24. dubna  2006  rubrika: Svět viděný internetem

O novém americkém strategickém plánu boje proti terorismu, povstání varšavského ghetta a muslimských kosmonautech

www.jpost.com - Foto:  Český rozhlas

www.jpost.comFoto:  Český rozhlas

V dnešním pořadu vám přiblížíme nejnovější americký strategický plán globálního boje proti terorismu a připomeneme si výročí židovského povstání ve varšavském ghettu za druhé světové války. V dalších příspěvcích pak zavítáme do světa vědy a náboženství.

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld schválil dosud nejambicióznější plán na boj proti terorismu, jaký kdy armáda Spojených států měla. Předpokládá vojenské operace po celém světě a zdokonaluje techniku odvetných útoků v případě dalšího teroristického atentátu v samotné Americe, píše server listu Washington Post (www.washingtonpost.com) s odvoláním na představitele ministerstva obrany. Dlouho očekávaný plán vojenského tažení v rámci globální války proti terorismu je považován za hlavní prioritu Pentagonu, řekli listu jeho nejmenovaní představitelé. Detaily jsou tajné, ale obecně plán předpokládá mnohem větší roli armády, zejména zvláštních elitních operačních jednotek (obr.), v pokračujících protiteroristických operacích i mimo válečné zóny, jakými je například Irák nebo Afghánistán. Pentagon by se tak měl zapojit i v oblastech, které má tradičně na starosti CIA a ministerstvo zahraničí. 

Menší týmy zelených baretů a dalších speciálních jednotek už byly vyslány na americká velvyslanectví ve dvaceti zemích na Blízkém východě, v Asii, Africe a Latinské Americe, kde se podílejí na operačním plánování a shromažďování zpravodajských informací, aby zlepšily schopnost vést vojenské operace v zemích, v nichž Spojené státy neválčí. Novinkou je také možnost provádět vojenské operace v cizí zemi i bez dosavadního souhlasu tamějšího amerického velvyslance. Celkově plány odrážejí Rumsfeldovo přesvědčení, že americká armáda musí svou působnost rozšířit tak, aby dokázala účinně bojovat i proti nestátním a obtížně lokalizovatelným skupinám (obr.). Detaily nových plánů se týkají pátrání po hledaných jednotlivcích, shromažďování zpravodajských informací o teroristických sítích, dále útoků na výcvikové tábory teroristů a jejich náborů bojovníků, ale také principů spolupráce se zahraničními bezpečnostními složkami za účelem likvidace teroristických úkrytů. V zásadě jde o rozdělení povinností mezi různá vojenská velení v dlouhé válce proti terorismu, kterou Pentagon očekává. 

Hlavní Národní vojenský strategický plán války proti terorismu stanoví devět hlavních cílů, jimiž jsou například útoky na teroristické vůdce, jejich úkryty, komunikační kanály a logistickou podporu nebo boj proti extremistické ideologii. Druhá část se soustřeďuje konkrétně na Al-Kajdu a podobná hnutí, včetně více než desítky skupin na Blízkém východě, ve střední a jihovýchodní Asii a Africe, mezi které patří egyptský Islámský džihád nebo Ansar al-islám, Džemá Islamíja v Indonésii nebo salafisté v Africe. Třetí část upřesňuje, jak by mohla armáda zmařit další velký teroristický útok ve Spojených státech a jak na něj reagovat. Přílohy obsahují nejrůznější varianty rychlé odvety proti teroristickým skupinám, jednotlivcům i sponzorům terorismu podle toho, kdo za útokem stojí. 

Rozpočet Pentagonu na válku proti terorismu vzrostl od roku 2003 o 60% na osm miliard dolarů ve fiskálním roce 2007. Podle nových plánů má ministerstvo obrany nově pravomoc podnikat protiteroristické operace z vlastního rozhodnutí Velení speciálních operací, pokud se vyskytne hrozba za hranicemi mimo Spojených států. Zatím ale k žádné takové akci nedošlo, zdůraznili představitelé ministerstva obrany, podle kterých by i v budoucnu mělo jít spíše o výjimku než pravidlo. Toto velení proto rozšiřuje počet mužů o 13.000 jazykově vybavených jedinců, kteří dokáží spolupracovat s místními vojáky, a o další příslušníky jednotek zvláštního nasazení, zaměřené na pátrání, shromažďování informací a zásahy v terénu. Už dnes má Velení speciálních operací v zámoří sedm tisíc mužů, z nichž většina působí v Iráku a Afghánistánu, ale někteří jsou také ve střední Asii nebo oblasti takzvaného Afrického rohu, upřesňuje Washington Post (www.washingtonpost.com)

Na úterý připadá Jom ha-šoa, neboli Den vzpomínek na oběti holokaustu. Právě v tento den uplyne 64 let od židovského povstání ve varšavském ghettu. Připomeňme si krátce jeho historii, jak ji v kostce podává Americký památník holokaustu (www.ushmm.org) . Od července do poloviny září 1942 Němci z varšavského ghetta deportovali nejméně 300.000 Židů. Zůstalo jich asi 60.000 a zdálo se, že deportace nemine ani je. Několik podzemních židovských skupin proto založilo ozbrojené jednotky domobrany s názvem Židovská bojová organizace. Vznikly i další, které se časem spojily a rozhodly se společně postavit nacistům, pokud se rozhodnou varšavské ghetto zlikvidovat. Němci se pokusili deportace obnovit v lednu 1943. Skupina židovských bojovníků pronikla do kolony Židů, které vojáci hnali na shromaždiště, a na smluvené znamení na německý doprovod zaútočili. Nacistům se do transportů podařilo sehnat jen asi 5.000 lidí a pak deportace přerušili. Obyvatelé ghetta tento úspěch povzbudil a začali budovat podzemní bunkry a kryty a připravovat povstání pro případ, že by transporty opět začaly. 

Němci chtěli odvoz zbývajících Židů zahájit 19. dubna 1943. Vstoupili ráno do ghetta, ale ulici zely prázdnotou. Opětovné zahájení deportací bylo pro Židy znamením k začátku povstání. Přestože bojovníci neměli téměř žádné zbraně a většinu si vyráběli sami, vydrželi ozbrojené a početné německé armádě vzdorovat a působit ztráty v jejích řadách až do 16. května (obr.). Povstání ve varšavském ghettu bylo nejen největším židovským povstáním za druhé světové války, ale také prvním městským ozbrojeným protestem v okupované Evropě. Velitelem varšavských bojovníků byl legendární Mordechaj Anielewicz. V prvních dnech povstání boje probíhaly v ulicích, ale třetí den nařídil generál SS Jürgen Stroop, aby bylo ghetto dům za domem vypáleno. Židé se však ukryli v připravených podzemních bunkrech a podnikali výpady proti vojákům dál. Anielewicz byl zabit 8. května při německém útoku na hlavní bunkr povstalců. 

Šestnáctého května bylo povstání definitivně potlačeno. Ghetto bylo v troskách (obr.). Stroop ohlásil nadřízeným, že zajal 56.065 Židů a zničil 631 bunkr. Podle jeho odhadů bylo za povstání zabito asi sedm tisíc Židů. Dalších sedm tisíc bylo deportováno do koncentračního tábora Treblinka, kde zahynuli. Zbývající Židé skončili v táborech Poniatowa, Trawniki a Majdanek. Němci chtěli varšavské ghetto zlikvidovat za tři dny, ale bojovníci jim vydrželi vzdorovat přes měsíc. 

Z historie přejdeme k ekologii. S táním sněhu a příchodem jarních dešťů jsou záplavy různého rozsahu v tomto ročním období na Dunaji obvyklé. V uplynulých dvou týdnech však hladina této druhé nejdelší evropské řeky dosáhla v několika zemích rekordní výše, píše zpravodajský server BBC News (http://news.bbc.co.uk) . Ačkoliv byly záplavy vždy přirozenou součástí života u Dunaje, stejně jako u dalších řek, je stále zřejmější, že v posledních desetiletích k častějším a horším záplavám přispívá člověk. Na vině je hned několik příčin. Jednou z nich je proměna záplavových rovin, do nichž se přebytečná voda vsakovala, v zemědělskou půdu a osady chráněné ochrannými hrázemi. Další je kácení lesů, které pomáhaly zadržovat podzemní vodu v blízkosti řek. A třetím důvodem je svedení řek do kanálů, které urychlují tok vody a způsobují záplavy dál po proudu. 

Co však lze pro snížení nebezpečí záplav dělat? Podle expertů je především třeba zvýšit zadržovací schopnost povodí, tedy znovu zalesnit vysoké hory a přehodnotit i další procesy, které přispívají ke zvýšení rychlosti odtoku vody v oblastech po celé ploše povodí, jako například kanalizace, která rychle odvádí vodu z místa, kde pršelo. Před několika lety se takovými nápady zabývali většinou jen ochránci životního prostředí, ale dnes se na ně postupně soustřeďují i významné organizace jak na národní, tak na regionální úrovni. Jednou z nich je vídeňská Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje, sdružující 13 zemí ležících v povodí této řeky. Podle jejích expertů jsme svědky přechodu od stavebních opatření - tedy budování hrází k ochraně před povodněmi - k názoru, že prostě musíme se záplavami žít. Tato myšlenka soužití může znamenat několik věcí. Jednou z nich je vytvoření ucelenějšího systému včasného varování tak, aby bylo možné vybudovat dočasnou ochranu a ve chvíli nebezpečí účinně a včas evakuovat ohrožené oblasti. 

V nejbližší době bude uveden do provozu nový podunajský výstražný systém, který vyvinulo společné výzkumné centrum Evropské unie se sídlem v italském městě Ispra. Ten bude schopen před očekávanými záplavami varovat deset dní předem. Podle expertů komise bude návrh verze tohoto podunajského varovného systému otestován do konce letošního roku, kdy by měl chránit horní tok Dunaje a část povodí jeho středního toku. V budoucnu by měl pokrývat celé povodí Dunaje. Instalace uceleného regionálního výstražného systému je však jen jedním ze způsobů ochrany před povodněmi. Úspěšná ochrana by měla zahrnovat i nápravu škod napáchaných lidskými zásahy do přírody - jinými slovy, "vrátit řece její území". Podle expertů se lidé musí znovu naučit s řekou žít, protože v uplynulých desetiletích vyrostla spousta vesnic a infrastruktura v místech, kde je cirkulace vody nemůže dlouhodobě tolerovat. Zaujmout mírnější přístup ke zvládání záplav však nebude snadné. Dojde-li na přeměnu orné půdy v louky, které bude možné v případě potřeby zaplavit, bude nutné její majitele odškodnit. V případě větších měst je momentálně nejlepším opatřením posílit jejich ochranu a zároveň zajistit rozsáhlejší plochy, do nichž by se mohla vzedmutá voda způsobená lijáky nebo tajícím sněhem vsáknout, uzavírá BBC (http://news.bbc.co.uk)

Maroko jako vůbec první islámská země na světě zavádí do mešit novou instituci - ženské duchovní, které budou kázat tolerantní islám. Vyškoleno už bylo 50 žen. Jejich úkolem není nahradit imámy, tedy ty, kdo řídí modlitby, protože tento post je v islámu vyhrazen mužům. Ženy budou spíše poradkyněmi a povedou debaty o víře s důrazem na toleranci a umírněnost, napsala agentura AFP (www.afp.com) . Ženy školí ministerstvo islámských záležitostí a první absolventky už kurs ukončily 6. dubna. Příprava muršidát, tedy poradkyň, trvá rok. Jejich základní mzda bude činit 5.000 dírhámů, což je zhruba 13.000 korun. Vládní úřady začaly o nových kazatelkách vážně uvažovat po pěti teroristických atentátech, ke kterým došlo v květnu 2003 v Casablance. Zahynulo při nich 45 lidí a na 100 osob bylo zraněno. Právě tehdy se král Muhammad VI. rozhodl zavést opatření, jimiž by se dalo předcházet náboženskému extremismu. 

Třicátnice Sámira Marzúková vystudovala arabskou literaturu a Korán zná nazpaměť. Nehodlá se nijak vměšovat do práce imámů. Muršidáty podle ní povedou náboženské diskuse, budou vyučovat v kursech islámu, pomáhat lidem, kteří se ocitnou v nesnázích, a obracet pozornost věřících k tolerantnímu islámu. Její kolegyně Lajla Fárisová vystudovala islám a svou novou profesi chápe jako předávání "skutečné podoby víry muslimů" a upřímně doufá, že poradkyně přispějí k nápravě náboženských úchylek. Roční příprava kazatelek obsahuje znalost Koránu, práva, jazyků, ekonomie, informatiky a psychologie. Ředitel školy lituje jen toho, že se kvůli časové tísni do programu nepodařilo zařadit i sport. Napravit by se to však mělo v příštím cyklu. Výběr budoucích žákyň už začal. 

Ministr pro islámské záležitosti Ahmad Taufík říká, že náboženský radikalismus není v marocké kultuře zakořeněn, ale že zlo nelze nikdy stoprocentně vyloučit. Poslanec za umírněnou Stranu spravedlnosti a rozvoje Mustafa Ramíd na přípravě kazatelek nevidí nic špatného. "V islámu jsou si muži a ženy rovni a i v Egyptě existují odbornice na islám," říká. Zástupce radikální strany Spravedlnost a dobročinnost Hasan Binadží se však domnívá, že práce nově vyškolených pracovnic toho v terénu příliš nezmění. Podle něj jsou za nejnovější aktivitou protiislámské síly, které mají na svědomí mravní úpadek. Na obyvatelstvo to bude mít jen omezený vliv, cituje jeho slova agentura AFP (www.afp.com)

U islámu zůstaneme i v závěrečné kuriozitě. Zabývá se řešením problémů, jimž budou čelit muslimští kosmonauti, kteří se budou čím dál častěji vyskytovat na palubě kosmických lodí - jako například jak se správně otáčet směrem k Mekce při modlitbě ve vesmíru, jak často se modlit na oběžné dráze při zkráceném dni nebo jak si rituálně omýt ruce a tělo před modlitbou ve stavu beztíže a v situaci, kdy je voda na palubě vzácná, píše na své internetové stránce vědecký časopis New Scientist (www.newscientist.com) . S provozováním muslimských rituálů ve vesmíru si láme hlavu malajsijský Národní úřad pro vesmír. Malajsie také svolala 150 odborníků, kteří budou 25. a 26. dubna řešit obtížné spojení náboženství s omezeními, která pobyt ve vesmíru vyžaduje. Tři ze čtyř malajsijských kosmonautů, kteří se na cestu do kosmu připravují, jsou věřící muslimové a dva ze čtyř budou vybráni pro nadcházející let na palubě ruské lodi. 

Až budou na oběžné dráze, zkrátí se jim den na devadesát minut, což je doba obletu Země. Muslimové se modlí pětkrát denně - ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne a navečer - a to vždy čelem k Mekce. Před modlitbou musí provést očistu těla. Pokud přijmou, že den trvá jen devadesát oběžných minut, bude pro ně modlení pětkrát denně poněkud obtížné. Podobný problém řeší i muslimové, kteří žijí v blízkosti polárních oblastí, kde panují velmi dlouhá období světla a tmy. Islámští vykladači víry však trvají na tom, že muslim by se měl modlit jako normálně, i když je u pólu. "Každý islámský učenec, který dělá poradce astronautům, by měl proto zhruba stanovit časy, které odpovídají ranní, dopolední, polední, odpolední a večerní modlitbě," cituje New Scientist Alana Godlase, profesora náboženství na Georgijské univerzitě ve Spojených státech. 

Muslimové se musí při modlitbě klanět směrem k Mekce, ale najít správný úhel při obletové rychlosti 28.000 kilometrů za hodinu může být značně komplikované. Godlas ale soudí, že se prostě stačí orientovat hlavou k Zemi, neboť v některých pasážích prorok naznačil možnost všeobecného směru. Modlitbě předchází očistný rituál, jenže voda je na palubě vesmírných lodí vzácná. Godlas však přichází s řešením i zde: muslimští kosmonauti si jen namočí ruce a otřou jimi tělo v rámci minimální očisty. Na Zemi je ideální voda stékající po pažích, ale v podmínkách mikrogravitace nebo úplné beztíže člověk jen stěží donutí tekutinu, aby stékala daným směrem. Pokud nebude k dispozici ani kapka vody, doporučují islámští učenci použít k očistě rukou kámen. S takto očištěnýma rukama si pak mohou otřít paže, tvář a nohy, cituje odborníky na náboženství New Scientist (www.newscientist.com) .

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas