O vyšetřování vraždy ruské carské rodiny a biometrické budoucnosti tajných služeb
www.rferl.orgFoto: Dana Josefová
Hlavním tématem dnešního pořadu bude vyšetřování skoro sto let staré vraždy carské rodiny v Rusku. Zamyslíme se také nad budoucností operací tajných služeb v éře biometrických pasů a seznámíme vás s novým zákonem o popírání holocaustu v Maďarsku.
Moskevský soud začíná v těchto dnech projednávat, zda mají úřady pokračovat ve vyšetřování vraždy cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Kauzu iniciovala samozvaná dědička carského trůnu, velkovévodkyně Maria Vladimirovna z carského rodu Romanovců, píše server Rádia Svobodná Evropa - Rádio Svoboda. Velkovévodkyně podala v lednu stížnost na nečinnost úřadů poté, co ruská prokuratura už podruhé zastavila vyšetřování vraždy rodiny posledního ruského cara bolševiky v roce 1918 s odůvodněním, že od činu uplynula příliš dlouhá doba. 56letá Maria Vladimirovna, která se narodila v Madridu a žije střídavě ve Španělsku a Francii, je přesvědčena, že pokračování vyšetřování má zásadní význam pro to, aby se Rusko vyrovnalo se svou krvavou sovětskou minulostí.
V centru právní bitvy velkovévodkyně je otázka, která Rusko rozděluje ještě po více než 90 letech od pádu dynastie Romanovců - měla by být poprava Mikuláše II. a jeho rodiny považována za běžný zločin, nebo za akt politické persekuce? Ruská prokuratura případ už dvakrát uzavřela s konstatováním, že šlo o běžný zločin.
Mikuláš, carevna Alexandra Fjodorovna a jejich pět dětí bylo zastřeleno a ubodáno bolševickou revoluční popravčí četou v červenci 1918. Vrahové těla svých obětí spálili a ostatky polili kyselinou, aby ztížili jejich identifikaci, a pak je naházeli do jámy. Po celou sovětskou éru byla carská rodina označována za "nepřátele lidu" a Mikuláš byl vysmíván jako slabý a neschopný panovník. První ostatky byly nalezeny a vyzdviženy v uralském městě Jekatěrinburg v roce 1991. Vyšetřování vraždy bylo zahájeno o dva roky později, ale v roce 1997 bylo potichu zastaveno. O rok nato byly ostatky slavnostně a pietně pohřbeny v Katedrále svatého Petra a Pavla v Sankt Petěrburgu. Případ byl znovu otevřen v roce 2007 poté, co byly nalezena dvě další těla, která zřejmě patří dvěma Mikulášovým dětem.
Dnes většina Rusů carskou vraždu považuje za součást brutálního represivního tažení bolševiků. Mnozí však také tvrdí, že v chaotické době po Velké říjnové revoluci neměli ještě bolševici vládu pevně v rukou a vrahové carské rodiny nejednali na přímou objednávku revolučních vůdců. Proto podle nich nemohlo jít o politický zločin. Ruský soud v roce 2008 Mikuláše a jeho rodinu rehabilitoval, ale na rozdíl od milionů obyčejných Rusů, kteří za sovětské persekuce trpěli, nebyla carská rodina nikdy oficiálně uznána za oběti režimu. Bojovná Maria Vladimirovna nyní usiluje i o rehabilitaci dalších Romanovců, kteří byli v roce 1918 zavražděni, včetně carova bratra Michaila Alexandroviče Romanova, kterého bolševici zastřelili v Permu.
Názor Marie Vladimirovny však nesdílejí všichni žijící potomci Romanovců, kteří jsou dnes roztroušeni po celé Evropě a Spojených státech. Většina z nich nepodporuje ani kampaň Marie Vladimirovny, a dokonce ani ji samotnou a za skutečnou hlavu rodu Romanovců považuje 87letého knížete Nikolaje Romanoviče, který žije ve Švýcarsku. I ten je proti rehabilitaci svých zavražděných předků. "Proč by je měli rehabilitovat?" ptá se. "Copak je odsoudil nějaký soud? Byli přece brutálně povražděni. Všichni dnes vědí, co se stalo, a nemá to žádný dopad na současný život. Rusové chtějí jen žít v míru, mít práci a vědět, co čeká jejich děti," soudí kníže.
Mnozí potomci carské rodiny pohlížejí s nelibostí i na snahu Marie Vladimirovny uchytit se v Rusku. Pravidelně tam jezdí, stýká se s federálními i regionálními politiky a její 28letý syn George Michailovič, který používá titul "carevič", pracuje pro ruskou těžební společnost Norilsk Nickel jako její zástupce v Evropské unii. Maria Vladimirovna usiluje o udělení speciálního oficiálního statusu, který by jí umožnil hrát v Rusku větší roli.
Ruská politická elita dala v posledních letech najevo ochotu jí vyhovět. Častokrát už využila předrevoluční minulosti k oživení nacionalistického ducha. Proto také před deseti lety carskou rodinu svatořečila a znovu slavnostně pohřbila carevninu matku Marii Fjodorovnu, která zemřela v dánském exilu. Pohřbu se zúčastnil i sám Vladimir Putin, tehdy prezident. Velkovévodkyně naznačila ochotu ujmout se role císařovny, kdyby se Rusové někdy chtěli vrátit k monarchii, ale odezvy se nedočkala. Podle průzkumů veřejného mínění podporují návrat k monarchii jen čtyři procenta obyvatel.
Zejména britská média se v posledních týdnech horečně zabývají vraždou významného vojenského velitele palestinského teroristického hnutí Hamas Mahmúda Mabhúha v Dubaji, kterou tamější policie připisuje izraelské tajné službě Mosad, i když nemá žádné důkazy. Izrael případ odmítl komentovat a média Británie, Francie, Německa, Irska a Austrálie se nepřestávají rozhořčovat nad tvrzením dubajské policie, že údajní zpravodajští agenti použili k operaci pasy těchto zemí. Zmíněné země s výjimkou Německa si dokonce předvolaly izraelské velvyslance a požadovaly vysvětlení. Ještě víc je rozhněvalo zjištění, že řada těchto pasů byla vystavena na jména skutečných Izraelců s dvojím státním občanstvím, jejichž podoba je však zcela jiná než tváře držitelů pasů, které zveřejnila policie ve Spojených arabských emirátech.
www.jpost.comFoto: Český rozhlas
Izraelský deník Jerusalem Post se v této souvislosti zamýšlí nad dvousečností biometrických pasů, jejichž zavedení se plánuje nejen v západní Evropě, ale i v Izraeli. Na jedné straně biometrické prvky usnadní boj proti terorismu, ale na druhé nepochybně zkomplikují likvidační operace, jako byla ta dubajská. Chýlí se snad ke konci éra padělání cestovních dokumentů a falešné identity? ptá se deník. Budou moci agenti zpravodajských služeb nadále cestovat a provádět operace zásadního významu pro národní bezpečnost svých zemí ve světě biometrické identifikace, rostoucí propojenosti pohraničních kontrolních center a všudypřítomných bezpečnostních kamer?
Bývalý vysoký představitel Mosadu Rami Igra to sice úplně nevylučuje, ale připouští, že bezpečnostní složky bojující proti terorismu budou mít s každou novou technickou vymožeností rozhodně omezenější možnosti. "Svět je stále transparentnější a agenti se musí chovat skromněji," řekl Igra listu. Až se budou biometrické pasy používat všude a pasová kontrola dokáže identifikovat cestující podle otisků prstů a charakteristických znaků obličeje, bude padělání totožnosti mnohem těžší. Ale tím to ještě zdaleka nekončí, upozorňuje bývalý náčelník vyšetřovacího oddělení izraelské policie Moše Mizrachi. I když se agentům podaří svou totožnost padělat, bude možné mnohem rychleji zjistit jejich pohyb, protože pohraniční kontrola se stále víc globálně propojuje.
"Agenti, kteří po úspěšně završené operaci odjeli z Dubaje, nepochybně změnili identitu, jakmile přistáli v cíli své cesty, tedy předtím, než na své únikové cestě odjeli do další země. Ale jestli budou úřady globálně spolupracovat, bude v budoucnu možné člověka s biometrickým pasem sledovat po celou trasu jeho cesty, i když se pokusí identitu změnit," varuje Mizrachi. V takovém případě bude třeba provést plastickou operaci otisků prstů nebo tváře, která vytvoří nové obličejové rysy, a agent pak dokáže novou pohraniční kontrolou projít. "To je ale možné jen jednou a takový agent už nebude podruhé použitelný. Pokud ,velký bratr' dospěje do dostatečně pokročilého stadia vývoje, kdy přístroj dokáže porovnat naskenovaný otisk prstu s existující databází, pak budou agenti moci takový trik použít jen jedinkrát," vysvětluje někdejší policejní náčelník.
V současnosti je jedním z nejúčinnějších nástrojů biometrické identifikace snímek očí. To je podle Mizrachiho nejdokonalejší způsob určení totožnosti a nelze jej padělat. Dobrá zpráva pro agenty zpravodajských služeb však je, že tato technologie nebude v dohledné době k dispozici. Mizrachi je nicméně přesvědčen, že na každé nové technologické řešení existuje lék a bezpečnostní složky používající vyspělé systémy budou souběžně hledat způsoby, jak je obejít. Hra kočky s myší tak bude pokračovat dál.
V tom s Mizrachim souhlasí i izraelský bezpečnostní poradce Mark Kahlberg, který pracoval 12 let pro izraelskou policii. Podle něj budou nové vymoženosti nutit "dobré hráče, aby byli ještě lepší". V nejbližší době bude uzákoněna možnost sejmout při jakékoli příležitosti otisky prstů a vyfotografovat kteréhokoli člověka, poslat tyto informace do centrální databáze a během několika vteřin z ní dostat o dotyčném jedinci informace, říká Kahlberg.
"Na biometrii a systém průmyslové televize přechází celý svět a bezpečnostní kamery jsou všude, od Londýna přes Jižní Afriku až po Izrael. Svět je rozhodně mnohem složitější a Velký bratr se už teď doopravdy stále dívá," konstatuje. Kahlberg však dodává, že vždycky existuje tisíc způsobů, jak systém obejít. Agenti jen budou muset postupovat ještě profesionálněji, než postupují teď, a lidský prvek bude hrát stále méně důležitou roli.
Maďarsko v pondělí schválilo zákon, podle kterého je protizákonné popírání holokaustu. Popírač může skončit ve vězení až na tři roky. Zákon, který předložila vládní Socialistická strana, je však možná protiústavní, píše agentura AP. Všechny dřívější pokusy o zákaz popírání holokaustu v minulosti zamítly maďarské soudy s tím, že omezují svobodu slova. Neúspěšná byla i snaha změnit ústavu tak, aby byl zákon legální. Přijatý zákon podpořili nejen socialisté, ale i většina poslanců jejich bývalého koaličního partnera, Svazu svobodných demokratů. Hlasování se zdržela většina poslanců hlavní pravostředové opoziční strany Fidesz a jejich spojenci křesťanští demokraté. Zachovali se tak proto, že parlament zamítl jejich návrh, aby zákon o popírání holokaustu rovněž zahrnoval popírání zločinů nacismu a komunismu. Svobodný demokrat Gábor Horn, který pro zákon hlasoval, vyjádřil podiv, proč opozice svůj návrh předložila právě teď, když parlament před několika měsíci zamítl stejný návrh, který předložil on sám.
V dubnu se budou v Maďarsku konat parlamentní volby a podle průzkumů veřejného mínění by je měl s přehledem vyhrát Fidesz. Očekává se, že pětiprocentní hranici nutnou k vstupu do parlamentu překoná i poměrně nová krajně pravicová strana Jobbik, která je kritizována za své rasistické názory. V Maďarsku je už nyní zločin pronášet nenávistné projevy a podněcovat k násilí vůči menšinám. Za holokaustu v Maďarsku zahynulo na 550.000 Židů a 50.000 Romů. Dnes maďarská židovská komunita čítá asi 100.000 členů, a je tak nejpočetnější v regionu, uzavírá agentura AP.
www.sme.skFoto: Dana Josefová
Maďarská strana Jobbik je trnem v oku zejména Slovensku a je také tématem komentáře tamějšího deníku Sme, který je spojuje s nedávným zákazem Dělnické strany v České republice. Komentátor soudí, že když český soud vloni zamítl první vládní podnět ke zrušení Dělnické strany, nebylo to kvůli nesouhlasu s názorem, že si strana zákaz zaslouží. Řekl tím jen, že v právním státě musí úřady takový návrh podložit silnými a podrobnými důkazy. Z toho by se mohly poučit i maďarské soudy, které váhají se zákazem extremistických formací.
Z porovnání loňského a letošního rozhodnutí českého soudu vyplývá, že nestačí jen narychlo spíchnout pár stran obvinění a čekat, že se soudy budou řídit přáním vyšších míst a podezřelý subjekt zakážou. Získat důkazy, že je činnost strany protiprávní, že chce nahradit demokratické zřízení nějakou formou rasistické a nacionální totality, jak soud napodruhé konstatoval, přitom pro policii a úřady nebylo těžké ani před rokem. Chtělo to jen systematicky sledovat její činnost, výroky a kontakty. Jinak řečeno, dělat poctivě svou práci, a ne ji flákat, píše list.
Poučit se z postupu českých soudů by mohly i ty maďarské. Tamější extremisté mají dost deklarovaných cílů a hesel, které jsou očividně neslučitelné s republikánským zřízením, demokratickou pluralitou a základním konsensem západní civilizace v otázce lidských práv. Takže i v Maďarsku jsou takové organizace zjevně protiústavní. Pokud by nebylo možné zakázat Hnutí za lepší Maďarsko Jobbik, jehož právně kovaní předáci se vyjadřují opatrněji, šlo by to v případě mnohých organizací propojených s touto stranou, které si servítky neberou. Stačí poslouchat jejich řečníky - vůbec se netají tím, že chtějí demokratický režim nahradit něčím jiným. Není k tomu ani třeba zpřísňovat maďarské zákony, na což se budapešťští politici neustále vymlouvají. Úplně stačí zákony současné, když k nim přidají dost odvahy a práce, uzavírá Sme.
Čína už není největším zahraničním věřitelem Spojených států - nahradilo ji Japonsko, píše americký list Wall Street Journal. Změna podle něj vzbuzuje obavy, zda bude Peking ochoten nadále Spojených státům půjčovat jako v minulosti, když se země potýká s tak vysokým deficitem. Zdá se však, že Čína Washingtonu ještě pořád důvěřuje. Podle odhadu amerického ministerstva financí Peking v prosinci prodal americké dluhopisy v hodnotě 34 miliard dolarů, a nyní tak vlastní americký dluh v hodnotě více než 755 miliard. Japonsko je vlastníkem dluhu ve výši téměř 769 miliard dolarů. Tokio se na první příčce pomyslného žebříčku amerických zahraničních věřitelů ocitlo poprvé od roku 2008.
Ženám, které se léčily na rakovinu prsu, možná hrozí menší nebezpečí recidivy, když pravidelně užívají aspirin. Svou studii na toto téma zveřejnili američtí vědci v odborném časopise Journal of Clinical Oncology. V této studii, vycházející z více než 4.000 případů, uvedli, že ženy, které pravidelně braly aspirin, vykázaly až o 50 procent menší riziko úmrtí a recidivy choroby. Podle vedoucí vědeckého týmu Michelle Holmesové z lékařského ústavu Harvardovy lékařské fakulty je to vůbec první studie, která podobné účinky aspirinu odhalila. Pokud toto zjištění potvrdí i další klinické zkoušky, může se užívání aspirinu stát jednoduchou, levnou a poměrně bezpečnou cestou, jak ženám s rakovinou prsu pomoci k delšímu a zdravějšímu životu. Aspirin se už nyní se běžně užívá jako prevence srdečních onemocnění a mozkových příhod.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .