Neúspěšné ruské olympioniky stihl Putinův hněv
www.timesonline.co.ukFoto: Český rozhlas
Rusko vyděsil olympijský neúspěch. Soči přebírá olympijskou pochodeň, což velmi znepokojilo ekology. Čínský malíř Čchi Paj-š´ boduje na aukcích. Kniha čínského důstojníka odhaluje ambice čínské armády. Vliv protiamerických skupin před volbami v Iráku sílí. To jsou témata, na která se nyní podíváme podrobněji.
Ruský olympijský tým býval kdysi sovětskou pýchou a svérázným národním pokladem. Sportovci a sportovkyně měli získávat Matičce Rusi co nejvíce zlatých medailí a ukázat tak světu, že Sovětský svaz umí být stejně úspěšný kapitalistické země. Dnes už to však přestalo platit, píší britské Timesy . Ruský olympijský tým ve Vancouveru propadl a vrací se domů s nejhorším výkonem od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Rusové získali jen tři zlaté medaile a dvanáct dalších, ačkoli před hrami funkcionáři slibovali, že sportovci mohou přivézt až jedenatřicet kousků drahého kovu, z toho jedenáct z kovu nejcennějšího. Prý mělo jít o největší triumf od posledního vystoupení sovětské "olympijské komandy" v roce 1988. V celkovém pořadí se místo toho Rusko umístilo až na 11. příčce, o pořádný kus níž za dosavadním nejhorším umístěním v dějinách, jímž bylo páté místo v Salt Lake City v roce 2002.
www.izvestia.ruFoto: Dana Josefová
Sportovní Rusko podle britského deníku zachvátila panika. Rozhněvaní fanoušci se zalekli, že by zimní hry v Soči za čtyři roky mohli skončit celonárodní potupou. Okamžitě také spustili hlasitou kampaň za odvolání neúspěšných trenérů. Vlajku zimní olympiády sice formálně převzalo Soči, ale Rusko dnes nemá jistotu, zda se ještě vůbec kdy stane sportovní velmocí. "Nejsme schopni konkurovat hlavním sportovním velmocím," poznamenal smutně list Izvestija . K depresi přispěl zejména debakl hokejového týmu - slavná "Rudá mašina" to schytala ve čtvrtfinále od Kanaďanů 7:3, což některé ruské deníky sarkasticky komentovaly výzvami k hromadné popravě týmu na Rudém náměstí.
Mluvčí Ruského olympijského výboru Gennadij Švec následně vše hodil na hráče a nijak se nesnažil rozptýlit podezření veřejnosti, že tým byl poskládán z přesycených superhvězd, kterým úplně chyběla vůle po vítězství. "Měli vše, nač si vzpomněli. Chyběla jim snad jen snídaně do postele, ale i tu by dostali, kdyby nebyli líní a požádali o ni. Nakonec ukázali, že neumí bojovat se skutečnými profesionály," řekl Švec novinářům.
Do čela nespokojených hlasů se postavil sám premiér Putin, který osobně zaštítil hry v Soči a uvolnil na hry 12 miliard dolarů. Nyní apeluje na trenéry, aby analyzovali chyby a důkladně se z nich poučili. "Musíme stůj co stůj vytvořit podmínky pro vítězné vystoupení na olympiádě v roce 2014," vzkázal exprezident. Členové ruské státní Dumy jsou krvežíznivější - žádají odstoupení ministra sportu Vitalije Mutka a šéfa olympijského výboru Leonida Ťagačova.. V prvních vážnějších analýzách se poukazuje na rozdrobení sovětského sportovního molocha. Jiní naznačují, že tradiční ruská náklonnost k sportovnímu dopingu neuspěla tváří v tvář přísným předpisům ve Vancouveru. Jen loni bylo kvůli nezákonným látkám diskvalifikováno osm ruských lyžařů a biatlonistů, uzavírají Timesy .
www.ap.deFoto: Dana Josefová
Ruský černomořský přístav Soči sice převzal pořádání zimních olympijských her od Vancouveru, ale ochránci životního prostředí bijí podle agentury AP na poplach. Jihoruské město je obklopeno panenskými lesy a řekami stékajícími z kavkazských hor. Světový fond ochrany přírody a Greenpeace tvrdí, že byly zničeny jedinečné oblasti živočišné a rostlinné říše, pramenitá voda byla kontaminována těžkými kovy a stavba zařízení je nebezpečně amatérská. Vzhledem k tomu, že nikdo na protesty nereagoval, stáhly se obě organizace z dohlížecí komise a obrátily se na OSN v naději, že se jim podaří přimět úřady k činnosti.
"Ekologové od toho nedávají ruce pryč, ale možnost pracovat konstruktivně s úřady zmizela," řekl šéf ruské pobočky fondu Igor Šestin během obhlídky olympijských staveb. Olympiáda v Soči se bude konat ve dvou střediscích mimo město. V jednom z nich na pobřeží budou sportovní discipliny spjaté s ledovou plochou a v horách bude mimo jiné lyžování, jízda na snowboardech a na bobech. Aktivisté tvrdí, že hlavní ohrožení pro životní prostředí souvisí s řekou, která spojuje obě místa. Byly pokáceny tisíce buků, které uvolnily místo silnici a železnici, jež nyní lemují řeku. "Řeka zcela zahyne," řekl Šestin během jízdy autem údolím směrem k horskému středisku v obci Krasnaja Poljana. "Příroda tady už trpěla a bude trpět dál," dodal a ukázal na vykácenou půdu.
Světový fond ochrany přírody minulý týden oznámil, že pozastavuje spolupráci s olympijským výborem v Soči a už přerušil všechny styky se státní agenturou Olympstroj, která dohlíží na výstavbu olympijských zařízení. Ani od jedné organizace se nepodařilo získat vyjádření. Andrej Petrov, koordinátor programu Světové dědictví v rámci ruské pobočky Greenpeace řekl, že tato organizace také přerušila konzultace s vládou. Zdůraznil, že byla změněna ruská legislativa tak, aby bylo možné pokácet ohrožené stromy a uvolnit tak místo pro olympijské stavby. "Je to věc, která je v normální zemi naprosto nepřijatelná," řekl. "Zákony se změnily během noci, aby se uspokojily něčí zájmy." Aktivisti také kritizovali svévolné překreslení hranic národní rezervace v zájmu výstavby dalších komerčních staveb. "Rusko hraje v olympiádě první housle," řekl Igor Šestin. "Ale hry jsou mezinárodní záležitost. Světové organizace jako třeba OSN hrají důležitou roli a jejich hlas by měl být slyšet."
Čínský malíř Čchi Paj-š´ se stal podle internetového serveru Art Price třetím nejprodávanějším umělcem planety. Syn chudých rolníků, který neměl žádné výtvarné vzdělání, na světových aukcích loni razantně dotahoval Pabla Picassa a Andyho Warhola, kteří tradičně obsazují první dvě místa. Zatímco slavný Španěl a syn východoslovenských přistěhovalců v USA vydělali loni okolo 220 milionů dolarů, Čchi, který žil v letech 1864 až 1957, se prodával celkem za 70 milionů dolarů. Podle analytiků to signalizuje obrovský posun na trhu s uměním, zejména rostoucí sebevědomí čínských investorů.
Čchi Paj-š´ byl sice "jen" vyučeným řezbářem, postupně se však stal velkou osobností pekingského uměleckého světa. Pocházel z provincie Chu-nan. Do Pekingu přišel roku 1919 a za pomoci některých významných osobností se zde etabloval v uznávaného malíře, kaligrafa a rytce pečetí. Okouzlily jej myšlenky epigrafické školy, která hledala inspiraci v kaligrafii a písmu používaném při rytí pečetí, a díky osobitému uměleckému vkusu vnesl do pekingského prostředí svěží styl malby květin a ptáků, figur a svérázných krajin. Na přelomu dvacátých a třicátých let a pak znovu po druhé světové válce působil jako čestný profesor na pekingské Akademii výtvarných umění a postupem času se stal jakousi ikonou pekingského kulturního života. V Číně snad neexistuje rodina, v níž by jej neznali nebo nevlastnili některou z jeho grafik. Maloval všední motivy, ptáky, květy a nejraději své oblíbené garnáty.
Server Art Price shromáždil údaje z šesti tisíc aukčních síní na celé planetě. Až dosud si z čínských umělců nejlépe vedl současný malíř Čang Siao-kang, který byl v roce 2007 na 22. místě. Rok 2009 byl pro nejslavnější aukční společnosti od New Yorku po Londýn nefalšovaným rokem hrůzy - prodej drasticky poklesl. Naopak v Číně se trh s uměním dal do pohybu, a nejlépe si vedl právě Čchi Paj-š´. V Číně se totiž jen loni etablovalo 130 dolarových miliardářů a Země středu dnes představuje třetí nejvýznamnější trh na světě. Nejvíce z toho profitoval Čchi. V listopadu 2008 se jeho série kreseb Květy a hmyz prodala v přepočtu za 234 milionů korun. Rekordní cenu za jediné dílo drží od roku 2007 kresba Broskve a petardy, kterou aukční síň Sotheby´s prodala v Hong Kongu za 24 milionů korun. Umělcova díla jsou plná laskavého optimismu, a v Číně jej dodnes považují za největšího malíře 20. století. Picasso jej označoval za největšího malíře Orientu a přiznával, že nemá odvahu jet do Číny, protože se bojí slavného umělce potkat tváří v tvář.
www.reuters.com
Čína by měla vybudovat nejsilnější armádu na světě a nahradit Spojené státy v roli světové "jedničky". V nové knize nazvané Čínský sen to píše vysoký důstojník Čínské lidové osvobozenecké armády Liou Ming-fu, který působí jako profesor na elitní Národní univerzitě ozbrojených sil. Jeho kniha podle agentury Reuters odráží stupňující se nacionalistické ambice Číny. Čína by měla odhodit zdrženlivost ve svých globálních cílech a "sprintovat k pozici světové jedničky", píše Liou. Zároveň upozorňuje, že vzestup země vyděsí Washington, a hrozí tak riziko války, přestože si Peking přeje "mírový růst".
"Pokud se Čína v 21. století nedokáže stát světovou jedničkou, nedokáže se stát největší mocností, pak se z ní nevyhnutelně stane opozdilec, stojící stranou," píše Liou ve své třistastránkové knize, která zatím vyšla jen v čínštině. Zdůrazňuje ovšem, že jeho dílo nepředstavuje oficiální politiku čínské vlády, která ambice země nehlásá zdaleka tak vyostřeně. Kniha je nicméně dalším důkazem domácích tlaků na vedení čínské komunistické strany, aby z rychlého ekonomického růstu vytěžilo větší tlak vůči Západu, který se stále potýká s ekonomickým poklesem. Dokazuje také, že sílí volání po tvrdém postoji Pekingu vůči Washingtonu v celé řadě otázek od Tibetu přes Tchaj-wan až po vzájemný obchod. Liou na vysoké škole učí mladé důstojníky čínské armády, z nichž roste čínská vojenská elita.
"Tato kniha odráží mé osobní názory, ale myslím, že je také odrazem jisté myšlenkové vlny," řekl Liou agentuře Reuters . "Potřebujeme vojenský vzestup stejně jako hospodářský," dodal. Do jaké míry čínští nejvyšší představitelé toto přesvědčení sdílejí, se může ukázat už tento týden, kdy vláda pravděpodobně oznámí rozpočet na obranu pro rok 2010. Loni byl vojenský rozpočet o 14,9 procenta vyšší než v roce 2008. V posledních měsících se vztahy mezi Pekingem a Washingtonem vyhrotily v celé řadě otázek týkajících se obchodu, kontroly internetu, amerického prodeje zbraní Tchaj-wanu či setkání amerického prezidenta Baracka Obamy s tibetských duchovním vůdcem dalajlamou. Čína pohrozila sankcemi vůči americkým společnostem zapojeným do prodeje zbraní Tchaj-wanu. Své hrozby ale nepřevedla ve skutky a dovolila například americké letadlové lodi zakotvit v Hongkongu. Čínští nejvyšší představitelé nechtějí poškodit vztahy s USA, které jsou největším čínským obchodním partnerem a stále zdaleka největší světovou ekonomickou i vojenskou mocností.
Blok známého odpůrce Spojených států, iráckého šíitského duchovního Muktady Sadra má podle vlastních průzkumů velkou šanci na dobrý výsledek v blížících se parlamentních volbách. Jestli se to potvrdí, budou se Sadrovi lidé podílet na výběru předsedy vlády a kvůli nim by se jím mohl stát člověk nepřátelský vůči Spojeným státům a blízký Íránu. Píše o tom agentura Reuters . Nový premiér by pak mohl nejen trvat na urychlení odchodu amerických vojáků, kteří mají být z Iráku pryč do konce příštího roku, ale rovněž ohrozit vojenskou a ekonomickou spolupráci Iráku s USA. Těžko by se pak mohlo pokračovat ve sbližování sunnitů se šíity.
Prozatím je za hlavního kandidáta na vítězství v parlamentních volbách považována koalice Právní stát nynějšího premiéra Núrího Málikího. Proti ní ale hovoří velké loňské atentáty na státní budovy v centru Bagdádu, které zpochybňují spolehlivost bezpečnostních sil, a také neutěšený stav ve službách. Hlavním soupeřem Právního státu je koalice Národní irácké spojenectví. Jsou v ní šíitské náboženské strany jako Nejvyšší islámské irácké shromáždění Amara Hakíma a pak také Sadrova skupina. Jestliže získá Národní irácké spojenectví velkou část ze 325 poslaneckých křesel a jestliže přitom budou Sadrovi lidé úspěšnější než Nejvyšší islámské shromáždění, pak bude Sadr moci hovořit do toho, kdo se stane příštím premiérem. Vedení Nejvyššího shromáždění s prohrou se Sadrem už dopředu počítá. Tvrdí, že Írán, který má značný vliv na irácké šíity a kde Sadr donedávna pobýval, podporuje právě Sadra. Nejvyšší islámské irácké shromáždění se prý ale bude snažit zabránit Sadrovi získat větší vliv spojenectvím s menšími stranami.
Sadrův mluvčí Saláh Ubajdí předpovídá, že Národní irácké spojenectví získá ve volbách 70 až 80 křesel a z nich 35 bude patřit Sadrově skupině. V loňských provinčních volbách skončila třetí. Sadrovy milice bojovaly po invazi proti Američanům. Když ale USA v roce 2007 své jednotky posílily, aby potlačily jednak tyto milice, jednak sunnitský odboj, odešel Sadr do Íránu. Nedávno se však vrátil už ne jako vůdce povstalců, nýbrž jako politik a místo na milice vsadil na budování sítě sociálních služeb. Nepřestává přitom volat po co nejrychlejším odchodu Američanů, na což slyší hlavně chudí šíité, pro něž je přítomnost Američanů příčinou všech problémů Iráku. Zvýšení Sadrova vlivu může odradit sunnity od dalšího smiřování se s vládou většinových šíitů a může také zkomplikovat záměry Američanů vybudovat v Iráku demokracii v západním stylu. Sadrovi lidé totiž budou dávat přednost striktní interpretaci islámu. Sadr sám je zastáncem toho, že zemi mají řídit nejvzdělanější duchovní, podobně jak je tomu podle něj v Íránu.
O konkrétním kandidátovi na post premiéra ale zatím nemluvil a není pravděpodobné, že by jím chtěl být on sám. Je o něm známo, že usiluje hlavně o postup v šíitské náboženské hierarchii. Jeden z Málikího poradců se domnívá, že Sadr bude podporovat některého z kandidátů z jiné strany, aby si tak zajistil spojenectví této skupiny. Málikího poradci se shodují v tom, že úspěch Sadra ve volbách není zdaleka jistý. Jestliže se ale v těchto kruzích o nějakých možných kandidátech na post premiéra hovoří, pak je to vůdce někdejší exilové opozice Ahmad Šalabí a bývalý premiér Ibráhím Džaafarí. Sunnité však Šalabího nikdy nepodpoří, protože právě on se podle nich po invazi podílel na vytlačení kdysi vládnoucích sunnitů z vládních institucí a armády. Džaafarí má zase na kontě obvinění, že v letech 2005 až 2006, kdy předsedal vládě, přivíral oči nad vražděním sunnitů.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .