost.com - Foto:  Český rozhlas

www.jpost.comFoto:  Český rozhlas

Židé v těchto dnech slaví Chanuka, neboli Svátek světel, který je připomínkou opětovného zasvěcení židovského Chrámu v Jeruzalémě za povstání Makabejců v roce 165 před naším letopočtem. Makabejci měli tehdy olej jen na jeden den, ale svíce zázrakem hořely osm dní. Makabejci založili dynastii Hasmonovců, která vládla až do roku 63 před naším letopočtem. Podle nejnovějších archeologických poznatků však ovládali mnohem větší území, než se doposud soudilo, píše u příležitosti svátku Chanuka izraelský server Jerusalem Post . Podle nálezů, které izraelský Úřad starověkých památek označil za "revoluční", sahala hasmonovská říše hluboko do Negevské pouště na území dnešního Izraele. 

Vědci doposud vycházeli jen z popisu římsko-židovského historika Josepha Flavia, podle kterého se hasmonovské území rozprostíralo "až na jih od Gazy", jenže v terénu se pro to nikdy nenašly žádné archeologické důkazy. Nedávné vykopávky však prokázaly, že Hasmonovci v roce 99 před naším letopočtem skutečně Gazu dobyli a král Alexandr Jannai, pravnuk vůdce hasmonovského povstání Matatjáha, vybudoval pevnost na obchodní stezce spojující Gazu s jordánskou Petrou poblíž dnešního města Sde Boker, které se rozkládá zhruba 50 kilometrů jižně od Beerševy. Pevnosti měla zastavit nájezdy dobyvačných Nabatejců. Půdorys pevnosti vedl původně badatele k přesvědčení, že jde o mnohem mladší stavbu z římského období, ale nyní je jasné, že pevnost bránila nepřátelům v dobytí země v letech 99 až 66 před naším letopočtem. 

Archeologové nalezli v oblasti i mince z doby Alexandra Jannaje, které jsou jasným důkazem, že Hasmonovci tuto část Negevské pouště ovládali. Při tom zároveň odhalili, že Jannai bojoval proti Nabatejcům s armádou, kterou z převážné části tvořili nežidovští žoldnéři. Dokládají to importované nádoby nalezené vedle židovských i pozůstatky dováženého vína. Archeologové proto usoudili, že král se nemohl úplně spolehnout na židovské vojáky, protože v jeho zemi už tehdy panovaly hluboké politické rozpory, cituje ze zprávy Úřadu pro starověké památky Ha-arec

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas