Rusko a otázka eutanásie
www.rferl.orgFoto: Dana Josefová
V několika zemích světa se v poslední době objevily debaty o eutanásii - my vám přiblížíme poněkud šokující diskusi z Ruska. V Londýně byla v tomto týdnu vynesena fatwa - jinými slovy náboženský rozsudek - proti terorismu. Řekneme vám, v čem je jiná než předchozí pokusy, a zamyslíme se nad otázkou, jaký může mít v rámci islámského světa vliv. Dozvíte se, jak obtížné je pro Americký Národní úřad pro letectví a vesmír odstoupit od plánovaných letů na Měsíc. A závěr bude patřit bezdomovcům v Číně, kteří našli střechu nad hlavou díky internetu.
Diskuse na téma eutanásie probíhají v různých zemích různě. Jde o mimořádně citlivou morální otázku, takže zastánci i odpůrci většinou váží slova. Občas se ale objeví i názory - řekněme vyhraněné. Takovým případem je nedávný článek v ruském tisku. Podrobně o něm informuje internetový portál Svobodné Evropy pod názvem "Ruská výzva k postnatálním potratům vyvolala pohoršení mezi rodiči postižených dětí".
Koncem prosince zazvonil Sněženě Mitinové telefon. Volala její přítelkyně Světlana. Plakala a říkala, že právě četla v novinách článek, vyzývající k zabíjení dětí, jež se narodily s mentálním nebo jiným postižením. Autor Aleksandr Nikonov použil k charakterizování takových dětí slovo "debil", které je v ruštině mimořádně urážlivé (podobně jako v češtině). Zabíjet by se podle něj měly hned po porodu.
Aleksandr Nikonov ve svém článku napsal, že rodiče by měli mít právo k eutanásii těchto novorozenců - a v názvu bylo dokonce zdůrazněno, že jejich život by se měl ukončit "aby netrpěly". Dále použil termín "postnatální interrupce". Sněžena a Světlana prožívaly celou záležitost osobně, protože jsou matkami postižených dětí - a rozhodly se, že to tak nenechají. Napsaly stížnost, adresovanou ruskému svazu novinářů. Zdůrazňují přitom, že nechtějí trestat Nikonova, ale probudit ruskou veřejnost, která je vůči postiženým vysoce intolerantní.
Jedna z žen vystoupila minulý měsíc na zasedání novinářské organizace a uvedla, že názor, vyjádřený Nikonovem, není zřídkavý. Doslova uvedla: "Potkávám na ulici cizí lidi, kteří mi řeknou, že si zasloužím svůj osud, lékaři a sociální pracovníci nechtějí dělat svou práci jen proto, že moje dítě je vážně postižené". Obě ženy zastupuje právník Piotr Kučerenko, který prohlásil, že Nikonov rozdmychává diskriminaci a vyvolává nebezpečné reminiscence na teorie rasové nadřazenosti, propagované kdysi nacistickým Německem.
Nikonov ale nemá žádné výčitky svědomí. Svoji obhajobu uvedl slovy: "Dovolte, abych se představil, jsem Adolf Hitler, tak mě totiž lidé chtějí vidět". A pokračoval: "Skuteční bastardi jsou ti, kdo mi říkají: ano, je dobré a správné, že lidé trpí, můžou trpět, pokud to neprotiřečí našemu uměle vytvořenému konceptu humanity. Do pekla s vámi. Lidé nemají trpět. To je můj názor a vy mě neumlčíte".
Nikonovy argumenty ale nepřesvědčily svaz novinářů, podle kterého je daný článek na hranici extremismu, a podle kterého musí bulvární plátek, který ho otiskl, uveřejnit opačný názor stěžovatelek. Jde o důležité morální a symbolické vítězství, nicméně Svobodná Evropa popisuje na příběhu obou žen trable, kterými procházejí v Rusku rodiče postižených dětí, zvlášť pokud jejich léčba vyžaduje drahé léky. Konstatuje, že v Rusku panuje značná neochota starat se o postižené občany, kteří jsou stále vnímáni jako břemeno pro společnost. Uvedené postoje jsou ještě výraznější, když si uvědomíme, že Rusko prochází populační krizí, jež je způsobena i nízkou porodností a nedobrou úrovní pediatrické péče.
