O ruské Společnosti modrých kbelíků a protikorupčním populistovi Navalném

www.timesonline.co.uk

Profil ruského protikorupčního populisty, francouzský pokus postavit Napoleonovi zábavní park a libyjské hoře z demokracie. To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.

O ruské Společnosti modrých kbelíků a protikorupčním populistovi Navalném 

Britský nedělník Sunday Times přináší obsáhlou reportáž o ruském protikorupčním a protiputinovském hnutí, které začíná být pod vedením kontroverzního aktivisty Alexeje Navalného mimořádně úspěšné. „Jen málokterá každodenní scéna z dnešního Ruska dokáže lépe ilustrovat poměry v zemi, než výhled z mé pracovny na Kutuzovský prospekt,“ píše reportér Mark Franchetti. Desetiproudou dopravní tepnou Moskvy projede každý den půl milionu aut. Ačkoli hluk dopravy je ohlušující, čas od času se na této třídě rozhostí neuvěřitelné ticho. Policie odkloní veškerou dopravu a obrovská výpadovka je pustá a prázdná. Všichni vědí, co přijde. Na obzoru se nakonec dříve nebo později objeví modře blikající majáčky a rychlostí 150 kilometrů v hodině prosviští okolo autokolona s premiérem Vladimirem Putinem. Téměř čtyřicetikilometrový úsek vozovky byl uvolněn jen a jen pro jeho pohodlí, aby mohl projet nikým nerušen. Jako car. 

„Tuhle scénu – na kterou má nárok ještě prezident Medveděv – jsem viděl bezpočtukrát, ale pokaždé mě šokuje, jak nepokrytě ilustruje brutalitu a bezohlednost ruské státní moci. I když kvůli autokoloně pokaždé prakticky zkolabuje moskevská doprava, lidé pokorně čekají. Poslušnost vůči autoritám je v nich hluboce zakořeněná,“ píše reportér. 

Ruský protikorupční aktivista a blogger Alexej NavalnyjFoto:  ČTK/AP

Zhruba před třemi měsíci se však stalo něco nepředstavitelného. Lidé začali během čekání na Putina netrpělivě troubit, a když se premiér nakonec přiřítil, uvítala ho neuvěřitelná kakofonie klaksonů. „Ruská politika nezažila takové pozdvižení dlouhé roky,“ píše britský nedělník. Zatímco se Putin chystá k návratu na post prezidenta, na nějž usedl před dvanácti lety, mezi lidmi se šíří stále otevřeněji nespokojenost. Loňské prosincové volby byly natolik zmanipulovány, že do ulic metropole vyšlo na 200 tisíc Moskvanů – především představitelů střední vrstvy, vzdělaných a sebevědomých lidí. 

„Možná poprvé v moderních dějinách Ruska nemusíte být disident či bojovník za lidská práva, abyste mohli vyjádřit veřejně, co si myslíte o zkorumpované státní moci,“ upozorňuje nedělník. „A tohle je jenom začátek. Nikdo proti tomu nic nezmůže. Ve vzduchu je cítit změna,“ řekl nedělníku dvaatřicetiletý Pjotr Škumatov. Tento specialista na internetový marketing se dříve nepovažoval za žádného aktivistu, a docela přesně dokáže určit moment, který mu změnil život. V dubnu 2010 jej na přechodu srazilo auto s majáčkem absolutní přednosti v jízdě, které se řítilo na červenou. Magnetické signalizační zařízení, kterému se v ruštině říká migalka, dostávají pouze lidé z Kremlu či nejužších vládních kruhů. „Nesehnal jsem jediného svědka, který by mluvil v můj prospěch,“ vzpomíná Škumatov. „Lidé se buďto báli, nebo měli pocit, že to stejně k ničemu nebude. Došlo mi, že kdyby mě auto zabilo, policie by uvedla do protokolu, že jsem šel na červenou já a ještě jsem byl opilý. Tahle událost totálně změnila můj pohled na svět,“ říká otec dvou dětí. 

Škumatov se stal členem Společnosti modrých kbelíků, což je hnutí občanského odporu, které na protest proti migalkám jezdí s modrými dětskými kyblíky a vaničkami, upevněnými na střechách svých aut. Ironizují tak auta s migalkami, a vedou kampaň za odebrání práva absolutní přednosti v jízdě arogantním vládním činitelům. Hnutí, které si nejaktivněji vede v Moskvě a Petrohradu, má 40 tisíc stoupenců a tři tisíce řádných členů. Kromě kyblíků jezdí členové spolku s videokamerami, na něž natáčejí nebezpečně jedoucí „papaláše“. Záběry se pak objevují na serveru sdílených videoklipů YouTube a příslušní funkcionáři jsou pojmenováni a zostuzeni. „Zpočátku mě kvůli kýblu pořád stavěli policajti, ale teď už si zvykli,“ říká Škumatov. Za svůj aktivismus však zaplatil rozpadem manželství, a dostává také pravidelně anonymní výhrůžky. „Migalky jsou symbolem všech zlořádů v Rusku. Ještě nedávno by byl podpor proti nim nemyslitelný,“ dodává. Jako první se majáčku vzdal ministr spravedlnosti Alexandr Konovalov. 

Společenství modrých kyblíků je přitom jen jedno z mnoha občanských sdružení, která dnes v Rusku rostou jako houby po dešti. Většinou jde o nehierarchická hnutí, komunikující především prostřednictvím internetu, takže je úřady nemohou jen tak rozprášit. A nyní našla tato hnutí také svého neformálního vůdce a hrdinu. Je jím nejslavnější protikorupční aktivista dnešního Ruska, Alexej Navalnyj. „Během tří let to bude ruský prezident,“ říká s rozzářenýma očima Škumatov. „Po mém soudu jde o čitou fantazii, ale berme to jako svědectví o vlivu, který dnes Navalnyj má,“ poznamenává k tomu britský reportér. 

Oponenti Putina jsou aktivní i v arktických mrazechFoto: Lenka Kabrhelová

Navanyj je vysoký muž, opálený z čerstvé dovolené v Novém Mexiku. Jeho hlavním zaměstnáním je provozování internetové stránky RosPil, která má za cíl odhalování nejhorších případů ruské korupce. „V zemi, kde v posledních letech zahynulo několik investigativních novinářů, to může být životu nebezpečné povolání,“ poznamenává Franchetti. Navalnému je pětatřicet, srší sebevědomím a internetovou válku proti nejmocnějším v zemi vede pomocí zbraní jako MacBook a IPhone. „Občané dříve upozorňovali na korupci policisty, a nic se nedělo. Dnes píší nám, a naše platforma, která nestojí dohromady nic, dokáže oslovit miliony lidí,“ chlubí se Navalnyj. Podle některých analytiků je nejzajímavější opoziční figurou putinovského Ruska. Výmluvný, sarkastický, vzděláním právník, si v prosinci odseděl dva týdnu za protesty proti výsledkům voleb. Putinovu stranu Jednotné Rusko jako první veřejně označil za „bandu podvodníků a zlodějů“, což je dnes vžitým označením vládní strany. 

„Pokud nás chtějí podvádět dál, vezmeme si, co je naše. Máme dost lidí na to, abychom se hned teď zmocnili Kremlu. Ale jsme mírumilovní, tak s tím ještě počkáme,“ řekl v projevu k stotisícovému davu demonstrantů na Štědrý den. Server RosPil přitom zaměstnává ve dvou kancelářích pouze čtyři lidi, a nezdá se, že by mohl změnit poměr sil v zemi. Za rok fungování jsou však jeho výsledky obdivuhodné. Má prvotřídní informace o podezřelých tendrech a ukázal prstem na řadu korupčníků. Technicky vzato mu pomáhá celá webová komunita, a právě v tom tkví tajemství úspěchu. „Na základě našich informací museli úřady zrušit tendry za 37 miliard rublů. Jméno stránky je odvozeno od ruského slova ,piliť‘, neboli odříznout, jak se lidově říká krádežím. Mimo jiné překazil tendr ministerstva vnitra na dvě pozlacené postele do vládní vily.“ 

Největší silou je internet. Rusko má z evropských zemí nejvíc uživatelů – na 50 milionů – a tudíž tam internet představuje nezanedbatelnou sílu. Prosincové demonstrace po volbách se podařilo svolat v rekordním čase. Činitelé Kremlu přiznávají, že předvánoční protesty byly povoleny až poté, co Putin a Medveděv zjistili jejich skutečný rozsah. „Existuje jednoduché pravidlo. Dokud jsou dva až tři policisté na jednoho demonstranta, berem obušky. Když je to jeden na jednoho, začneme vyjednávat,“ přiznal jeden policejní činitel, který si nepřál být jmenován. 

Stránka RosPil funguje výhradně z anonymních darů. Dosud přispělo na 30 tisíc lidí, což se zdá být v zemi skeptické k možnostem změny neuvěřitelné. „Naší motivací je čirý hněv. A také pocit, že ti podvodníci okrádají nás i naše děti,“ říká Navalnyj. Je to tvrdý protivník – vyrostl v uzavřených vojenských městech, kde působil jeho otec, důstojník Rudé armády. „Rusko má obrovské přírodní bohatství a koupe se v penězích, ale všechno si to rozebere pár byrokratů. Mohli bychom na tom být nekonečně lépe. Proto se mnou většina Rusů souhlasí. Naším zřízením je státní kleptokracie,“ dodává. Díky svým aktivitám se dostal na titulní stranu magazínu Esquire, mimo jiné za to výpočet, že silnice v dějišti zimní olympiády v Soči byly opraveny za tytéž náklady, jako kdyby stavebním materiálem byly kabelky od Vuittona. 

Pochod demonstrantů proti PutinoviFoto: Lenka Kabrhelová

Mediální tlak přináší ovoce. Navalnému poskytli kvůli očištění jména doklady o svém účetnictví i vlivné firmy, kam se dříve odklízeli Putinovi favorité. „Nejsem nijak zvlášť agresivní osobnost, ale náš shnilý systém je třeba od základu rozvrátit,“ řekl britskému nedělníku. „Pokud je jedinou možností útok na Kreml, nedá se nic dělat. Revoluce je nevyhnutelná,“ řekl. Prokuratura jej začala loni stíhat za nevýhodný kontrakt pro jednu dřevařskou firmu, ale on tvrdí, že je to jen pokus Kremlu dostat ho pod psychologický tlak. Provládní média jej nazývají „americkým agentem“ a šíří o něm, že jej platí exiloví ruští oligarchové. V hluboké noci mu pravidelně zvoní telefon a lidé mu nadávají, ale přátelé se prý semkli a najali mu bodygaurdy. 

Někdo vidí v Navalném, který žije ve skromném bytě na předměstí Moskvy, budoucího prezidenta. Jiným však vadí jeho populistické názory. Rozhodně není prozápadním liberálem, i když studoval na univerzitě v Yale. Spíše je zapálený nacionalista se silně protimigračními názory. Chce například zastavit finanční podporu kavkazským regionům, čečenské teroristy označuje za šváby, mluvíval na skinheadských shromážděních a po internetu koluje videoklip, na němž vyzývá k zrušení zákazu nosit zbraň. „Švába stačí rozšlápnout, ale na lidské šváby (rozuměj Čečence) doporučuji pistoli,“ říká na záznamu s úsměvem. Prý to byla legrace, brání se dnes právník. Otázkou je, zda to tak vezmou všichni Rusové. „Je evidentní, že si zde další silná osobnost zahrává s džinem ruského nacionalismu,“ míní britský reportér. Navalného naopak přátelé hájí a tvrdí, že jeho názory ovlivnilo každodenní dojíždění z periferie, kde žije řada imigrantů. „Alexej žije v místech, kde se jeho útlá blonďatá manželka nemůže cítit bezpečně,“ říká jeden z přátel. 

K nacionalismu se ovšem Navalnyj hlásí zcela otevřeně, i když by raději, kdyby jej média nazývala vlastencem. Je za tím nepochybně kalkul – v Rusku se mu tato karta rozhodně vyplatí, protože kdyby se označoval za demokrata, rovnalo by se to politické sebevraždě. Termín demokracie dnešním Rusům až příliš připomíná chaos, do něhož se země propadla po kolapsu Sovětského svazu. „V dnešním Rusku je mnoho nacionalistů, kteří jsou izolovaní. Nebojím se mluvit s nimi i za ně. Nemůžete dělat, že v naší zemi nežijí,“ končí rozhovor temným příslibem.
 

Ať žije revoluce a Napoleonland! 

Proč by měli Francouzi brát své děti do zábavního parku s Mickey Mousem v nadživotní velikosti, kdyby existovala možnost zopakovat si v gigantickém akváriu bitvu u Trafalgaru nebo si zalyžovat v blízkosti vojáků ustupujících ze zmrzlého a zasněženého Ruska?“ ptá se britský deník Guadian. Francouzští poslanci tento týden formálně odstartovali projekt obřího tematického parku, který se bude točit výhradně okolo vojevůdce a císaře Napoleona. Už teď dostal projekt přezdívku „Napoleoland“. Má se nacházet asi pětašedesát kilometrů od centra Paříže, nedaleko neméně slavného Disneylandu. 

Andrea Appiani: Portrét Napoleona na jeho trimfální cestě ItáliíFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Nyní začalo horečné shánění soukromých investorů od Kataru po Indii a inženýři dostali za úkol specifikovat technická kouzla, jimiž by měl park přitáhnout Američany, Číňany i Japonce. Hybridu zábavního parku a historie se v poslední době začíná říkat „histotainment“. Podle deníku chtějí na „napoleonském parku“ vydělat politické body zejména pravicoví poslanci. Interaktivní zábava má obsahovat extrémní zážitky, například vysvobození z dobyté Bastily, ale i přihlížení děsuplnému gilotinování krále. Trojrozměrná rekonstrukce paláce ve Versailles dále umožní návštěvníkům účast na Napoleonově korunovaci, a v sekci Egypt zase bude v nabídce návštěva identická kopie vnitřku pyramidy. Bitva u Trafalgaru se odehraje v již zmíněném akváriu, hosté ji však budou sledovat zezdola. 

Největším magnetem mají být adrenalinové atrakce – přechod přes Alpy či rekonstrukce dramatického ústupu z Ruska včetně přechodu polozamrzlé řeky Bereziny, plné mrtvých vojáků a koní. Zkrátka nepřijdou ani o bitvy u Slavkova a Waterloo – návštěvníci si na vlastní kůži vyzkouší rachot skutečné kanonády, ucítí pach spáleného střelného prachu a budou si připadat jako Napoleon ve výhni bitvy, slibuje dokument k projektu. V důvodové zprávě se uvádí, že Napoleon byl největší osobností francouzských dějin. Za pouhých 15 let změnil dějiny celého kontinentu a možná i světa. Během dvou století následujících po jeho smrti o něm vzniklo 80 tisíc životopisů – a přesto nemá v rodné vlasti jediné muzeum. Francouzi mají ovšem ke svému hrdinovi rozporný vztah. Na jedné straně vymyslel občanský zákoník, na druhé to byl megaloman, který znovu zavedl otroctví a uzurpoval si císařskou korunu. 

O vzniku Napoleonlandu nakonec rozhodne ekonomika. Projekt by sice podle poslanců mohl zaměstnat až dva tisíce lidí, od soukromých investorů je však třeba získat čtvrt miliardy eur. Pokud se peníze podaří sehnat, začne se stavět napřesrok a otevírat by se mělo v roce 2017. Francouzské zábavní parky podle listu přilákají ročně až 70 milionů návštěvníků, přičemž Disneyland je s 15 miliony nejnavštěvovanější evropskou atrakcí. Napoleonland by měl tedy silnou konkurenci, nepočítáme-li další symbol francouzských dějin, Parc Asterix, kam ročně zavítají necelé dva miliony lidí. 

Libyjcům se demokracie příliš nezamlouvá

Rok po vypuknutí povstání, které nakonec přivodilo pád více než čtyřicetileté diktatury libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, mají v zemi převahu stoupenci vlády tvrdé ruky. Podle stanice BBC to ukázalo společné šetření vědců z univerzit v Benghází a Oxfordu. Pouhých 15 procent z 2000 dotázaných uvedlo, že v Libyi by měla být do roka nastolena demokracie. Naopak 40 procent lidí by si umělo představit v čele země jediného člověka nebo menší, silnou skupinu. Bezmála třetina respondentů by ovšem uvítala demokratické zřízení do pěti let. Na 69 procent Libyjců si myslí, že obyčejní občané by měli mít možnost mluvit do toho, jak se Libye vyvíjí. A zhruba 16 procent účastníků přiznalo, že kvůli politice bude možná opět nutné sáhnout k násilí. 

Libyjci slaví první výročí povstání proti KaddáfímuFoto: Martin Dorazín

Podle autorů průzkumu to představuje 630 potenciálních bojovníků. Povstání se přitom zúčastnilo 280 tisíc lidí. Výzkumníci z Oxfordské univerzity analyzovali výsledky a dospěli k zjištění, že Libyjci mnoho nevědí o tom, jak demokracie funguje. „Země má značný sklon k nestabilitě. Poměrně významná menšina je ochotna opět válčit,“ upozornili experti. Výsledky podle nich přesto ukazují vcelku pozitivní obraz libyjské společnosti. Více než tři čtvrtiny Libyjců například věří, že během příštího roku se jejich životní podmínky zlepší. Čtyři pětiny také uvedly, že se od revoluce více zajímají o politiku. Ta začala před rokem v Benghází na východě země a skončila loni v říjnu smrtí Kaddáfího. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.