30. září  2010  rubrika: Svět viděný internetem

Afrika bude mít nový stát

www.economist.com 

www.economist.com 

Dnes budeme hovořit o tom, že příští rok možná v Africe vznikne nový stát. Nabídneme vám také pohled drúzského básníka na to, proč mají arabské děti problém se čtením, a na závěr se seznámíme se sny a plány jordánské kulturistky.

Súdán chystá referendum o rozdělení
Příští rok možná OSN bude mít další členskou zemi. 9. ledna totiž obyvatelé jihu Súdánu dostanou příležitost hlasovat v referendu o tom, zda se jejich část země odtrhne od muslimského severu a vytvoří vlastní stát. Podle všeho lidé odtržení jihu od severu schválí, a tak v polovině roku 2011 vznikne nový stát. Informuje o tom britský týdeník Economist

Prozatímní vláda budoucího státu referendum označuje jako závěrečný pochod ke svobodě. Pro Súdánské lidové hnutí osvobození, hlavní politickou stranu této části země, jde o vyvrcholení půlstoletého, někdy velmi krvavého boje. Ten obyvatelé jihu vedli s různými islamistickými vládami sídlícími v Chartúmu. Tyto vlády se snažily vnutit křesťanskému a animistickému černému jihu arabskou a muslimskou kulturu. Boje skončily v roce 2005, a tím zároveň skončila nejdelší občanská válka Afriky, která si vyžádala dva a půl milionu obětí. Další miliony lidí přišly o domov a země byla z velké části zcela zdevastovaná. 

Mírová dohoda, která válku ukončila, počítala s vytvořením autonomie jižní provincie a počítala také se společnou vládou centrální chartúmské vlády spolu s místním jihosúdánským osvobozeneckým hnutím. Toto hnutí si však také vymohlo právo konat referendum, které by rozhodlo o tom, zda jih Súdánu v nově vytvořené federaci setrvá, nebo ne. Každému bylo při tom jasné, že jen málo kdo z osmi milionů obyvatel jihu Súdánu bude hlasovat pro setrvání v jednom celku s muslimským severem. Jih nyní doslova tepe velkými očekáváními. Juba, největší město jihu, už má připravenu vládní čtvrť, a chystá se stát se metropolí nového státu. 

Historická mapa Súdánu - Foto:  public domain

Historická mapa SúdánuFoto:  public domain

K budoucím ministerstvům vybaveným moderními vymoženostmi včetně klimatizace vedou asfaltované silnice osvětlené lampami. Dělníci už dokončují poslední práce v areálu, který zabírá velkou část středu města. Prezidentský palác je sice budova z dob koloniální správy, byl však zcela přestavěn a renovován ve faraónském stylu, a je vybaven mimo jiné i heliportem. Podobu interiérů navrhoval jihokorejský designér, části dveří dodala Čína, mramor na podlahu zas těžili v Ugandě. Poblíž paláce leží bazén, a prezidentská tělocvična, i když ortopedy jsou ještě pořád zabaleny v krabicích. Nechybí ani sauna, i když jak poznamenává reportér Ekonomistu, člověk se venku potí stejně jako uvnitř zapnuté sauny. 

Za branami tohoto paláce však leží svět s méně příznivými obrysy. Především není zcela jisté, zda centrální vláda v Chartúmu opravdu dopustí, aby se referendum konalo. A i když hlasování proběhne, jeho výsledky budou chaotické. Navíc zatímco jižané jsou přesvědčeni, že kráčí k samostatnosti, pohled ze Severu je jiný. Většina obyvatel Súdánu si vůbec nepřipouští, že by k rozpadu země mohlo dojít, a potlačuje myšlenku, že se o tom na jihu chystá plebiscit. Mluví se spíše ve frázích o nutnosti udržení jednoty země, jakoby vůbec nehrozilo, že za méně než rok budou ze Súdánu státy dva. Některé hlasy varují, že tento způsob myšlení může vést k válce. 

Potlačení myšlenky na možné rozdělení souvisí s tím, že politici ze severu myšlenku na konání referenda o osamostatnění nemuslimského jihu nikdy nepřijali. Referendum bylo centrální vládě vnuceno v rámci uzavření míru po vyčerpávající válce a také na základě tlaku ze Západu. A protože referendum bude probíhat jen v části země, které se možnost odtržení týká, celá řada Súdánců nemá bezprostřední důvod o věci přemýšlet. Řada politiků z Národního kongresu, tedy vládní strany prezidenta Omara Bašíra, je natolik přesvědčená o správnosti zachování jednoty státu, že se jim nechce vynakládat jakékoli úsilí na propagaci svých názorů. Domnívají se, že lidé na jihu se brzy sami rozhodnou, že o samostatnost nestojí. 

Tato iluze ilustruje skutečnost, jak málo politici z arabského muslimského severu rozumějí pocitům obyvatel jihu. Letos v létě to bylo vůbec poprvé od ukončení války před pěti lety, kdy ze severu přišly peníze na výstavbu silnic v jižní části země a na další rozvojové projekty. To je dosti nešťastný způsob, jak jihu předvést výhody setrvání v jednom státě pod chartúmskou vládou. Severní podceňování jižních pocitů je tak velké, že tamní politici opravdu věří, že tyto peníze mohou vynahradit desítky let útlaku, agrese a zanedbávání. Je také příznačné, že dohledem nad referendem chartúmská vláda pověřila muže, který je dobře znám americké CIA i britské MI 6, protože byl dlouholetým šéfem súdánské tajné služby. 

Pokusy severu narušit referendum jsou čím dál nestydatější. Komise, která má referendum připravit, byla ustavena teprve nedávno, s tím, že má na organizaci hlasování pouhé čtyři měsíce. I při plném nasazení je pochybné, že se jim stanovený termín 9. ledna podaří splnit. Pokud se ovšem nepodaří termín dodržet, na jihu vzroste podezření, že centrální vláda chce referendum zcela znemožnit. To by vedlo k tomu, že by si jih odhlasoval samostatnost jednostranně a to hlasováním v parlamentu. Takové řešení by ovšem mohlo vyprovokovat válku s ústřední vládou. Pak by prezident Bašír jistě odmítl nový stát uznat, a spolu s ním celá řada dalších států, zejména afrických. 

Jiný způsob, jak by sever mohl referendum narušit, by bylo podnícení nepokojů. Ty by znedůvěryhodnily celý proces hlasování. Něco podobného sever dělal celá desetiletí, a užíval k tomu různé bandy, jak je brutální Armáda božího odporu, která má původ v sousední Ugandě. Ta po léta oslabovala postavení jihosúdánského Lidového hnutí osvobození. Tato organizace si nyní stěžuje, že sever už opět používá nečisté triky z minulosti. Proti jihosúsánským úřadům vystoupil generál, který neúspěšně kandidoval ve volbách na guvernéra. Pak prohlásil, že volby byly zfalšované a s několika sty ozbrojenci se stáhl do lesů. Jihosúdánská armáda tvrdí, že zbraně tomuto rebelovi dodává súdánská armáda - tedy sever pod nadvládou islamistů. 

Mezi tím se však na vlastních cílech proviňují i jihosúdánští politici. Většina zahraničních pomocníků a dárců si zoufá nad tím, jak pomalu postupují práce na obnově jihu země, a jak se ztrácejí peníze určené na pomoc této části Súdánu. OSN vypracovala zprávu, podle které asi 85 procent dospělých neumí psát ani číst, a v oblasti je také jedna z největších úmrtností kojenců na světě. Situace je tak zoufalá, že jediná neúroda může způsobit velký hladomor. Více než polovina populace je závislá na naléhavé ovšem stálé pomoci. 

Před hladomorem region zachránily jen americké peníze rychle napumpované do Světového potravinového programu OSN. Za pět let míru se zhoršila podvýživa, přičemž ovšem jihosúdánská vláda obdržela asi šest miliard dolarů za export tamní ropy, o stovkách milionů dolarů zahraniční pomoci ani nemluvě. Nyní se lidé ptají, kde tyto peníze jsou. Odpovědí je, že je dostala armáda vlády v Jubě. Současné vedení jihu Súdánu spotřebovává 60 procent svého příjmu na zbraně a platy vojákům. Je to prý nutné pro to, aby se neobnovily boje se severem. 

Problémem jižního Súdánu je, že ani zdejší vůdčí strana Lidové hnutí osvobození není příliš demokratická a nesnáší kritiku. Během dubnových voleb byli nezávislí kandidáti zastrašováni, a navíc neustále hrozí, že v případě sklouzávání k anarchii proti jihosúdánským úřadům vystoupí rebelové podporovaní svými etnickými skupinami, a zahájí povstání. Stabilitu jižního Súdánu stále ohrožuje etnické napětí, zejména mezi Dinky a Nuery. Je tu ještě jedna hrozba, a to fakt, že mnohé státy v oblasti osamostatnění jihu Súdánu nepodporují, a to přesto, že také podepsaly mírovou dohodu z roku 2005. Přitom nový stát se bez určité podpory okolí neobejde. Neboli, shrnuje situaci časopis Economist, odpor jihosúdánských obyvatel proti arabskému severu není dostatečný na to, aby opravdu udržel jejich jednotu. 


Proč mají arabské děti potíže se čtením
Arabové, učte se hebrejsky! Tak se jmenuje článek uveřejněný v izraelském listu Haarec. Jeho autorem je básník Salman Masalha, izraelský Drúz, tedy muž, jehož mateřštinou je arabština. Autor zamyšlení souhlasí s tím, že mnohá obočí se nad takovým titulkem zvednou, a to jak obočí politiků, tak i úředníků zodpovědných za vzdělávání. Masalha ovšem tvrdí, že jde o velmi důležité téma, které je třeba brát vážně. 

Izraelské ministerstvo školství nedávno vydalo statistiku školních výsledků jednotlivých komunit. Drúzský básník píše, že jeho pozornost upoutaly především velmi špatné výsledky arabských studentů v testech hebrejštiny. Arabští studenti mají v hebrejštině nejhorší výsledky ze všech měřených skupin, a to se týká i arabštiny pro Araby v izraelských arabsko-jazyčných školách. Psychologové Zohar Eviatar, a Rafik Ibrahim z Univerzity v Haifě nabízejí nový úhel pohledu na tento problém. 

Biblia Hebraica (hebrejský text Bible) - Foto: Jana Šustová

Biblia Hebraica (hebrejský text Bible)Foto: Jana Šustová

Výzkumníci měřili rychlost čtení a přesnost chápání textu u lidí, jejichž mateřštinou je buď angličtina, hebrejština, a nebo arabština. Zjistili, že do procesu čtení je u čtenářů v angličtině i hebrejštině zapojena pravá hemisféra mozku, ale nikoli v případě čtení arabského textu. To je podle jejich názoru dáno grafickou složitostí arabského písma. Arabská písmena jsou na rozdíl od latinky nebo hebrejského písma pospojována dohromady, a navíc mění svůj tvar podle své pozice ve slově. Krom toho se od sebe často liší jen drobnými značkami. To vše znamená, že děti, které se učí číst arabštinu, mají spoustu problémů navíc. 

Zjištěná data mohou pomoci vysvětlit velké rozdíly mezi studenty v arabsko-jazyčných školách na jedné straně, a na druhé straně těch, kde se vyučuje v hebrejštině nebo angličtině. Také to může vysvětlit poměrně špatné postavení Izraele v mezinárodních srovnávacích testech žáků základních škol. Tento stav lze najít i v arabském světě, a podle autora článku tedy není náhodou, že mezi pěti sty nejlepšími univerzitami na světě není ani jedna arabská. 

Nejde přitom srovnávat arabštinu s hebrejštinou nebo angličtinou. Každý člověk v arabské zemi ví, že arabština, kterou mluví děti doma, je jiná než literární arabština, kterou se učí ve škole. Je to velmi odlišný jazyk, a tak je tomu ve všech arabských zemích. Arabsky hovořící obyvatelé Izraele nejsou od ostatního arabského světa v tomto smyslu nijak odděleni. Arabsko-jazyčná média, zejména rozhlas a televize, svým posluchačům a divákům neposkytují jazykové bohatství formální arabštiny. Opak je pravdou: upevňují jazykovou povrchnost která vede k intelektuální mělkosti. 

Přes to všechno je možné udělat ve vzdělávání zásadní změny, a to během několika málo příštích let, píše Masalha. K tomu je ale prý potřeba mít odvahu k radikálním činům. Mezi ně patří zrušení arabského a drúzského oddělení na ministerstvu školství a úplné sjednocení osnov pro všechny žáky bez ohledu na to, zda mluví hebrejsky nebo arabsky. Osmdesát procent toho, co a jak se vyučuje, musí být podáváno pomocí nejmodernějších didaktických materiálů. Jen dvacet procent by mělo zohledňovat kulturní odlišnosti jednotlivých žáků, uzavírá Salman Masalha, arabsky i hebrejsky píšící drúzský básník z Izraele na stránkách listu Haarec. . 


Těžký život jordánské kulturistky
Farah Malhasová se narodila v Jordánsku a byla tam i vychována. Nikdo z její rodiny nesouhlasí s tím, aby se ukazovala polonahá před cizími lidmi. Nelíbí se to ani většině jejích krajanů, z nichž někteří jí pohrozili zabitím. Farah je totiž kulturistka, a chce soutěžit s ostatními ženami. A tak se tato Arabka rozhodla jít proti všem. Trénovala a nedávno přijela do kanadského Ontaria na soutěž kulturistů. V Kanadě se jí dostalo obdivu i podpory, takže uvažuje o tom, že se z Jordánska přestěhuje do Alberty, aby se mohla věnovat tréninku naplno. Napsal o tom kanadský list Globe and Mail

Připravit se na soutěž pro Farah neznamenalo jenom držet dietu, vzpírat a vyhledat si sponzory, což stačilo jejím soupeřkám. Tato šestadvacetiletá Jordánka je první účastnicí mezinárodní kulturistické soutěže, která se narodila na Blízkém východě. Potýká se s odmítavými reakcemi sportovního prostředí ve vlastní zemi i v rodině. Konzervativní Jordánci, přesvědčení o tom, že kulturistika není pro ženy, jí hrozí zabitím. Farah přesto nepřestala snít o dalším tréninku, který ji přivede k dokonale vypracovanému tělu. 

"Chci uspět a ukázat Arabkám, že jsme schopné splnit si své sny," řekla Farah kanadskému listu. Kulturistika ji zajímala od té doby, co začala dospívat. Pochází z prominentní rodiny, její dědeček býval velitelem jordánského letectva. Opravdu vážně se tímto sportem začala zabývat po operaci kýly, po níž se jí podařilo zbavit se nadbytečného tuku. Řekla si, že pokud znovu nabere kilogramy, nebude to sádlo, nýbrž svaly. Bez pomoci a rady trenéra si sama naordinovala dietu spočívající ve vaječných žloutcích a kuřecím mase a dvakrát denně začala chodit do tělocvičny. Aby mohla trénovat intenzivně, zanechala loni své práce při OSN, kde se věnovala pomoci iráckým uprchlíkům. 

Její dobře situovaná rodina ji však odmítla finančně podporovat a v Jordánsku se jí nepodařilo najít žádného sponzora. Platila si tedy trénink z úspor a prodala i svůj vůz. Na odhodlání jí rozhodně nepřidala debata, která se kolem ní rozvířila na internetu. Někteří muži navrhovali useknout jí hlavu. "Psali tam také, že jsem duševně nemocná a že potřebuji psychiatra. Je mi líto, že takhle lidé myslí ještě v naší době," řekla Farah. V Ammánu se postupně stala natolik známou, že se začala vyhýbat veřejným místům a zdržovala se spíš v tělocvičně nebo doma. 

Minulý týden přijela do Kanady, aby se tam zúčastnila soutěže pořádané světovou federací kulturistiky a fitness. Ačkoli mezi sedmdesáti účastnicemi nijak nezabodovala, nepovažuje to za zbytečnou cestu. Ujasnila si, co chce v životě dělat. Hodlá se odstěhovat do Calgary a začít cvičit pod dohledem známého trenéra. „Doufám, že do roka do dvou se budu moci vydat na profesionální dráhu“, řekla Farah kanadskému listu Globe and Mail


Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas