NE fiskální unii se může Česku vrátit jako bumerang

www.welt.de

Nejnovější vydání pořadu Svět viděný internetem se úvodem ještě vrací k českému NE fiskálnímu paktu Evropské unie. Poté nás bude zajímat ruský postoj k rezoluci Rady bezpečnosti OSN k Sýrii a také ke krvavému dění v této zemi. Prosondujeme předvolební situaci v Rusku a ve Francii a závěrem se vrátíme k vraždám imigrantů, jež má na svědomí trio německých neonacistů.

Česká vláda má rozpočtovou odpovědnost v programu, ale pokud to chce Brusel, je to náhle špatně 

České republice se může odmítnutí fiskální unie vrátit jako bumerang – píše německý Welt Online, podle něhož premiér Nečas rozehrál nebezpečnou hru, když Česko údajně z ústavních důvodů odmítlo rozpočtový pakt jako jediná země kromě Británie. „Kdo přijímá peníze z Evropské unie, těžko se může takto izolovat – podotýká internetová verze vlivného listu, který připisuje postup premiéra Nečase snahou zavděčit se prezidentu Václavu Klausovi. Připomíná rovněž, že jeden z komentátorů Lidových novin označil na Facebooku Nečase za prezidentova sluhu. 

Čtyřicet let o nás rozhodovala Moskva, teď to má být Brusel – parafrázuje Die Welt odpor premiéra a prezidenta vůči rozpočtové unii. „Přitom má vláda rozpočtovou odpovědnost v programu, ale pokud to chce Brusel, je to náhle špatně,“ píše Die Welt. Neopomíjí ani zmínku o střetu premiéra Nečase s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, který byl během summitu Evropské unie v Izraeli a o premiérovi Nečasovi prohlásil, že „poškozuje pověst České republiky.“ Fakt, že Česko minulý týden půjčilo jeden a půl miliardy euro Mezinárodnímu měnovému fondu na stabilizaci eurozóny, článek Welt Online již nezmiňuje.


Rýsuje se osa Londýn-Praha? Nikoliv… 

Skutečnost, že Česká republika a Británie jako jediní dva členové Evropské unie řekly „ne“ novému paktu o rozpočtové disciplíně, podle agentury AP neznamená, že by mezi těmito zeměmi vzniklo nové spojenectví. Českou a britskou politickou reprezentaci spojuje hluboký skepticismus, co se týče vlivu Bruselu na rozhodování na národní úrovni, ale oba státy jsou v odlišné situaci, připomněla AP. Česká republika se při vstupu do EU zavázala, že přijme společnou evropskou měnu, zatímco Británie nic takového dělat nehodlá. „Češi mají své důvody, proč se k paktu nepřipojili, naše jsou jiné, my jsme se nezavázali, že přijmeme euro,“ řekl mluvčí britského premiéra Steve Field. 

Britský předseda vlády David Cameron si podává ruku s premiérem Petrem NečasemFoto: Filip Jandourek

„Myslím si, že jsme si odmítnutím paktu neudělali nic jiného než zlou krev,“ řekl AP Anand Menon, ředitel Evropského výzkumného institutu na Birminghamské univerzitě. Británie podle něho svoji pozici v Unii oslabila, protože si znepřátelila své tradiční spojence. Toho se naopak nebojí analytik Raoul Ruparel z centra Open Europe. Evropa podle něho na Británii nezapomene, i když se k novému paktu nepřipojila. Britský premiér David Cameron ostatně rozhodnutí své vlády, za které si vysloužil kritiku ze strany opozice, obhajoval v parlamentu. Nová dohoda nebude podle něho mít žádný vliv na evropský vnitřní trh. 

Šéf opozičních labouristů Ed Miliband ale v televizi Sky News řekl, že se Cameron vetem vzdal možnosti hájit britské zájmy. „Finančnímu sektoru nezajistil žádnou dodatečnou ochranu,“ tvrdí Miliband. „Poté, co v prosinci rozdmýchal euroskeptické plameny tvrzením, že vetoval dohodu o fiskální harmonizaci, nyní se vrátil z Bruselu a má problém vysvětlit, čemu vlastně přesně zabránil,“ napsal v redakčním komentáři list Guardian po Cameronově expozé v parlamentu. Guardian připomíná, že prosincové veto – ať bylo reálné, nebo ne – zvýšilo popularitu Camerona i jeho konzervativců. 

Nicméně atmosféra zmatků ve vládě, která byla také důsledkem veta, může být trvalejší, protože premiér ztratil v souvislosti s Evropou hodně důvěry, jak mezi liberálními demokraty, tak u některých konzervativců, dodal Guardian. Komentátor konzervativního euroskeptického listu Daily Telegraph zase poznamenal, že oproti prosinci bylo uvítání doma po unijním summitu méně vřelé. „Najednou si nikdo není úplně jist, co David Cameron udělal. Bylo to opravdu veto? Ochránil finanční centrum – tedy City – jak tvrdil?“ ptá se komentář. 

O ruském postoji k Sýrii  

Názor Ruska, že násilí v Sýrii mají ukončit sami Syřané politickou cestou, je fantazírováním, uvádí ruský list Kommersant. Komentuje tak odmítavý postoj Moskvy k návrhu rezoluce Rady bezpečnosti OSN, vyzývající režim Bašára Asada, aby ukončil násilí a aby se syrský prezident vzdal moci. Ruský přístup k syrskému problému má své důvody, osvětluje Kommersant. Zájmy jsou pochopitelné: jde o prodej zbraní, o námořní základnu i o civilní ekonomické projekty. Stejně tak lze pochybovat o čistotě záměrů našich partnerů. Západu vadí Damašek, který se příliš kamarádí s Íránem a Hamasem. Podobně Východu, či přesněji zemím Perského zálivu, které stále více udávají tón v arabském světě, nevyhovuje příliš světský Asadův režim. 

Přihlédnout je třeba i k tomu, že naší diplomacii ještě plně nedošlo, že Rusko – když „nepohřbilo“ rezoluci Rady bezpečnosti OSN o Libyi – přijalo jediné správné rozhodnutí – podotýká list. Není známo, zda litují, že krvavý libyjský diktátor nakonec padl, ale rozhodně nikdo nejásá nad tím, že západní zbraně vedly ke svržení režimu v jiné zemi. Reálné zájmy, iracionální obavy a nehynoucí protizápadní postoje tvoří pevně utažené klubko, ve kterém se propletly motivy ruského stanoviska k Sýrii. Jednoduché řešení v Sýrii nebude. Vládnoucí elita se nerozhodne zbavit se diktátora, jak to udělali v Tunisku a v Egyptu. Tuto elitu v čele s prezidentem tvoří alávitská menšina, která se bojí ztratit otěže moci. 

Protesty syrském DamaškuFoto:  ČTK/AP

Ale to nebrání poukázat na pár věcí. Zaprvé, libyjský scénář není v Sýrii možný z půl tuctu důvodů. Stačí připomenout jediný: Západ na to zjevně není připraven. Zadruhé, netřeba hledat skrytý důvod rozhodnutí Ligy arabských států stáhnout své pozorovatele, když smysl je jasný: eskalace násilí proti civilistům za přítomnosti pozorovatelů kompromituje samotné pozorovatele i ty, kdo je vyslal. Misi nešlo nepřerušit, alespoň jako prostředek nátlaku, zcela legitimního a diplomatického.
A zatřetí, ruský přístup, že „veškeré násilí musí být ukončeno politickou cestou samými Syřany“, je fantazírování, pokud se nepoužijí silnější výrazy. 

Veškeré přemlouvání diktátora a výzvy žít v přátelství se přijímají s čím dál větší skepsí, a to tím spíše, že pro přitvrzení postoje jsou nejen USA, ale i Evropská unie a Liga arabských států. Začtvrté a nakonec, z Asadovy legitimity nic nezůstalo. Je nehoden podání ruky jak pro Západ, tak pro arabské bratry a syrskou opozici. Pouze tato skutečnost blokuje obnovení mírového procesu na Blízkém východě, který je bez Sýrie nemyslitelný. Ať bude cesta k míru jakákoli, sotva je budoucnost země spjata s příjmením Asad. Byl by hřích nebrat všechny tyto věci na vědomí při posuzování rezoluce o Sýrii v Radě bezpečnosti OSN. 

Putinovy sny o krásné budoucnosti  

K obrodě a diverzifikaci ruské ekonomiky, zaostávající za světem, vyzval v dalším programovém článku favorit březnových prezidentských voleb, premiér Vladimir Putin. Komentátoři vzápětí poukázali na slabiny Putinových návrhů, který už měl příležitost zlepšit stav hospodářství během 12 let u kormidla moci. „Mít ekonomiku, která nám nezaručuje ani stabilitu, ani suverenitu, ani důstojnou životní úroveň – to je pro Rusko nepřípustné. Potřebujeme novou ekonomiku, s konkurenceschopným průmyslem, rozvitou sférou služeb, efektivním zemědělstvím,“ zdůraznil Putin ve stati otištěné v listu Vedomosti. 

V současnosti více než čtvrtinu hrubého domácího produktu zajišťuje prodej ropy, plynu a dalších surovin na světovém trhu. Během přechodu od sovětské k tržní ekonomice totiž podle Putina země prožila „deindustrializací“ a přečkaly jen nejvýnosnější odvětví, spjaté s vývozem nezpracovaných surovin a polotovarů. Bývalý prezident z let 2000 až 2008 a stávající premiér připustil i „systematickou korupci“ a nepříznivé podnikatelské ovzduší v zemi, vedoucí k odlivu kapitálu, jakož i problémy s neprůzračností nekontrolovaného státního aparátu. Přes reformy posledních let se k většímu pokroku dospět nepodařilo, a tak navrhl zvýšit kontrolu veřejnosti nad státními zakázkami či zavést daň z přepychu. 

Vladimir PutinFoto: státní web Vlády ruské federace

Putin také navrhl pustit se do technologických průlomů v nejperspektivnějších oborech a také připomněl, že Rusko si zachovalo vůdčí pozice v jaderném a kosmickém průmyslu. Opozici vzkázal, že nikterak nezamýšlí ustoupit od bezplatného školství a zdravotnictví, ani od zvyšování penzí. Podrobněji se prý „sociálnímu rozměru ekonomiky“ hodlá věnovat v následujícím článku. Vedomosti stať doprovodily komentářem, v němž Putinovi vytkly, že ekonomiku chápe především jako kontrolu nad zdroji. Hájí svou politiku koncentrace zdrojů pod vedením státu, jakkoli částečně přiznává její neúspěšnost. Hlavně však ekonomiku striktně odděluje od politiky, ačkoliv bez politických reforem se ekonomika rozvíjet nebude. To však Putin zmiňuje jen jako druhořadý bod při lákání kapitálu. 

„Tón stati je odosobněný, jakoby ji psal referent pro náčelníka. Subjekt konání není jasný: výraz ‘měli bychom’ je v textu použit 32krát, ‘bude’ 19krát, ‘třeba’ 17krát, ‘je nezbytné’ 11krát a ‘je nutné’ třikrát. Kdo však ‘má’? A co dělal po všechny předchozí roky?“ uzavřely Vedomosti. „Je zbytečné říkat, že plány otce rodiny se nikdy neuskuteční,“ soudí komentátor listu Kommersant. Putin prý spěchá s přisvojením si role „otce národa“ s receptem na blahobyt celé země, ale ve skutečnosti „je spíše starší synek“ sovětského systému, který „podědil podivné otcovy zvyky“. 

Ale v ruských končinách není „intelektuální invalida studené války navrhující ekonomické programy“ žádná vzácnost a ruské ekonomice v Putinových letech „pomohla k rozvoji zejména ta okolnost, že pro plukovníky v záloze vážně není zajímavá“. Podobně experti zkritizovali Putinovy návrhy na přitvrzení migrační politiky z předchozí stati jako vesměs protiústavní a vedoucí k ještě větší korupci, například při povinných zkouškách přistěhovalců z ruštiny a dalších předmětů. 

Le Penová má problémy s prezidentskou kandidaturou  

Prezidentské volby ostatně nečekají jen Rusko. Šéfka francouzské krajní pravice Marine Le Penová, která v průzkumech před nadcházejícími prezidentskými volbami ohrožuje druhý mandát prezidenta Nicolase Sarkozyho, možná nebude smět kandidovat. Nedaří se jí totiž získat nezbytných nejméně 500 podpisů starostů či jiných místních zástupců, napsal na svém webu francouzský politický týdeník Nouvel Observateur. Formuláře s podpisy nezbytnými k získání oficiální kandidatury pro prezidentské volby musejí dorazit francouzské ústavní radě do 16. března. Volby začínají prvním kolem 22. dubna a mají vyvrcholit druhým kolem 6. května, v němž se rozhodne mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z kola prvního. 

Otec Le Penové a čestný předseda nacionalistické Národní fronty Jean-Marie Le Pen již připustil, že jejich straně se dosud podařilo sehnat jen kolem 350 podpisů a že další se shánějí velmi těžko. Obvinil místní zástupce z vědomého porušování jejich podle něj zákonné občanské povinnosti. „Vyvstal problém. Nemáme potřebných 500 podpisů. Mobilizovali jsme všechny prostředky k oslovení starostů. Narážíme ale na jejich nezájem, protože se domnívají, že jim tato povinnost přináší jen potíže,“ řekl v televizi Le Pen, kterému se v době jeho šéfování straně dařilo získávat potřebný počet podpisů pro prezidentskou kandidaturu. 

Jean Marie Le Pen a jeho dcera Marine Le PenováFoto:  ČTK/AP

Le Penová má podle nejnovějších průzkumů podporu 20 a půl procenta voličů. Její ztráta za Sarkozym, který má podporu 22 procent voličů, je ve výši jen 1 a půl procentního bodu, což je v rozmezí statistické chyby, poznamenal ústav Ifop. Jeho anketa potvrdila v čele preferencí socialistického kandidáta Francoise Hollanda s 28 procenty, jehož postup z prvního kola se zdá být jistý. V roce 2002 šokoval místní obyvatele a zahraniční pozorovatele výsledek prvního kola francouzských prezidentských voleb, ve kterém Le Pen skončil druhý a postoupil do rozhodujícího druhého kola klání. Tehdy tento politik, známý antisemitskými a neofašistickými postoji, postoupil na úkor levicového kandidáta, nyní by se podle místních komentářů mohlo totéž podařit jeho dceři na úkor pravice. 

Neonacističtí vrazi imigrantů plánovali útěk do Jihoafrické republiky  

Skupina německých neonacistů, která v letech 2000 až 2007 zabila nejméně devět přistěhovalců a jednu policistku, plánovala útěk do Jihoafrické republiky. S odvoláním na informace vyšetřovatelů to napsal německý deník Die Welt. Podle něj se proti tomuto záměru tehdy postavila Beate Zschäpeová, jediná žijící z trojice, která si říkala Národněsocialistické podzemí NSU. Zschäpeová je nyní ve vazební věznici. V souvislosti s plány neonacistů na přesun do Jižní Afriky cituje Die Welt z výpovědi policejního donašeče z prostředí německé krajní pravice z dubna 2001, tedy z doby po prvních útocích. 

„Zatímco Uwe Böhnhardt a Uwe Mundlos s tímto záměrem souhlasili a usilovali o to, aby se stala místem jejich trvalého pobytu, Zschäpeová, která do ciziny nechtěla, měla v plánu se po odjezdu obou přihlásit úřadům.“ Po vetu Zschäpeové zůstali členové NSU v Německu a podle všeho ho neopustili až do odhalení skupiny loni v listopadu, kdy Böhnhardt a Mundlos spáchali před zatčením sebevraždu a jejich souputnice se vzdala policii. Podle Die Welt se spekulovalo o tom, že dlouhodobě pobývali v Bulharsku, Česku, Maďarsku nebo Belgii. Tato varianta se ale podle listu nyní jeví téměř jako vyloučená a úřady vycházejí z toho, že se členové NSU po celou dobu ukrývali v různých bytech v Sasku. 

Radnice a divadlo ve ZwickauFoto:  Byron S. Calisto I., CC BY-SA 3.0

Případu neonacistických vražd se v nejnovějším vydání věnuje i magazín Der Spiegel. Podle jeho zjištění hovořili policisté s Zschäpeovou v roce 2007 v saském městě Zwickau, kde se trio naposledy schovávalo. Žena jim však udala falešné jméno i datum narození a zapřela, že bydlela v bytě, o který se zajímali. Pravicoví zabijáci se podle Spiegelu krátce poté přesunuli do svého posledního úkrytu. Kromě vražd přistěhovalců a policistky má NSU na svědomí také dva bombové útoky v tureckých čtvrtích Kolína nad Rýnem v letech 2001 a 2004 s celkem 23 zraněnými a 14 bankovních přepadení. Skupina se k činům přihlásila ve videonahrávce, kterou vyšetřovatelé objevili loni. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.