Dnešní pořad přinese nejnovější odhady zpravodajských služeb o pokroku Íránu ve vývoji jaderné zbraně. Budeme vás také informovat o rozsudcích smrti, které vynesla čínská komunistická vláda nad účastníky loňských etnických nepokojů v Ujgurské autonomní oblasti, a o popravách údajných odpůrců režimu v Íránu. Přiblížíme vážnou situaci v africkém Kongu a přineseme zprávu o deníku nacistického lékaře Josefa Mengeleho, který nabídla k prodeji jedna americká aukční síň.
Írán bude mít jadernou bombu ještě letos, píše německý Spiegel na základě odhadů zpravodajských služeb Spojených států, Izraele, Německa a Rakouska. Všechny se shodují, že Teheránu se do konce roku 2010 podaří vyrobit primitivní atomovou zbraň o velikosti nákladního automobilu. Zhruba dva až čtyři roky pak bude íránským vědcům trvat, než ji dokážou zmenšit na velikost vhodnou k namontování do jaderné hlavice a odpálení na Izrael. Podle Spiegelu už Írán před šesti lety provedl úspěšné testy výbušného mechanismu.
Navzdory vážnosti situace mezinárodní společenství stále nerozhodlo o protiíránských sankcích. Podle očekávání je ve čtvrtek odmítla podpořit Čína, která má s Íránem uzavřené obchodní smlouvy v hodnotě miliard dolarů. Vojenský úder by podle expertů mohl být obtížný, neboť mnohé íránské jaderné továrny jsou ukryty hluboko pod zemí. Zpráva zpravodajských služeb pravděpodobně přiměje americkou vládu, aby zvýšila stupeň ohrožení ze žlutého na červený. Řada skeptiků donedávna tvrdila, že podobné poplašné zprávy jsou jen izraelská propaganda, ale nyní jsou znepokojeni i oni, zdůrazňuje deník.
Obavy z jaderného Íránu zvýšily informace bývalého íránského náměstka ministra obrany Alí-Rézy Asgarího a jaderného vědce Šahráma Amirího, kteří zběhli do Spojených států a dostali novou totožnost. Írán vytrvale odmítá všechny mezinárodní návrhy na řešení. Podle posledního, který Teheránu předložila Mezinárodní agentura pro atomovou energii v říjnu, by Írán posílal 70 procent svého nízkoobohaceného uranu do zahraničí. O rok později by jej dostal zpět v podobě palivových tyčí, které je obtížné obohatit na formu použitelnou k vojenským účelům. Írán tento návrh v lednu odmítl, a pohřbil tak iluze Západu o možném kompromisu.
Čínské soudy už odsoudily 26 lidí k trestu smrti za účast na loňských nepokojích v ujgurském Sin-ťiangu, píše server Rádio Svobodná Asie , pobočka Rádia Svobodná Evropa. Čtyři muži, kteří byli odsouzeni v lednu, jsou podle jména Ujgurové. Místní oficiální čínský tisk uvedl, že spáchali "závažné zločiny". Očekává se, že rozsudky budou vykonány neprodleně. Soud vynesl stejný verdikt i nad pátým Ujgurem, ale ten dostal dvouletý odklad vykonání trestu. To podle Rádia Svobodná Asie většinou znamená, že rozsudek bude patrně změněn na doživotí. Osm dalších lidí bylo ve stejném procesu odsouzeno k dlouholetým nepodmíněným trestům.
Z celkového počtu 26 lidí odsouzených k trestu smrti za účast na etnických střetech v Ujgurské autonomní oblasti už bylo zřejmě devět popraveno. Nepokoje Ujgurů v městě Urumči propukly v červenci kvůli útokům etnických Číňanů na ujgurské dělníky v jihočínské provincii Kuang-čou. Při střetech Ujgurů s Číňany bylo zabito skoro 200 lidí. Současné procesy ostře kritizují organizace dohlížející na dodržování lidských práv a exilový Světový ujgurský kongres. Procesy nejsou přístupné médiím ani veřejnosti a obvinění si nesmějí sehnat obhájce ani se hájit sami; obhajuje je státem určený právní zástupce. Soudní procesy v Číně jsou skoro vždy zpolitizované a probíhají stejně v Sin-ťiangu jako v Tibetu pokaždé, když někdo kritizuje komunistickou vládu.
Regionální vláda v Sin-ťiangu mezitím oznámila, že v roce 2010 zdvojnásobí rozpočet na bezpečnost provincie. Bezpečnostní opatření jsou zde nadále velmi přísná a většina z jejích dvaceti milionů obyvatel má omezený přístup k internetu i telefonu. V prosinci Čína vyzvala Kambodžu, aby deportovala skupinu dvaceti Ujgurů, včetně dvou malých dětí, kteří tam po červencových nepokojích v Urumči uprchli a požádali o azyl na Úřadě vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Phnom Penhu. Kambodža odpověděla, že Ujgury vyhostila, protože do země vstoupili ilegálně.
Ujgurská etnická menšina, jejíž příslušníci většinou vyznávají islám, si dlouhodobě stěžuje na náboženskou, politickou i kulturní diskriminaci čínské komunistické vlády. Napětí v Ujgurské autonomní oblasti roste už řadu let a projevuje se pumovými a dalšími útoky a nepokoji, které Peking připisuje ujgurským separatistům.
Popravovat své kritiky začal také Írán. Minulý týden oběsil dva mladé muže za účast na červnových protestech proti zfalšovaným prezidentským volbám. Teprve devatenáctiletý Araš Rahmanipúr se jich přitom vůbec nezúčastnil, protože byl zatčen už dva měsíce před volbami, zdůrazňuje Rádio Svobodná Evropa - Rádio Svoboda . Rahmanipúr byl odsouzen za to, že "vedl válku proti Bohu a pokusil se svrhnout íránský režim". Íránská pobočka Rádia Svobodná Evropa, Rádio Farda, přinesla rozhovorem s chlapcovým otcem Davúdem Rahmanipúrem. Podle něj se rodina měla s chlapcem minulý týden setkat poté, co jim syn sám telefonoval a oznámil povolení k návštěvě. Když však za ním přijeli, bylo jim řečeno, že Araš byl přemístěn do jiné věznice. Než tam stačili dojet, dozvěděli se ze státní televize, že chlapec byl téhož rána popraven. Vězeňské orgány rodině tělo syna nevydaly.
Hezký devatenáctiletý chlapec, jehož fotografii Rádio Svobodná Evropa zveřejnilo, nespáchal vůbec žádný trestný čin. Nevlastnil zbraně, neprolil žádnou krev ani neházel bomby, zdůraznil jeho otec. Soud ho odsoudil za to, že údajně "plánoval" svržení režimu, ale Araš podle otce ani nevěděl, co bude dělat druhý den. Otec napsal řadu dopisů, odvolání a proseb, ale soudce ani s ním, ani s chlapcem vůbec nepromluvil. Jediné dvě otázky, které obžalovanému položil, zněly, "kolik vydělává tvůj otec?" a "kolik máš sourozenců?". Íránská opozice je přesvědčena, že režim doznání z mladíka vynutil mučením stejně jako ze stovek dalších aktivistů a účastníků protivládních protestů.
O situaci v Kongu toho není příliš známo, ale patří k nejhorším na světě. Autor článku v New York Times píše, že by si snad přál, aby Kongo postihlo zemětřesení nebo cunami, aby k němu svět konečně obrátil zaslouženou pozornost. Ve východním Kongu zuří barbarská občanská válka, která je nejsmrtonosnějším konfliktem od druhé světové války a vyžádala si nejméně 30krát víc životů než zemětřesení na Haiti. Přesto se svět nevěnuje žádné humanitární katastrofě tak málo.
V krásných zalesněných kopcích u jezera Kivu milice s nepopsatelnou brutalitou znásilňují, mrzačí a zabíjejí civilisty. Svůj příběh autorovi vyprávěla devítiletá holčička Chance. Válka pro ni začala v okamžiku, kdy k nim domů loni v květnu vtrhli vojáci hutuských milicí - zbytky těch, které mají na svědomí genocidu v Rwandě. Před očima jí zabili oba rodiče a unesli její dvě sestry ve věku šest a 12 let do lesa, aby z nich udělali "manželky" vojáků. Od té doby je nikdy nikdo neviděl. Chance utekla k tetě a strýci.
O dva měsíce později se totéž stalo v domě tety, a Chance dokonce v některých vojácích poznala vrahy svých rodičů. Tentokrát se ale utéct nepodařilo nikomu. Vojáci nejprve zabili strýce a potom mu rozpárali břicho nožem, vyrvali mu střeva a srdce a ukázali je tetě Jeanne. Potom dál mrzačili strýcovo mrtvé tělo, zatímco jiní tetu znásilnili. Na to všechno se musela dívat nejen Chance, ale i její dvě sestřenice ve věku 14 a 16 let. Znásilněna byla i devítiletá Chance. Pak všechny odvlekli do lesa a o sestřenicích už nikdy nikdo neslyšel. Podobné příběhy jsou v Kongu na denním pořádku.
Jedna nedávná studie zjistila, že v této válce od dubna 2007 zahynulo skoro pět a půl milionu lidí a statisíce dalších umírají dál, protože situace se stále zhoršuje. Vloni vláda podnikla špatně naplánovanou vojenskou ofenzivu za podpory vlád Konga, Rwandy i OSN, která sice hutuské milice trochu zastrašila, ale měla za následek zvýšené ztráty mezi civilisty. Organizace Human Rights Watch odhaduje, že každý hutuský bojovník, který byl vloni vyhoštěn zpět do Rwandy, znásilnil nejméně sedm žen a vyhnal z domovů 900 lidí. Je to zbytečná a nesmyslná válka, kterou drží při životě válečníci, honba za minerálním bohatstvím, etnické napětí a totální beztrestnost. Jednu odnož milicí podporuje i Rwanda, jejíž vláda dnes slaví úspěchy na domácí půdě, ale v sousedním Kongu se podílí na válečných zločinech.
Chance i její teta Jeanne se od vojáků nakazily hned několika nemocemi. Dnes se jim sice dostává lékařské péče Mezinárodního záchranného výboru, ale vyléčeny ještě nejsou. Většinu znásilněných žen v Kongu zapudí jejich manželé a znásilněné dívky jako Chance mají potíže se provdat. Situace je katastrofální a je nejvyšší čas, aby svět projevil Kongu stejný soucit jako Haiti, zdůrazňuje New York Times .
V lednu se ve Spojených státech objevil deník a jeden dopis nechvalně známého nacistického lékaře Josefa Mengeleho, který dělal selekce ve vyhlazovacím táboře Osvětim, posílal Židy z transportů do plynu a prováděl zrůdné experimenty na živých táborových vězních. Písemnosti nabídl k prodeji jeden z největších amerických aukčních domů Alexander Autographs, který se specializuje na vzácné historické dokumenty a rukopisy. Mengeleho deník a dopis zařadil do prodeje za cenu 60.000 dolarů, píše izraelský deník Ha-arec . Mengele, kterému se přezdívalo "anděl smrti", si deník vedl v šedesátých letech v Jižní Americe, kam po druhé světové válce uprchl. Aukční dům uvedl, že písemnosti získal od osoby, která je koupila od syna Mengeleho.
Když se média ptala prezidenta aukčního domu Billa Panagopoulose, jak mu je, když nabízí k prodeji takové dokumenty, prohlásil: "Žádné sympatie k těmto zrůdám necítím. Nacisté vyhladili vesnici mého otce. Je ale nesmírně důležité, aby podobné dokumenty nadále existovaly jako hmatatelný důkaz zločinů minulosti i jako další dílek historické hádanky, proč k nim vlastně došlo."
Deník o 180 stránkách si Mengele psal německy do dětského školního sešitu s názvem "Ilustrovaná zoologie" a doplňoval jej obrázky zvířat. Mengele zde prezentuje své dojmy a názory na umění, kulturu, náboženství, dějiny i biologii, ale také na nacistickou doktrínu "přirozené selekce". Deník začíná v červnu 1960 v Argentině, 19 let předtím, než se nejhledanější nacistický válečný zločinec světa utopil v Brazílii, snad po záchvatu mrtvice.
"Teď vidím, jak správné byly celou dobu mé plány, a je mi jasné, proč to, že jsem uposlechl rady řady lidí, většinou skončilo nenapravitelným nesmyslem. Odmítám však přičítat vinu druhým - za svá rozhodnutí jsem byl vždy zodpovědný pouze já sám," píše Mengele v době, kdy mu bylo 49 let, a dodává: "Dokud svět nepřistoupí na programy šlechtění lidí, jaké jsem já praktikoval v Osvětimi, je odsouzen k záhubě i bez války." Na téma morálky, estetiky a genetiky si Mengele zapsal: "Skutečný problém je určit, kdy je lidský život hoden života a kdy musí být vyhlazen. Existuje jen jediná pravda a jediná opravdová krása, v přírodě není žádné ,dobré' nebo ,špatné'. Existuje jen ,vhodné' a ,nevhodné'. Oběma stranám se dostává stejných šancí, ale příroda poskytuje jakési síto. To, co je ,nevhodné', sítem propadne, protože podlehne v boji o přežití."
Mengele také obdivuje indický kastovní systém: "Bráhmani jsou pěkně stavění, a někteří mají dokonce modré oči. Mají hezký rovný nos a jsou to obecně vysoce kvalitní stvoření. Je tomu tak proto, že si udrželi vznešenou krev jako nejvyšší kasta. Jsou potomky nordické rasy, která kdysi dobyla Indii a vládla jí." Mengele také přemítá o tom, jak vytvořit "vyšší třídu", a dochází k názoru, že "pouze výběrem těch nejlepších". "Všechno skončí katastrofou, jestli přírodní selekce dospěje do bodu, kdy nad nadanými převládnou miliardy pitomců." A předpovídá, že 90 procent lidstva bude hladovět následkem hlouposti, zatímco zbývajících deset procent "přežije tak, jako přežili plazi. Ostatní vyhynou jako dinosauři. Proto musíme předejít rozmachu mas idiotů," tvrdí Mengele.
Selekce byla jednou z hlavních obsesí Mengeleho: "Je známo, že selekce řídí přírodu výběrem a vyhlazováním. Ti, kteří byli neschopní, museli přijmout vládu lépe vybavených lidí, jinak byli vytlačeni nebo vyhlazeni. Slabší jedinci byli vyřazeni z procesu rozmnožování. A to je jediný způsob, jak může lidstvo existovat a přežít," zapsal si nacista. Podle něj mají být vyhlazeni "podřadní pitomci" a sterilizováni ti, kteří mají "vadné geny". Mengele také odmítá emancipaci, feminismus a antikoncepci: "Biologie nepodporuje rovná práva. Ženy nemají pracovat ve vyšších funkcích. Ženská práce má spočívat v doplňovaní biologické kvóty. Antikoncepci je třeba aplikovat jen formou sterilizace žen s vadnými geny, zatímco ty, které mají geny dobré, by se sterilizovaly až po pátém dítěti."
Potud ukázky z deníku doktora Mengeleho. Dopis, který aukční síň nabízela k prodeji zároveň s ním, je méně nechutný. Je adresován manželce v době, kdy Mengele vraždil statisíce lidí v Osvětimi. Vyjadřuje v něm svou lásku k ní a těší se na setkání. Zároveň napsal, že doufá, že bude převelen k "bojové jednotce".
V úterý aukční síň oznámila, že dokumenty byly prodány nejmenovanému "židovskému filantropovi z východního pobřeží Spojených států, který si přeje zůstat v anonymitě". Jde o vnuka Žida, který přežil Osvětim a osobně se s Mengelem setkal. Nový majitel chce deník a dopis věnovat nějakému muzeu holokaustu, uvedla aukční síň v prohlášení. Ve čtvrtek agentury přinesly zprávu, že o získání deníku bude usilovat Polsko.
Prodej podle očekávání vyvolal pobouření a řadu protestů židovských organizací. K celé události se vyjádřilo i Muzeum holokaustu ve Washingtonu: "Skutečným dědictvím Mengeleho zůstane fakt, že je pachatelem brutálních vražd více než jednoho milionu Židů v Osvětimi a původcem nepopsatelné bolesti, kterou způsobil obětem svých ,lékařských experimentů'," zdůraznil památník.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