Předpokládá se, že v následujících dvaceti letech se sníží počet Rusů o 17 miliónů. Ve světle těchto údajů zaznívají hlasy, podle kterých si země nemůže dovolit ignorování 15 miliónů invalidů - jak dospělých, tak dětí. Podle právníka Kučerenka ukazuje případ na hlubší morální krizi, v níž se Rusko nachází. Poukazuje na to, že úřady bojují proti extremismu, ale v tomto případě mlčí. Závěrem uvádí Svobodná Evropa reakce, jež vyvolalo uveřejnění reportáže na jejích stránkách. Je z nich cítit, že daná otázka vyvolává celé spektrum postojů.
www.bbc.co.ukFoto: Český rozhlas
Kdo se pozastavoval nad tím, že od teroristických útoků na New York a Washington nebyla v islámském světě vynesena pádná fatwa proti Usámovi bin Ládinovi, ten se po necelých deseti letech, zdá se, dočkal. Jak informuje internetové zpravodajství stanice BBC islámský učenec Tahír ul-Kádrí ji v tomto týdnu vynesl. Podle stanice jde o vlivnou postavu a výnos o 600 stranách má globální charakter.
Tahír ul-Kádrí pochází z Pákistánu jeho rozsudek - nebo-li fatwa - jednoznačně odsuzuje militantní ideologii al-Kajdy. Tato organizace je zde popsána doslova jako "staré zlo pod novým jménem". Podle autora islám zakazuje masakrování nevinných lidí, stejně jako sebevražedné útoky. Tahír ul-Kádrí žije v Londýně a reprezentuje rostoucí hnutí, jež má stále větší vliv v několika zemích. Ačkoliv v minulosti už byly vydány některé fatwy, kritické k terorismu, novum spočívá v tom, že nyní jsou vynechána všechna zpochybňující "ale" a "jenomže".
Všechny argumenty al-Kajdy, jež používají teroristé k rekrutování nových lidí, jsou zde jeden po druhém teologicky vyvráceny. Původně text reagoval na dění v Pákistánu, byl ale rozšířen o globální otázky. Při jeho představování měl ul-Kádrí asi hodinový projev, ve kterém prohlásil, že teroristé nemohou prohlašovat svoje sebevražedné útoky za mučednictví a nemohou být ani chápáni jako hrdinové - jsou totiž (doslova) "hrdiny pekelného ohně a do tohoto ohně také směřují". Jejich počínání se také podle autora v žádném případě nemůže považovat za "džihád" (nebo-li svatou válku).
Stanice BBC dodává, že v Británii nejde o první odsouzení terorismu ze strany islámských osobností. Po útocích v londýnském metru se představitelé muslimů sešli, aby terorismus odsoudili a vyzvali k vyobcování teroristů z muslimských komunit. Jenomže jiné výnosy, pocházející především z Blízkého východu, argumentují izraelsko - palestinským konfliktem a tvrdí, že jde o výjimečnou situaci, která ospravedlňuje sebevražedné útoky. Podle ul-Kádrího však neexistuje žádná situace, jež by omlouvala útoky na civilisty na tržišti nebo ve vlaku.
Tahír ul-Kádrí je prozatím známý spíš v Pákistánu. Jeho hnutí má v Británii deset mešit, většinou ve městech s početnou muslimskou komunitou. Zaměřuje se především na mladší generaci, kterou podle ní vedení komunit většinou ignorují. Těší se zájmu politiků a bezpečnostních expertů, kteří hledají v islámských společenstvích spojence k boji proti extremismu. Stanice BBC na závěr svého článku dodává, že podobných mostů se pokusili vybudovat protagonisté zvláštní strategie pro boj proti extremismu mnoho. Většinou ale zjistili, že vliv jejich spojenců je minimální.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (známý pod zkratkou NASA) dobře ví, jak je těžké vyslat člověka na Měsíc. Nyní ale zjišťuje, že jedna věc je ještě těžší, a sice takový program ukončit. Píše o tom server novin Los Angeles Times . Prezident Barack Obama oznámil, že chce, aby se úřad vzdal svých lunárních záměrů a začal vyvíjet revoluční technologie, které dopraví lidi rovnou na Mars. Pokud bude Kongres souhlasit, NASA bude muset zastavit program Constellation, který měl vrátit astronauty na Měsíc do roku 2020.
Jenomže ukončení programu Constellation není snadná záležitost. NASA kvůli tomu musí projít politickým a finančním bludištěm, které si do značné míry tento úřad sám vytvořil. Obamův návrh rozpočtu na rok 2011 počítá se 2,5 miliardami dolarů na vyplacení dluhů, které má NASA u svých dodavatelů. Úřad by tak mohl zastavit vývoj rakety Ares, kabiny Orion a lunárního modulu Altair, které vznikají v rámci programu Constellation. Ale vládní úředníci přiznávají, že tato částka je přinejlepším odhadem.
"Myslím, že jsme posoudili, co říkají firmy a co říkají naši analytici," reagoval šéf NASA Charles Bolden na otázku, kde se vzala částka 2,5 miliardy dolarů. "Je to přibližný odhad. Doufám, že je to nejvyšší číslo," doplnil. Řada lidí uvnitř NASA i mimo úřad se ale domnívá, že odhad je příliš nízký. Úřad podepsal smlouvy za více než deset miliard dolarů na konstrukci, odzkoušení a stavbu rakety Ares I a kabiny Orion, které byly srdcem programu Constellation. Podle vládních auditorů náklady některých těchto smluv vzrostly od roku 2007 o další tři miliardy dolarů kvůli konstrukčním změnám, technickým problémům a odkladům.
Kolik bude NASA dlužit, pokud se bude muset ze všech smluv vyvázat, je nejasné. Mnoho dohod je označeno jako nedokončené smlouvy. To znamená, že podmínky a cena nebyly stanoveny, ačkoli NASA dala pokyn k zahájení prací. Úřad tedy bude muset vyjednat se smluvními partnery odstoupení od smlouvy. A to by mohl být podle vládních úředníků, kteří mají o záležitosti povědomí, dlouhý a bolestivý proces. "Může to být chaotické a bude to trvat nejméně rok od skončení projektu, než bude stanovena cena těchto smluv," řekl jeden z vyšetřovatelů v Kongresu.
NASA se snaží zjistit, kolik dluží. To ale může být také komplikovaná záležitost. Smluvní partneři programu Constellation dostali dopisy, v nichž se úřad ptá, kolik by stálo zastavení práce. V dopisech ale zdůrazňuje, že "toto nesmí být chápáno jako příkaz k zastavení práce". Kongres totiž zakázal NASA zastavit práci na jakékoli části programu Constellation, pokud k tomu úřad nedostane povolení. Zatím se ale nezdá, že by ho zákonodárci chtěli udělit.
Asi 30 členů Kongresu varovalo Boldena, že jeho snaha připravit se na zrušení kontraktů bez povolení, včetně zjišťování nákladů odstoupení od smluv, může být nezákonná. Někteří z této skupiny kongresmanů ale poté Boldena kritizovali za to, že nezná částku nutnou pro ukončení programu. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír naposledy zrušil podobně rozsáhlý program v roce 1970. Tehdy zastavil stavbu rakety Saturn V a v roce 1973 zrušil celý program Apollo. Podle vládních úředníků byla v posledních deseti letech zrušena jen asi desítka programů, které měly hodnotu v řádu miliard dolarů - uzavírají noviny Los Angeles Times .
www.afp.comFoto: Český rozhlas
Bezdomovci v Pekingu nalezli přístřeší díky internetu. Reportáž o tom přináší agentura AFP . Čang Šú-che se rozhodně nenarodil jako samaritán. Nicméně se jím stal, když díky svému blogu pomohl z ulice 14 postiženým lidem v zemi, kde internet slouží mimo jiné i jako nástroj solidarity. V zimě roku 2007 popsal tento sedmapadesátiletý důchodce, jenž kdysi pracoval v reklamě, na své osobní stránce životní podmínky několika těch, kteří se ocitli stranou čínského ekonomického růstu, tedy bezdomovců, s nimiž se setkal na pekingských chodnících.
Ušlechtilé reakce uživatelů internetu v Číně, kde po internetu brouzdá více než 380 milionů lidí a používá jej většinou k tomu, aby kritizovalo zneužívání moci místními úředníky, byly okamžité: začali posílat dary. O rok později byl Čang schopen najít bezdomovcům střechu nad hlavou v Ta-singu, asi 30 kilometrů od centra metropole. V Číně, kde se struktur pro lidi bez střechy nad hlavou stále ještě velmi nedostává, si obyvatelstvo začíná uvědomovat, v jak těžkých podmínkách bezdomovci žijí. Na internetových diskusních fórech byla široce komentována úmrtí dvou bezdomovců letos v zimě a lidé nad nimi vyjadřovali politování.
Postižení a chudí lidé, kteří přicházejí do Pekingu, aby si u ústřední moci postěžovali na místní úřady, migrující pracovníci hledající práci: nikdo neví, kolik z nich trávilo noci pod širým nebem, když teploty v lednu klesaly pod minus 17 stupňů Celsia. Mnozí raději z 18 chudinských přístřešků v metropoli utečou. Jeden z Čangových chráněnců, Wang Jü-chaj, osmačtyřicetiletý invalida bez jedné nohy, se tam jednou vydal a později uvedl: "Bylo to jako vězení, v jedné místnosti nás bylo deset. Jeden z hlídačů mě dokonce zbil".
Jít do takového přístřešku také znamená vystavovat se nebezpečí, že bezdomovec bude poslán zpět do své provincie. "Bezdomovci, kteří přicházejí většinou z jiných provincií, do útulků nechodí. Odtamtud je totiž za několik dní stejně pošlou zase na ulici, násilně eskortují do jejich rodné obce," uvádí Tchang Ťün, sociolog z Akademie sociálních věd. "Není to k ničemu. Dříve či později se vracejí," dodává. Wang Jü-chaj, kterého do Pekingu následovala i jeho psychicky chorá žena, se nechce vrátit domů do Che-pej, kde jejich tři dcery vychovávají jejich přátelé a příbuzní.
O ulici mluví s humorem: "Náš hotel má určitě více než čtyři hvězdičky. Dokonce se tu i ráno uklízí. Jediný rozdíl od skutečného hotelu tkví v tom, že tu není topení." Dnes Wang Jü-chaj a jeho společníci v neštěstí už nejsou žebráky. Změnili se v pouliční prodavače a nabízejí kolemjdoucím pohledy na Peking v turistické čtvrti v centru města. Když mají dobrý den, vydělají si každý až deset jüanů (což je zhruba 27 korun). O každém víkendu čekají na svého dobrodince, jenž přijíždí ve voze přeplněném potravinami a šatstvem. "Poslali jim je uživatelé internetu z celé Číny," prohlašuje spokojeně.
Čang nechce, aby jeho činnost nabyla na širším rozsahu, ani nechce založit nějakou asociaci. Působí raději diskrétně. "Případy bezdomovců svědčí o určitém neúspěchu vlády, a proto to je citlivá záležitost," vysvětluje. "Nemám žádnou organizaci, nevznáším žádné požadavky. Vím, co úřady mohou tolerovat. A přestože se někdy znepokojovaly, nikdy mi nepůsobily vážné nepříjemnosti," zdůrazňuje. Wangova manželka neměla takové štěstí. Policie ji nedávno zatkla a na deset dní poslala do sběrného tábora. Manželé se právě chystali odjet do Che-pej, aby tu s dcerami oslavili čínský Nový rok. "Možná se budu muset vrátit sám," říká Wang na závěr reportáže agentury AFP .
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19:10. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .