Co všechno se nepovedlo v Egyptě a co čeká Bašara Asada

www.themedialine.org

Dnešní pořad přinese zhodnocení ročního vývoje od revoluce v Egyptě a přiblíží rostoucí hněv syrské opozice vůči prezidentovi Bašaru Asadovi. Seznámíme vás také s rozhovorem českého ministra Karla Schwarzenberga u příležitosti návštěvy Izraele a odhalíme pozadí osobnosti nového severokorejského vůdce Kim Čong-una.

Co dnes trápí Egypťany? 

Od revoluce v Egyptě uplynul rok, ale v zemi dodnes není mnoho věcí tak, jak by mělo být. Tisíce Egypťanů požadují urychlené předání vojenské moci civilním orgánům a mnoho se jich bojí, že vzestup islamistických stran zastíní hodnoty, které revoluce požadovala, píše blízkovýchodní server Media Line. Podle něj se navzdory výsledkům voleb, které islamistům přinesly skoro tři čtvrtiny křesel v dolní komoře parlamentu, Egypťané s islámskou agendou příliš neztotožňují. Průzkumy Gallupova ústavu ukazují, že většina voličů se rozhodla hlasovat pro islámské strany až na poslední chvíli – Muslimskému bratrstvu stoupla během pouhých tří měsíců podpora z 16 procent na 50 procent a salafistické straně Núr ze procent na 31 procent. 

Výsledky voleb překvapily mnoho analytiků, ale prosincový průzkum je předpovídal. Jiné šetření v prosinci však ukázalo, že 42 procent Egypťanů Muslimské bratrstvo nepodporuje a 58 procent nesouhlasí se salafisty. Hlavní starostí voličů zůstává ekonomika a osobní bezpečnost; pouze jedno procento uvádí „morální úpadek“. Podle Gallupova ústavu tento pragmatismus naznačuje, že by stejným překvapením mohly být i příští volby – jestli obyvatelé Egypta usoudí, že zvolené strany jejich problémy neřeší, budou pravděpodobně volit jiné. 

Nová vlna protestů v EgyptěFoto:  ČTK/AP, Khalil Hamra

Zajímavé zjištění učinila organizace Amnesty International, která před volbami vyzvala politické strany, aby se přihlásily k desetibodovému seznamu zásad demokracie a lidských práv. Všechny body přijaly pouze dvě z 15 hlavních stran – Egyptská sociálně-demokratická strana a Strana lidové socialistické aliance. Devět souhlasilo jen částečně – řada jich odmítla slíbit ukončení diskriminace homosexuálů, bránit práva žen nebo zrušit trest smrti. Dokonce i obě levicové strany, které podpořily všechny body, přiznaly, že zrušení trestu smrti je dlouhodobá otázka, a nikoli záležitost příštích let. 

Znepokojení vyvolává také svoboda tisku. Podle Reportérů bez hranic se v Egyptě jako v jediné ze tří zemí „arabského jara“ svoboda tisku v loňském roce výrazně zhoršila, zatímco v Tunisku a Libyi došlo ke zlepšení. Podle nedávno zveřejněného indexu se Egypt na žebříčku 179 hodnocených zemí propadl na 166. místo. Reportéři bez hranic dodávají, že Nejvyšší vojenská rada pohřbila veškeré naděje demonstrantů, protože pokračuje v diktátorských praktikách bývalého prezidenta. Upozornili i na „mimořádné násilí“ vůči novinářům, k němuž došlo loni únoru a pak znovu v listopadu a prosinci. 

Egyptské ženy vedou v novém režimu dvojí život – venku a v práci jsou nuceny se zahalovat a v soukromí žijí normálně jako za Mubaraka. Bez šátku na hlavě by je vyhodili z práce, přiznávají, ale po pracovní době ho odkládají, a to i když jdou s přáteli ven. Bojí se ale samozvaných „mravnostních hlídek“, které si osobují právo dohlížet na morálku. Egypťanky se obávají, že se z jejich země brzy stane Saúdská Arábie, kde podobná mravnostní policie šikanuje ženy i mladé dvojice, které se podle nich na veřejnosti nechovají dost ctnostně. Hlídkují v ulicích s dřevěnými tyčemi a prosazují striktní oddělení obou pohlaví i způsob oblékání. Zejména egyptští salafisté tyto praktiky podporují. 

Jejich výroky děsí egyptské představitele cestovního ruchu i turisty, protože cestovní agentury už zrušily několik zájezdů. Před měsícem proti záměru salafistů omezit i chování zahraničních návštěvníků Egypta protestovalo asi tisíc Egypťanů u starověkých pyramid. V ulicích se objevují „mravnostní policisté“, kteří jsou spojováni se stranou Núr. Vstupují do kaváren nebo obchodů, zejména s dámským prádlem a alkoholem, a kárají majitele za neislámskou povahu podniků. Tyto samozvané skupiny tvrdí, že jim strana Núr před volbami slíbila, že jejich činnost podpoří, když se dostane k moci. 

Nové násilnosti v EgyptěFoto:  ČTK/AP, Muhammed Muheisen

Podle agentury Reuters však Egypťané nejvíc stojí o to, aby se armáda vzdala moci. Vznikají i nové iniciativy, jako skupina s názvem „Prolhaní vojáci“, jejíž aktivisté ukazují lidem na ulicích videonahrávky s demonstranty, kteří byli zraněni až po svržení prezidenta Mubaraka. Skupina „Ne vojenským soudům“ zase připomíná, že režim se v podstatě nezměnil a že současný premiér a favorit generálů Kamál Ganzúrí tuto funkci zastával už za Mubaraka a že vůdce Nejvyšší vojenské rady, generál Muhammad Tantáví, byl dvacet let ministrem obrany. 

Skupina „Ne vojenským soudům“ odhaduje, že od Mubarakova pádu bylo před tyto tribunály postaveno 12.000 lidí, což je čtyřikrát více než za třicet let jeho vlády. Někteří se ocitli ve vězení za pouhou kritiku vojenských vládců. Řada Egypťanů tvrdí, že generálové ženou reformní proces vlastním směrem. I když tvrdí, že nepostaví vlastního kandidáta do prezidentských voleb, aktivisté se obávají, že pomocí státních sdělovacích prostředků protlačí svého favorita a ostatní v médiích nedostanou šanci. Několik uchazečů se už kandidatury vzdalo, jako bývalý generální ředitel Agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej, který prohlásil, že v Egyptě se nic nezměnilo. Odstoupil i bývalý disident Ajmán Núr, který se před lety v prezidentských volbách odvážil postavit Mubarakovi. Dodnes se mu nepodařilo zvrátit svůj vlastní rozsudek z dřívějších dob, který mu v účasti v prezidentských volbách nyní brání. Své kandidatury se vzdal s prohlášením, že v Egyptě probíhá kontrarevoluce. 

Syrského prezidenta i jeho rodinu čeká smrt 

Syrský prezident Bašar Asad už zmařil veškeré šance na svůj pokojný odchod ze Sýrie a bude zabit stejně jako libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Britskému deníku Telegraph to řekl člen výkonného výboru hlavní opoziční Syrské národní rady Hajtám Málí. Tento 80letý bývalý soudce, který strávil desítky let v syrských věznicích za činnost v oblasti lidských práv, předpověděl smrt i Asadově manželce a třem dětem. Opozice Asadovi nabídla pokojný odchod už před dvěma měsíci, ale prezident dal přednost vystupňování krveprolití, řekl Málí. 

Bašar Asad (uprostřed) při modlitbě v rámci oslav narození proroka MohamedaFoto:  ČTK/AP

V posledních dnech se objevily zprávy, že Asma Asadová se i s dětmi pokusila vrátit do rodné Anglie anebo přinejmenším uniknout z Damašku před boji. Podle egyptského deníku Al-Masrí al-Júm byla čtveřice spolu s Asadovou matkou a sestřenicí ve skupině, která začátkem minulého týdne směřovala na letiště, ale jejich kolonu automobilů zastavili členové opoziční Svobodné syrské armády. Podle listu došlo k těžké přestřelce, po které se konvoj vrátil do prezidentského paláce. Nebylo by to poprvé, kdy se rodina arabského vládce země zmítané povstáním pokouší uprchnout z vlasti. Vloni se podařilo utéct manželce a třem dětem libyjského vůdce Muammara Kaddáfího do Alžírska. Kaddáfí byl nedlouho potom dopaden a zabit. 

Současné krvavé ofenzivě vládních vojsk v Sýrii velí Asadův bratr Máhir, který je znám svou brutalitou. Podle Hajtáma Málího mu ale většina vojáků nakonec stejně uteče – počet dezertérů neustále stoupá. Málí se také vysmál ruskému návrhu na zprostředkování rozhovorů mezi prezidentem a opozicí. Ta s tak krvavým vrahem jednat nehodlá a nebude, ujistil Málí britský Telegraph. „Hra skončila,“ prohlásil spoluzakladatel Syrské národní rady. 

Karel Schwarzenberg: Proč Česko podporuje Izrael? 

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg navštívil minulý týden Izrael, kde se zúčastnil mezinárodní konference o bezpečnostních otázkách v Interdisciplinárním středisku v Hercliji. Při této příležitosti poskytl rozhovor deníku Jerusalem Post, který knížete považuje za „jednoho z největších zastánců Izraele v Evropské unii“. Právě o ní byla v interview řeč nejčastěji – Izrael má dlouhodobě pocit, že unie straní Palestincům a nesnaží se pochopit podstatu blízkovýchodního konfliktu. Schwarzenberg však Izraeli poradil, aby s Evropou více spolupracoval a nekritizoval ji za její postoje. Narážel na nedávné prohlášení izraelské vlády, podle kterého Unie riskuje, že bude na Blízkém východě hrát irelevantní roli, jestli nepřestane Izrael kritizovat za pokračující výstavbu osad na Západním břehu Jordánu. 

Česká republika patří s Nizozemskem a Itálií k zemím, které v Evropské unii podporují Izrael nejvíc, a spolu Rumunskem, Bulharskem a někdy i Německem tvoří blok, který často zmírní nebo zastaví kritické prohlášení či zamýšlený krok Bruselu, píše Jerusalem Post. Podle Schwarzenberga si Izrael v posledních desetiletích nezískal v Evropě moc přátel tím, že jí stále opakoval, že jeho spojencem jsou Spojené státy, a tak se mají na Blízkém východě angažovat Američané, a nikoli Evropané. Tento přístup v Evropě „zanechal určité stopy“, řekl ministr. „Když někoho označíte za irelevantního, jeho přirozená reakce je, že vám řekne, jen počkej, já ti ukážu, jak jsem irelevantní,“ vysvětlil Schwarzenberg. 

Karel SchwarzenbergFoto: Filip Jandourek

Silná česká podpora Izraele v Unii Česku problémy nedělá: „Trpělivě mi naslouchají,“ řekl kníže, ale zdůraznil, že Česká republika není sama – spolupracuje v tomto ohledu s Holanďany, Rumuny a Bulhary a občas i Němci. Polsko je podle něj „neutrálnější a tolik se neangažuje, ale proti také není“. Evropská unie podle Schwarzenberga Izrael příliš nechápe. Naposledy se to projevilo při izraelské odvetné operaci proti Hamasu na přelomu let 2008 a 2009. „Evropané nezažili 70 let válku a nechápou užití síly,“ řekl a dodal: „Stali se z nich velcí bojovníci na mír.“ 

Na otázku, proč Česko Izrael tolik podporuje, uvedl Schwarzenberg čtyři důvody. Za prvé přátelské historické vazby, které se datují už z dob prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, zaníceného obhájce sionismu. Druhým důvodem je společný osud obou nevelkých zemí v ohrožení větších sousedů. Třetím je reakce na sovětskou nadvládu Československa, řekl ministr. „Měli jsme se sousedy dlouho obtížné vztahy a nelíbilo se nám, co dělali, a tak jsme dělali pravý opak,“ popsal protiizraelskou politiku Sovětského svazu. Čtvrtý důvod české podpory Izraele pramení i z toho, že „součástí naší kultury je tolik lidí židovského původu“, cituje závěrem Karla Schwarzenberga Jerusalem Post. 

Nový severokorejský vůdce je replikou svého děda 

Když se Kim Čong-un v září 2010 poprvé objevil na veřejnosti jako legitimní dědic severokorejské vládnoucí dynastie, tolik se podobal svému zbožňovanému dědovi, že se mnozí Severokorejci při pohledu na něj rozplakali, píše deník International Herald Tribune. „Režim chce, aby lidé vnímali Kim Čong-una jako reinkarnaci velkého vůdce Kim Ir-sena,“ potvrdil Kim Kwang-in, ředitel Severokorejského strategického centra v jihokorejském Soulu, které shromažďuje informace o Severní Koreji z tamějších zdrojů. „Kim Čong-un musel ztloustnout a prodělat důkladné školení, a podle některých zpráv dokonce i plastickou operaci, aby vypadal přesně jako jeho dědeček,“ upřesňuje expert. 

Od povýšení do funkce nejvyššího představitele Severní Koreje po prosincovém úmrtí svého otce Kim Čong-ila se Kim Čong-un prezentuje jako dokonalá replika svého děda Kim Ir-sena – od způsobu tleskání přes styl chůze s napřímenými zády a vystrčeným břichem až po takové detaily jako dvouřadový zimník, vystříhané vlasy kolem uší, dvojitá brada a naducané tváře. Propagace Kima coby ztělesnění všemi uctívaného zakladatele severokorejského státu naznačuje, že za obrazem nového vůdce stojí dokonale fungující mašinérie. Aby režim ospravedlnil a upevnil dynastické nástupnictví, spoléhá na Kimovo napodobování svého děda a předpokládá, že lidem se po „velkém vůdci“ stýská. To ale zároveň odhaluje nicotnost životních zkušeností Kim Čong-una i to, v jak dlouhém stínu děda i otce je nucen vládnout. 

Nový lídr Severní Koreje Kim Čong-un pózuje s parašutistyFoto:  ČTK/AP

Naznačuje to i zoufalství nomenklatury, jejíž členové vědí, že jejich vlastní privilegované postavení závisí jen na přežití dynastie Kimů. „Když Severokorejci vidí Kim Čong-una, vybaví se jim třiatřicetiletý Kim Ir-sen,“ připouští bývalý severokorejský armádní důstojník An Čchan-il. Naráží na rok 1945, kdy Kim Ir-sen jako vůdce povstalců bojujících za korejskou nezávislost vstoupil na sklonku japonské koloniální nadvlády do Pchjongjangu a pasoval se do role usměvavého osvoboditele. Ve skutečnosti však Koreu osvobodili Američané a Sověti a pak si ji mezi sebou rozdělili. 

„Po všech útrapách posledních let teď Severokorejci touží po dalším osvoboditeli,“ vysvětluje An, který v roce 1979 emigroval do Jižní Koreje, kde nejprve pracoval jako vládní analytik a později založil Světový ústav pro severokorejská studia. 

Kim Čong-il byl mistr propagandy, a dokonce režíroval několik filmů. Teď to vypadá, jako by jeho posledním filmovým dílem bylo obsazení Kim Čong-una do role následníka a dědice otcovy politiky a dědova vzhledu. Kim Čong-il dobře věděl, že sám tuto roli hrát nemůže. Podle některých Jihokorejců, kteří se s ním setkali, uznával, že jeho nehezká, hruškovitá postava se mnoha Severokorejcům nelíbí, a dokonce se jednou označil za „ošklivého trpaslíka“. 

Severokorejská státní média už od jeho smrti tvrdí, že Kim Čong-un bude důsledně kráčet ve šlépějích otcovy politiky, jejíž hlavní složkou je armáda jako základní pilíř vnitřní jednoty země. Sedmnáctiletou Kim Čong-ilovu vládu poznamenaly ničivé povodně, sucho, hladomor a zpřísňování mezinárodních sankcí v reakci na severokorejský jaderný zbrojní program. Kim působil na veřejnosti nepřístupně a odměřeně. Servilní generálové si od něj udržovali uctivý odstup a málokterý Severokorejec ho kdy slyšel promluvit. 

Nový lídr Severní Koreje Kim Čong-un zdraví studentyFoto:  ČTK/AP

Kim Čong-un se naopak vyznačuje sebevědomým držením těla, a připomíná tak svého děda, který se v severokorejských učebnicích a na obrazech znázorňuje obklopen dětmi a dělníky. Kimův mladistvý vzhled nového budovatele národa je prezentován v době, kdy režim slibuje svým dlouho trpícím občanům „silný a prosperující stát“. Kim Čong-un se často usmívá – jednou ho lze vidět, jak ochutnává polévku ve školní jídelně, podruhé šplhá s vojáky na tank, jindy se se slzami v očích objímá s mladými piloty nebo si důvěrně špitá s generály a uděluje jim cenné rady. Hraje roli „otce národa“ – stejně jako jeho děd nebo starověcí korejští králové. 

Jednoduché to ale mít nebude. Jeho nevlastní bratr Kim Čong-nam, který napůl žije v exilu v Číně a často hovoří s novináři, předpovídá svému sourozenci chmurnou budoucnost. Řada analytiků zase považuje Kim Čong-una za nastrčenou loutku generálů, skutečných vládců Severní Koreje, v jejichž čele stojí všemocný Kimův strýc Čang, vysvětluje International Herald Tribune. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.