O íránské jaderné záhadě a neúspěších americké blízkovýchodní politiky
www.nytimes.comFoto: Dana Josefová
Hlavní část dnešního pořadu budeme věnovat Íránu a jeho nedávnému překvapivému rozhodnutí ohledně jeho jaderného programu. Přineseme také informace o tom, jak americké firmy obcházejí embargo své vlastní země, nebo arabský názor na blízkovýchodní politiku amerického prezidenta Baracka Obamy. Seznámíme vás i se současným postojem Srbska vůči Kosovu nebo s katastrofální situací křesťanů v Iráku.
Íránský jaderný program nepřestává zaměstnávat západní média a Teherán dál hraje se Západem hru kočky s myší. V posledních dnech vyvolal údiv svým nejnovějším krokem, který nikdy nevysvětlil - poté, co dlouhá léta důsledně ukrýval svá jaderná zařízení hluboko v podzemí, aby je ochránil před případným leteckým útokem, najednou jejich část přestěhoval na povrch. Když byl Írán v září přistižen, že buduje podzemní továrnu na obohacování uranu u města Kóm, jeho představitelé tvrdili, že jim kvůli hrozícímu útoku nic jiného nezbývá a že jen blázen by zařízení umístil nad zemí. Proto byli teď zbrojní inspektoři OSN skutečně překvapeni - jako by Írán na továrnu namaloval terč, píše americký deník New York Times a ptá se: Proč Írán tolik riskuje?
Důvody jsou stále záhadou a předmětem spekulací. Podle jedné teorie se Írán snaží vyprovokovat Izrael, aby na něj zaútočil jako první. Podle jiné zase vyhrocuje spor se Západem, aby z něj vydobyl další ústupky při jednání. Ale nejjednodušší vysvětlení asi je, že Íránu došly vhodné kontejnery na radioaktivní palivo, a tak musel všechno přestěhovat, soudí deník. Podle zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii 14. února přemístil dokonce za přítomnosti zbrojních inspektorů skoro dvě tuny nízkoobohaceného uranu do nevelké továrny, kde jej chce podle vlastního prohlášení obohatit na 20 procent. New York Times připomíná, že k výrobě jaderné bomby je třeba uran obohacený na 80 až 90 procent, což je podle něj poměrně malý technologický skok.
Ať už je skutečný důvod jakýkoli, podle amerických vojenských představitelů představuje tento íránský krok velké pokušení pro Izrael. Prezident Barack Obama si chce být jistý, že Izrael žádnou vojenskou akci nepodnikne. Nedávno proto do Izraele vyslal poradce pro národní bezpečnost a předsedu amerického sboru náčelníků štábů Michaela Mullena, aby se ujistil, že Izrael nechystá žádné překvapení podobné nečekanému útoku na rozestavěný syrský jaderný reaktor v roce 2007, uzavírá deník.
Americká stanice CBS přinesla v těchto dnech reportáž o tom, jak Írán získává americkou technologii navzdory embargu a americkým sankcím vůči každé firmě, která s Íránem obchoduje. V pořadu "60 minut" názorně předvedla, jak vybavení nakupují prostředníci, kteří je předají třetí zemi, a odtamtud technologie putuje do Íránu. Prostředníkem bývají často americké firmy, které vybavení nakoupí zcela legálně. Většinou jde zařízení pro civilní využití v oblasti medicíny a médií. Reportáž ukázala záběr íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, který stojí před tlakovým snímačem vyrobeným ve Spojených státech. Zvláštní agent americké přistěhovalecké správy Clark Settles v pořadu potvrdil, že Íránci o snímače usilovali, protože jsou "nedílnou součástí procesu obohacování uranu".
www.washtimes.comFoto: Český rozhlas
Na problém se poprvé přišlo, když americká armáda našla americké součástky v bombách, které si vyžádaly životy tolika vojáků v Iráku. Šetření ukázalo, že americké firmy nevědomky prodávaly zařízení prostředníkovi v Dubaji, který je posílal do Íránu; a ten je používal k výrobě bomb určených pro Irák a Afghánistán. Zjištění vedlo ke zřízení vyšetřovací komise, v jejímž čele stál David Kris, ředitel oddělení národní bezpečnosti při ministerstvu spravedlnosti. Podle něj mohou Iránci takové zařízení získat kdekoli na světě, včetně Spojených států. Umějí využít každé příležitosti, která se jim naskytne, řekl Kris.
Vyšetřování trvalo tři roky a vedlo k obžalobě stovek obchodníků ve Spojených státech; na zahraniční prostředníky americké zákony nemohou. V nejbližší době bude o podobném případu rozhodovat soud ve Francii. Na žádost Spojených států byl v Paříži zatčen Majid Kakavand. Američané požadují jeho vydání, protože oklamal několik amerických firem a poslal desetitisíce elektrických součástek do Íránu přes Malajsii. Jeho obhájkyně se snaží vydání svého mandanta zabránit argumentem, že v Evropě nejsou v platnosti žádné sankce za obchodování s Íránem, pokud nejde o zbraně a jaderné součástky.
Íránu se týká i následující příspěvek z amerického deníku Huffington Post , přestože jeho hlavním tématem je Barack Obama. Podle jeho arabského autora panuje všeobecný názor, že Obama zlepšil americkou pověst ve světě a snad i zvýšil počet přátel Ameriky. Tento názor je však zcela nepodložený a ve skutečnosti je pravdou opak. Dalo by se očekávat, že charismatickému Obamovi s rukou napřaženou k přátelům i nepřátelům Ameriky se bude dařit lépe než konfrontačnímu Georgi Bushovi, který zastával zjednodušený názor "buď s námi, nebo proti nám" a rozřazoval národy do nejrůznějších "os zla". V mezinárodních vztazích jde ale o zájmy, a nikoli o hezká slova. Zatímco Bush verboval spojence a dělal si nepřátele, Obama přišel o americké přátele tím, že nezvítězil nad nepřáteli.
Rozhodně neudělal dojem na nepřítele Ameriky číslo jedna, Al-Kajdu. Ta v době od září do prosince vyslala sebevražedné atentátníky do New Yorku a Michiganu, ale první útok byl zmařen a druhý se naštěstí nezdařil. V Iráku Amerika od roku 2003 ztratila více než 4.300 vojáků a utratila 700 bilionů dolarů, ale přesto tam dnes není jediný politik nebo politické uskupení, kteří by Americe otevřeně vyjadřovali vděčnost za to, že je zbavila bezohledného tyrana Saddáma Husajna. Všichni naopak nahlas Spojené státy kritizují, i když se v soukromí bojí, že Obama vojáky z Iráku stáhne.
V Libanonu vyšla v březnu 2005 do ulic třetina ze čtyř milionů obyvatel a požadovala odzbrojení prodloužené ruky Íránu, hnutí Hizballáh, a ukončení syrské okupace země. Většinou šlo o muslimy pod vedením umírněného politika Saada Harírího. Kabát převlékl i Wálid Džumblát, kmenový náčelník esoterické islamistické sekty, který dlouho patřil k spojencům Íránu a Sýrie, a prohlásil v živém vysílání televizní stanice Al-Džazíra, že je hrdý, že může být součástí amerického plánu šíření demokracie na Blízkém východě. Než však Obama nastoupil do Bílého domu, podpora americkým spojencům v Libanonu klesla, protože Obama se rozhodl zalíbit nepřátelům v Sýrii a Íránu. Harírí a Džumblát tak byli nuceni se boje za demokracii a svobodu v Libanonu vzdát, Harírí musel zajet do Damašku a žádat své bývalé nepřátele za odpuštění a Džumblát na udělení audience u syrského diktátora Bašara Asada dodnes teprve čeká.
V Íránu se poprvé od roku 1979 vzbouřil lid proti autokratickému režimu a za takzvané zelené revoluce vyšel do ulic, kde požadoval smrt nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chameneího. Jenže Obama se ve Washingtonu bavil tím, že íránským tyranům posílal jeden usmiřovací dopis za druhým, a na stranu zelené revoluce za demokracii a svobodu se nepostavil. A když jí konečně vyjádřil podporu, bylo už pozdě.
Když porovnáme nepřátele Ameriky na Blízkém východě s kumpány Íránu, je hned jasné, proč má Washington tolik problémů na diplomatické i lidové úrovni, zatímco Írán je naprosto sebejistý, kráčí mílovými kroky k jaderné zbrani a šíří svůj vliv po celém regionu. Od roku 1981 nepřetržitě financuje Hizballáh, z něhož se stal stát ve státě s vlastní armádou, školami, nemocnicemi, sirotčinci, satelitní televizní stanicí a dalšími vymoženostmi a který si získal srdce libanonských šíitů. Podobně dlouho Írán financuje a podporuje Sýrii. Obama škemrá, aby Damašek převlékl kabát a Írán opustil, ale nezdá se, že by k tomu Sýrie jevila ochotu.
V Iráku Teherán nejen cvičí a financuje milice a násilnické skupiny, ale i předvolební kampaň iráckých politiků, loajální mediální skupiny a politické strany, a tak v zemi šíří svůj vliv. Amerika v Iráku utratila mnohem víc peněz, ale s mnohem menším anebo nulovým účinkem. Srovnání Íránu a Obamovy Ameriky je prosté. Zatímco Teherán nikdy nezklamal a neopustil žádného svého spojence, podpora spojenců Washingtonu je zásadně nesouvislá a závislá na změně vlády a věčně rozkolísané náladě amerických voličů, znalců a analytiků.
A tak zatímco Írán si vybudoval miniaturní islámskou republiku v Libanonu a směřuje k témuž výsledku v Iráku, Amerika si ani v jedné z těchto zemí nedokázala udržet přátele nebo vliv. A zatímco Teherán brutálně potlačil sílící nenásilnou revoluci požadující změny, pacifismus Washingtonu nezískal ani jediný ústupek íránského režimu a už vůbec ne jeho odpůrce, představitele zelené revoluce. Zatímco Írán ví, jak si získat přátele, Obamova Amerika se stala odborníkem na to, jak je ztratit, uzavírá arabský komentátor amerického deníku Huffington Post .
www.ap.deFoto: Dana Josefová
Srbsko stále neupustilo od záměru iniciovat ve Valném shromáždění OSN rezoluci ke Kosovu, jehož nezávislost nadále odmítá. Předpokládá, že uspěje, protože převážná většina členských zemí OSN samostatnost Kosova dodnes neuznala. Na druhé straně však srbská diplomacie ještě neodmítla ani kompromisní možnost, která by Kosovu umožnila připojit se k regionálním iniciativám na Balkáně, aniž by Bělehrad svou bývalou provincii uznal, píše agentura APA .
Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremič zahájil počátkem roku diplomatickou ofenzivu mezi státy Afriky, Asie a Latinské Ameriky s cílem získat podporu pro navrhovanou rezoluci. K přijetí rezoluce, která by označovala vyhlášení nezávislosti Kosova za protiprávní, stačí prostá většina ze 192 členských zemí OSN. Samostatné Kosovo uznalo 65 zemí, včetně Česka a většiny členů Evropské unie. Mezi státy, které tento krok nadále odmítá, patří i dva stálí členové Rady bezpečnosti, Rusko a Čína.
Srbsko by rezolucí Valného shromáždění obešlo Radu bezpečnosti OSN, kde by ji tři z pěti stálých členů s právem veta zablokovali. Vše nasvědčuje tomu, že získání podpory většiny ve Valném shromáždění pro stanovisko Srbska není vyloučené, protože už žádost, aby k nezávislosti Kosova vypracoval právní posudek Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, podpořilo 77 členských zemí OSN, jen šest bylo proti a 74 se zdrželo.
Jak ale upozorňuje bělehradský list Danas , lze očekávat protiofenzivu zemí, které osamostatnění Kosova schvalují. Především je to takzvaná kontaktní skupina, tedy Spojené státy, Británie, Německo, Francie a Itálie, a rovněž další země, které Kosovo uznaly. Britský velvyslanec v Bělehradě zdůraznil, že nezávislost Kosova podporuje 80 procent členských zemí Evropské unie, a je proto zcela nereálné očekávat, že by zamítavý posudek Mezinárodního soudního dvora nebo rezoluce Valného shromáždění vedly ke zrušení nezávislosti Kosova.
Srbská diplomacie si toho je zřejmě vědoma, protože podle některých informací připravuje i "plán B". Ministr zahraničí Jeremič v rozhovoru pro deník Blic připustil, že Bělehrad usiluje o nové vyjednávání s Prištinou o statusu Kosova. Srbsko podle něj hledá takové řešení, které by Kosovu dovolilo zapojení do regionálních iniciativ na Balkáně, aniž by Bělehrad svou bývalou provincii uznal. "Chceme spolupracovat na východisku, které umožní integraci celého západního Balkánu do Evropy, a jsme ochotni zvážit každé řešení, které podpoří mír na Balkáně," řekl Jeremič. Podle listu Danas se za touto formulací může skrývat i ochota k případné výměně území mezi Srbskem a Kosovem. Za tři městečka v jižním Srbsku osídlená převážně Albánci - Preševo, Bujanovac a Medvedja - by Bělehrad vyměnil severovýchod Kosova, kde žijí převážně Srbové.
Nedávné nepokoje a násilnosti v severoiráckém městě Mosul vyhnaly z domovů na 4.300 tamějších křesťanů, kteří se i s rodinami stěhují do jiných měst v provincii Ninive. Ve své nejnovější zprávě to uvedlo Oddělení pro humanitární záležitosti při sekretariátu OSN . Při atentátech v Mosulu přišlo v druhé polovině února o život osm křesťanů. Podle OSN mezi křesťany v Mosulu nadále panuje strach, a proto raději vůbec nevycházejí z domů z obav o své bezpečí. Studenti křesťanské univerzity nechodí na přednášky a křesťanští pracující nechodí do zaměstnání.
V říjnu 2008 uprchlo z tohoto druhého největšího iráckého města po vlně útoků, výhrůžek a zastrašování přes 12.000 křesťanů. Část se jich později vrátila, když se bezpečnostní situace ve městě zlepšila. V prosinci však v Mosulu došlo k novým smrtícím útokům proti křesťanům a násilnosti pokračovaly i letos v únoru. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch ve své listopadové zprávě označila menšiny v severním Iráku, zejména křesťanské, za vedlejší oběti konfliktu mezi Araby a Kurdy o kontrolu a nadvládu v provincii Ninive, kde se Mosul nachází. Zároveň důrazně vyzvala k ochraně těchto menšin.
www.dpa.deFoto: Český rozhlas
Chaldejsko-katolický arcibiskup Louis Sako z Kirkúku vyzval své souvěrce, aby navzdory nejnovější sérii vražedných útoků proti iráckým křesťanům svou vlast neopouštěli. Podle něj by sice bylo snadné odejít a vybudovat si novou existenci v míru a bezpečí někde jinde ve světě. "Nemůžeme však přece žít odděleně od ostatních Iráčanů, protože jsme Iráčané a chceme určovat budoucnost naší země společně s Araby, Kurdy, muslimy a Turkmeny," řekl arcibiskup agentuře DPA .
Nedávné útoky proti křesťanům jsou podle Saka ohavné a politováníhodné. Stejně jako většina pozorovatelů a politologů připisuje duchovní jejich růst blížícím se parlamentním volbám, které se budou konat 7. března. Podle údajů církve žije v Kirkúku ještě asi 80.000 křesťanů a další žijí ve zmíněném Mosulu i v hlavním městě Bagdádu. Před svržením režimu diktátora Saddáma Husajna v roce 2003 bylo v Iráku zhruba jeden a půl milionu křesťanů. Více než polovina z nich od té doby z Iráku utekla nebo si našla nové bydliště v kurdské autonomní oblasti na severu země, kde je bezpečněji. Většina iráckých křesťanů patří k chaldejskému a syrskému ritu římskokatolické církve.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .