7. prosince  2012  rubrika: Svět viděný internetem

O blízkovýchodním boji islamismu a sekularismu, hrozbě syrských chemických zbraní a rwandských dětech

www.spiegel.de - Foto:  Spiegel

www.spiegel.deFoto:  Spiegel

Nejprve se budeme věnovat vyostřené situaci v Egyptě a tamnímu boji islamismu a sekularismu. Poté zamíříme do Sýrie. Chemické zbraně v rukou tamního režimu totiž představují nebezpečí pro celý region. Uslyšíte také o PR revoluci ve Vatikánu nebo o těžkém osudu rwandských nemanželských dětí.


Islamismus vs. sekularismus: porevoluční zápas o arabskou duši  

Egypt se po nadějném kroku k demokracii dostává do slepé uličky. Tisíce lidí protestují proti pokusu prezidenta Muhammada Mursího usurpovat si pravomoci, které mu podle ústavy nenáležejí. A ani včerejší prezidentova televizní výzva k dialogu nenašla kladnou odezvu, protože není považována za upřímnou. Dnes večer se proto v egyptských městech očekávají další velké demonstrace proti Muslimskému bratrstvu. To však nehodlá pustit z rukou moc, kterou nečekaně získalo v prvních svobodných volbách. Podobnou nespokojenost s rostoucím vlivem politického islámu však je možné pozorovat i v některých dalších zemích, které se v posledních dvou letech zbavily diktátorů. 

Má v těchto krajích sekularismus ještě šanci? Ptá se na svém webu německý list Spiegel. A popisuje nedávnou situaci v egyptské mešitě. Poté, co imám v kázání pronesl: „Kdokoliv kritizuje našeho prezidenta, je horší než nevěřící, kteří útočili v Mekce na Proroka!“ předal mikrofon samotnému Muhammadu Mursímu a poprosil ho, aby věřícím řekl několik slov. To se mu ale nepodařilo. Stovky mužů totiž začaly v ten okamžik vykřikovat: „Svrhněte Mursího! Svrhněte Muslimské bratrstvo!“ a opouštět mešitu se slovy: „Už toho máme dost! NE tyranii!“ Srovnání prezidenta Mursího s Prorokem Mohamedem pro ně bylo nesnesitelné. A tak Musrí, obklopen svými strážci, musel mešitu také opustit. 

Protesty na káhirském náměstí Tahrír - Foto:  ČTK/AP, Maya Alleruzzo

Protesty na káhirském náměstí TahrírFoto:  ČTK/AP, Maya Alleruzzo

To se stalo přesně před týdnem. Byl to první skandál tohoto druhu v Egyptě. A byl to jen začátek. Pověstný Tahrír se opět zaplnil lidmi, kteří protestovali proti krokům svého prezidenta. Je těžké předpovědět, k čemu současné spory mohou vést. Prezident si přisvojil v podstatě diktátorskou moc a zdá se, že si z bouře, kterou rozpoutal, moc vrásek nedělá, myslí si Spiegel. V zrychleném jednání také nechal odhlasovat novou ústavu, s níž opozice nesouhlasí. 

Celá tato situace podle Spiegelu výmluvně vypovídá o situaci v nejdůležitější zemi arabského světa, která je na samém začátku demokratizace. Vypovídá také o stavu islamistického Muslimského bratrstva, které se dostalo k moci díky revoluci. Toto islamistické hnutí má desítky let zkušeností s autoritativními vládci. Neví ale nic o svobodě a pluralitě. „Muslimské bratrstvo chce demonstrovat sílu, obzvlášť v Egyptě, kde bylo založeno. Tuší totiž, že přichází urputný boj o to, jakou roli bude hrát islám v budoucnosti arabských zemí, které se teprve nedávno zbavily svých diktátorů: v Tunisku, Libyi a Jemenu. V Sýrii, kde zuří válka, stále zůstává neodpovězena otázka, zda bude udržen sekulární stát nebo zda zvítězí radikálové z řad opozice,“ píše Spiegel

Zdá se, že dva roky po začátku nepokojů v severní Africe a na Blízkém východě jsou vítězi právě islamisté. Někteří komentátoři píší, že po arabském jaru následuje islamistická zima. V roce 2011 byl svět nadšen zápasem o svobodu na Tahríru. To po čase zastínily záběry mrtvého těla Muammara Kaddáfího. Denní krveprolití v Sýrii je jen hrůzným vyústěním vývoje, který se vymknul z rukou. A arabský svět se tak znovu stává pro Západ spíše zdrojem starostí než naděje. 

Volby tu vyhrávají islamisté, sestavují vlády, a ne bezvýznamnou roli najednou hrají i ultrakonzervativní salafisté. Ti slibují likvidaci demokracie, jak jen to bude možné. Chtějí také oklestit práva arabských žen, zakázat dvoudílné plavky na turistických plážích a předat soudní moc islamistickým učencům. „Skončila tedy revoluce?“ ptá se Spiegel. A odpovídá: „Ještě ne. Zápas o arabskou duši zatím není rozhodnutý. Když totiž radikální islamistická hnutí začnou nabývat na síle, vzedme se proti nim odpor. “ 

Příznivci egyptského prezidenta Muhammada Mursíh - Foto:  ČTK/AP, Hassan Ammar

Příznivci egyptského prezidenta Muhammada MursíhFoto:  ČTK/AP, Hassan Ammar

Nezávislý káhirský deník Al-Fagr napsal, že prezident Mursí podstoupil „potrat v pátém měsíci“. Naráží tak na fakt, že Mursí po pěti měsících v úřadě zadusil demokracii. A co se bude dít dál? „Přestože je Muslimské bratrstvo nejlépe organizovanou politickou silou v Egyptě, tamní pluralistická společnost začíná omezovat jeho vliv,“ tvrdí politolog Paul Salim. 

„Chléb, svobodu a islamistickou šaríu!“ volaly tisíce příznivců Muslimského bratrstva před několika dny na hlavním náměstí v Alexandrii a mávaly egyptskými vlajkami a mávátky s portrétem Mursího. „Chléb, svobodu a sociální spravedlnost!“ volali jako odpověď na demonstracích jejich odpůrci z řad sekulárních, levicových a liberálních Egypťanů. Těch se v Alexandrii dokonce shromáždilo více. A to bylo tvrdé probuzení pro tamní islamisty. Ti totiž právě toto město do nynějška považovali za jednu ze svých bašt. A když se oba davy, které stály jen několik metrů od sebe, snažily navzájem překřičet, očitý svědek Spiegelu řekl, že měl pocit, že se situace brzy vymkne kontrole: „Ve vzduchu byla cítit nenávist a vzrušení občanské války.“ 


Blafuje Sýrie ohledně chemických zbraní? 

Čím více se blíží syrští rebelové k Damašku, tím hrozivější jsou zprávy o zvýšené aktivitě na místech, kde jsou uložené chemické zbraně. Celý region se bojí, že by je Bašár Asad mohl použít. Televizní stanice NBC přinesla informaci o tom, že syrská armáda v posledních dnech naplnila bomby nervovým plynem sarin. Jsou tak připraveny pro případný transport. Oficiální syrští představitelé tvrdí, že taková informace je zcela absurdní, píše na svém webu blízkovýchodní server The Media Line. Tamní ministerstvo zahraničí zdůrazňuje, že i kdyby chemické zbraně měli, určitě by je nepoužili proti vlastním lidem. Nechtějí prý spáchat sebevraždu. 

Přes tato syrská prohlášení Američané vydali ostré varování před důsledky, které by Asada čekaly, pokud by zbraně použil. „Obáváme se, že čím dál zoufalejší režim Bašára Asada se rozhodne chemické zbraně nakonec použít, nebo nad nimi ztratí kontrolu. Zbraně by se tak mohly dostat do rukou některý skupin, které se v Sýrii pohybují,“ řekla americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová na setkání ministrů zahraničí NATO. Podle ní je proto třeba jasně říci, že pokud by syrský režim překročil tuto hranici, musel by se ze svého rozhodnutí odpovídat. 

Syrský prezident Bašár Asad na plakátu svých příznivců - Foto:  ČTK/AP, Bassem Tellaw

Syrský prezident Bašár Asad na plakátu svých příznivcůFoto:  ČTK/AP, Bassem Tellaw

Toto varování přichází po dvaceti měsících bojů mezi Asadovými věrnými a rebely, kteří jsou již na předměstích Damašku. Je téměř nezpochybnitelné, že Sýrie má značné zásoby chemických zbraní, přestože to nikdy oficiálně nepřiznala. Zároveň ale nepodepsala úmluvu o chemických zbraních. Londýnský expert na Blízký východ Nadim Šehádí, kterého cituje server The Media Line, si myslí, že Sýrie se snaží svými posledními aktivitami sdělit Západu, že udržení Asadova režimu u moci by celému regionu zaručilo stabilitu. 

„Pokud Sýrie tvrdí, že by chemické zbraně nikdy nepoužila proti svým lidem, ve skutečnosti nám tím sděluje, že by je použila proti jakékoli invazi. Také naznačuje, že pokud režim padne, je tu velké nebezpečí, že by se nebezpečné látky mohly dostat do špatných rukou. Syrský režim chce Západ vystrašit,“ říká Šehádí. 

A syrští sousedé jsou více než nervózní. Izrael se bojí, že by Sýrie mohla část chemických zbraní věnovat libanonské teroristické organizaci Hizballáh. „Bedlivě sledujeme zprávy o chemických zbraních v Sýrii,“ řekl mluvčí izraelského ministerstva zahraničí. „Tyto zprávy děsí všechny země sousedící se Sýrií, nejen Izrael,“ dodal. Podle informací, které uveřejnil americký Atlantic magazine, Izrael žádal Jordánsko o souhlas s útokem na sklady Asadových zbraní. Jordánsko ale řeklo: „Ne.“ Podle citovaného serveru by takový krok mohl Izrael učinit i bez svolení Ammánu. Nechce ale vyostřovat vztahy se svým sousedem. 

Nejmenovaný izraelský vládní zdroj přiznal, že ohledně otázek spojených se syrskými chemickými zbraněmi Izrael velmi úzce spolupracuje se Spojenými státy. Někteří izraelští analytici pochybují o tom, že by Asadův režim chemické zbraně použil, i kdyby byl v posledním tažení. „Asad dobře ví, že západní zpravodajské služby zaznamenají jakýkoli pohyb u jeho skladů chemických zbraní,“ řekl serveru The Media Line expert na Sýrii z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. „Jeho režim teď chce především zastrašit vzbouřence a učinit z možnosti užití chemických zbraní mezinárodní téma,“ dodal. 


PR revoluce ve Vatikánu 

„Papež Benedikt XVI. si tento týden v pondělí založil účet na Twitteru. A je těžké odolat dojemnému příběhu osmdesátníka, který se učí komunikovat s digitálním světem,“ píše americký server Huffington Post o tom, že papež již je na internetové síti, kterou si oblíbili zejména mladí lidé. „A chvála je pochopitelná,“ pokračuje. Po sérii přešlapů, kterých se Benedikt během svého osmého roku v úřadě dopustil, se zdá, že Vatikán snad konečně začíná reagovat na aktuální události, místo aby pouze ex post vysvětloval své kroky. 

Papež Benedikt XVI. má účet na Twitteru - Foto:  ČTK/AP

Papež Benedikt XVI. má účet na TwitteruFoto:  ČTK/AP

Skutečným důvodem papežského vstupu do světa sociálních sítí – Vatikán má účet na Twitetru i Facebooku– však není jen uznání od jeho oveček. Záměrem je podpořit širší snahy římské kurie zrevidovat poněkud složitý a strnulý styl komunikace Svatého stolce a odvrátit problémy, které ani ten nejlépe vymyšlený vzkaz na Twitteru nemůže vyřešit, myslí si server Huffington Post. Tato revize začala letos po neutuchající kritice – i od mnohých spojenců Vatikánu – že nepříliš vhodná vyjádření Říma často mnohé kontroverze spíše vyostřují, než aby je zahlazovala. 

Od Benediktových nešťastných výroků o proroku Mohamedovi až po rehabilitaci biskupa, který popírá holocaust, je současný papež znám jako člověk, který se dopouští různých faux pas, spíše než jako kazatel evangelia. A za zdmi Vatikánu pochopitelně narůstá frustrace. Pohár přetekl letos v lednu, kdy se provalila aféra známá jako Vatileaks. V říjnu usvědčený papežův tajemník tajně vynášel citlivé informace z vatikánského zákulisí a předával je italským médiím. Ty pak papežský stát vykreslovaly jako brloh jedovatých intrikánů. 

Jak tedy bude „generální úklid“ Svatého stolce vypadat? Ptá se dál Huffington Post. „Zatím jsme na začátku,“ říká Greg Burke, reportér televizní stanice Fox News. Toho si Vatikán v loňském roce najal, aby změny komunikace Vatikánu s okolním světem vedl. „Zatím se snažím o drobné krůčky kupředu, aby se věci daly do pohybu tím správným směrem. A myslím, že se to daří,“ dodal. Podle představitelů Vatikánu bylo samotné Burkovo zaměstnání zatím tím největším krůčkem. A následovaly ho další změny, které vidí komunikaci s vnějším světem jako prioritu. 

Vatikán například zavedl zkušební tiskové konference, aby se připravil na tvrdé otázky novinářů. Zároveň dovolil, aby někteří mladší představitelé na střední úrovni byli novinářům více k dispozici. Ti samozřejmě mohou sdělit jen některé věci. Chovají se ale k novinářům daleko lépe než vysoce postavení kardinálové, pro které jsou média nutným zlem a faxy novinkou. Něco přes třicet členů kurie totiž rádo vtipkuje na téma, že mottem Vatikánu by mělo být: „Včerejší technologii zítra,“ poznamenává ironicky Huffington Post

Vatikán - Foto:  ČTK/AP, Andrew Medichini

VatikánFoto:  ČTK/AP, Andrew Medichini

Výše postavení představitelé se zase začali pravidelně scházet, aby diskutovali o komunikační strategii – tedy jak a kdy učinit určitá prohlášení tak, aby měla co nejširší dosah. A samozřejmě novinkou jsou sociální sítě a jiné formy digitální komunikace. Dokonce i polooficiální vatikánský deník L'Osservatore Romano se zbavuje image církevního plátku a začíná publikovat provokativní články o popkultuře i politice. A tak zatímco jsou tyto taktiky pro velké firmy nebo i vládní úřady téměř zastaralé, ve Vatikánu jsou zatím obestřené novotou. 


Rwandské nemanželské děti jsou na tom hůře než sirotci 

Rwandské děti, které se narodily mimo manželský svazek, by raději byly sirotky. „Děti bez rodičů aspoň dostávají pomoc od charitativních organizací,“ řekla africkému serveru Syfia International studentka střední školy. Tato nemanželská dívka nechápe, co udělala špatného, že si vysloužila tak příkré zacházení od svého okolí, dokonce i od své vlastní matky. Bojí se jít domů ze školy a pláče. Nemá na učebnice ani na školní pomůcky a ve škole ji pravidelně ponižují žádostmi o uhrazení školného. To ovšem manžel její matky odmítá zaplatit. 

„Doma se mnou jednají jako se služkou. Mohu se najíst, jen když vařím já. Když připravuje večeři někdo jiný, musím jít spát s prázdným žaludkem. Nutí mě dělat všechny domácí práce,“ říká tato mladá dívka. Nejvíc si přeje, aby ji její matka nebrala pouze jako břemeno. Další patnáctileté děvče je v podobné situaci. Má ale výhodu v tom, že ji má rád aspoň její otec. Platí jí proto samostatné bydlení. Chce jí tak zajistit, aby se vyhnula špatnému zacházení ze strany své matky. „Kromě bydlení ale musím platit školné, učební pomůcky a všechno ostatní, jídlo a tak dále,“ stěžuje si. 

Černošský chlapec, ilustrační foto - Foto: Anissa Thompson, Stock Exchange

Černošský chlapec, ilustrační fotoFoto: Anissa Thompson, Stock Exchange

A jak vysvětluje ředitel jedné rwandské školy, „řada těchto ,nemanželských‘ dětí při vyučování usíná. Jsou slabé, protože trpí nedostatkem spánku nebo potravy. Některé děti se nemohou zase soustředit proto, že přemýšlejí o své situaci. Pro mnohé z nich totiž každý den s koncem vyučování nastává domácí peklo.“ A tak děti zápasí o možnost základního vzdělání. Jejich rodiče nemají na jejich výdaje s učebními pomůckami, které jsou ve Rwandě víc než drahé. 

Osudu těchto takzvaných ibinyendaro – tedy v překladu „parchantů“ – se ve Rwandě nikdo nevěnuje. Nevládní organizace a nadace pomáhají potřebným dětem, které jim doporučí místní samospráva. A ta nikdy do seznamů nezahrnuje ty, které se narodily mimo manželství. Jedná se ale i o potomky narozené z druhého manželství, nebo v době, kdy byl jeden z rodičů ve vězení. Tyto děti, které se nikdy nesetkaly s jedním ze svých rodičů, musí nazývat partnery svého otce nebo matky „strýčku“ nebo „tetičko“. A na své skutečné rodiče se ptají jen zřídka, uzavírá africký server Syfia International


Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas