Lesk a bída velkých říší
www.themoscowtimes.comFoto: Dana Josefová
Dnešní internetová výprava nás zavede do dvou současných a jedné dávné říše. Zahraniční pozorovatelé Ruska pozorně poslouchají člověka označeného za vládce a hledají v jeho slovech důvod k opatrnému optimismu. O čínském impériu se nyní píše většinou s obdivem a tamní oficiální tisk podporuje tuto iluzi úvahami, že by se mohl omezit počet poprav, který je zdaleka nejvyšší na světě. Svědectvím o starověkém Egyptě je faraonův vůz, který se vydal na cestu za oceán, aby tam vydělal peníze, které by pomohly ohroženému archeologickému výzkumu.
Prezident a marné naděje
Lidé, kteří doufali, že ruský prezident Dmitrij Medveděv povede svou zemi vstříc demokratičtější budoucnosti, která bude mít lepší vztahy se Západem, zažili nedávno pravý tobogán emocí. Jako příklad uvádí deník Moscow Times nedávnou Medveděvovu řeč k ruským velvyslancům, kde hovořil o potřebě modernizovat spojenectví se Spojenými státy a jinými západními zeměmi. Prezident otevřeně a nikoli poprvé podpořil vládu práva, demokracii a instituce občanské společnosti. Podle něj je v zájmu ruské demokracie, aby co možná nejvíce zemí uplatňovalo v domácí politice demokratické standardy.
Dmitrij Medveděv a Angela MerkelováFoto: Presidential Press and Information Office
O tři dny později přišlo prudké zklamání, když se Dmitrij Medveděv na společné tiskové konferenci s německou kancléřkou Angelou Merkelovou přihlásil k odpovědnosti za zákon, který nebezpečně rozšiřuje pravomoci Federální bezpečnostní služby. Norma byla předložena ruskému parlamentu po březnových atentátech v moskevském metru. Zpravodajská služba dostane kromě jiného právo varovat občany, že jejich činy by mohly porušit zákon. Jak tomu budou rozumět bezpečnostní úřady, je jiná otázka, ale v každém případě je důvod k obavě, že zákon pomůže zastrašit odpůrce vlády a přimět je, aby si dvakrát rozmysleli, co budou říkat nebo dělat. Normu už schválily obě komory ruského parlamentu a prezident Medveděv se svým podpisem nijak neotálel.
Aktivisté významných ruských organizací, které hájí lidská práva, v nedávném otevřeném dopise varovali, že zákon pomůže vrátit tyranskou právní praxi, zastrašování opozice a právo bezpečnostních služeb kontrolovat pokojné aktivity občanů. Odpůrci zákona donedávna doufali, že prezident bude zákon vetovat, ale jeho výroky na tiskové konferenci s Angelou Merkelovou jejich naděje pohřbily. „Zákon o Federální bezpečnostní službě je naše domácí norma. Každá země má právo zlepšovat svou legislativu včetně zákonů, které se týkají zvláštních služeb,“ řekl doslova Dmitrij Medveděv a zdůraznil, že všechno, co se bude dít dál, je v souladu s jeho přímými pokyny.
Nových zákonů, která omezí občanská práva v Rusku, bude zřejmě přibývat. Přinejmenším ve stadiu úvah je další norma, která by zakázala organizování veřejných protestů a demonstrací lidem, kteří už byli potrestáni soudem. Týkalo by se to i menších řečinů, jako je překročení povolené rychlosti při jízdě autem. Úřady by tak získaly větší moc odmítnout žádost o povolení veřejného shromáždění. Ministerstvo tisku a komunikací se kromě toho snaží prosadit změnu zákona, která by dala bezpečnostním orgánům větší volnost jednání, když chtějí uzavřít internetové stránky nebo stíhat poskytovatele internetového spojení. O těchto nebezpečných záměrech se Dmitrij Medveděv na tiskové konferenci s německou kancléřkou Merkelovou ani nezmínil.
Prezident nevyvolal zklamání jen svým postojem k určitým zákonům. Podobné pocity budily i jeho obranné reakce na výčitku, že vůbec nepokročilo vyšetřování loňské surové vraždy bojovnice za lidská práva Natálie Estěmirovové. Medveděv těsně po její smrti slíbil, že viníci budou voláni k odpovědnosti, ale od té doby se nic takového nestalo. Podobný prezidentův závazek se týkal právníka Sergeje Magnického, kterého dostal do vězení smyšlený přečin. Skutečnou příčinou bylo jeho obvinění, že představitelé ministerstva vnitra jsou v masovém měřítku úplatní. Právník loni v listopadu zemřel ve věznici, když mu byla odepřena přiměřená pomoc lékařů. Letos byli povýšeni už tři ministerští úředníci angažovaní v jeho případě, ale ze smrti Sergeje Magnického zatím nevyplynulo žádné obvinění proti komukoli.
Prezident Medveděv loni podepsal zákon, který zmocňuje místní zastupitelské sbory odvolat starosty kvůli obvinění z manažerských chyb, zanedbání povinností nebo neúcty k zákonodárcům. Prezident také vybavil gubernátory pravomocí sesadit starosty, takže jejich přímá volba ztratila jakýkoli význam. Uplynula už více než polovina funkčního období prezidenta Medveděva a politická situace v Rusku je stejně hrůzná jako před jeho nástupem.
Zpráva amerického ministerstva zahraničí o lidských právech podrobně popisuje vysoký počet vražd, jejichž obětí se v Rusku stali kritici vlády, novináři a aktivní zastánci lidských práv. Z této informace plyne, že uvedené zločiny většinou zůstávají nepotrestány. V zemi se šíří korupce, vláda práva prakticky neexistuje a Severní Kavkaz je stále dějištěm porušování lidských práv a terorismu. Toto bezpráví doprovázejí přípravy zákonů, které svědčí o tom, že vláda chce utáhnout šrouby ještě před parlamentními volbami v roce 2011 a výběrem nového prezidenta v roce 2012.
Prezident Medveděv sice čas od času hýří ušlechtilou rétorikou a ukazuje Západu svou jemnou tvář, ale Rusko za jeho prezidentování zůstává na cestě k autoritářské vládě. S touto realitou se těžko vyrovnávají lidé, kteří chtějí věřit prezidentovým projevům určeným pro zahraničí. Typickou ukázkou byla letos v červnu jeho orwellovská řeč na Mezinárodním ekonomickém fóru v Sankt Petěrsburgu. Sergej Medveděv tam prohlásil, že Rusko by se mělo stát zemí, která přitáhne z celého světa lidi, kteří chtějí uskutečnit své sny, dosáhnout úspěchu a realizovat své schopnosti.
Země, kde se nejvíce popravuje
Čína se chystá omezit počet zločinů, které mohou být potrestány smrtí a možná přestane popravovat odsouzence starší než 70 let. Zajímavou informaci přinesl oficiální Čínský deník citovaný v japonském listu Asahi Šimbun. Návrh revize trestního zákoníku, který omezí používání absolutního trestu, bude předložen stálému výboru čínského parlamentu koncem srpna, kde má být jako obvykle bez problémů schválen. Informaci přinesly víkendové noviny, které se odvolávaly na parlamentní zdroj. Ohlašované změny by od roku 1979, kdy začal platit nynější zákon, poprvé omezovaly rozsah činů, kterými si provinilci mohou vysloužit smrt. Informaci potvrdilo anglické vydání i čínského časopisu Southern Weekend.
Organizace, které hájí lidská práva, celkem pravidelně kritizují komunistickou Čínu za to, že se tam odehrává příliš mnoho poprav, které se navíc velmi často tají, a také za příliš velký rozsah trestné činnosti, která může být potrestána usmrcením odsouzence. Letošní březnová zpráva organizace Amnesty International odhaduje, že v Číně byly loni popraveny tisíce lidí, což je více, než v celém zbytku světa.
List Čínský deník uvedl, že s možností absolutního trestu musí počítat pachatelé 68 trestných činů a 44 z nich nemusí souviset s násilím. Hrdelní výrok soudu lze teoreticky očekávat na závěr procesu, kde bylo dokázáno, že obžalovaný vzal úplatek dosahující nebo převyšující 100 tisíc juanů což je asi 14 750 amerických dolarů. Nutno dodat, že poprava ho ve skutečnosti čekala jen v případech, kdy šlo o daleko vyšší částky.
V čínském právu chybí jasné směrnice a výsledkem je podle studie šanghajské univerzity leckdy zcela nepochopitelná a nespravedlivá odlišnost rozsudků v obdobných případech. Právní expert Tong Ži-wej říká, že člověk může být odsouzen k smrti za přečin, jehož závažnost ani zdaleka nedosahuje jiného případu, kdy byl odsouzenec potrestán doživotním vězením. V lednu roku 2007 se Nejvyšší lidový soud rozhodl, že obnoví svou pravomoc schvalovat všechny rozsudky smrti. V 80. letech minulého století dostaly toto právo vrchní soudy v čínských provinciích. Nejvyšší soud se také zavázal, že bude používat nejvyšší trest obezřetněji.
Letos v říjnu dostali čínští soudci v rámci politiky milosrdnější spravedlnosti instrukci, aby trest smrti vyhradili pachatelům nejvážnějších zločinů. Nová pravidla vyzvala soudy, aby provedení rozsudku odložily, pokud to umožňuje zákon. Když čínský soud vyměří usvědčenému člověku trest smrti s odkladem, většinou to znamená, že o něco později bude změněn na doživotní vězení. Oficiální list Čínský deník uvádí, že se tato praxe týká asi deseti procent všech rozsudků smrti.
Zároveň není pravděpodobné, že by ustaly popravy lidí, kteří se dopustili jednoho ze 44zločinů, které sice neprovází násilí, ale mají podle zákona tak nebezpečný společenský dopad, že si zaslouží trest smrti. Právní analytik Liu Ren-wen z Čínské akademie sociálních věd argumentuje, že zejména korupce je v jeho zemi pokládána za tak obludný čin, že jí musí být učiněna přítrž těmi nejpřísnějšími prostředky.
Elektrické křeslo z r.1908Foto: Olga Krupauerová
Rozsáhlé používání trestu smrti v Číně je ve světě všeobecně známo, ale pozornost mezinárodního veřejného mínění je velice kolísavá. Mohou ji upoutat zejména případy politických přečinů, etnická nespravedlnost nebo, jako na konci loňského roku, případ britského občana, který byl odsouzen za pašování heroinu. Jeho popravě nezabránily ani žádosti o milost, kterou do Číny poslala britská vláda i nešťastníkova rodina, která se mu snažila zachránit život prohlášením, že jejich příbuzný není duševně zdráv.
Cesta faraonovy kolesky
Když na hlavní newyorské náměstí Times Square nedávno dorazil vůz faraona z 18. egyptské dynastie, nebyl to žádný Mercedes ani Bentley, ale připomínal spíš improvizované dvoukolové vozítko ze dřeva tamaryšku, jilmu a břízy, jehož pohon obstaraly dvě koňské síly. Skupina dělníků vybavených jemnými rukavicemi, na které dozírala ředitelka luxorského muzea paní Saná Ahmed Ali, otevřela dřevěnou bednu, vybalila levé kolo a pomalu ho upevnila na nápravu, na níž se kdysi otáčela. O hodinu později přišlo na řadu pravé kolo a všichni v místnosti na chvíli utichli, ale vzápětí vypukl bouřlivý potlesk.
Roku 1922 bylo v hrobce faraóna Tutanchámona objeveno šest takových obřadních vozíků, ale ten, který před několika dny vyvolal takový obdiv na newyorské výstavě Tutanchámon a zlatý věk faraónů, budí největší zájem odborníků, protože je jediný, který vykazuje známky opotřebení. Mezi odborníky už dlouho panuje přesvědčení, že právě tento vozík používal osobně mladičký král v boji nebo, možná pravděpodobněji, při lovu.
Tutanchamonova maskaFoto: MykReeve, licence: GFDL
Nedávné zkoumání DNA ukázalo, že Tutanchámon trpěl degenerativní nemocí kostí a o život ho možná připravily komplikace při nákaze malárií po zlomenině nohy. Vozík, o kterém čteme v americkém deníku New York Times, díky tomu získal význam jako ústřední bod teorie, že mohl být nástrojem královy předčasné smrti. Když faraon Tutanchámon zemřel, nebylo mu ani dvacet let. Slabost jeho kostí mohla být příčinou, že se při rychlé jízdě neudržel na dvoukolovém vozíku a při pádu si zlomil nohu. Podle předchozí, daleko dobrodružnější interpretace, byl zavražděn. Svědčil o tom otvor v zadní straně jeho lebky, ale později se ukázalo, že vznikl až po faraónově smrti při mumifikaci jeho těla.
Jeho vozík od svého vzniku před třemi tisíci a třemi sty lety nikdy neopustil Egypt. Plán poslat ho do New Yorku pojal generální tajemník Nejvyšší rady egyptských památek Zahi Hawas, který je hvězdou historického televizního pořadu Honba za mumiemi, v němž propaguje archeologické poklady své země. Když vysvětloval, proč se tak dlouho snažil získat povolení k cestě křehkého vozidla za hranice, celkem bez obalu přiznal, že nejdůležitějším motivem byla snaha získat pozornost, zájem publika a peníze na další egyptologický výzkum, který jeho velká, ale chudá země nedokáže financovat z vlastních zdrojů.
Putovní výstava, která zahájila svou cestu roku 2005 v Los Angeles, a skončí 2. ledna v New Yorku, už vynesla více než 100 milionů dolarů, které budou využity ve prospěch egyptských muzejí a archeologických nalezišť. Doktor Hawass doufá, že vůz faraóna Tutanchámona zaručí plné výstavní sály celý podzim a zimu až do počátku příštího roku. „Je to náš dar lidem v New Yorku a doufáme, že nám ho oplatí,“ řekl ve chvíli, kdy vzácný exponát poprvé spatřilo americké publikum.
Královský vůz měl být na newyorské výstavě už v dubnu při jejím otevření, ale jeho převoz pozdržely odborné debaty, zda vydrží náročný převoz do Ameriky a jestli mu neublíží pobyt v zalidněné výstavní síni. Nakonec mu byla věnována zvláštní místnost s obrovskou skleněnou schránkou, kde jsou stále kontrolované klimatické podmínky. I tak nebylo do poslední chvíle jasné, kdy vůz dorazí. Nejprve ho převezl nákladní automobil z Luxoru do Káhiry, kde ho naložil tryskový letoun německé společnosti Lufthansa, takže se všechno zdálo být na dobré cestě, ale na newyorském mezinárodním letišti Johna Kennedyho ještě čekala poslední organizační překážka.
Letištní kontrola pečlivě prohlédla dokumenty přepravovaného nákladního automobilu a zjistila, že náklad směřující na Manhattan je klasifikován jako vozidlo. Vzápětí zazněl oprávněný požadavek, že je třeba uvést státní poznávací značku, ale nakonec se všechno vyjasnilo. V budově, kde je výstava, byl zkonstruován speciální výtah, a před několika dny byla skleněná klimatizovaná schránka s faraonovým vozíkem dopravena do důkladně zkontrolované a vyčištěné místnosti.
„Musím se přiznat, že jsem měla trochu strach,“ řekla ředitelka muzea v Luxoru, která dohlížela na vybalování, „spousta lidí říká, že by ten vozík neměl opouštět Egypt, a to se pak bojíte. Ale pak jsem ho viděla a bylo jasné, že je všechno v pořádku, takže jsem si oddechla.“ Na instalaci se pracovalo v noci ze soboty na neděli a všechno bylo hotovo ve čtyři hodiny ráno, protože pořadatelé výstavy ji nechtěli zavírat, aby nepřišli o peníze.
V půl desáté v noci se z výstavních reproduktorů začala linout melodramatické hudba k filmu Indiana Jones a kola vozu byla připevněna k nápravám původními dřevěnými zákolníčky, které byly nalezeny ve faraonově hrobce. Když byla koleska hotova a uvolněna, levé kolo ujelo několik centimetrů samo. Konzervátorka vydechla leknutím a snažila se vozidlo zastavit, aby se nezhroutilo, ale rychle se opanovala, protože nebyl důvod k obavám.
Bylo půl jedenácté v noci, když byla záď královského vozu opatrně sňata z dřevěných zvedáků, které ho přidržovaly na podložce. Koleska by mohla popojet, kdyby nebylo průhledných klínů, které upevňují její kola zepředu i zezadu, aby se královský vůz nepohnul z místa. „Dobrá práce, “ řekl výkonný viceprezident společnosti Arts and Exhibitions International Mark Lach, „dneska večer by to stačilo. Zítra přivedeme koně.“
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.