Náboženství a nezaměstnanost
www.economist.comFoto: Míla Koláčná
Položíme si otázku, zda mají něco společného náboženství a nezaměstnanost - odpověď vás možná překvapí. Falklandy (nebo jiným jménem Malvíny) jsou souostrovím, o které svedly v roce 1982 Britové a Argentinci krátkou válku - nyní toto území patří Británii, ale Argentina se ho nevzdává. Řekneme vám, jak se snaží ho získat zpět. V latinské Americe si všimneme ještě jednoho nečekaného problému - rasismu na stále ještě komunistické Kubě. Zajímavé je, že se tam o tomto jevu začalo mluvit i na veřejnosti. Na závěr se podíváme do kanadského Vancouveru, tentokrát ale ne za sportem, nýbrž za nešvarem, proti kterému moderní společnost marně bojuje - za drogami.
Mají něco společného náboženství a nezaměstnanost? Týdeník Economist si položil přesně tuhle otázku a v článku pod titulkem "Bůh pomáhej nezaměstnaným" přináší komentář k iniciativám církví, které se snaží pomáhat obětem recese. Ztráta zaměstnání v nejhorší recesi od 30. let minulého století je podle týdeníku dobrou příležitostí jak zúročit vlastní víru. Mnoho církví, především evangelikálního ražení, proto přichází za nezaměstnanými s celou řadou programů, nabízejících jak duchovní, tak i profesionální pomoc.
Jay Litton vede Job Networking Ministry metodistické církve v Roswellu na předměstí Atlanty - a říká, že být bez práce může znamenat období obnovy víry. Doslova dodává: "Věříme, že Bůh by měl být součástí našeho hledání práce". Organizace se stará o 400 nezaměstnaných různých vyznání. Každý týden se scházejí na dvě hodiny a podobně jako jiné "programy založené na víře" je i iniciativa věřících v Roswellu plná odhodlání a nadšení.
Sejití začíná neformálními rozhovory účastníků mezi sebou, následuje modlitba, společné jídlo a kázání. Jména těch, kterým se podařilo najít zaměstnání (nebo-li kteří v terminologii této organizace takzvaně "přistáli") se promítají na velkou obrazovku. Účastníci se pak rozdělí do malých skupin a jdou na workshopy, kde dostávají praktické informace o tom, jak napsat dobře životopis či motivační dopis. ti, kteří jsou nejdéle bez práce, dostávají pak zdarma karty na benzin a jídlo.
Časopis Economist cituje také Marka Godshalla z křesťanské církve v Granite Bay v kalifornském Sacramentu. "Právě ve chvílích, kdy nemáte práci, se můžete soustředit na duchovní růst a učinit potřebná rozhodnutí". Do jeho sboru chodí zhruba 11 000 lidí a odstartovaly tam čtyřdenní workshopy a týdení programy pro členy kongregace, kteří přišli o práci. V oblasti se nezaměstnanost vyšplhala na 12%. Ačkoliv ziskem pro církve je větší počet oveček v jejich stádu, primárním cílem je něco jiného.
Cindy Hallová z tisícičlenného baptistického sboru v Sanfordu v Severní Karolíně říká: "Jsme zde proto, abychom poskytli duchovní pomoc a povzbuzení v období, kdy lidé procházejí pocity beznaděje a ztráty vlastní hodnoty". Její sbor začal s iniciativami na pomoc nezaměstnaným už minulý rok v červenci. Zaměstnavatelé posílají nabídky nejdřív Cindy Hallové, až potom je dávají do místních novin.
Je to podle ní proto, že jejich programy přitahují lidi, smýšlející principiálně, kteří jsou zvyklí tvrdě pracovat. Ti, kdo naopak podléhají pokušení ležet v posteli a dívat se na televizi, přijdou tak maximálně na nedělní bohoslužby - a to zaměstnavatelé dobře vědí. Týdeník Economist tedy s humorem sobě vlastním dodává na závěr za její slova souhlasné "amen".
www.bbc.co.ukFoto: Český rozhlas
Argentina se těší regionální podpoře ve svém úsilí získat zpět Falklandy. Situaci pochopitelně podrobně sleduje britská stanice BBC, která vyslala zvláštního zpravodaje do mexického Cancunu na summit představitelů latinskoamerických a karibských zemí. Ani zpravodaj se ale nedostal za zavřené dveře, kde se text dokumentu dohadoval. Podpora však byla prý "jednohlasná". Stanice BBC k tomu dodává, že celá záležitost nastává ve chvíli, kdy Britové začali s ropnými vrty na ostrovech.
Argentinská prezidentka Cristina Kirschnerová prohlásila, že v dlouholetém sporu mezi její zemí a Velkou Británií získala její vláda podporu regionálních vůdců. Mexický prezident Felipe Calderon dodal, že podpora je jednoznačná. A korespondent BBC Andy Gallacher se domnívá, že diplomatická ofenziva nyní zvýší tlak na Londýn. Jihoameričtí představitelé přitom nezůstávají jenom u otázky Falkland. Rozhodli se vytvořit celoamerické sdružení, ve kterém bude chybět Kanada a Spojené státy.
Tato organizace by měla být alternativou k Organizaci amerických států, která funguje posledních 50 let jako hlavní fórum, na kterém se řeší regionální problémy. Mexický prezident prohlásil, že nadešel čas uvědomit si jednotu mezi latinskou Amerikou a karibskou oblastí. Požádal současně jednotlivé představitele, aby se pokusili překonat vzájemné rozpory a politické rozdíly. Co se týče Falkland, 100 km severně od ostrova začali Britové v pondělí s ropnými vrty, a to i přes hlasitou opozici Argentiny.
Vrty provádí společnost Desire Petroloum. Argentina, která považuje ostrovy za svoje území a nazývá je Malvíny, zavedla v oblasti omezení lodní dopravy. Podle britského ministerstva obrany má ale britská společnost právo vrty provádět a vláda přijme jakákoliv potřebná opatření k její ochraně. Ministr nezapomněl připomenout, že argentinská vláda na to byla patřičně upozorněna. Argentinci se těší podpoře kontroverzního venezuelského prezidenta Huga Cháveze, podle kterého se chovají Britové iracionálně a měli by si konečně uvědomit, že éra kolonií pominula.
Nikaragujský prezident Daniel Ortega si myslí, že Londýn by měl vrátit Malvíny skutečným vlastníkům, tedy Argentině. Ta si dělá nárok na ostrovy už dávno. V roce 1982 je vojensky obsadila, následovala však akce britské armády, která získala souostroví zpět. V krátkém konfliktu zahynulo 649 Argentinců a 255 Britů. Argentina se od té doby vzdala snahy o vojenské řešení a postupuje cestou diplomatického tlaku.Vloni požádala OSN o rozšíření oblasti výsostných vod kvůli výzkumu kontinentálního švu. V tomto týdnu má otázku na půdě světové organizace znovu nastolit - uzavírá své zpravodajství stanice BBC.
www.afp.comFoto: Český rozhlas
Rasismus na Kubě - půl století po komnistické revoluci tento jev vyvolává na ostrově nesvobody debaty, které mapuje francouzská agentura AFP. Když před půl stoletím zvítězila na Kubě revoluce, vedená Fidelem Castrem, byl tam vyhlášen definitivní konec rasismu. Nyní se však na komunistickém ostrově vedou veřejné debaty o tom, jak čelit diskriminaci a předsudkům vůči černochům ve smíšené společnosti.
"Nejsem rasista, ale nechci, aby moje dcera měla černého partnera. Řekla jsem jí: Vzala jsem si tvého otce, abych v životě postoupila, ne abych šla zpět," říká 52letá bývalá učitelka Celia. V bývalé španělské kolonii, která byla dlouhou dobu otrokářskou zemí, kam nuceně přijížděly statisíce Afričanů, je dnes rasismus vyjádřen prostým "ne, ale", upozorňují kubánští odborníci. Ti nedávno vedli veřejnou diskusi na toto téma, a to poprvé v televizním vysílání.
V kubánské televizi běží také reklamní spot, v němž si černošská holčička hraje s bílou panenkou a její bílá vrstevnice s černou, aniž se přítomný dospělý snaží děvčátkům panenky vyměnit. "Když půjde po ulici dvacet černochů, policie bude kontrolovat doklady totožnosti u 18 z nich. Když půjde dvacet bělochů, policie zkontroluje jenom dva," tvrdí 35letá matka v domácnosti Yeimi Moraová.
Daniel Casanova je 29letý míšenec, který pracuje v kavárně. Spolu s 41letou blonďatou Španělkou Carmen Leónovou se havanskými ulicemi procházejí a drží se za ruce. Ale toto "černo-bílé" spojení jim způsobuje nepříjemnosti s policisty. "Chtějí po nás doklady totožnosti, jak dlouho se známe a jestli jsme prý manželé. A to je neustále - v jedné ulici po druhé. V mé zemi by to ale bylo horší," ujišťuje Carmen, která pracuje v jedné laboratoři ve Španělsku a s Danielem udržuje vztah na dálku už rok.
Podle Daniela za to může chudoba. "Je to ekonomický problém, který zažívá celý svět, ovšem viní se za to černoši". Znepokojivou skutečnost ale dokládá i kubánský slang: mít milostný vztah s černochem se řekne "mít skvrnu ve spise". Podle kubánských vysokoškoláků revoluce z roku 1959 dokázala zlikvidovat institucionální rasismus, jenž byl natolik rozšířený, že ani někdejší diktátor Batista, sám mulat, nebyl přijat do elegantního Clubu Habana.
Po schválení rovnostářské politiky a zákonů revoluční vláda považovala problém za vyřešený. Uprostřed konfliktu se Spojenými státy kubánské úřady daly přednost mlčení kolem tohoto citlivého tématu, aby se vyhnuly rozdělení země. Avšak ekonomická krize, která plně Kubu zasáhla po pádu Sovětského svazu v roce 1991, vynesla na světlo světa nápadné nerovnosti a předsudky vůči černochům. "Musíme chytit býka za rohy a o této otázce debatovat. Bylo by hloupé si myslet, že po 50 letech od revoluce tu neexistují rasové a diskriminační stereotypy či rasismus," zdůrazňuje politolog z havanské univerzity Esteban Morales.
Na Kubě žije 11 milionů a 200 000 obyvatel. Z toho je 60 procent černochů nebo míšenců, upozornil Morales, ovšem při sčítání se 65 procent Kubánců označilo za bílé. Kubánská populace je kulturně i sociálně promíchaná, ale "na některých důležitých postech už je vidět trochu více černochů, stejně jako v politickém vedení," soudí 37letá Anita Monterová z Havany. Afroameričané v prosinci vyzvali vládu Raúla Castra, aby zastavila "pronásledování" černých Kubánců. Havana ale toto obvinění kategoricky odmítá - konstatuje na závěr agentura AFP.
Olympijské hry by měly být pouze o sportu. Váže se na ně ale i řada nešvarů moderní společnosti. Korespondent agentury AP se prošel po městě a dospěl k závěru, že olympijský Vancouver dal hrám příznačnou vůni marihuany. "Projděte se kolem půlnoci centrem města a hluboce se nadechněte! Ale zase ne moc, hned se totiž seznámíte s neoficiální vůní olympiády ve Vancouveru. Není to odér javorového sirupu, ale marihuany", píše doslova na webových stránkách agentury AP.
"Nikdy ve svém životě neměli místní pouliční dealeři tolik práce," říká Marc Emery, který se prohlašuje za marihuanového prince a lídra marihuanového podsvětí Vancouveru, metropole Britské Kolumbie. Jeho obchod je skutečným marihuanovým doupětem. Jeho město je koutem Kanady, který je marihuaně velmi příznivě nakloněn. Toho si nemůžete nevšimnout. "Tady marjánku kouří každý, užijte si to," láká zákazníky Marc Emery.
Při rozhovoru se zpravodajem agentury AP používá svůj vlastní bong, tedy něco jako speciální dýmku. Naplní ho směsí, které říká rodinná marjánka, škrtne zapalovačem a hluboce potáhne. Sedí v zadní části svého obchodu, kde se návštěvníci přebírají v rozsáhlé kolekci bongů, dýmek, časopisů s marihuanovou tematikou, triček, videí a počítačových her.
Nevadí, že vlastnit marihuanu je v Kanadě nezákonné. Ve Vancouveru marihuanová kultura silně prosperuje, pokud to nikomu nepůsobí nějaké trable. Vancouver má podle Emeryho tolerantní jurisdikci a místní lidé k marihuaně přistupují stejně tolerantním způsobem. Ve skutečnosti městská policie i speciální bezpečnostní jednotka pro olympijské hry spíše než marihuanu kontroluje konzumaci alkoholu na veřejných místech. Obchody s alkoholem mají po dobu olympiády zkrácenou prodejní dobu. Marihuana určitě není při zimních olympijských hrách prioritou místních strážců pořádku.
Ani na hokeji, když je někdo spatřen s menším množství marihuany, nemusí se obávat trestu, natožpak zatčení. "Pokud by to bylo ale větší množství, to bychom zasáhli," říká policejní komisař Craig Douglas, mluvčí speciální ostrahy her. "Ale kdo by si sem bral velké množství," dodává. Když televizní moderátor Stephen Colbert minulý týden u příležitosti slavnostního otevření her začínal vysílat svou populární večerní talkshow, zeptal se hrdiny amerického hokejového týmu z olympiády v roce 1980 Mika Eruzioneho, kolikrát mu nabídli marihuanu od jeho příjezdu do Britské Kolumbie.
"Dvakrát, včera večer, když jsem přijel, a dnes ráno, když jsem se probudil," odpověděl hokejista. Nedaleký Whistler, domov většiny lyžařských disciplin, se stal známým svou marihuanovou kulturou už v roce 1998. Tehdy byl místní slavný rodák Ross Rebagliati pozitivně testován na marihuanu na zimních olympijských hrách v Naganu. Svou zlatou medaili ze závodu ve snowboardingu musel nejdříve vrátit, aby ji později dostal zpět, když prohlásil, že marihuanu neužíval, jen jí asi načichl, když se po závodě zúčastnil párty na oslavu svého olympijského vítězství. Konopí tehdy ale ještě nebylo na seznamu oficiálně zakázaných prostředků.
Když do Vancouveru dorazila olympijská pochodeň při zahájení her, lidé v Emeryho obchodě byli vykloněni z oken a mávali vlajkami s poněkud upravenými státními symboly. Ve známé vlajce byl javorový list nahrazen listem marihuanovým. V mnoha oknech byla také vyvěšena písmena, která čtena dohromady vyzývala k osvobození Marka - Free Marc! Šlo pochopitelně o Emeryho.
Na toho je v sousedních Spojených státech vydán zatykač, protože zasílá svým americkým klientům baličky marihuany poštou. Svou právní bitku za uzákonění užívání marihuany v Severní Americe vede Emery už dlouhá léta. "Zůstává osobou a předmětem žádosti o vydání ze strany Spojených států. Někdy v budoucnu očekáván, že ho uvidíme v Seattlu, aby mohl čelit obviněním," říká o Emerym Emily Langlieová, mluvčí úřadu státního zástupce v nedalekém americkém Seattlu.
Na dotaz, zda konání olympiády ve Vancouveru mu dalo vítanou platformu pro propagování své právní kauzy, Emery odpovídá, že většina návštěvníků ho podporovala dávno před tím, než do města olympiáda přišla. "Nicméně třeba v sobotu jsem strávil šest hodin tím, že jsem vítal lidi, kteří se chtěli se mnou a s mým bongem vyfotit. Před našimi dveřmi byla dlouhá fronta a moje žena Jodi měla strach, abych s nimi nevyhulil všechny naše rodinné zásoby marjánky," vypráví Emery na závěr reportáže agentury AP.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .