21. září  2012  rubrika: Svět viděný internetem

O safafistických plánech natočit film o Mohamedovi a možné manželce Ježíše Krista

www.aawsat.com

www.aawsat.com

Dnes uslyšíte o tom, že egyptští salafisté chtějí natočit vlastní film o proroku Mohamedovi. Plánují tak učinit v reakci na americký film, který vzbudil nepokoje v islámském světě. Dále vám povíme o tom, že Turci se kladně dívají jen na svůj vlastní národ, nebo o koptském rukopisu ze 4. století, který údajně mluví o manželce Ježíše Krista. Nakonec se dozvíte o zajímavém projektu britských neziskových organizací, které nabízejí k zapůjčení „živé“ knihy.


Egyptští salafisté chtějí natočit film o proroku Mohamedovi  

Egyptská ultrakonzervativní strana Núr plánuje natočit film o zakladateli islámu. Mělo by se jednat o odpověď na amatérský snímek, který se prorokovi Mohamedovi a jeho následovníkům vysmíval, a vyvolal proto protesty napříč muslimským světem. Třicetiminutový dokument by se podle informací syrského serveru Breaking News měl jmenovat Jaký by byl svět bez Mohameda. S jeho natáčením by se mělo začít během příštího měsíce, jakmile bude dokončen scénář. Bude k dispozici v arabštině, angličtině a francouzštině. 


Egyptští salafisté jsou rozděleni v názoru na prezidenta Musrího 

Vedle islamistického Muslimského bratrstva v Egyptě působí ještě radikálnější islamisté – salafisté, a jejich strana Núr dokonce získala asi čtvrtinu všech hlasů v parlamentních volbách. Uvnitř strany se však objevily rozpory a její vnitřní rozdělení nyní eskaluje. Více než rok po vstupu na egyptskou politickou scénu se totiž řada salafistů rozhodla vyslovit proti politickému kurzu současného vedení strany. To podle nich není dostatečně oddané islámu. 

Egyptští salafisté také kritizují prezidenta Muhammada Mursího, který pochází z řad umírněnějšího Muslimského bratrstva. Vedení strany Núr pak salafisté viní z toho, že Mursího nedokáže přimět k tomu, aby náležitě plnil své úkoly, píše panarabský server Ašark Al-Awsat. Řada prominentních salafistů tvrdí, že volili islámského prezidenta Muhammada Mursího a salafistickou stranu Núr proto, aby v Egyptě napomohli zavedení práva šaríja. Jak prezident Mursí, tak strana Núr se prý od svého volebního slibu vzdalují. Řada mladých příslušníků strany na protest proti postupu vedení dokonce vrátila své stranické legitimace. 

Egypt - Foto:  ČTK/AP, Amr Nabil

EgyptFoto:  ČTK/AP, Amr Nabil

Salafisté se objevili jako vlivná politická síla po egyptské revoluci 25. ledna 2011. Ve volbách získali druhý největší počet parlamentních křesel hned po Muslimském bratrstvu. Bez jejich podpory by se pravděpodobně Muhammad Mursí nemohl stát prezidentem. Salafistické duchovenstvo i mládež nyní ostře kritizují egyptského prezidenta například za to, že se setkal s prominentními egyptskými herci a činovníky v showbyznysu, a podpořil tak egyptskou uměleckou scénu, píše Ašark Al-Awsat

Populární egyptský duchovní Wagdi Ghoneim tak například lidi v zábavním byznysu popisuje jako „oplzlé a bezbožné“. Tvrdí, že prezidentovi setkání s takovými lidmi není k užitku. Na videozáznamu, v němž Ghoneim pronáší k prezidentovi kázání, dále říká: „Nevybral jsem si vás, abyste byl prezidentem občanského státu…, ale protože jste muslim s vousem, který se učí nazpaměť Korán, a protože jsem uvěřil vašemu sloganu: ,Islám je revoluce.‘.“ 

Jiný duchovní, Šajch Abdulláh Badr zase tvrdí, že salafisté „nepřísahali věrnost Mursímu proto, aby podporoval umění a tvořivost, ale aby podporoval a šířil pravé náboženství po celé zemi.“ To, že se Mursí vydal za umělci a dalšími tvůrci, je podle něj katastrofa. Oni ho totiž prý pouze zneužijí, zatímco salafisté jsou těmi, kteří ho podpořili. Badr během svého kázání v islamistické televizi vyzval prezidenta, aby zaujal jasné a otevřené stanovisko k těm, kteří ho volili. 

Egyptský prezident Muhammad Mursí se opravdu setkal s umělci a osobami ze zábavního průmyslu. Řekl jim, že „všem Egypťanům zaručuje svobodu tvorby a názoru“ a umění. Mursí však není egyptskými islamisty kritizován jen za svůj postoj k umění. Jeho odpůrcům také vadí, že Káhira požádala o půjčku 4,8 miliard dolarů od Mezinárodního měnového fondu s úrokem 1,1 procenta. Právě „riba“ – tedy úrok – mnohé egyptské salafisty rozčílil. V jejich očích totiž placení úroku odporuje islámskému zákonu šaríja. 

Egyptský prezident Muhammad Mursí - Foto:  ČTK/AP, Amr Nabil

Egyptský prezident Muhammad MursíFoto:  ČTK/AP, Amr Nabil

Vlna kritiky se valí také z Facebooku. Mladí salafisté se rozčilují, že někteří členové armády byli propuštěni, protože odmítli oholit svůj vous. „Kde je islámský zákon šaríja? Nebo o něm slyšíme jen před volbami?“ ptají se. „Proč se Mursí sešel s takzvanými umělci, ovšem nikoliv s vousatými příslušníky armády?“ 

Na tuto tvrdou kritiku současného egyptského prezidenta Muhammada Mursího odpověděl serveru Ašark Al-Awsat člen Muslimského bratrstva a děkan teologické fakulty univerzity Al-Azhar Rahman al-Barr. Mezi snahou prezidenta být komunikativní, flexibilní a umírněný ve svých rozhodnutích a mezi opouštěním principů islámského zákona šaríja je podle něj rozdíl. „To se v žádném případě neděje,“ myslí si. Podle něj každý, kdo tvrdí, že islamisté opustili své principy, když se dostali k moci, ztratil rozum. Mursí je navíc prezidentem všech Egypťanů a moudrost přikazuje, aby se setkával s různými sociálními skupinami, včetně těch, kteří se chovají špatně, uzavírá Barr pro Ašark Al-Awsat


Turci se kladně dívají jen na vlastní národ  

Turci se kladně dívají jen na sebe. A domnívají se také, že svět naopak na Turky i Turecko hledí negativně. Vyplynulo to z nedávného průzkumu veřejného mínění Transatlantic Trends, který cituje turecký list Hürriyet Daily News. Druhá nejoblíbenější země pro Turky je Japonsko, kterou však bere na milost jen 54 procent dotázaných. V oblíbenosti pak následuje Německo se 48 procenty a Jižní Korea se 41 procenty. A jistě nikoho nepřekvapí jména dvou zemí, které Turci příliš v lásce nemají: Izrael má v oblibě pouze 9 procent dotázaných a sousední Řecko 17 procent Turků. 

Příčky oblíbenosti samotného Turecka u obyvatel jiných zemí nejsou příliš vysoké ani z jedné strany Atlantiku. Nejvýš o Turcích smýšlí Rusové, konkrétně 61 procent. Následuje je 58 procent Holanďanů, 56 procent Rumunů a 51 procent Belgičanů. Nejméně mají rádi Turecko Italové – jen 25 procent dotázaných. Naopak tomu ovšem není o mnoho lépe – o Itálii pozitivně smýšlí pouze 27 procent Turků. 

Istanbul - Foto: Břetislav Tureček

IstanbulFoto: Břetislav Tureček

Poměrně ustálený názor na sebe navzájem i na jiné země ve světě mají podle serveru Hürriyet Daily News Američané a obyvatelé Evropské unie. Čtyři z pěti Američanů mají kladné mínění o svojí zemi. Většina z nich také pozitivně smýšlí o Japonsku, Německu, Itálii a Španělsku. Německo spolu se Spojenými státy z výzkumu vyšlo jako nejoblíbenější země vůbec. Hodnotilo ji tak 74 respondentů z Evropské unie a 67 procent Američanů i 71 procent Rusů. Průzkum sestával asi z tisícovky rozhovorů s obyvateli Spojených států, Turecka, Ruska a dvanácti evropských zemí, uzavírá Hürriyet Daily News


Koptský rukopis ze 4. století mluví o manželce Ježíše  

Starověký útržek papyru otevřeně mluví o tom, že Ježíš měl manželku. Tvrdí to uznávaná expertka na dějiny křesťanství, profesorka Karen Kingová z Harvardovy univerzity. Výsledky svého výzkumu koptského textu ze 4. století představila na konferenci v Římě. Badatelé podle ní v textu identifikovali slova „Ježíš jim řekl: ,moje manželka‘“, která mohla odkazovat k Marii Magdalské, informuje na svých stránkách britský server BBC. Podle křesťanské tradice Ježíš ženatý nebyl. Historička Kingová si však myslí, že křesťané v prvních desetiletích tuto otázku řešili. Objevený provokativní text by podle ní mohl vyvolat diskuse o celibátu a roli žen v církvi. 

Na nález však řada teologů reagovala se skepsí, píše BBC. Americký baptistický pastor Jim West si myslí, že výrok na útržku papyru není žádným důkazem, ale je to jen informace vytržená z chybějícího širšího kontextu. Znalec koptského jazyka Wolf-Peter Funk zase říká, že existují tisíce papyrových útržků, na nichž najdete nejrůznější bláznivé věci. Navíc podle něj zůstává nezodpovězena řada otázek ohledně původu samotného útržku. 

Kingová má za to, že dokument, který je psaný starověkým egyptským koptským písmem, je první známý záznam, podle něhož Ježíš mluví o své manželce. Text ze 4. století byl nejspíš kopií evangelia, které bylo pravděpodobně napsáno řecky ve 2. století. Kingová si podle BBC zprvu myslela, že je zažloutlý papyrus falzum. Brzy však dospěla k závěru, že je pravý. Několik dalších odborníků s ní souhlasí. Rozhodující ale bude další výzkum útržku, především chemického složení inkoustu. 

Niclaus Gerhaert von Leyden: Svatá Máří Magdaléna, Štrasburk 1462 - Foto:  © Liebieghaus Skulpturensammlung, Frankfurt am Main

Niclaus Gerhaert von Leyden: Svatá Máří Magdaléna, Štrasburk 1462Foto:  © Liebieghaus Skulpturensammlung, Frankfurt am Main

Podle profesorky Karen Kingové text nedokazuje, že Ježíš byl opravdu ženatý. Daleko spíš upozorňuje na to, že si to někteří křesťané ve druhé polovině 2. století mysleli. Můžeme z toho dnes také vyvodit, že se první křesťané nad otázkami manželství a rodiny vážně zamýšleli. „Křesťané se od počátku přeli, zda by nebylo lepší se neženit. Asi až sto let po Ježíšově smrti se začali dovolávat jeho rodinného stavu, aby tím podpořili své argumenty. Je z toho patrné, že byli i tací první křesťané, kteří si mysleli, že spojení dvou lidí v manželství může odkazovat k Boží tvořivosti a že takový svazek může být duchovně zcela v pořádku,“ říká Kingová. 

Další odborník na Bibli, Ben Witherington z univerzity v Kentucky říká, že slovem „manželka“ mohla být míněna domácí hospodyně a následovnice. Podle historičky Karen Kingové nalezený text mluví také o Ježíši, jak říká svým učedníkům, že Máří Magdaléna je hodná toho, aby byla jeho učednicí. To podle vědců zase zpochybňuje dávno zavedený názor, že Ježíš neměl žádné ženy-učednice, a problematizuje zavedený obraz Marie Magdalské coby hříšnice. 

Karen Kingová prezentovala svůj výzkum na šestidenní konferenci katolických univerzit v Římě. Útržek papyru je sotva větší než vizitka a na jedné straně má osm řádek, napsaných černým inkoustem a čitelných pouze lupou. Jeho vlastnicí je soukromá sběratelka, která si přeje zůstat v anonymitě, aby ji neobtěžovali zájemci o koupi tohoto vzácného textu. Sama požádala profesorku Kingovou o překlad a analýzu textu. Zatím však není nic známo o okolnostech jeho nálezu. Podle tytu písma vědci soudí, že pochází z Egypta, uzavírá BBC


Lidská knihovna: půjčete si „živou“ knihu a vyslechněte její příběh  

V živé knihovně si můžete „půjčit“ lidi, k nimž osud nebyl příznivý nebo kteří měli v životě nejrůznější těžkosti. A oni vám o tom budou vyprávět. Jedná se o britskou iniciativu, o níž referuje švýcarský list Le Temps. Cílem londýnské neziskové organizace Crisis je bourat předsudky a stereotypy mezi lidmi. A jak živá knihovna vypadá? Okolo kulatého stolu sedí asi deset dobrovolníků. Všichni jsou opásáni žlutou šerpou s nápisem „kniha“. 

Každý z nich prošel v životě těžkými obdobími. Někteří brali drogy, jiní žili na ulici, další trpí duševní poruchou. Dnes jsou k dispozici veřejnosti a mohou být zapůjčeni na půl hodiny. To je dost dlouhá doba na to, aby se od nich člověk něco dozvěděl o jejich zkušenosti, píše Le Temps. „Byla jsem agorafobička,“ říká zrzavá zelenooká Teresa, která kvůli své úzkostné poruše nemohla dvanáct týdnů vyjít z bezpečí svého domova. A proč se projektu účastní? Chce ukázat, že za každou duševní nemocí je konkrétní tvář. Ráda by prý také rozptýlila stereotypní představu, která její nemoc často vnímá pouze jako formu lenosti. 

Další živou „knihou“ je třeba bangladéšská uprchlice a básnířka, nebo Litevka s postiženou dcerou či narkoman bez domova. První výpůjčka se během návštěvy redaktorky listu Le Temps týká bývalého alkoholika a narkomana, 45letého Gordona. „Začal jsem brát drogy, když mi bylo 11,“ vypráví prvním čtyřem lidem, kteří si ho vybrali. „Zvyšoval jsem dávky, míchal extázi, amfetamin, kokain i heroin. Byl jsem ve vězení.“ Zde ho přerušuje posluchač a sám vypráví, jak se potýká se svou závislostí na alkoholu. A prosí o radu, jak přestat. „Pro mou proměnu byla klíčová chvíle, když jsem si připustil, že jsem narkoman,“ vysvětluje Gordon. 

Kniha. Ilustrační foto - Foto: Fotobanka Stock.xchng

Kniha. Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Stock.xchng

Veena Torchiaová, která tento projekt organizuje, doufá, že se díky němu podaří zbořit nebezpečné předsudky. „Vyrostla jsem v Jižní Africe během apartheidu. Na vlastní oči jsem viděla důsledky strachu, který byl založen na nevzdělanosti a neinformovanosti,“ říká. Věří, že skutečný člověk může leccos změnit. S tím souhlasí „čtenářka“ Juliet. Prý se během vyprávění ztotožnila s jednou z „knih“, protože vyrostly ve stejném městě a byly obě obětí rasismu. 

Myšlenka „lidské“ knihovny se zrodila v dánské neziskové organizaci Zastavte násilí. Od té doby se s pomocí Rady Evropy rozšířila do bezmála šedesáti zemí. Nejvíc se jí zatím daří ve Velké Británii díky dvěma mužům, knihovníkovi a pracovníku neziskovky, která pracuje s duševně nemocnými lidmi. První akce se uskutečnila v roce 2008. Od té doby jich už proběhlo asi 150. Zaučují se partnerské organizace, které jsou dnes součástí řetězce lidských knihoven. Cílem je oslovit lidi, mezi nimiž se stereotypy vyskytují nejčastěji. Knihovny jsou proto často na rušných místech, jakou jsou supermarkety, nádraží nebo jen tak na ulici. 

Co se týče samotných „knih“, ty procházejí přísným výběrem. Každá knihovna by měla poskytovat co nejširší výběr lidí, kteří by zastupovali různé části společnosti. Od HIV pozitivního člověka přes polského imigranta až po transsexuály nebo handicapované osoby. „Tituly“ knih jsou průběžně aktualizovány. Od 11. září 2001 tak například organizátoři podle listu Le Temps zařazují muslimy. Chtějí tak předcházet islamofobii. Po loňských sociálních nepokojích v Británii zase volí mladé černé delikventy. Důležitá jsou i specifika místních komunit. Někde tedy třeba nesmějí chybět frajírci z dělnické třídy. 

Organizátoři projektu ale podle listu Le Temps nechtějí výběrem titulů jen kopírovat jednotlivé předsudky ve společnosti. Jedním z účastníků tak byl například muž, který ve čtrnácti letech utekl z nacistického Německa. Když si posluchači zvolili knihu s názvem „Uprchlík“, rozhodně neočekávali, že uslyší zrovna příběh, který se odehrál za 2. světové války. Organizátoři tak nechtějí lidem říkat, jak mají myslet. Pouze je chtějí vyvést ze zaběhaných vzorců jejich uvažování, uzavírá Le Temps

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas