Proč je dílo George Orwella dodnes aktuální?

www.gazeta.plFoto:  Český rozhlas

Před nedávnem uplynulo 60 let od předčasné smrti George Orwella. Maďaři nejeví sebemenší zájem o obsah svazků komunistické tajné policie. Polská mládež je díky internetu přesycena vztahy. Christopher Plummer konečně nominován na Oscara. Vědci míní, že by za úbytkem testosteronu mohl být vitamin D. To jsou témata, na která se nyní podíváme podrobněji.

Na skromném anglickém hřbitůvku v městečku Sutton Cournetay, ležícím 16 kilometrů jižně od Oxfordu, nedaleko impozantní hrobky někdejšího premiéra Asquitha, se nachází prostý náhrobní kámen s nápisem "Eric Arthur Blair". Komentátor amerického deníku The New York Times k němu nedávno zavítal u příležitosti smutného výročí, a výsledkem je jeho esej v magazínové příloze novin. Blair zemřel na tuberkulózu 21. ledna 1950 ve věku pouhých 46 let. Zemřel nedlouho poté, co si svět poprvé všiml jeho kvalit a naučil se jej znát pod pseudonymem George Orwell. 

Předčasná smrt z Orwella udělala novodobého anglického mučedníka a jeho heroismus ani po 60 letech nezestárnul. Orwell se dodnes tyčí jako varovný ukazovák nad všemi obránci tyranií, které nenáviděl, ale i nad všemi bojovníky proti totalitním režimům, které předčil. Ani poslední vynikající životopis Arthura Koestlera nezmenšil Orwellovu slávu. Zatímco Koestler věřil, že "poslední bitva" bude svedena komunisty a bývalými komunisty, k nimž sám patřil, Orwellovi byly úvahy těchto polepšených bolševiků vždycky cizí. Svůj věhlas, kterého se dočkal doslova na smrtelné posteli, si vydobyl románem 1984. Politický romanopisec Robert Harris jej označil za nejvlivnější román všech dob. Každopádně jen málokdo se může chlubit tak výrazným obohacením mezinárodního slovníku. Zkuste si zadat do internetových vyhledavačů termín Newspeak a zjistíte, že je známý na celé planetě. 

Přesto zůstává Orwell spisovatelem poněkud záhadným. Především je obtížné jej zařadit. Byl jistě velkým spisovatelem, těžko však říct, v čem tato velikost spočívá. Jeho předválečné romány jsou jen o něco málo lepší než průměrné, a dokonce i Farma zvířat a 1984 se co do literárních kvalit Madame Bovaryové nevyrovnají. A kdybychom jej chtěli považovat za špičkového žurnalistu, nevěděli bychom si zase rady s tak závratným množstvím nekvalitních a povrchních komentářů. Teprve když Orwell přistoupí ke svému centrálnímu tématu, totiž vztahu politiky a jazyka, pochopíme, v čem je nesmrtelný. 

Také politicky jej nelze snadno klasifikovat. Považoval se za demokratického socialistu, a po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval v jednotkách milicí Dělnické strany marxistického sjednocení. Zážitky ze svého působení ve španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku, ve které líčí i své těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým odstřelovačem. Fakt, že se cítil být socialistou, dokazuje citát: "Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu." Kulturním založením byl však spíše konzervativec a pragmatik. Hádankou je také jeho osobnost. Přestože byl známý rozhlasový reportér stanice BBC, nezanechal po sobě jedinou nahrávku. A stejně tak neobjevíme jedinou fotku, na níž by se usmíval. Jeho povaha měla svá temná zákoutí - jeden z jeho přátel řekl, že Orwella je snazší obdivovat než mít rád. Jeho předčasná smrt byla jistě velkou tragédií, na druhé straně však posílila jeho věhlas. Zatímco Koestler si odnesl četné šrámy a boule z ideologických přemetů za Studené války, Orwellův odchod pomohl vytvořit téměř ideální image charakterního a mravně celistvého autora. Proto se k němu i dnes může hlásit militantní pravice, kterou pohrdal, i většina levice, k níž podle svého přesvědčení patřil. 

Teprve před pár lety jeho nepřátelé objevili novou hůl, s níž mohou jeho dokonalý obraz bít. Objevila se udání údajných kryptokomunistů, která v roce 1949 předával britskému ministerstvu zahraničí. Kdo však zná literární a politický život Londýna tehdejších dob, musí uznat, že seznam je sestaven velmi výstižně, pronikavě a je napsán s velkým humorem. Navíc Orwell nebyl žádný donašeč - vlastně jen o trochu pozdržel svůj slib z let 1941 a 1942, kdy Británii šokoval příklon francouzských intelektuálů k nacistickému Německu. Orwell tehdy prohlásil: "Pokud Němci obsadí Anglii, bude to tady úplně stejné. Jestli chcete, vypracuji Vám už teď seznam budoucích přeběhlíků." 

www.nytimes.comFoto: Dana Josefová

Jeho dílo je každopádně plné pronikavých komentářů. Již ve 40. letech napsal, že Indie má potenciál stát se národním státem, zatímco Evropa se jím nestane, ani kdyby vznikly Spojené státy evropské. Stejně tak kdysi se značnou jasnozřivostí napsal, že pokud Velký bratr dovolí sebemenší zmírnění společenské kontroly, jeho režim se zhroutí zevnitř. V roce 1989 si na to vzpomněli mnozí. "Měl geniální politickou intuici, a s odhodláním i intelektuální poctivostí bojoval za svobodu," uzavírá spisovatelův profil list The New York Times. 

Maďarský kulturní magazín Elet es Irodalom se podivuje, že v Maďarsku jako jediné zemi bývalého komunistického východního bloku je prakticky nulový zájem o svazku spolupracovníků s komunistickou tajnou policií. "Zatímco v jiných zemích novináři či nezávislí publicisté již před mnoha lety různými pokoutnými způsoby seznamy kolaborantů získali a zveřejnili, v Maďarsku je ticho po pěšině," stěžuje si prestižní magazín. Na problém poprvé upozornil v listopadu 2008 na konferenci v Budapešti historik Stefano Bottoni. 

Dnes je však situace ještě horší - maďarská média problém okázale ignorují. "Mlčení a bezpáteřné bezcharakterní obcházení problému kolaborace vedlo v celé zemi ke vzniku velké koalice odpůrců svazků. Poslední nadějí, stejně jako v Íránu, jsou někteří odvážní novináři a hrstka nezkorumpovaných politiků," píše komentátor Janos Szekynow. V čele těchto iniciativ stojí skupina zformovaná na komunitním serveru Facebook. Jmenuje se "Chci vědět, co je na záznamech tajné policie". "Tito lidé dokázali nedávno uspořádat druhou konferenci, kde se účastníci dozvěděli o otevírání svazků na Slovensku, v Polsku a Rumunsku. "Znepokojení účastníci pak mohli podumat nad tím, v jak pasivní a neupřímné zemi žijí," končí komentář maďarského týdeníku. 

Polský deník Gazeta Wyborcza přináší výsledky bádání, zaměřeného na roli moderních komunikačních technologií v životě polské mládeže. "Lidé většinou mají za to, že internet napomáhá odcizení v mezilidských vztazích, narušuje vztahy a žene mládež do izolace. Studia však odhalila pravý opak." Šancí na seznámení a komunikaci je podle deníku tolik, že vědci hovoří o takzvané "hypersocializaci". Nebezpečí netkví v osamělosti, nýbrž v zahlcení povrchními vztahy s mnoha lidmi. "Dnešní polský teenager je ustavičně bombardován pobídkami ´přátel´, aby se nechal zapsat na jejich seznamy známých," konstatuje list. 

"Čím déle jsme pracovali s adolescenty, tím zřetelnější bylo, že prakticky nerozlišují mezi časem stráveným online a offline. Přátelství vznikají v humanizovaném technologickém hyperprostoru, kde má každá událost či vztah svou digitální reprezentaci. Mezi mladými převládá silný pocit blízkosti a intimity," soudí deník s odvoláním na závěry studie. Studie se zaměřila i na kulturní obsahy této komunikace, a i zde překvapivě zjistila, jak snadno se teenageři dostávají k mnoha datům, která zase předávají dál. "Problémem i zde není nedostatek, nýbrž nadbytek," konstatují badatelé. V takovém světě pak obstojí jenom ten, kdo si osvojí schopnost filtrovat a přebírat neuvěřitelnou záplavu informací. Klíčem k webové kultuře je umění nalézat, zařazovat do kontextu a posílat dál," píše závěrem Gazeta Wyborcza. 

www.reuters.com

Světoznámý kanadský herec Christopher Plummer konečně přestává být členem jednoho výlučného klubu - klubu vynikajících herců, kteří nebyli nikdy nominováni na Oscara. Píše o tom agentura Reuters. Ne že by osmdesátiletý Plummer zrovna seděl a čekal na oskarové zavolání. Má příliš napilno na jevišti a v televizi, donesl si domů dvě ceny Tony a dvě Emmy a pracuje stejně intenzivně jako kdykoli jindy během své víc než padesátileté kariéry. Plummera přitom nejvíc proslavila role, na niž by nejraději zapomněl, ale se kterou se nakonec smířil - zazářil jako kapitán von Trapp z muzikálu Za zvuků hudby, jemuž sarkasticky říkával Za zvuků slizu. 

Ze své nominace se nyní raduje, ale dělá si naději, že nevyhraje. Nominován byl na cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za ztvárnění Tolstého ve filmu Poslední zastávka. "Nevyhraju, takže nebudu muset pronášet řeč, což je spíš úleva," řekl s úsměvem. "Je velice pěkné být takto poctěn a myslím si, že je to odměna. Ale jak je možné srovnávat jednoho s druhým, když je to pět tak rozdílných lidí? Je tedy hezké nechat je jako pětici a já jsem velmi pyšný na to, že v ní jsem," řekl Plummer. Jeho soupeři v této kategorii jsou Christopher Waltz za roli v Hanebných panchartech, Matt Damon ve filmu Neporažený, Stanley Tucci z Pevného pouta a Woody Harrelson ze snímku Posel. 

Na plátně už předvedl Plummer divákům slavné postavy, jako jsou Aristoteles, římský císař Commodus, Rudyard Kipling a Sherlock Holmes, a v divadle hrál skoro všechny mužské shakespearovské postavy s výjimkou Falstaffa. Ale pozornost americké Akademie filmového umění a věd přilákala až Poslední stanice, kde hraje stárnoucího a zbožňovaného ruského spisovatele Lva Tolstého, svádějícího válku vtipu se svou bouřlivou manželkou Sofií, kterou hraje Helen Mirrenová. Ta za to získala nominaci na cenu pro herečku v hlavní roli. "Nejvíc jsem si užil práci s Helen, do které jsem blázen. Je to skutečně nádherná herečka a být s ní je velká legrace, takže jsme spolu prožili skvělé chvíle." 

"Fascinuje mě zkoumat lidi a pokoušet se ne je imitovat, ale aspoň je naznačit. V případě Tolstého samozřejmě stačí přilepit si plnovous a vypadáte jako on," konstatoval Plummer. Poslední stanice je jeden ze sedmi filmů s Plummerem, které přišly do kin v posledních dvanácti měsících. V létě znovu přijede na shakespearovský festival do Ontaria, kde bude hrát Prospera, a příští rok si ve filmu Začátečníci zahraje muže, který ve vysokém věku zjišťuje, že je homosexuál. "Jsem nesmírně šťastný, že teď pracuju skoro víc než dřív. Možná je to proto, že mi života moc nezbývá, tak si všichni říkají 'vezmeme ho, než zaklepe bačkorama'," žertuje. "A dělám povolání, které mám rád a které nechci opustit. Pořád se těším na příští roli." 

Žádná z jeho filmových rolí mu nepřinesla tolik popularity jako postava kapitána se sedmi dětmi z filmu Za zvuků hudby z roku 1965. Po celých čtyřicet let přitom tisk psal, že Plummer tento film nenávidí. Teď s tímto tvrzení nesouhlasí. Na snímek se prý dívá jako na požehnání a na svou roli jako na malé prokletí. "Není to film, který bych nenáviděl. Tisk se vždycky pletl. Jenom jsem si prostě myslel, že ta role není zrovna nějak senzační," řekl. "Ten film byl velice populární a to mi moc pomohlo, protože se to odrazilo na prodeji lístků do divadla, za to jsem vděčný. Trošičku prokletí to bylo v tom smyslu, že mě to na dlouhou dobu zaškatulkovalo do podobných rolí. Ale pak se ze mě díky věku stal charakterní herec a je to mnohem lepší, protože můžete hrát širokou škálu postav." 

Vědci z lékařské univerzity ve Štýrském Hradci přišli na to, že by za nízkou hladinou pohlavního hormonu testosteron u mužů mohl být nedostatek vitaminu D. Odborníci nyní chtějí ověřit, jestli by nebylo možné hormonální léčbu nahradit vitaminovou terapií. Informoval o tom server kurier.at. Podle šéfky badatelského týmu z lékařské univerzity ve Štýrském Hradci Barbary Obermayerové-Pietschové je na konci zimy hladina testosteronu v krvi výrazně nižší než v létě. Odborníci přišli na to, že by za sezónními hormonálními výkyvy mohl být vitamin D. Ten si tělo vytváří samo. Potřebuje k tomu sluneční svit, kterého je v zimě nedostatek. "Existují velmi silné paralely ve změnách koncentrace testosteronu a vitaminu D v krvi, že se dá vycházet z toho, že tu je souvislost," uvedla badatelka. 

Výsledek musí ještě potvrdit další studie, které potrvají do příštího roku. Po nich by mělo být jasné, jestli vitaminová terapie dokáže v těle srovnat i nedostatek testosteronu. Podle expertky by to byla nová a výhodná možnost léčby rozšířeného problému. Zhruba 20 až 25 procent mužů nad 65 let má totiž příliš nízkou hladinu testosteronu. Nedostatek testosteronu provází únava, pokles výkonnosti a nezájem o sex. Na břiše se ukládá tuk a ubývá svalové hmoty. Potíže se často objevují u lidí s chorobami srdce a cév. Studie ukazují, že při vysoké hladině vitaminu D je riziko těchto nemocí nižší. "Ještě ale není jasné, jestli vitamin působí jako ochrana přímo či svým vlivem na hladinu testosteronu," uvedla badatelka. Chce pokračovat v měření i u zdravých. K objevu štýrskohradeckých vědců je skeptický urolog z vídeňské Hanuschovy nemocnice. "Souvislost mezi množstvím testosteronu a vitaminu D v těle není ještě vědecky potvrzena," řekl serveru lékař. Pochybuje také o tom, že koncentrace pohlavního hormonu má sezonní výkyvy. "Člověk je v létě i v zimě nakonec stejně sexuálně aktivní," dodal. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .