26. února  2013 v 19:30  rubrika: Svět viděný internetem

Bersani, Berlusconi a Beppe zařídili Italům hodně nahořklé volby

www.bbc.co.uk - Foto:  BBC News

www.bbc.co.ukFoto:  BBC News

Rozpaky nad výsledkem italských voleb, očerňování Rumunska, které jde zpět až k viktoriánské legendě o Drákulovi, a záhada, jak lze vlastně spočítat jeden a čtvrt miliardy katolíků. To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.


Bersani, Berlusconi a Beppe zařídili Italům hodně nahořklé volby 

Italské nedělní a pondělní parlamentní volby skončily patem. Zvítězila sice středolevá koalice Piera Luigiho Bersaniho, ale potřebnou většinu bude mít pouze v Poslanecké sněmovně, nikoli v Senátu. To je při formování vlády jen těžko překonatelný problém, protože k vytvoření stabilního kabinetu je v Itálii zapotřebí podpora obou parlamentních komor. „Experti se takového výsledku dlouho dopředu obávali a předvídali ho,“ píše evropský dopisovatel stanice BBC Gavin Hewitt. „Itálie je zase jednou zemí, které se nedá vládnout,“ dodává. Není tedy vyloučeno, že se kvůli rozložení sil v horní komoře uskuteční nové volby. Nejistota a obavy z další evropské finanční krize se již odrazily na mezinárodních finančních trzích. 

Volby v Itálii, Řím, únor 2013 - Foto: Gregorio Borgia, AP

Volby v Itálii, Řím, únor 2013Foto: Gregorio Borgia, AP

BBC si všímá, že během kampaně se představitelé levice i pravice ostře vymezovali proti Německu. V Neapoli minulý týden jeden levicový politik vystoupil s heslem „Ukažme Angele, že Evropa není Německo!“ Podle průzkumů vadí nynější německá politika v Evropské unii více než polovině účastníků italských voleb. „A tak není divu, že z hlasování vyšel jako nejporaženější právě expremiér Mario Monti, který se pokusil německý recept na zadlužení prosadit na Apeninském poloostrově,“ dodává BBC

Italský deník Stampa si všímá také společenských souvislostí nynější ekonomické krize a recese. „Všichni jsme čas od času kritičtí k našim politickým představitelům – Obama selhal, Merkelová není jako Adenauer, a Cameron a Hollande jsou jen slabými odvary Miterranda a lady Thatcherové,“ píše deník. V dnešní Itálii je tento pocit zvlášť silný. Garnitura, která se předvedla ve víkendových volbách, probouzí neskrývanou nostalgii po sociálnědemokratickém politiku Aldovi Morovi. „My však dnes máme Bersaniho, Berlusconiho a Beppe Grilla – a máme je proto, že jsme jim dali své hlasy,“ píše italský deník. „Raději bychom na to zapomněli a předstírali, že se tady zejména Silvio a Beppe octli náhodou, a nikoli naší vinou. Jenomže dostali hlasy od většiny společnosti, včetně elity – manažerů, byznysmenů, odborářů, akademiků, umělců i bankéřů,“ míní list. „Zdá se, že slabost našich vůdců odráží stav země, která v posledních dekádách poztrácela komunitní rozměr života. A politici pozbyli schopnost s lidmi mluvit a oslovit je. Proto se lidé raději ohlíží do minulosti – do časů hospodářského boomu, sexuální svobody a stabilního míru. Mladí Italové se ohlíží na volební urny s hořkostí, protože ekonomická krize je těžce zasáhla. Ani nemají dost sil, aby zformovali nějaké nové politické hnutí,“ konstatuje Stampa

Jenomže zahořklost se nevyplácí ani v politice, ani v životě. Stačí se podívat na americké prezidentské volby ve 20. století a zjistíme, že kandidát s optimistickým poselstvím pokaždé porazil toho, kdo byl plný skepse a kritiky. Ať už je v čele země kdokoli, očekáváme od něj slova naděje a sebedůvěry. Dnes mají státníci sklon citovat až do omrzení výrok Winstona Churchilla z roku 1940 o tom, že nenabízí nic jiného než „krev, pot, slzy a dřinu“. Podle italského komentátora se však zapomíná, že nešlo jen o řeč, v níž válečný premiér postavil lidi před tvrdou skutečnost, nýbrž o projev plný naděje. Churchillův optimismus stál v ostrém kontrastu k Chamberlainovi, který byl ochoten ustupovat Hitlerovi. 

Během italské předvolební kampaně však nikdo neřekl o reformách jediné dobré slovo. A co se inovace týče, lidé žijí ve strachu z nových technologií, v nichž nevidí nic než snobskou demonstraci nadřazenosti vyšších vrstev. To je ale falešný obraz, který způsobí obrovské škody. Má-li Itálie udržet hospodářský růst, pak musí sever udržet svou prosperitu – a jih ji musí nastartovat. A to bez inovací nepůjde. Celá generace nemůže zůstat bez práce až do důchodu. Jižní Korea se díky novým technologiím v krátké době změnila z hladové země v asijského tygra – tak proč by se to nemohlo stát třeba na Sicílii? Italové jsou právem znechuceni dvacetiletím prázdných debat, slabých vlád a reforem, které nutí lidi dávat hlavy na špalek. „Pokud však italská politika nenalezne novým způsobem kontakt s nejširšími vrstvami, hrozí, že země z krize nikdy nevybředne,“ končí Stampa


Zahraniční tisk: Itálie ve slepé uličce 

Itálie se po volbách ocitla ve slepé uličce. - Foto: Gregorio Borgia, AP

Itálie se po volbách ocitla ve slepé uličce.Foto: Gregorio Borgia, AP

Výsledkem předčasných parlamentních voleb v Itálii je neschopnost vládnout, shrnul dnes všeobecný pocit v zemi italský deník Messaggero. I v zahraničních komentářích zaznívá, že Itálie se dostala do slepé uličky, protože novou vládu se v příštích týdnech budou muset snažit vytvořit zapřisáhlí političtí nepřátelé. Brusel a Berlín si podle britské zpravodajské stanice BBC přejí, aby vítězný středolevý blok Bersaniho vytvořil vládní koalici s centristy odcházejícího premiéra Montiho, přestože ti skončili až čtvrtí. Obávají se, že případná politická nestabilita může vést k ochromení třetí ekonomicky nejsilnější země eurozóny. „Šokující hlasování, které nám dává zablokovaný parlament,“ zněl titulek na serveru italského deníku Corriere della Sera. List stejně jako ostatní místní média spekuluje o potřebě nových voleb. 

Podle britského podnikatelského deníku Financial Times se Itálie na dlouhou dobu ocitá v mrtvém bodě. „Volby v Itálii: vytvořit vládu je nemožný úkol,“ soudí na svých webových stránkách francouzský deník Parisien. Poukazuje na to, že Bersani ani s Montim nebude mít potřebnou většinu v Senátu, který také musí schválit novou vládu. Koalici vítězné levice s pravicí Silvia Berslusconiho, která skončila ve volbách druhá, přitom list vylučuje. Podle komentářů z Francie, Británie i dalších zemí je hlavním vítězem italských voleb euroskeptické Hnutí pěti hvězdiček bývalého komika Beppeho Grilla. Jeho jen nedávno založená strana získala ve sněmovních i senátních volbách 25 procent hlasů a stala se třetí nejsilnější politickou silou v zemi. 

Italský ekonomický analytik Stefano Zamagni soudí, že výsledek hlasování ukázal, jak velká část Italů je naštvaná z následování politiky úspor, kterou prosazují severní evropští partneři Itálie v čele s Německem. „Hlasování lidí bylo odmítnutím německé kancléřky Angely Merkelové a odmítnutím strádání z úspornosti,“ uvedl expert z Boloně. Evropská komise sice včera zdůraznila, že Itálie musí pokračovat v posilování ekonomického růstu a zaměstnanosti s cílem snížit svou státní zadluženost, podle listu Stampa jde však v tuto chvíli jen o zbožné přání. 


Proč má Rumunsko na Západě tak špatnou pověst? 

Rumunsko - to jsou i krásné hory a kláštery - Foto: Jana Šustová

Rumunsko - to jsou i krásné hory a klášteryFoto: Jana Šustová

Stanice BBC se zamýšlí nad vlnou negativních reportáží a článků v Británii, které se snaží dehonestovat Rumunsko a Bulharsko. Tyto země v lednu 2014 budou moci vstupovat na pracovní trh v západní Evropě, což vyvolává ve Francii, Británii i Německu nervozitu. „Každý článek o Rumunsku musí být ilustrován romským povozem s koňmi. Britskému čtenáři to pak sepne a řekne si – ano, to je to koňské maso, které právě zaplavilo naše trhy. Přitom neexistuje sebemenší důkaz, že by Rumuni vyváželi maso opatřené špatným certifikátem. Pokud exportují koňské, deklarují jej jako koňské maso,“ píše BBC. Přesto se image země v západních médiích drasticky zhoršuje. V anglických bulvárních denících jsou běžné titulky typu „Mafiáni se nemohou dočkat, až vyvezou do Británie žebráky“, „Chceme se dostat do vaší země dřív, než nám přibouchnete dveře“ a „Imigrační katastrofa se blíží“. 

Negativní publicita jde tak daleko, že rumunský velvyslanec v Londýně Ion Jinga v pátek varoval, že podobné články by mohly vyústit v napadání Rumunů na ulicích. V jiném článku rumunský premiér ujišťoval Brity, že nezaměstnanost je v jeho zemi na ústupu a oni mohou být klidní. Místo panikaření by se prý měli vydat na dovolenou do Transylvánie, kam tak rád zajíždí princ Charles. Za nynější paniku přitom podle BBC mohou spíše Poláci – ti zařídili jedinou opravdovou lidskou vlnu na britské ostrovy – v roce 2001 jich tam žilo a pracovalo 58 tisíc, o deset let později už neuvěřitelných 579 tisíc. 

Britský podnikatel Ronnie Smith, který působí v Bukurešti, kritizuje britskou antikampaň, ale upozorňuje, že rumunská vláda nemá dostatek zdrojů ani energie k razantní odpovědi. „Nikdo nezkouší provést rebranding značky země, a v dohledné době se žádná efektivní kampaň neuskuteční,“ dodává byznysmen. Podle BBC se problém image Rumunska v Anglii táhne již od 19. století. „Viktoriánští cestovatelé se tehdy vraceli ze Sedmihradska se zprávami o podivné, nepřístupné a tvrdé zemi,“ říká doktor James Koranyi z univerzity v Durhamu. „Tak jako hrabě Drákula pil krev mladých britských aristokratek Míny a Lucy, tak i Rumuni dnes budí v Angličanech obavy, že budou vysávat jejich životodárné zdroje,“ píše Koranyi na serveru Open Democracy

Většina analytiků však míní, že drákulovské motivy jsou relativně slabé ve srovnání s tím, jakou image zařídila Rumunsku na Západě komunistická diktatura. „Většina Britů si dobře pamatuje televizní záběry na zbídačelé a podvyživené sirotky, živořící i po pádu Ceausescova režimu na pokraji smrti,“ upozorňuje Liam Lever, britský novinář, který vydává na Balkáně anglicky psané noviny Romania Insider. Stereotypy jsou podle něj zažité. „Když řeknu, že jedu do Rumunska, všichni se na mě dívají s nelíčenou hrůzou v očích, jako bych jel do země, kde se za každým stromem skrývá loupežník,“ směje se žurnalista. Skutečnost je samozřejmě jiná, a to i přesto, že Rumunsko zůstává jednou z nezkorumpovanějších zemí EU, navíc velmi nepřátelskou vůči místním Romům, kterých je přes deset procent populace. „Přesto je image mafiánského státu zavádějící,“ míní BBC

Například podle statistik loupežných přepadení Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu je Bukurešť jednou z nejbezpečnějších metropolí v Evropě. Rumunská ekonomika roste rychleji než na Západě a nabízí dostatek příležitostí pro podnikatele. V Anglii dnes žije na 68 tisíc Rumunů, kterým je většinou pod pětatřicet let a jsou to vysokoškolsky vzdělaní, špičkoví profesionálové. Šest tisíc jich studuje na britských univerzitách. Většinou vyrůstali s idealizovanými představami o Západě, a dnes je články o jejich vlasti v britských médiích dílem baví, dílem hněvají. 

Jednou z příčin je fakt, že Rumunsko až do pádu komunismu nemělo s Británií žádné těsnější vztahy. Tím se liší od Polska, které například za druhé světové války mělo v Británii mnoho pilotů – dokonce více než Kanaďané, Novozélanďané nebo Češi dohromady. „Rumunsko a Anglie mají velmi rozdílné kultury. Jsme románská země, a když se chceme někam vydat podle své nátury, zamíříme do Itálie, Španělska či Portugalska,“ říká Carmen Campeanu, projektová manažerka Rumunského kulturního střediska v centru Londýna. Čtyřiadvacetiletý student Stefan Rusud nicméně říká, že mu mediální kampaň nevzala představu, že Británii je něco jako „svatyně demokracie“. „Jenom dnes musím snášet od spolužáků větší příděl vtipů o koňském masu,“ dodává. 


Jak se vlastně sčítají katolíci? 

Křtiny - Foto:  Comstock Images

KřtinyFoto:  Comstock Images

Papež Benedikt XVI. příští týden odejde z čela katolické církve, a tak se množí spekulace o tom, kdo stane v čele 1,2 miliardy katolíků. Stanice BBC se v této souvislosti pokouší zodpovědět podružnou, nicméně zajímavou otázku – jak vlastně Vatikán přišel k oné cifře 1,2 miliardy lidí? Teoreticky toto číslo představuje úhrn lidí, kteří byli pokřtěni katolickým knězem. A na první pohled by se mohlo zdát, že je snadné tento údaj ověřit – jakmile je někdo pokřtěn, pořídí se o tom jednoduše záznam, a ten byrokratickými cestami doputuje do Vatikánu. 

„Jenomže jednotlivé národní církve věnují rozdílnou pozornost kvalitě svých statistik,“ upozorňuje sociolog z univerzity v anglickém Exeteru David Voas. „Katolická církev je známá svým spíše benevolentním přístupem k registrování členské základny. A také je třeba mít na paměti, že jde o obrovskou organizaci – katolických farností je na světě přes čtvrt milionu,“ míní profesor. Předávání informací do centra tak může být chaotické. Ostatně v praxi jsou katoličtí kněží většinou žádáni, aby pouze odhadli počet svých farníků. Jejich odhad je pak kompromisně odvozen od toho, kolik lidí přijde na mši a kolik bylo pokřtěno, oddáno, pohřbeno, přišlo k prvnímu přijímání – a tak dále. Mezi statistikami z různých farností a diecézí je pak samozřejmě velký rozdíl. Upozorňuje na to dokonce oficiální Vatikánská statistická ročenka, podle níž celosvětový přehled nevyhnutelně zkreslují rozdíly v církevní jurisdikci v jednotlivých zemích. „Počítat pokřtěné je sice hezké, ale co když někdo odpadl od víry, nebo zemřel?,“ poznamenává BBC. Tento problém dobře znají všechna světová náboženství. 

„Zajímavým způsobem to řeší mormoni. Vycházejí z předpokladu, že všichni věřící zůstávají věřícími, pokud výslovně neoznámí své odpadnutí, a registrují pak každého člena až do teoretického věku 110 let. Pak jej automaticky vyškrtnou. Katolická církev se však nesnaží dohledávat jednotlivce takto podrobně, takže může registrovat mnohé „mrtvé duše“. „Proč potom vlastně sečítat, když víme, že způsob sčítání je špatný?“, ptá se BBC. Americký institut Pew Research Center provádí vlastní sčítání lidí, kteří se hlásí ke katolické víře, a ve svých statistikách má asi o sto milionů méně lidí než Vatikán. 

Demograf Conrad Hackett si myslí, že tato čísla nejsou v přímém konfliktu, protože se každá metodika zaměřuje na jinou skutečnost. Například v Brazílii napočítal Vatikán 163 milionů katolíků, zatímco během sčítání lidu v roce 2010 se ke katolictví přihlásilo jen 127 milionů Brazilců a Brazilek. „Odráží to známý fakt, že statisíce lidí, pokřtěných v katolické církvi, přestoupili k charismatické verzi protestantismu,“ vysvětluje odborník. Přesto podle něj vatikánské statistiky započítávají až příliš mnoho lidí, kteří nepřijdou na mši či ke zpovědi, jak je rok dlouhý. „Pokud je farností čtvrt milionu a na jednu připadne v průměru čtyři až pět tisíc věřících, pak by mělo být ve všech kostelích planety narváno. Jenomže všichni víme, že tomu tak není. Je docela možné, že na světě žije přes miliardu lidí, kteří se považují za katolíky. Ale kdyby se stal zázrak a všichni v neděli dorazili na mši, bylo by v lavicích opravdu hodně těsno,“ končí závěrem s trochou ironie BBC

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace