Dva prezidenti a velká muslimská pouť

www.themoscowtimes.com

Svět je letos ve znamení voleb prezidentů a jen někteří z nich si je budou moci dát za rámeček. Za hlavami států se dnes podíváme do Ruska a arabského Jemenu, kde si vysloužily hromadné protesty nespokojené veřejnosti. Vypravíme se také do Britského muzea, kde je k vidění výstava věnovaná velké pouti, která patří k základním povinnostem každého muslima.

Proč se politik bojí diskuse 

Deník Moscow Times připomíná, že ruský premiér Vladimir Putin se opět odmítl osobně zúčastnit veřejných debat před prezidentskými volbami. Podobně se vykroutil už v letech 2000 a 2004, kdy se také volila hlava státu. Před čtrnácti dny Putinův mluvčí oznámil, že jeho šéf je příliš zaneprázdněn, aby se pustil do letošní diskuse, která je ohlášena na příští měsíc. Mohlo by to prý ohrozit plnění jeho povinností. 

Takové vysvětlení nezní moc přesvědčivě. Během deseti let u moci si Putin našel čas na deset několikahodinových televizních představení, kdy čelil mírným a předem připraveným dotazům občanů. Politik také nelitoval času na potápění pro amfory, setkání s cyklisty a dobrodružnou čtyřdenní cestu napříč Sibiří za volantem automobilu Lada. Na druhé straně mu chybí čas na veřejnou předvolební diskusi s jeho politickými soupeři v době, kdy jeho zemí zmítají velké pouliční protesty vyvolané podezřením, že nedávné parlamentní volby byly zfalšovány. 

Vladimir PutinFoto: státní web Vlády ruské federace

Ještě směšnější je Putinův výrok, že ho v diskusi může zastoupit člověk, kterého tím pověří. Vládní strana Jednotné Rusko, přesněji jeden z jejích vůdců Boris Gryzlov, už tento trik použil během debat před prosincovými volbami do parlamentu, když za sebe poslal jiné činovníky, kteří se utkali s představiteli jiných stran. 

Putin by možná udělal lépe, kdyby řekl, že nemá čas, aby se s něčím podobným obtěžoval. Jeho prohlášení, že za něj bude diskutovat jeho zmocněnec, se stalo terčem mnoha žertů. Satirik Viktor Šenderovič v pořadu rozhlasové stanice Echo Moskvy podotkl, že podobný nápad je poslat důvěryhodného přítele, aby splnil manželskou povinnost vůči vaší ženě, protože jste příliš unaven nebo nemáte zájem. 

Na druhé straně je pochopitelné, že se Putin právě teď bojí veřejné diskuse. Agentura Levada, která se zabývá nezávislými průzkumy veřejného mínění, uvedla, že by v prvním kole prezidentských voleb hlasovalo pro Putina jen 42 procent voličů. V debatě by ho sice čekali jen čtyři smírně naladění protikandidáti, ale i velmi mírně nepříjemné otázky by mohly jeho předvolební preference ještě snížit. Putin je jako řečník v Rusku oblíbený, a přesto hraje na jistotu a debatě se raději vyhýbá. 

Zmíněných 42 procent v průzkumu agentury Levada budí vážné obavy, protože Putin se chce za každou cenu vyhnout druhému kolu prezidentských voleb. Jestli to číslo do 4. března nestoupne, bude se muset zmanipulovat asi deset procent hlasů, aby Putin v prvním kole dosáhl nadpoloviční většiny. Předpokládá se, že mu nestačí méně než 53 procent, které získal jako skoro neznámý politický nováček v roce 2000. Je to přinejmenším věc jeho pýchy a sebevědomí. 

Kandidáti na ruského prezidentaFoto: Emanuel Macoun

To může být jeden z důvodů, proč má být zakladatel opoziční strany Jabloko Grigorij Javlinskij diskvalifikován z prezidentských voleb. Pokud by mu jako kandidátovi průzkumy předpovídaly jediné procento preferencí, nejméně 57 tisíc pozorovatelů z Jabloka by 4. března získalo přístup do volebních místností, a to by mohlo Putina ohrozit. Poslední, co může potřebovat, jsou idealisté ze strany Jabloko s jasnými důkazy o volebních podvodech. 

Ruské opoziční strany se už léta domáhají změny volebního zákona s požadavkem, aby se všichni kandidáti museli osobně účastnit veřejných debat před parlamentními i prezidentskými volbami. V době, kdy byl Putin u moci, jeho strana Jednotné Rusko všechny tyto pokusy znemožnila. 

V únoru měl Putin veřejně diskutovat alespoň se svými snadnějšími soupeři. Představte si na chvíli jeho debatu s opozičními vůdci, kteří nejsou loajální Kremlu – třeba s Borisem Němcovem nebo Vladimírem Ryžkovem. Putin by musel čelit tvrdým usvědčujícím otázkám, kterým se více než dvanáct let dokázal vyhýbat. 

V debatě by určitě začaly létat jiskry, kdyby Němcov nebo Ryžkov dostali příležitost veřejně smažit Putina dotazy na zpackané protiteroristické akce, na které doplatily životem stovky lidí včetně dětí, nebo na aféry provázející likvidaci ropné společnosti JUKOS a soud s jejím majitelem Michailem Chodorkovským. Mohli by se ptát, jak to, že tak rychle zbohatl Gennadij Timčenko, bratří Rotenbergové a jiní Putinovi chráněnci. Na pořad by mohlo přijít obvinění, že část Putinovy doktorské disertace je plagiát. To všechno jsou věci, které do čestné prezidentské debaty určitě patří. 

Putin by samozřejmě mohl smažit Němcova a Ryžkova dotazy na jejich vlastní počínání ve veřejných úřadech. Takové živé televizní diskuse by voličům usnadnily informované a uvážené rozhodování, který kandidát je více způsobilý vést jejich zemi. Debaty jsou v tomto ohledu nepochybně účinnější a působivější než předem nachystané televizní telefonáty s občany nebo rozvláčné a nudné politické manifesty. 

Vladimír PutinFoto: Emanuel Macoun

Kromě všech těchto důvodů by většina Rusů ráda viděla přímé přenosy prezidentských televizních diskusí s přímou účastí všech kandidátů. Podle listopadového průzkumu veřejného mínění by si nejvíce přáli vidět debatovat právě Putina. Letošní veřejné klání kandidátů se musí bohužel obejít bez hlavního hrdiny současného Ruska. Oblíbené ruské rčení říká, že při hádce vyjde najevo pravda. Jestliže se Vladimir Putin prezidentských debat zúčastnit nehodlá, tak podle deníku Moscow Times jen ukazuje, jak málo mu záleží na pravdě. 

Jemen na rozcestí 

Po 33 letech diktátorské vlády budou Jemenci 21. února volit nového prezidenta. Odcházející vládce si zajistil imunitu před trestním stíháním a jediný prezidentský kandidát je jeho náměstek. Dá se tedy říci, že přišla doba změn? Kritici jemenského režimu loni plnili celé měsíce ulice, skandovali hesla a riskovali život, jen aby se zbavili prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. 

Demonstranti nakonec dosáhli hlavního cíle a diktátor se vzdal moci. Jeho nástupce má být zvolen příští měsíc. Německá stanice Deutsche Welle dodává, že Sálih se před odletem na léčení ve Spojených státech veřejně omluvil za chyby, kterých se dopustil, ale spousta nedávných demonstrantů se cítí podvedena. 

Jemenské protestní hnutí rozhořčilo, že parlament poskytl Sálihovi před jeho odchodem ze země úplnou imunitu. S tím se už nějaký čas počítalo – imunita byla součástí dohody, kterou loni zprostředkovala Rada pro spolupráci v Perském zálivu. Když se to dověděla veřejnost, ulice hlavního města Saná opět zaplnily desetitisíce lidí, kteří se netajili svým hněvem. 

Demonstranti zejména protestovali proti rozsahu imunity odcházejícího prezidenta Sáliha. „Týká se všech myslitelných zločinů spáchaných do konce jeho funkčního období, které vyprší 21. února,“ vysvětluje Tim Petschulat, který vede úřadovnu německé Nadace Friedricha Eberta v Saná. 

Jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih při projevu v dubnu 2011Foto:  ČTK/AP, Hani Mohammed

To znamená, že Sálih se ještě může teoreticky zbavit svých nepřátel nebo zakročit proti demonstrantům, aniž se musí bát jakéhokoli stíhání. Tak zvláštní imunita je z hlediska mezinárodního práva problematická, což potvrzuje i organizace Human Rights Watch, která sleduje po celém světě dodržování lidských práv. 

Poněkud méně rozsáhlá imunita se týká i dalších členů Sálihova rodinného klanu. Guido Steinberg z berlínského Ústavu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti soudí, že bude důležité, co se stane se Sálihovým bratrem, synem a synovcem, kteří v Jemenu ovládali nejvýznamnější části bezpečnostního aparátu. Zatím není jasné, jak bude prezidentova rodina reagovat na Sálihův odchod z úřadu. 

Tim Petschulat z Nadace Friedricha Eberta připouští, že dohoda o imunitě byla nutné zlo. Byl to podle něj jediný způsob, jak Sáliha zbavit. Navzdory masivním protestům se jemenská parlamentní opozice i řada mezinárodních pozorovatelů shoduje, že jinak by se diktátora legálně vypudit nepodařilo. Bez kritizované imunity by prý nebyla naděje na politickou změnu. 

Zůstává otázka, zda v Jemenu opravdu dojde k podstatné změně nebo reformě. Význam voleb naplánovaných na 21. února oslabuje fakt, že budou mít jediného kandidáta, kterým je Sálihův dosavadní viceprezident Abd Rabbo Mansúr al-Hadí. Šestašedesátiletý politik, který se pyšní dlouhou vojenskou kariérou, je pokládán za starého Sálihova spřežence. Na druhé straně nepatří k žádnému důležitému jemenskému klanu, takže mu chybí podpora obyvatelstva. 

Podle analytika německého Ústavu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti Guida Steinberga stál Hadí vždycky v Sálihově stínu. Významná rozhodnutí byla záležitostí jeho šéfa a jeho nástupce se bude pravděpodobně chovat jako jeho věrný náměstek. Hadí není určitě člověk budoucnosti, ale představitel starého režimu. 

Nový prezident bude zvolen na dva roky. V té době bude řídit přechodnou vládu národní jednoty, která má navrhnout novou ústavu a uspořádat parlamentní a prezidentské volby. Tim Petschulat z Ebertovy nadace hodně pochybuje, zda to dokáže prosadit zrovna Hadí. Podle mnoha Jemenců je to slabý, ale neškodný člověk, kterému se může leccos podařit. Hadí musí dostat všechny významné politické síly k jednacímu stolu, protože se bez jejich podpory neobejde. Předpověď, zda bude umět sjednotit zemi, by se prý měla odložit, dokud nebude v úřadě alespoň obvyklých sto dní. 

Jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih podepisuje dohodu o předání mociFoto:  ČTK/AP

Nového jemenského prezidenta nečeká nic lehkého – na jihu země je základna Al Kajdy a západní a východní provincie jsou vzájemně odříznuty. Na severu upevňují své postavení povstalci ze šíitské organizace Hútí. Jemen navíc patří k nejchudším arabským zemím a kromě hospodářských potíží se potýká i s kritickým nedostatkem vody. Zahraniční pozorovatelé tonou v nejistotě, zda nová vláda dokáže Jemen účinně spravovat. 

Pokud jde o možnost zahraniční pomoci, největší zájem na stabilním Jemenu má ze všech sousedních států Saúdská Arábie. Saúdové působí skoro jako jeho protektoři a svůj politický vliv si snaží kupovat za peníze, které poskytují různým jemenským skupinám. Politici v Rijádu doufají, že mohou rozhodnout, kdo bude příštím jemenským prezidentem. Saúdská Arábie dlouho podporovala dlouholetého vládce Sáliha, ale to už je pryč. Svého chráněnce odepsala, protože přestala věřit, že se dokáže vypořádat s rostoucími protesty a nepokoji v Jemenu. 

Sálih by však mohl svého severního souseda přelstít. V politické dohodě stojí, že 21. února odstoupí, ale až pak se uvidí, zda se skutečně vzdá vlivu na vládu. Právě tato okolnost ukáže skutečnou váhu Saúdské Arábie v Jemenu. Analytik německého Ústavu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti v rozhovoru pro stanici Deutsche Welle uzavírá, že pokud bude Sálih dál tahat za nitky za scénou a Jemen se kvůli tomu rozpadne, bude to i neúspěch Saúdské Arábie. 

Pouť do Mekky 

Ještě před třiceti lety vypadal islám jako exotické náboženství, jehož význam upadá. Zdálo se, že tisíciletý konflikt mezi Východem a Západem zůstal v minulosti, která byla bezbolestně vyhlazena stejně jako černý kašel nebo šortky na nohou dospívajících chlapců. Kdo by si tehdy uměl představit, že nás dnes budou zajímat všecky stránky islámu? 

Asi nejméně srozumitelná je na Západě pouť hádždž, která patří k základním stavebním kamenům muslimské víry. Každý věřící musí, pokud je to možné, alespoň jednou za život putovat do Mekky. Nemuslimové mají přístup zakázán, všichni poutníci jsou oblečeni v bílém, nikde nesmí být nic realisticky zobrazeno a lidé na této náročné pouti často zemřou. Hádždž je určitě oslnivý společenský jev, ale to ještě neznamená, že musí být slibným námětem velké výstavy. 

MekkaFoto:  Archiv ČRo

První, co uvidíte, když vystoupáte pod klenbu staré čítárny, je letecká fotografie svatyně Kaaby uprostřed Mekky obklopené dokonale soustřednými bílými kruhy. Až za chvíli si uvědomíme, že je tvoří statisíce poutníků, kteří se nepřetržitě modlí. Zástupy nejsou jen na nádvoří kolem Kaaby, ale zaplňují i další terasy a obrovská náměstí. Dopisovateli britského deníku Daily Telegraph to nejdříve připadalo jako velkolepý kousek nábožensky motivovaného akčního umění, ale ihned dodal, že tím nechce nikoho urážet. Islámské umění připadá západnímu oku abstraktní, protože v něm vidí hlavně snahu o úplné ztotožnění s jediným principem. 

S podobným dojmem se opakovaně setkáváme nad starými mapami a schématy, které vypadají jako skvělé abstraktní kompozice. Ale hlavní důraz výstavy v Britském muzeu není na esteticky působivých předmětech, protože tu všechno vypráví o velké muslimské pouti jako o velkém a totálním činu a zážitku. Jsou tu překrásně ilustrované knihy a velkolepě vyšívaná obřadní nosítka zvaná mahmal, která se kdysi vznášela uprostřed karavany poutníků. Jejich zmodernizovaní potomci si obouvají gumové sandály a musí mít u sebe průkazy totožnosti a náramky na zápěstí, které se doporučují, aby se poutníci, kteří nemluví arabsky, na pouti neztratili. 

Výstava v Britském muzeu provádí návštěvníka různými stupni a rituály pouti hádždž od chvíle, kdy se poutník vypraví na cestu až po jeho návrat domů. Někdy může vzniknout pocit, že je to důmyslná propagace mezikulturní snášenlivosti nebo spolupráce mezi Velkou Británií a Saúdskou Arábií, protože je to partnerský projekt s veřejnou knihovnou krále Abdulazíze v Rijádu. 

Výstava nás zcela přirozeně vtahuje do smyslu a atmosféry hádždže. Návštěvníkovi přiblíží stav čistoty, vyrovnanosti a pokoje, jemuž se říká ihram, který vyprovází poutníka na prastarou cestu, která ho vrací až před Mohameda, k Adamovi a Abrahamovi. Pouť hádždž se tu především jeví jako zážitek plný lásky a přívětivosti. 

Mezi mnoha podivuhodnými exponáty je i sešit londýnské žačky, jehož obsahem je deník popisující průběh pouti. Dívka v něm píše, že „slova nedovedou popsat pocity, které provázejí pohled na Kaabu. Je to vlastně docela jednoduchý objekt, a přesto je tak majestátní a budí takový úžas, že od něj jen stěží odtrhnete oči.“ 

Desetitisíce muslimských poutníků při modlitbě ve Velké mešitě v MekceFoto:  ČTK/AP, Hassan Ammar

Nálada dívčina deníku je muslimská, ale způsob, jak ji vyjádřila, si pisatelka osvojila v anglické škole. Pokud to chápeme jako západní příspěvek k nesmírné kultuře velké muslimské pouti, Britové na něj mohou být hrdí. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.