O dokončeném vývoji íránské jaderné zbraně a rozpadu Velké Británie

www.debka.comFoto:  Debkafile

Dnes vás především seznámíme s jaderným pokrokem Íránu a s vývojem jednání mezi afghánským Talibanem a Spojenými státy. Přiblížíme také chystané referendum o nezávislosti Skotska na Velké Británii a přineseme podrobnosti o válce drogových gangů v Mexiku nebo o islamistické sektě Boko Haram v Nigérii.

Írán zvítězil nad světem – jadernou zbraň může mít do roka 

Írán už dokončil vývoj jaderné zbraně a čeká jen na pokyn nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chameneího, zda ji má začít vyrábět. Podle izraelského serveru Debkafile to oznámil náčelník izraelské vojenské rozvědky, generálmajor Aviv Kochavi. Podle něj bude výroba atomové bomby Íránu trvat asi rok. Se současným množstvím 100 kilogramů uranu obohaceného na 20% a dalších čtyř tun uranu obohaceného na 3,5% pak bude potřebovat ještě dva roky k výrobě čtyř jaderných zbraní. Koncem letošního roku nebo začátkem příštího bude mít jednu a do roku 2015 čtyři nebo pět atomových bomb. 

Kochavi zdůraznil, že žádné z dosud uvalených mezinárodních sankcí nepřiměly Teherán ke zpomalení, natož pak zastavení zbrojního jaderného programu. Odhad izraelské vojenské rozvědky se víceméně shoduje s předpovědí amerických odborníků, podle kterých může mít Írán už letos v srpnu atomovou bombu o síle 15 kilotun. Kochavi svou prognózu přednesl na bezpečnostní konferenci v Hercliji. Na témže fóru uvedl izraelský vicepremiér Moše Ja’alon, že mohutný listopadový výbuch na raketové základně u Teheránu zničil nový íránský raketový systém s doletem až 10.000 kilometrů, který dokáže zasáhnout i Spojené státy. 

Íránská jaderná elektrárna v BúšehruFoto:  ČTK/AP, Vahid Salemi

Debkafile zároveň odpovídá na nabízející se otázku, jak si může být svět jistý, že ajatolláh Chameneí už pokyn k výrobě jaderné zbraně nedal a že se už atomová bomba v nějakém podzemním bunkru nevyrábí. Americký ministr obrany Leon Panetta několikrát zdůraznil, že Spojené státy mají své možnosti, jak se dozvědět o rozhodnutích nejvyššího íránského vůdce. Americké ani izraelské zpravodajské služby ale ministrovo tvrzení nepotvrdily. Debkafile rovněž připomíná, že když západní zpravodajci oznámili, že objevili novou íránskou podzemní továrnu Fardo u města Kóm, její výstavba už probíhala celých osmnáct měsíců. 

Korespondence mezi Talibanem a Bílým domem  

Vůdce afghánského Talibanu napsal americkému prezidentovi Baracku Obamovi. Samotářský mulla Muhammad Umar, který se na veřejnosti skoro neobjevuje, poslal vloni Obamovi dopis, ve kterém naznačil zájem o ukončení války v Afghánistánu, píše agentura AP, která cituje nejmenované americké představitele. Dopis byl podle nich nepodepsaný a byl Bílému domu předán přes prostředníka v červenci. Je ale autentický, potvrdili ti, kdo ho viděli, i když přiznali, že lze těžko s jistotou určit, že jej skutečně napsal Umar. Americká vláda na něj přímo nereagovala, nicméně rozšířila kontakty s Umarovými emisary. 

Podle jednoho z citovaných činitelů Umar v dopise vyjadřuje ochotu k posílení vzájemné důvěry. Stěžuje si, že toho Spojené státy v tomto ohledu neudělaly dost a například nepropustily členy Talibanu z americké věznice na kubánském Guantánamu. Umarovo vyjádření se v podstatě shoduje s tím, co dlouhodobě říkají jeho emisarové na tajných schůzkách s Američany, řekl jeden z citovaných zdrojů. Tato setkání vedla k oficiálnějším rozhovorům, které dnes Spojené státy otevřeně vítají. 

Konvoj vojáku v AfghánistánuFoto: Magdaléna Trusinová

Přímé poselství od Umara by mohlo být výrazným signálem, že Taliban má zájem o jednání na nejvyšší úrovni. Obamova vláda se snaží zprostředkovat jednání mezi vedením hnutí a kabinetem afghánského prezidenta Hamída Karzaje, ale zatím je obezřetná, protože si není jistá motivy Talibanu. Panují totiž obavy, že Taliban se svým vstřícným postojem k jednání snaží jen uspíšit odchod amerických vojáků, aby pak rozpoutal nové kolo násilí. 

Mulla Umar je duchovní vůdce Talibanu a řídí i jeho vojenské tažení. Za vlády Talibanu před americkou invazí do Afghánistánu byl v podstatě hlavou státu. Nyní ho už řadu let nikdo nespatřil na veřejnosti a není známo, kde se zdržuje. Umar figuruje na americkém seznamu hledaných osob za to, že před spojeneckou invazí poskytoval útočiště Usámovi bin Ládinovi a pomáhal Al Kajdě. Republikánští kritikové Obamy, včetně prezidentského kandidáta Mitta Romneyho, americkou vládu za jednání s nepřítelem kritizují. Nejdůrazněji odsuzují Obamovy úvahy, že by Washington mohl jako gesto k zahájení oficiálních rozhovorů propustit z Guantánama pět nejvyšších velitelů Talibanu. 

Rozpadne se Velká Británie? 

Ve Skotsku se pozvolna schyluje k referendu, které má rozhodnout, jestli se území odtrhne od Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Skotsko a Anglie měly sice vždycky poněkud problematické vztahy, ale přesto byly přes 300 let partnery. Dnes jsou však skotští nacionalisté přesvědčeni, že mají nejvyšší šance na samostatnost v historii, píše server německého časopisu Spiegel. Situace není tak zlá, aby se na stromech Skotské vysočiny houpali Angličané, ani neexistují žádní skotští teroristé, kteří by odpalovali bomby, a Skotové ani nikoho nezbijí jen proto, že má britský přízvuk. U dálnic ani není vidět billboardy s nápisem „Svobodné Skotsko“ – tak proč vlastně separatisté chtějí Británii rozdělit? 

Možná že tito separatisté nejsou tolik vidět, ale existují a jsou dost aktivní – svého cíle chtějí dosáhnout do necelých čtyř let a zcela demokraticky. Charismatický předseda Skotské národní strany a současný skotský premiér Alex Salmond upřesnil svůj plán při lednových oslavách narození skotského básníka Roberta Burnse. Na podzim roku 2014 budou Skotové v referendu odpovídat na otázku: „Souhlasíte, aby Skotsko bylo nezávislou zemí?“ Jestli většina odpoví ano, Británie se může rozdělit už do roku 2016. 

Předseda vládnoucí Skotské národní strany Alex SalmondFoto:  ČTK/AP, Andrew Milligan

Odtržení Skotska po 309 letech by bylo pro Británii velkou ranou. Ta se sice pyšní jaderným arzenálem, ale dnes je už jen středně velkou mocností a v Evropě se dostává do stále větší izolace. S odchodem Skotska by ztratila pět a čtvrt milionu obyvatel a 120 miliard liber příjmu ročně. Jediným pozitivním důsledkem by bylo, že by mohla stejnou částku odepsat ze svých horentních dluhů. 

Alex Salmond stojí v čele své strany jen s jediným přerušením od roku 1990 a za tu dobu ji proměnil z vysmívané okrajové skupiny v dominantní politickou sílu Skotska. V loňských květnových volbách získala absolutní většinu ve skotském parlamentu a i Salmondovi angličtí odpůrci přiznali, že ho podcenili. Konzervativní britský deník Times ho prohlásil za „Brita roku 2011“. 

V oblibě ho má i britská královna. Vídá se s ním občas na svém letním sídle ve skotském Balmoralu a povídá si s ním o koních, kteří jsou druhou Salmondovou vášní. Skotský nacionalista pro Alžbětu nic zlého neplánuje – i po odtržení Skotska by zůstala jeho královnou. Salmond chce dokonce zachovat i britskou libru, protože po euru momentálně netouží. Skotové jsou s výkony jeho vlády spokojeni. V Anglii musí letos univerzitní studenti platit školné ve výši 9.000 liber ročně, ale ve Skotsku nadále neplatí nic. Skotové nehradí ani poplatky za lékařský předpis a ošetření u lékaře. Zbytek Británie, kterou demoralizují nová úsporná opatření, Skotům jejich pohodlný život na severu stále víc závidí. 

Alex Salmond svým Skotům slibuje ještě lepší život po osamostatnění. Připomíná, že v Severním moři jsou zásoby ropy v hodnotě jednoho trilionu britských liber a Skotsko se o ni po odtržení nebude muset dělit s Británií. Skotsko však k nezávislosti ještě nedozrálo. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že v současnosti by pro samostatné Skotsko hlasovalo 40% – 50% Skotů. Těm ostatním zatím brání pochybnosti, zda si Skotsko může nezávislost dovolit. Ale je to lákavé. Podle jednoho šetření by pro ni hned teď hlasovaly dvě třetiny obyvatel, kdyby se tím jejich osobní příjem zvýšil o 500 liber ročně. 

Zatím musí Londýn se Skoty koordinovat a zdokonalovat detaily referenda. Salmond chce do hlasování zařadit i jednu otázku, která by mu přinesla vítězství i v případě prohry – předání veškerých pravomocí z Westminsteru Skotskému národnímu shromáždění. I bez formální samostatnosti by tak Skotsko mělo téměř úplnou nezávislost. S tím ale nesouhlasí David Cameron, možná poslední premiér Británie, jak ji známe – z taktických důvodů chce právo Skotů na rozhodování o své budoucnosti omezit pouze na odtržení nebo setrvání ve Spojeném království. Pro Salmonda je ale Cameronovo nepružné stanovisko jen dalším důkazem arogance Londýna, uzavírá Spiegel. 

Boj proti drogovým kartelům v Mexiku je horší než válka v Afghánistánu 

Vládní válka proti drogovým gangům v Mexiku si už vyžádala 47.000 obětí. Situace v jednom z mexických států u amerických hranic byla vloni dokonce horší než v celém Afghánistánu, píše americký nezávislý server CNS News. Počet obětí ve státě Chihuahua už v prvních devíti měsících loňského roku přesáhl počet zabitých civilistů v Afghánistánu. Při násilnostech spojených s drogami tam zahynulo 2.276 lidí, zatímco v Afghánistánu o sto méně. Obyvatelé Chihuahuy měli devětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou zavražděni, než afghánský civilista. 

V tomto mexickém státě se kvůli drogám vraždilo víc než v ostatních částech země. Nalézá se v něm i město Ciudad Juarez, sousedící s El Pasem v americkém Texasu. Má nejvyšší počet vražd v Mexiku a je považováno za jedno z nejnebezpečnějších míst na světě. Více než polovina vražd spojených s drogovými kartely ve státě Chihuahua připadá právě na Juarez. 

Drogy. Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Stock.xchng

V prvních devíti měsících roku 2011 bylo v celém Mexiku v souvislosti s drogami zabito skoro 13.000 lidí, což je velmi vysoké číslo vzhledem k celkovému počtu obětí vládního boje proti drogovým kartelům. Od roku 2006, kdy prezident Felipe Calderon vyhlásil válku organizovanému zločinu, zahynulo v Mexiku 47.500 lidí. 

Kdo stojí v čele sekty Boko Haram? 

Stále častěji se hovoří o nigerijské islamistické sektě Boko Haram, která loni a letos v Nigérii zabila stovky lidí, zejména křesťanů, při teroristických útocích. Moc se toho však o ní neví. Agentura AFP veřejnosti přibližuje, že sektu vede Abúbakar Muhammad Šekau. Donedávna panovalo přesvědčení, že byl zabit, ale pak se znovu objevil v čele Boko Haram, která pod jeho vedením rozpoutala v severní Nigérii krvavou lázeň. O Šekauovi toho není moc známo, ale nedávno se na serveru YouTube objevila videonahrávka, na které velitel vyhrožuje dalšími útoky. Hlásí se také k masakru z 20. ledna, při kterém zahynulo 185 lidí v městě Kano. Podle Šekaua šlo o odplatu za to, že členové sekty jsou zatýkáni a mučeni v nigerijských věznicích. 

Ví se, že je mu 43 let a narodil se v zemědělské vesnici v severovýchodním nigerijském státě Jobe, která se rovněž jmenuje Šekau. Asi před deseti lety se přestěhoval do Maiduguri, kde má Boko Haram základnu. Pod vedením místních muslimských duchovních studoval teologii a zapsal se na státní školu islámských studií. Často se nechal fotografovat s kefíjou na hlavě, zaníceným výrazem ve tváři a kalašnikovem v ruce. Na nedávné videonahrávce však vypadá jinak – mimo jiné i přibral – a rozdíl v podobě je tak markantní, že jeden západní diplomat citovaný agenturou přiznal, že „experti usoudili, že to asi bude Šekau“. 

Je rovněž známo, že za povstání v roce 2009, které krvavě potlačila nigerijská armáda a při němž zahynulo na 800 lidí, byl Šekau druhým nejvyšším velitelem Boko Haram. Tehdejší nejvyšší vůdce Muhammad Júsuf byl zajat a předán policii. Později byl zabit při údajném pokusu o útěk, ale skupiny ochránců lidských práv tvrdí, že byl bez soudu popraven. S Júsufem Šekaua seznámil jistý Mammán Núr, který byl v době povstání zřejmě třetím nejvyšším velitelem. Úřady ho také považují za strůjce srpnového sebevražedného útoku v ústředí OSN v Abudži, který zabil 25 lidí. 

Lidé u automobilu zničeného výbuchem bomby u katolického kostela sv. Terezy v nigerijské Madalle 25. prosinceFoto:  ČTK

Policie tvrdila, že při ofenzivě v roce 2009 byl zabit i Šekau, ale ten se rok nato najednou objevil na videonahrávkách, které po Nigérii kolovaly. Někteří lidí tvrdí, že byl tehdy postřelen do nohy a skrýval se v Čadu a Súdánu. Někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že Šekau má ještě větší sklony k násilí než Júsuf, kterého dokonce nutil k útokům. Šekau na videonahrávkách nevypadá tak charismaticky jako Júsuf, který verboval mladíky do řad Boko Haram plamennými projevy, v nichž odsuzoval korupci a tepal nigerijské úřady. 

Šekau na nejnovější videonahrávce říká: „Zaútočili jsme na bezpečnostní složky, protože naši členové jsou vězněni a mučeni. Vězněny jsou i naše ženy a děti. I vojáci ale mají ženy a děti a my jim je můžeme unést. Strašně rád zabíjím každého, koho mi poručí zabít Bůh, a líbí se mi to stejně jako zabíjet kuřata a berany,“ cituje vůdce krvelačné islamistické sekty AFP. 

Boko Haram možná není spojená s Al Kajdou 

Pokračující útoky Boko Haram v Nigérii vzbuzují obavy, že jsou součástí koordinované teroristické hrozby Al Kajdy a somálského hnutí Šabáb a že se Nigérie stane dalším dějištěm boje proti světovému džihádu. Pravděpodobně to tak ale není, je přesvědčen americký deník Christian Science Monitor. Podle něj fanatická ideologie v Nigérii často zakrývá místní hospodářské a kmenové problémy. Boko Haram, jejíž název znamená „západní vzdělání je hřích“, je nejviditelnější a nejagresivnější ozbrojená skupina v zemi, ale není jediná a není to ani jediná džihádistická skupina. Nigérii jich sužuje už desítky let celá řada a často s nimi manipulují i politici, kteří sledují vlastní zájmy a zisky.

Násilnosti páchané těmito skupinami jsou většinou označovány za náboženské. Jejich cílem jsou sice opravdu často křesťané, ale islamisté útoky nezastavili, ani když sever v roce 1999 přijal islámské právo šaríja. Konflikt například vyvolala migrace etnické menšiny Hausa Fulani na území Joruby, ale fakt, že Joruba je převážně křesťanská a Hausa Fulani jsou muslimové, má pouze sekundární význam. Ozbrojenci spíše přiřazují náboženství k důvodům svých násilností – protestují především proti nerovnoměrnému rozdělování bohatství a moci, korupci a nespravedlnosti. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.