6. září  2012  rubrika: Svět viděný internetem

O pokračování reforem v Barmě a dalším Spravedlivém Čechovi mezi národy

www.irrawaddy.org - Foto:  Irrawaddy

www.irrawaddy.orgFoto:  Irrawaddy

Hlavním tématem dnešního pořadu bude další krok barmského režimu k demokratizaci země. Vrátíme se také k obavám Západu z užití chemických a biologických zbraní v Sýrii a přineseme americkou kritiku evropského postoje k libanonskému Hizballáhu. V závěru vás seznámíme s dalším Čechem, který získal izraelský titul Spravedlivý mezi národy.


Do Barmy se vracejí disidenti z exilu 

Barmský prezident Thein Sein udělal další krok k uvolnění poměrů a národnímu smíření – vydal seznam jmen lidí žijících v zahraničí, kteří už pro zemi nepředstavují „bezpečnostní hrozbu“, a byli proto vyškrtnuti z černé listiny. Už následující den začali do Barmy přijíždět disidenti, kteří strávili až dvacet let v cizině, píše barmský exilový server Irrawaddy. V pátek přijela skupina pěti nejznámějších prodemokratických aktivistů – zatím jen na měsíční návštěvu na základě 28denního víza, ale očekává se, že se sejdou nejen s opozičními vůdci, ale i s ministry. V sobotu dorazilo osm dalších disidentů v čele s někdejším studentským vůdcem Moe Thei Zunem, kteří žili v exilu od potlačení prodemokratického povstání vojenskou juntou v roce 1988. Moe Thei Zun byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. 

Jejich návrat umožnili vládní míroví vyjednavači, kteří od loňského roku jednají s nejrůznějšími etnickými a prodemokratickými opozičními skupinami v rámci reformního úsilí prezidenta Thein Seina. Očekávaná schůzka zahraničních aktivistů s členy vlády se má soustředit na roli exulantů při budování demokracie v Barmě. Oni sami doufají, že se budou moci podělit o to, co se naučili v zahraničí, zejména v sociální a hospodářské oblasti. Bývalý studentský vůdce Moe Thei Zun chce však především dojednat možnost návratu pro všechny disidenty v exilu, protože z černé listiny byla zatím vyškrtnuta jen některá jména. 

Barmský prezident Thein Sein - Foto:  ČTK/AP

Barmský prezident Thein SeinFoto:  ČTK/AP

Na černé listině se jich za vlády vojenské junty nahromadilo 6165 a prezident jich vyřadil 2082. Jakmile byl seznam zveřejněn na webové stránce prezidentského úřadu, seběhli se exulanti k internetu a hledali své jméno, jestli se mohou vrátit domů. Přes 4000 se jich však zatím vrátit nemůže a není ani jasné, kteří lidé to vlastně jsou, protože černá listina je tajná, pokračuje Irrawaddy. Seznam v uplynulých desetiletích kompilovalo několik ministerstev, především vnitra a zahraničí, a k jeho délce výrazně přispěla nechvalně známá vojenská rozvědka pod vedením generála Khin Nyunta. 

Seznam vyřazených jmen je bizarní – „bezpečnostní hrozbu“ už pro Barmu například nepředstavuje americký kongresman Tom Lantos nebo zesnulá filipínská prezidentka Corazon Aquinová ani rovněž zesnulý barmský novinář a neúnavný kritik vlády U Thaung. Chvíli na černé listině figurovala i Madeleine Albrightová, když se jako americká velvyslankyně v OSN v roce 1995 sešla s vůdkyní opozice Suu Ťij a náčelníkem vojenské rozvědky Khin Nyuntem, před kterým kritizovala barmský vojenský režim. Z černé listiny byli rovněž vyřazeni synové Suu Ťij Alexander a Kim Arisovi, kteří se patrně provinili jen tím, že Suu Ťij je jejich matka. V podstatě byli na černé listině zahraniční diplomaté, barmští disidenti, pedagogové, novináři nebo umělci. 

Řada nežádoucích osob však žije i v Barmě a ocitli se na černé listině jen kvůli kritice režimu. Řada lékařů nebo podnikatelů to zjistila až v okamžiku, kdy jim úřady odmítly vydat cestovní pas. Teprve teď je vidět, v jak paranoidním stavu bývalá junta žila. Ale co současná vláda? Dělá sice pokroky, ale podezřívavost veřejnosti ještě nesetřásla. Prezidentovi Thein Seinovi trvalo déle než rok, než z černé listiny vyřadil pouhou třetinu jmen, což ukazuje, jak pomalu reformní proces postupuje. Thein Sein vyzval exulanty k návratu už několik měsíců po nástupu do úřadu v březnu 2011, ale dodnes se nerozběhl žádný oficiální proces, který by jim to umožnil. Další otázkou je, jestli jim vláda po návratu umožní dělat, co chtějí. 

Padesát let vlády železné ruky v Barmě vytvořilo početnou komunitu vyhnanců. První začali do zahraničí odcházet už po puči diktátora Ne Wina v roce 1962. Barma ztratila celé generace energických a inteligentních lidí. Říká se, že po zahájení současného reformního procesu přestala exilová komunita růst, ale v zahraničí stále zůstává velké množství lidí s rodinami. Na černé listině je dál 4000 osob, ale s jejich rodinnými příslušníky a potomky je počet exulantů mnohonásobně vyšší. Aby éra emigrace mohla skončit, je třeba s černými listinami zcela skoncovat, zdůrazňuje server Irrawaddy


Američané chystají plán zajištění nekonvenčních zbraní v Sýrii 

Spojené státy ještě neopustily obavy, že by syrský režim Bašara Asada mohl použít své chemické a biologické zbraně, a připravují scénář pro případ, že by je musely zajistit, a to i v případě pádu Asadova režimu, píše agentura Reuters. Taková operace by však vyžadovala nasazení desetitisíců vojáků. Současná tajná jednání amerického vedení se soustřeďují na možnost, že se rozpadnou Asadovy bezpečnostní jednotky, které sklady chemických a biologických zbraní opustí, a ty tak zůstanou napospas komukoli, kdo po nich zatouží. Největší obavy panují z toho, že by se mohly dostat do rukou libanonskému Hizballáhu nebo islamistickým teroristům, včetně Al Kajdy, ale zmocnit by se jich mohly také íránské Revoluční gardy. 

Voják Syrské svobodné armády - Foto:  ČTK/AP

Voják Syrské svobodné armádyFoto:  ČTK/AP

Diskutovaný scénář předpokládá, že kvůli zdravotnímu a ekologickému riziku nelze tyto zbraně zničit bombardováním. Jeden americký představitel sdělil agentuře pod podmínkou anonymity, že Spojené státy stále nemají žádný konkrétní plán pozemní operace v Sýrii. Vláda prezidenta Baracka Obamy také dál odmítá syrským povstalcům dodávat zbraně a Pentagon zatím nepodpořil ani zřízení bezletové zóny. Dva nejmenované diplomatické zdroje uvedly, že k pozemní operaci by bylo třeba až 60.000 mužů plus podpůrné jednotky. Tito vojáci by však stačili pouze k zajištění chemických a biologických zbraní, ale ne už na mírovou misi. Zatím není jasné, jak by se taková vojenská operace organizovala, ani kdo by se jí zúčastnil, protože někteří evropští spojenci zapojení už předem odmítli. 

Přesné množství syrských nekonvenčních zbraní není známo, ale CIA předpokládá, že Sýrie vlastní několik set litrů chemikálií a od roku 1973 každoročně vyrábí stovky tun toxických látek jako sarin, nervový plyn VX nebo tabun. Skladiště se nacházejí na desítkách míst po celé zemi. Analytikové si nejsou jisti, kde přesně jsou zbraně uloženy, a jen se domnívají, že biologické zbraně by se mohly vyrábět v městě Cerin na pobřeží Středozemního moře. 


Evropa odmítá zařadit Hizballáh na seznam teroristů 

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh se ve Spojených státech a Izraeli nalézá na seznamu teroristických organizací, ale navzdory množství důkazů o jeho činnosti i jeho spojení s Íránem a syrským režimem je Evropa stále nechává otevřeně působit na svém území a na svůj teroristický seznam je odmítá zařadit, píše americký deník New York Times. Tisíce členů a stoupenců Hizballáhu tak po Evropě bez větších omezení shánějí peníze a posílají je vedení hnutí v Libanonu. Evropa totiž stále Hizballáh považuje za „politické a sociální hnutí“. 

Izrael a zpravodajští analytikové varují, že v případě izraelského preventivního útoku na íránská jaderná zařízení zaútočí Hizballáh s Íránem i na zahraniční cíle. Izraelští a američtí zpravodajci připisují Hizballáhu a Íránu i červencový teroristický útok na izraelské turisty v Bulharsku, při kterém přišlo o život pět Izraelců, a připomínají i pokusy o atentáty na izraelské občany v Thajsku, Indii, na Kypru a v dalších zemích. Podle nich Hizballáh operuje v celé Evropě, ale zejména v Německu, kde měl v loňském roce 950 členů a příznivců. Podle výroční zprávy německé rozvědky to bylo o 50 víc než v předchozím roce. Stoupenci Hizballáhu tam otevřeně pořádají protestní pochody proti Izraeli a například na Den Jeruzaléma se demonstrace zúčastnilo tisíc lidí. 

Od teroristických útoků z jedenáctého září 2001 se Hizballáh v Evropě drží v pozadí a schází se a shání peníze tajně. Tyto finanční prostředky se v Libanonu oficiálně používají k budování škol a klinik či k poskytování sociálních služeb, ale podle zpravodajců i k teroristickým útokům. Evropské bezpečnostní služby evidují stoupence hnutí, ale nedokážou identifikovat spící buňky, varují experti. Podle Alexandera Ritzmanna, poradce Evropské nadace pro demokracii v Bruselu, má Hizballáh v Evropě vycvičené agenty, kteří nebyli dlouho využiti, ale mohou být kdykoli aktivováni. 

Žena s plakátem Hasana Nasralláha - Foto:  ČTK/AP

Žena s plakátem Hasana NasralláhaFoto:  ČTK/AP

Neochota Evropské unie zařadit Hizballáh na seznam teroristických organizací komplikuje i snahu Západu vyřešit bulharský teroristický útok a syrský konflikt. Týden po atentátu v Burgasu jel do Bruselu izraelský ministr zahraničí Avigdor Liberman, aby evropské představitele k zapsání Hizballáhu na teroristický seznam přesvědčil, ale marně. Jeho kyperský protějšek Erato Kozakou-Marcoullis, jehož země předsedá Evropské unii, vysvětlil, že členské státy na to nemají jednotný názor a že podle nich neexistují hmatatelné důkazy o teroristické činnosti Hizballáhu. 

Militantní křídlo Hizballáhu mělo přitom v Libanonu po roce 1982 na svědomí únosy, pumové útoky na libanonské představitele i atentáty v zahraničí. Hnutí však také poskytovalo sociální služby, které nedokázala zajistit vláda, a časem se z něj stala politická síla, která je dnes zastoupena ve vládě i parlamentu. Hizballáh je se svým postavením v Evropě spokojen a rád by si je udržel. Jeho generální tajemník šajch Hasan Nasralláh nedávno řekl, že zařazení jeho hnutí na seznam teroristických organizací by je zničilo, protože by mu vyschly finanční zdroje. 

Evropa byla k militantním islamistickým skupinám vždycky tolerantnější než Spojené státy, připomíná New York Times. Například Al Kajda měla před útoky z jedenáctého září mediální informační středisko v Londýně a velká část těchto amerických byla naplánována a zorganizována v Hamburku, kde žil jeden z jejich strůjců Muhammad Atta. Přestože Spojené státy a Izrael varují, že Írán a Hizballáh se chystají využít své spící agenty k teroristickým útokům v zahraničí, Evropa dál striktně odděluje teroristickou síť Al Kajdu od skupin, které útočí na Američany a Izraelce. Názorové rozdíly jsou tak velké, že se zdá, že Amerika má o bezpečí Evropy větší obavy než samotná Evropa, soudí New York Times

Další Čech získal titul Spravedlivý mezi národy

Nejvyšší poctou památníku obětem holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě je udělení titulu Spravedlivý mezi národy, kterým muzeum oceňuje nezištnou pomoc nežidovských občanů celého světa Židům za druhé světové války a jejich záchranu před smrtí. Tento titul už od roku 1953 získalo 23.000 lidí, včetně 108 Čechů. Jejich jména většinou nikomu nic neřeknou, ale jsou mezi nimi například i spisovatelka Milena Jesenská nebo překladatel Zdeněk Urbánek. Před měsícem se stal Spravedlivým mezi národy další Čech Antonín Kalina, který však už před dvaceti lety zemřel, píše izraelský server Times of Israel

Komunista Antonín Kalina zachránil 900 židovských chlapců v koncentračním táboře Buchenwald, kde byl za svou komunistickou činnost vězněn od roku 1939 až do konce války. Koncem roku 1944 začali Němci z obav před postupem Rudé armády likvidovat tábory smrti a posílat vězně brutálními pochody smrti do Německa. Tisíce lidí cestou zemřely hlady a vyčerpáním nebo byli zastřeleni, když nedokázali udržet tempo. Ti, kdo přežili, skončili v německých koncentračních táborech. 

Vězňové z Buchenwaldu na snímku H. Millera, 16. dubna 1945 - Foto:  National Archives and Records Administration

Vězňové z Buchenwaldu na snímku H. Millera, 16. dubna 1945Foto:  National Archives and Records Administration

V Buchenwaldu bylo koncem války přes 100.000 vězňů, včetně mnoha židovských chlapců z celé Evropy ve věku 12 až 16 let, kteří už měli za sebou největší myslitelné hrůzy. Díky Antonínu Kalinovi se však jejich situace v Buchenwaldu výrazně zlepšila. Kalina měl v té době v táboře slušné postavení a spolu se svými spolupracovníky se mu povedlo chlapce umístit do speciální ubikace dál od hlavní části tábora v místech karantény, kde byla špína a kam Němci neradi chodili. Tomuto baráku číslo 66 se začalo říkat Kinderblock. Kalina se stal „starším bloku“ a dělal, co mohl, aby chlapci strádali co nejméně. Na rozdíl od ostatních vězňů například nemuseli dvakrát denně na nástup a sčítali se v ubikaci. Nemuseli také chodit do práce, což byla obrovská výhoda, která nepochybně mnohým zachránila život. Měli i lepší přikrývky a občas příděl jídla navíc. 

Starší bloku chlapce nebili, což bylo v nacistickém táboře neslýchané. I tak to byl ovšem tábor plný strachu, nemocí, hladu a smrti. Kalina však dělal, co mohl, aby tuto realitu zmírnil, a to i za cenu obrovského osobního rizika. Začátkem dubna 1945 se spojenci přiblížili natolik, že se Němci rozhodli zbavit buchenwaldských Židů. Velitelé nařídili nástup a Židé se měli vydat na další pochod smrti. Kalina odmítl rozkaz splnit. Nařídil chlapcům, aby k nástupu nešli, a změnil jim označení náboženství na oděvu – z židovských chlapců udělal křesťany. Když přišli pro Židy esesáci, Kalina jim řekl, že v bloku 66 už žádní nejsou. Když spojenci Buchenwald 11. dubna osvobodili, našli tam díky Kalinovi přes 900 živých židovských chlapců. 

Kalina se po válce vrátil do Československa a zbytek života strávil v ústraní a zapomnění. O jeho hrdinství nikdo nevěděl i proto, že Kalina nevyhledával publicitu. O svých zážitcích za holokaustu nemluvili ani chlapci, které zachránil, ale nezapomněli na českého komunistu, který riskoval život, aby ho zachránil jim. Před několika lety pak několik chlapců, jimž je dnes okolo osmdesáti let, nominovalo Kalinu na titul Spravedlivého mezi národy. Dopomohl k tomu i dokumentární film Kinderblock 66: Návrat do Buchenwaldu, který byl natočen u příležitosti 65. výročí osvobození tábora. Hlavní role v něm hrají dva z Kalinových zachráněných chlapců, z nichž jeden dnes žije v Haifě a druhý na Floridě. 

V červenci se film promítal na filmovém festivalu v Jeruzalémě, a když skončil, oznámila ředitelka projektu Spravedlivý mezi národy Irena Štajnfeldová, že Jad Vašem udělil Antonínu Kalinovi titul, který si tolik zaslouží. Pro zachráněné chlapce to byl okamžik triumfu, ale i hořkosti, protože už nežije ani Kalina, ani žádný jeho příbuzný, který by za něj poctu převzal.

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas